Sethova filozofie skrze médium Jane Roberts - Reinkarnace (4)

         Vážení přátelé a příznivci nezávislého internetového magazínu Matrix-2001.cz, přináším Vám nový seriál, který sumarizuje některé základní filozofické fundamentální koncepce, které do prostředí našeho světa přinesla skrze chanellingové médium Jane Roberts tzv. "Bytost Seth". U nás vyšla pouze jediná publikace "Sethovi promluvy". Ve skutečnosti však vyšlo více jak 30 knih z tohoto unikátního multidimenzionálního briefingu. Jen pro upřesnění uvádím, že oficiální věda se zcela vážně zabývala snad pouze jedním chanellingovým materiálem - právě tím od Setha. Jeho filozofické koncpece totiž vyrazili dech celým vědeckým skupinám. Oficiální těhdejší vědecký rezultát výzkumu Sethova materiálu zněl: "Nejde o vymyšlené informace a skutečnosti, ale věda nedokáže odpovědět jakým mechanismem se příslušné vědomösti v mysli Jane Roberts objevily". Přeji Vám v tomto seriálu nádherné intelektuální sdílení se Sethem. Jde skutečně o dost hutné informace. Nevím zda budete mít stejnou zkušenost jako já, ale v době kdy jsem studoval Sethovi materiály mi skutečně některé věci přišli zcela absurdní a nemožné. Na druhé straně zase mnohé jiné jeho názory mi rezonovaly jako zcela brilantní. nakonec jsem pochopil, že to co mne jk jeho identitě a materiálům přitahuje, je právě tak ohronná kontroverze. Magické, místy odporná, ale neskutečně poučná. V podstatě dnes vím, že Seth byl pro mne velkým učitelem ve smyslu umět se povznést nad názory druhého, když mne právě v onu chvíli připadají nemožné až nenormální. Protože za chvíli se to vše může velmi radikálně změnit. Naučil mne tedy neposuzovat a hlavně neodsuzovat náměty druhých lidí, ale naopak i přes onu pojímivou názorovou nesourodost umět oceňit jejich originalitu a místo na tomto světě.

REINKARNACE

        Naše já je natolik soustředěno do této reality, že nevnímá ostatní já v jiných časových údobích. Naše já a jeho části žijí v mnoha časech najednou. Žijeme několik životů najednou = multidimenzionální já. Ostatní části našeho já mají v různých dimenzích různou podobu podle toho, jak vědomí formuje. Všechny historické události a všechna reinkarnační já existují souběžně v jednom okamžiku. Nejsme však naladěni na tyto frekvence.

       Přistoupili jsme na jistá pravidla, která slouží jako rámec, uvnitř kterého může hra probíhat :

- čas je řada po sobě jdoucích momentů
- objektivní svět existuje nezávisle na našem vnímání
- jsme uvězněni ve fyzickém těle
- veškeré vnímání je možné pouze skrze naše fyzické smysly

        POKROK můžeme měřit podle způsobu, jakým jsou řešeny problémy. Hra ( náš život ) má ústřední téma. Každý si vybírá čas a místo každé své inkarnace. Každá hra je jedinečná a liší se od ostatních. Každá má svůj účel. Napsali jsme si scénář a vybrali prostředí. Hledáme ale při vzniku problému příčinu někde jinde. Jsme herci, kteří mají plnou svobodu, ale pouze v rámci hry.

       Pokrok a rozvoj není spojen s časem, ale s duševním soustředěním. Mylně se domníváme, že jsme v tomto životě trestáni za skutky spáchané v minulých inkarnacích. Naše životy však probíhají odděleně.

       Jsme autoři více prostředí, než si uvědomujeme. Poznání k nám přichází skrze vnitřní smysly. Neměli bychom se ztotožňovat s trojrozměrnou scénou, která je jen naše další hra. Ačkoli si to neuvědomujeme, přesně známe účel každé své inkarnace. Čím více posloucháme intuici, tím jsme úspěšnější.

