Co je čím před rokem 2012 (4)

       Vážení přátelé. Čas kráčí k neodvratnému a spolu s ním i spisování těchto myšlenek, kterými vám chci pomoci naleznout cestičku v tom všem co nastává. Od dětství si vedu svůj soukromí rozhovor se Stvořitelem, a přijímám poučení, co bych mohl nebo mám udělat, aby můj duch mohl růst a přinášet užitek všem lidem. Nijak se tím necítím velkým či jiným než ostatní lidé. Pouze si přeji, aby pravda a poznání byly skutečnou cestou k osvobození ducha a přímou cestou k jedinečnosti a vznešenosti, kterou si člověk bezesporu zaslouží. Každá cesta začíná předzvěstí něčeho nového a úžasného. Tato předzvěst se nás může dotknout velice silně a dokonce se skrze ni mohou projevit naše skryté vlastnosti. Dříve tedy nežli vstoupíme na cestu o níž je řeč, u mnoha lidí se probudí onen dávno zapomenutý vnitřní zrak, který je provede budoucností, ať už přinese cokoliv. Snad právě tímto, co přinese počátek roku 2008, se můžete ujistit, že i ty další události budou následovat. Snažím se dát lidem vědění pro čas, který nastává. Ne proto, aby uvěřili tady a teď, ale aby si vzpomněli v čase, kdy to pro ně bude důležité. Proto není ani smyslem těchto článků lidi přesvědčit. Jde jen o to přinést informaci, která může být uložena a v případě potřeby použita.

       Pokud mám mluvit sám za sebe, pak určitě nepatřím k lidem, které lze snadno přesvědčit. A s každou novou informací pracují právě s ohledem na možnosti jejího využití. Pokud tedy s někým hovořím, vždycky si kladu ono základní kritérium pravděpodobnosti.

       Člověk nemusí být žádný paranoik, aby i bez vlastního přičinění mohl sledovat procesy odehrávající jak na úrovni planetárních systémů, tak i na úrovni mezinárodních vztahů. Díky našim novinářům, pro něž je každá událost, v níž jde o ztrátu peněz, nebo lidských životů, dostatečně zajímavou pro zveřejnění, už vlastně ani jiné zprávy neznáme. Jedno však mají všechny tyto zprávy společné. Nepřinášejí řešení. Dějí se na úrovni jakéhosi holého konstatování, které je však naprosto přesně nastaveno na vaše dokonalé ovládnutí.

       Ať už se děje jakákoliv špatnost, ať už je komukoliv jakkoliv ubližováno, nemá to řešení. Tedy, nemá to řešení, na němž by jste se mohli jakkoliv podílet. Vy jste ti bezmocní a bezbranní, jimž je ubližováno, ale kteří s tím nemohou vůbec nic dělat. Musíte se spolehnout na systém. Systém je ten, kdo vás ochrání, a ten který má patent na řešení všech problému. Každý den sedíte u televize a rozčilujete se jak jsou ti lidé zkažení a špatní, ale vy sami s tím nemůžete vůbec nic dělat. A tak jen dumáte a přemýšlíte kde se stala chyba. Přemýšlejte.

      Ovšem vraťme se k tématu. Díky zprávám o počasí a přírodních katastrofách tak víte, že se cosi děje. Cosi podivného, co i přes všechna ujištění pánů přírodovědců placených ze státního rozpočtu, přeci jen není úplně normální. Každý rok se nahromaděná energie stále více projevu skrze bezpočet lokálních událostí, jenž jako by se pozvolna spojovali a zasahovali stále větší a větší část naší planety. Všímejte si těchto událostí a pochopíte, že neustupují ale narůstají, a že jednoho dne dojde k tomu co je nezvratné. Že dojdou až k vám.

       Já vím jak moc by si mnoho z vás přálo, abych sem napsal vše co vím o minulosti a především budoucnosti, protože to je to co lidi nejvíce zajímá. Ale potom bych porušil tajemství, jenž nemá být vyjeveno, nežli samotným Bohem a to prostě neudělám. Vím, že s těmi, se kterými si máme pomoci, si k sobě nalezneme cestu a spolu pak půjdeme až na samotný konec této epochy. Ale rozhodně nechci nikomu lhát, a především v lidech vzbuzovat pocit, že oni jsou ti, kdo nemají vědět to důležité. Tak to dozajista není. Věřím, že se každý včas dozví kudy vede jeho cesta a tyto řádky jsou psány jenom pro snadnější nalezení odpovědí.

       V těchto slovech je i není naléhavost. Záleží na tom, jakou cestou se rozhodnete jít. Pro ty kteří jsou rozhodnuti Boha následovat se nic nezmění, ale ti, kteří ještě stále hledají jen osobní prospěch se chystá velmi nepříjemná zkušenost. Asi by si mnoho z vás mohlo položit otázku, proč že se to všechno má stát? Jaký je to vlastně Bůh, který od lidí žádá víru, nebo jim nabízí utrpení? Odpověď je docela prostá. Bůh nic nenabízí. Je to člověk, který se rozešel s jeho záměrem a je tedy jen jeho volba jakou cestou se vydá. Můžete se vydat cestou lidí. Tou cestou, kterou až doposud kráčíme a jejíž cílem je totální vyhlazení života na této planetě. Pokud Bůh nezasáhne, bude tato katastrofa posledním dějstvím v naší existenci.