       Slova, napsané věty a předměty jsou pouhé symboly, které zastupují realitu. Pouze přenášejí význam a reprezentují naše myšlenky a tužby. Nenesou skutečnou realitu, nesou informaci ( např. kniha ). Je to jen způsob projevu. Vytváříme je podle pocitů, ale nejsou to naše pocity. Jsou to produkty evoluce člověka. Do nich překládáme neustále myšlenky, pocity a tužby. Musí zde být zákonitě rozdíl mezi myšlenkou a tím, jak ji vyjadřujeme slovy. Proto jsme nezávislí na čase a prostoru ( nezávislost ). Je to metoda ( vyjadřování myšlenky slovy ) našeho vyjadřování, ale nejsme to my. Toto poznání nám pomůže odpoutat se od fyzické formy. Stejně tak vytváříme své tělo. Vytváříme nevědomě fyzickou realitu jako automaticky dýcháme.

      Multidimenzionální osobnost vytváří rozličné podmínky, ve kterých se pohybuje. Každý herec má svou nápovědu skrze vnitřní smysly. Hrajme hru a pamatujme, že jde pouze o rekvizity a náš další výstup. Musíme se alespoň na začátku snažit o realizaci sebe sama v trojrozměrné realitě. Musíme zde zrealizovat část svého já. Smysl hry musíme hledat sami v sobě. Poznání nám obohatí naši hru a budeme kreativnější.

      Vnější já musí pochopit svoji pravou roli. Nesoustřeďujme se jen na tuto roli. Nutno se naučit kreativně uvolňovatsvoji negativní energii. Jsme totiž připoutáni k těm, které nenávidíme, jako k těm, které máme rádi.

      Minulé životy ovlivňují náš život stejně jako jakékoli jiné životní zkušenosti. Neuzavírají se, jsou otevřené. Neexistují odděleně. Probíhají najednou ( nejsou lineární ). Vybrali jsme si prostředí, rodiče, předem si napsali scénář.

      Reinkarnace probíhá mnoha způsoby, vybíráme si svoji individuální cestu :

      1. zdokonalujeme vlastnost - zakládáme si na ni po dobu celé existence, jde o jednostrannou a omezenou osobnost

1 život - intelekt
2 život - emoce

      Jde o rychlý rozvoj. Po skončení života proběhne zhodnocení a odloučení škodlivých stránek.

      2. pomalejší, vyrovnanější vývoj - potkáváme častěji lidi z minulých životů, řešíme problémy v klidu, jako tanečníci, dostáváme rady v období klidu

      3. někteří se inkarnují bez těchto rad, učí se z chyb

      Největší doba, kterou duše čeká na inkarnaci je 300 let ( jinak slábne emocionální vztah k Zemi ). Duše telepaticky komunikuje s těmi, kdo budou v dalším životě ( reinkarnančním cyklu ) hrát s ní roli. Reinkarnují se i celé rodiny, mění se však postavení. Nebo jsou reinkarnováni jako samotáři.

      Rychlý návrat do fyzického světa je u lidí s velkým posláním. Jakmile se ocitneme na konci reinkarnačního kruhu, získáme poznání svých minulých životů.

      Lišíme se podle hloubky reinkarnace. Např. procházíme všemi rasami, žijeme kratší dobu a intenzivně nebo jsou častější inkarnace, aby se obsáhla historie??.  Učíme se být co nejúplnější a nejcelistvější.

      Pozemský život je učení, ale zapomeňme na rozvoj v našem slova smyslu. Máme zkreslený názor na dobro a zlo.
Mezi inkarnacemi existuje jistá spojitost, talent pro něco?..  Některé osobnosti si dají čas od inkarnací a jdou do jiných rovin reality ( systému pravděpodobností, kde je intelekt a intuice jedno ) a pak se znovu vrací. Je jich však málo. Fyzický život nemusí nutně odpovídat o stupni rozvoje. K rozvoji dochází vždy. Jen záleží na každém, jakým způsobem jej uskuteční.

      Zkušenost je základem vědomí a existence.

      Naše části já jsou najednou v systému pravděpodobností a reinkarnačním kruhu. Žijeme v obou z nich, existujeme navzájem.

        REINKARNAČNÍ VZTAHY

       Nastavit druhou tvář tomu, kdo nás napadnul, znamená odvrátit se, neboť jsme si uvědomili, že vlastně napadá sám sebe.

       Během reinkarnací se postupně vymaňujeme z omezení, která jsme na sebe uvalili ( zkreslené názory, přísná dogmata ). Potom začíná duchovní růst. Tempo duchovního růstu záleží na nás. Nekompromisní názory jsou uzda. Bojujeme-li proti dobru a zlu, přitahujeme k sobě lidi s podobnými zájmy. Cítíme-li vinu, stává se pro nás realitou a musíme ji řešit. Vytváříme si mnoho viny bezdůvodně. Každá činnost se zdá být zločinem. Člověk, který nenávidí zlo, jej vlastně vytváří. Pokud někoho nenávidíme, pak nás tato nenávist k onomu člověku váže, dokud se ji nezbavíme.

       Věřme spontánnosti a kreativitě své povahy. Jde o ty nejsprávnější reakce. Všechny události jsou tvůrčí.

       Během všech existencí na sebe přitahujeme vlastnosti, na které se soustředíme. Pokud máme na mysli nespravedlnost a křivdy, které se nám staly, pak přitahujeme podobné zkušenosti. Kdo nevyužije příležitosti, které mu život nabízí, ten toho není často schopen ani po jeho skončení. Současné myšlenky se stávají základem pro naši další existenci.

       Během dne se zamysleme na 5 minut nad myšlenkami, které máme. Ty tvoří naši přítomnost i budoucnost. Získáme tak správný názor na život, který vedeme.

       Pokud se vdáme nebo oženíme a nejsme se svým protějškem spokojeni, možná na nás čeká manžel/manželka z minulého života.

       Rodina

- je celostní psychicky aktivní jednotka
- má určitý podvědomý cíl
- je formována během mezidobí fyzické existence, jedinci na sebe uvalili určitý úkol a zadají si k tomu různé role


       Reinkarnační vztahy jsou předem dané. Pravá láska a soucit pomohou odstranit problém dobra a zla. Láska v sobě zahrnuje svobodu. Pokud nás někdo omezuje, nenávidíme ho. Nenávist k čemukoli je omezující a přitahuje to samé. Myšlenka na nenávist je destruktivní. Nic není destruktivní, je to pouze změna formy.

      V příštím životě pokračujeme s takovými principy, které jsou nám nyní vlastní. Nejdůležitější je základní důvěra v život a víra v dobro. To, co milujeme, se stane součástí našeho života. Schopnosti z minulých životů jsou nám teď k dispozici.

      Každý sám rozhoduje o svých dalších životech, délce, prostředí. Učíme se zde nezávislosti na ostatních a pochopení svoji úlohy v rámci fyzické reality.

      KRIZE je druh terapie. Je to metoda učení, kterou jsme si ušili na míru.

      Sledujeme vnější prostředí, abychom tak poznali svůj vlastní svět. Vnější prostředí je odrazem vnitřního. Pokud se snažíme projevovat svůj vnitřek navenek, změní se vnějšek k lepšímu.

      Dvě osobnosti nikdy nemohou stejně interpretovat stejně zkušenost, protože každý jedinec využívá své reinkarnační příležitosti vlastním způsobem. Změna pohlaví v inkarnacích je nezbytná. V našich vztazích, přístupech a zkušenostech je určitá logika. Pokud v jednom životě nenávidíme ženy, je velice pravděpodobné, že v příštím budeme ženou.

      Sami si vytváříme svoji každodenní existenci a prostředí. Změňme to!!!!!

      Hluboké vztahy přetrvávají, zatímco ostatní mizí.

      Nemocní jsou lidé, kteří mají na své okolí často přehnané nároky. Dokud nepoznáme přirozenost svého já, je zbytečné zkoumat své reinkarnační pozadí. Nemůžeme omlouvat a ani rozumem vysvětlovat svou současnou situaci minulým životem.
Máme schopnost měnit negativní vlivy soucitem a porozuměním.

      Přílišný sexuální chtíč je brzda rozvoje osobnosti i v životě. Přílišné ztotožnění se s pohlavím je potom problém přijmout v další inkarnaci opačné pohlaví.

      Pokud věříme, že všechno zlo musí být vyrovnáno dobrem, potom přijde utrpení. Dobro versus zlo, andělé versus démoni jsou překážky, které brzdí rozvoj člověka.

      Příliš rozlišujeme kontrasty a protiklady. Jsou uměle vytvořeny.

      Rozum si vytváří protiklady ve snaze najít smysl fyzické existence. Jediná možnost je však vyrovnanost, harmonie a jednota.