      Druhá možnost je cesta života, kterou nabízí Bůh. Nikdo jiný nám tuto šanci nedává. Jen naprostý slepec si ještě dnes může myslet, že lidé dokáží vytvořit jakkoliv smysluplnou budoucnost. Celá společnost se řítí do propasti a chystá stále horší a horší scénáře pro ovládnutí a zotročení světa. Arogance a nestoudnost materialismu dosáhla takových rozměrů, že je až nemožné ji popsat. Lidský duch byl pošlapán, zotročen a vyhnán z našeho myšlení. Ale přesto tu je a trpí naší chamtivostí a bezohledností.

      Jaká tedy může být naše volba? Cesta následování Boha, nebo dovedení frašky s názvem lidstvo až do totálního konce. Taková je i bude tato volba.

      Stále opakuji, že trvání tohoto světa bylo vymezeno od času do času a nikdo mu jej nedá ani o ždibec navíc. Mnoho událostí k nimž dochází jsou čistě přírodního charakteru a nikdo, ani Bůh na nich nenese vinu. Z tohoto pohledu by se člověk musel zeptat, proč těmto událostem Bůh nezabrání? Odpověď si sami dosadíte. Pokud zabrání těmto přirozeným procesům, otevře pouze cestu k naší vlastní agresivitě a pitomosti. Tedy, jakápak je to vlastně volba?

       Taktéž opakuji, že v čase těchto událostí už tu člověk dávno nemusel být. Cestu mu z části ukázal Ježíš, ale také Budha a další významní proroci. Člověk je nenásledoval, nebo jejich odkaz překroutil tak, že je ani následovat není možné. A tak nám zůstává poslední naděje, k níž se v tento čas lze obrátit. Tou nadějí je Bůh a neuvěřitelná láska, kterou k nám i přes všechna pochybení chová.

      Kráčíme k onomu bodu, který byl v čase odpradávna určen jako vrchol vývojového procesu. Nalézá se právě tady, na dohled našich myšlenek a nastávající události nás mohou přesvědčit, že tam opravdu je. Můžou, pokud budeme chtít. Je to jen naše volba.

      Ať už tedy sledujete vývoj, nebo Boží záměr, je nasnadě otázka, jestli může obstát cokoliv, co ze své podstaty nevede k životu. Já tvrdím že nikoliv, a myslím tím i ty vlastnosti, které nás k chamtivosti a bezohlednosti vedou. Naneštěstí vývoj vedený touto cestou by na samotném konci vedl k totálnímu vyhlazení. Ale naštěstí nám ještě stále zůstává ona naděje v Stvořiteli života. Přemýšlejte a nečekejte až na okolnosti, která vás donutí vykonat volbu. Bez této volby následujete lidský osud, a v něm žádná budoucnost neexistuje.

      Co je to vlastně volba. Pro každou volbu musíme mít stanoveny nejméně dvě možnosti. A volba je tak otázkou, která z nich je ta lepší. Pokud tedy proti sobě položíme obě varianty budoucnosti, potom není co řešit. Přesto je nutné volbu učinit a v mysli jí předat Bohu.

      Pokud si zvolíte materiální jistoty, pak se rozhlédněte kolem a posuďte kdo jim vládne a kdo z nich má největší prospěch. Pokud si myslíte, že jsou to milující a spravedliví lidé, pak je vaše volba správná. Nemusíte dělat nic, jenom čekat až vám v nastávajících událostech, páni jako Bush, Havel, váš současný šéf, nebo jeho syn prohánějící se dvoustovkou v novém bavoráku přispěchají na pomoc, a rozdělí se s vámi o poslední skývu chleba. Nemusíte se bát že to neudělají. V rámci tržních jistot přeci již utvořili materiální a potravinovou zásobu, pro případ živelné katastrofy, kterých je všude okolo stále více a více.

      Ovšem je také docela možné, že je daleko víc, nežli vaše životy, zajímá nová dálnice pro jejich nového Mercedesa. To si musí zvážit každý sám. Přirozeně, stále je tu určitá šance, že se jednou každý dostane díky spravedlivému uspořádání světa nahoru, a pak už jeho štěstí a neskonalé blaženosti nebude nic stát v cestě. Mocní se s ním rozdělí o svojí nadvládu a bohatí o své peníze. Ostatně na nic jiného určitě ani nečekají.

      Pokud si zvolíte Boha, nezapomeňte, že od Vás žádá lásku, odpuštění a soucit. Nikoliv jen sám pro sebe. Ale pro všechny živé bytosti tohoto světa. Musíte je nejen přijmout srdcem, ale především skutky.