      Měli bychom vnímat jen dobro.

      Víra v dobro bez víry v zlo nám připadá nemožná. Je to však jediná jistota, kterou nám fyzický život poskytuje. Přinese nám pocit lehkosti, spontánnosti a zdravé tělo. My to však odmítáme.

      Pokud duše komunikují s žijícími, nejsou připraveny k další inkarnaci. Velmi blízcí přátelé z minulých životů s námi komunikují ve snech a pokračují ve vztazích, ačkoli si to neuvědomujeme. Jednovaječná dvojčata téměř vždy spojuje hluboké duševní pouto. Během mezidobí si vybíráme děti a ony nás.

      Plod má své primitivní vědomí ( v buňkách ) do té doby, než do něj vstoupí osobnost. Ta může vstoupit :

- při početí - jde o velké spojení s matkou ( ztotožnění tělesného vědomí plodu s matkou ), s rodiči má silný emocionální vztah, je to pro něj šok při narození, osobnost je obvykle velmi rozzlobena na svoji fyzickou existenci, rychle ovládne tělo, dokáže dobře pracovat s hmotou, obsazují se těla, která potom následně umírají při nehodách nebo ve spánku, jde o rychlou smrt, velmi citově založení, rychle řeší problémy, jsou netrpěliví, staví města

- nebo někdy dlouho před početím navštěvuje prostředí, kde žijí rodiče, zde pozoruje záblesky své budoucí existence

- nebo vstupuje do plodu až při narození, potom je poměrně nezávislá, jsou průměrní, volí střední cestu

       Šok z narození vtáhne osobnost do fyzické reality. Když dítě spí, jeho osobnost často opouští tělo. Postupně se s tělem ztotožňuje. Jakmile se osobnost příliš ztotožňuje se svým pohlavím, je ohrožena její individualita.

       Někteří si udržují odstup od fyzické existence. Nahlížejí na pozemský život jako na experiment, nezajímá je hmota, jen jakým způsobem se myšlenky a názory projevují skrze hmotu ( filozofové ). Zůstávají stranou.

       O svém následujícím životě se rozhodujeme předem v období mezi životy, ale i ve snech v průběhu minulého života, kdy se naši rodiče ještě nenarodili nebo jsou nemluvňaty.

      REINKARNACE je nástroj.

      Předurčení zde nehraje žádnou roli. Jsou dány jen okolnosti a cíl.

     Někdy si vybíráme příliš tvrdé inkarnace. Nejlépe se má ten, kdo se dokáže radovat z fyzického života, aniž by jim byl posedlý.
      ANIMA a ANIMUS jsou geneticky a psychicky zakódovány ve vnitřním já. Jsou to vrozené nevědomé faktory, které stojí za celými civilizacemi. Jsou zdánlivě protikladné, ale jsou důležité k zachování charakteru lidského vědomí. Jsou na sobě závislé a proto se přitahujeme. Připomínají základní jednotu. Muži touží po ženě jako po doplnění Animy ( ženy ). Jejich vztah zmírňuje agresivitu nebo ji mění v tvůrčí činnost.

       U muže je matka podnět k aktivaci Animy. Matka je souhrn našich předešlých ženských životů.

       ANIMA - všeobecné archetypy jsou - kněžka, matka, čarodějka, manželka, moudrá stařena - jsou symbolem kreativity

       ANIMUS - všeobecnými archetypy jsou - mladík, kněz, divoch, moudrý stařec - jsou symbolem agresivity

      Je nutná kompenzace kreativity a agresivity = ideálním cílem je využitá agresivita v tvůrčí činnosti.

      Anima a Animus jsou v úzkém spojení s vnitřními podobami minulých těl. Ty jsou uloženy v psychice a objevují se někdy ve snu. Připomínají se nám proto, abychom se příliš neidentifikovali se svým současným tělem.

      Současné vlastnosti jedince obvykle zastiňují ty minulé. Reinkarnační zkušenosti se odrážejí ve snech. Vzpomínky na minulé životy jsou velmi časté, ale my je považujeme za fantazii.

      Po dokončení reinkarnačního cyklu není fyzická sexuální energie nutná. Není potřeba se fyzicky množit ( Anima a Animus jsou sladěné ).

- pokračování -