     Bůh nechce bolest ani zármutek a strach. Proto je nenoste ani ve svých srdcích. Pamatujte, že dát naději, znamená ji mít ve svém srdci. Dát lásku, znamená ji nést ve svém srdci. Dát radost, můžeme jen tehdy, pokud jsme šťastní. Jak stále opakuji, nelze přemalovat černé plátno černou barvou. Trpící si navzájem předávají utrpení a zoufalí strach.

     Já vím, že stále jsou zde ti, kteří nevidí kam naše vlastní kroky vedou. Jsou spokojení s tím co je a v podobných varováních vidí pouze lidskou omezenost a nesmyslné zveličování problémů. Stále tvrdí, že lidé jsou v podstatě rozumní a špatně se mají jenom hlupáci a lenoši. No a v neposlední řadě, že vše se nakonec vyřeší nějak samo, protože lidstvo už přeci přestálo mnoho katastrof a stále tu je. Tentokrát na mnohem vyšší technologické úrovni. Tvrdí to proto, že nevědí, že lidstvo padlo z několikanásobně vyšší příčky rovnou do doby kamenné a veškeré technologie šli k čertu. Nebylo nic, čím by se člověk přírodním silám dokázal postavit.

     V každém případě ti všichni zanedlouho spatří, kdo že jsou doopravdy ti, kterým se tak dobře vede a jsou z našeho pohledu úspěšní. A nebude to vůbec hezký pohled. Všichni budeme bezesporu otřeseni tím, kdo doopravdy jsme.

     Přesto bych nerad, aby v tom co říkám byla obsažena bezmoc a zklamání. Právě naopak. To velké se rodí vždy, když se hroutí základy starého. Není dobré stavět nový dům na starých základech. Protože staré základy se rozpadnou a spolu s nimi se zhroutí celá stavba. To jak jistě víte, se už v naší historii mnohokrát potvrdilo.

     A tak přesto, že nadchází čas naplnění mnoha proroctví, v samotném důsledku to bude člověk který dojde až k svému vítězství. Někdo půjde přímo, a jiní trochu klikatě. No a pak jsou zde ti, kteří půjdou úplně na druhou stranu.

     Nechme je jít svou vlastní cestou v čase, kdy jim bude odebrána jejich pozemská moc, a spolu s ní i možnost škodit těm, kteří následují cestu života. Není důvod k obavám, protože až toto nastane, budou mnozí z nás dost silní a moudří, aby se proti nim žádná lidská špatnost neodváží vystoupit. Budou jen z povzdálí pokřikovat a zesměšňovat sebe sama svojí hloupostí.

     Prošli jsme dlouhou cestou a prožili mnoho životů. Každý jsme tam někde v minulosti ztratili cestu i část sebe sama. Každý z nás se někdy dopracoval k pochybnostem i odmítání, pokud mu Bůh nedal právě to, co si ze všeho nejvíce přál. Nějak jsme nechtěli pochopit, že moc nad životem jde ruku v ruce s moudrostí a nelze ji dosáhnout jinak, než skrze poznání a lásku. Jedině tak můžeme být spravedliví a nesledovat jen vlastní prospěch na úkor utrpení druhých. Přesto jsme museli dojít až sem, aby se ukázala pravda o tom kdo jsme a co doopravdy chceme. Těm, kteří k tomuto poznání doposud nedošli, bude i takto těžko pochopit.

     Asi mám to štěstí, že jsem si v životě nestanovil velké cíle. Kráčel jsem si životem obyčejného člověka a zažíval si tak ve stínu velkolepých událostí svoje drobné radosti nad jednouchými pravdami, které mi bylo dáno pochopit. Vím, že mi tuto cestu určil Bůh, a vím že to byla ta nejlepší cesta, kterou jsem mohl projít.

     Ve své minulosti jsem dělal mnoho věcí. Poznal jsem mnoho podob života i lidských chyb, které způsobuje touha a zaslepenost. V každém životě jsem měl příležitost, vykonat cosi, čím bych vyjádřil vděk za to, že jsem se stal součástí tohoto stvoření. Ale udělal jsem jenom málo. O to víc bych si přál to vše splatit Bohu v tomto životě. Nikoliv pro nárok v nějakém Ráji a nekonečné blaženosti. Ale jenom proto, že jsem tu mohl být a tohle všechno zažít. Že mi byla dána příležitost ochutnat co je to život. Uvědomovat si sám sebe a moci se svobodně rozhodnout. Už to samo je nádherný a jedinečný dar.

     To důležité bylo zapsáno. Vše pozvolna spěje ke konci této epochy. Jak se komu chce tomu uvěřit nevím, ale bude dobré o tom alespoň přemýšlet. Příští rok je rokem jedna. A posledním v řadě je rok 2012.

     Mezi tím se odehraje mnoho událostí, které budete chtě nechtě muset překonat a přijmout cestu která vás povede. Zda k životu či nikoliv je jen vaše rozhodnutí. Jenom dobře zvažte jestli to co kolem sebe vidíte je skutečně cesta k životu. Já myslím že pokud by opravdu existovalo, pak jedině do pekla.

     Misch