Portrét Anti-Defamation-League

(Liga proti pomluvám a hanobení)

Překlad z knihy Petera Blackwooda.  Das ABC der Insider", vydané nakl. Verlag Diagnosen, Leonberg D-7250 roku 1992. Tuto knihu (a mnoho dalšich materiálů) je možné si písemně objednat za 40.-DM na adrese dodavatele: SPS-Verlagservice GmbH, D-5400 Koblenz.

'Liga proti pomluvám a hanobeni (dále jen ADL) bratrstva B'nai B'rith se vydává za obecně prospěšnou společnost, 'která je zaměřena na zamezování pomluv a hanobení Židů a ostatních náboženských nebo etnických skupin, na prohlubování porozumění všech národů, a na prosazování základních postulátů svobody, rovnosti a demokracie.' Tak je to aspoň uvedeno ve stanovách ADL B'nai B'rith, upravených Národní komisí v červnu 1982.

Nic nemůže být vzdálenější skutečné činnosti ADL než tyto proklamované zásady a cíle! Vzhledem k otevřeně a opakovaně překračovaným předpisům amerického poplatkového a daňového kodexu funguje ADL "jako obecně prospěšná organizace", osvobozená od poplatků a daní, zatím co má ve skutečnosti velice široké pole působnosti- mnohdy i vysloveně kriminálního charakteru, mimo jiné i vměšování a zasahování do právních procesů i do výkonu práva, podporu domácích i zahraničních teroristických organizací, všemožné podněcování nesnášenlivosti a nenávisti, špionáž, podporu mezinárodního drogového obchodu, skrytou činnost nejen v institucích nepřátelských států a vlád, ale i přímo v těch orgánech USA, které mají co do činění s mezinárodním sociálně-demokratickým hnutím.

Světová síť 

Je historicky doloženou skutečností, že ADL před, během a krátce po druhé světové válce fungovala jako prodloužená ruka speciální britské služby (British Special Operations Executive) pod jejím americkým šéfem Williamem Stephensonem, v těsném propojení s Pátou divizí FBI.

Prostřednictvím své Národní komise o 151 členu a jejích štábů placených spolupracovníků v obvodních kancelářích 31 města USA a řady základen v Evropě; na Blízkém východě, v Latinské Americe a ve SSSR (moskevská ústředna byla uvedena do provozu presidentem Gorbačovem), působí ADL jako zakonspirovaná úderná síla, jejíž mohutný vliv proniká hluboko do finančního světa, do justice a zákonodárství, sdělovacích médií i přímo do vládní moci na federální, státní i místní úrovni.

Především je ale ADL "vnější hezkou fasádou" pro ono odvětví amerického organizovaného zločinu, které bylo založeno v prvních desetiletích našeho století Meyerem Lanskym na podporu a ochranu anglo-amerických finančních zájmů.

Organizační výstavba a osoby v klíčových postech

Podle zasvěcených odhadů je ADL řízena Národní komisí (NC), která se v současnosti skládá ze 151 člena. V čele Národní komise stojí tzv. zemský předseda, kterým je nyní Burton Levinson, advokát z Beverly Hills v Kalifornii. Podle vlastních stanov se Národní komise schází jednou za rok. V období mezi ročními schůzemi NC je podle článku VII. stanov jejím řízením pověřen Výkonný národní výbor (NEC). Tento výkonný národní výbor se skládá z předsedy, jímž je nyní (1992) Ronald B. Sobol, starší rabín Templu Emanuel v New Yroku, dále z voleného místopředsedy, z čestného předsedy Bb'nai B'rith a jeho ženského protějšku Bb'nai Bb'rith Women, dále pak z předsedů všech stálých výborů ADL a předsedy Nadace ADL,-a konečně z patnácti dalších členů Národní komise.

Přijímání nových členů pouze na uvolněná místa

Roku 1913 založená organizace ADL je oficiálně přidružena k bratrstvu Bb'nai B'rith. Toto napojení je však zásadně udržováno jen prostřednictvím zastoupení B'B' v Národní komisi ADL. Do organizace ADL není možné vstoupit, protože není členským spolkem, přijetí za člena je možné jen náhradou za uvolněné místo (např. úmrtím) nebo kooptováním. V tomto smyslu vykazuje ADL značnou podobnost s tajnými lóžemi svobodných zednářů, stejně jako její mateřská organizace B'nai B'rith, která byla původně založena jako židovská odnož britského zednářstva.

Současným presidentem B'nai B'rith je Seymour D. Reich. Před svým zvolením do funkce vůdce B B'byl dlouhá léta aktivistou ADL.

Nynějšího 151 člena Národní komise ADL de facto vede malá skupina, jakési "tvrdé jádro", jehož příslušníci jsou současně členy všech stálých výborů Národní komise. Tyto stálé výbory jsou organizovány paralelně s hlavními odděleními ADL (Division) a odděleními (Departments) tak, aby bylo kontrolováno co nejdokonalejší provádění příkazů a pokynů pro každodenní praktickou činnost placených zaměstnanců. V tomto smyslu tedy vlastně řídí Edgar Bronfman (viz. např. TP č. 76 "Návštěva nikoli náhodná" - pozn. překl.) a další vlivní členové Národní komise činnost celé ADL.

Předsedy stálých výborů ADL, volenými spolu s ostatními členy výborů výkonným národním výborem, v současné době jsou:  Howard P. Berkowitz, Plánování i Donald R. Mintz, Občanská práva - Michael Nachman, Obecní záležitosti a úřady - Shervin Newar, Hospodářská správa - Melvin I. Salberg, Spoje a zpravodajství - Michael E. Schultz, Administrativní správa - Joel Sprayregen a Lucille Kantor, Mezinárodní záležitosti  David H. Strassler, Vnitřní vztahy -  Robert G. Sugarmann, Správa úřadu - William Ueprin, Rozvoj.

300 osob na vedoucích místech

Stálé výbory Národní komise strukturálně odpovídají, jak už bylo řečeno, hlavním oddělením ADL (Division) s jejich štáby profesionálních spolupracovníků. Hlavní oddělení ADL jsou následující:

Administrativní správa se zabývá vnitřními záležitostmi ADL. Vede jí Philip Shemis, bývalý hlavní účetní American Jewish Committee.

Oddělení občanských práv řídí pod vedením Irwina Sualla práci vyšetřovacích skupin (Fact Finding), vědu a rozvoj má na starosti Alan M. Schwatz, právní záležitosti Steven M. Freeman a konečně Jess Hordes je vedoucím kanceláře ve Was- hingtonu, jejíž součástí je Task Force on Nazi War Chriminals (Úderná skupina proti nacistickým válečným zločincům (v čele s Elliotem Wellersem a čtyřmi koordinátory pro jednotlivé oblasti. Hlavní dozor má Jefferey P. Sinensky, dřívější zvláštní ředitel (associaste director) hlavního oddělení ADL.

Správa obecních záležitostí řídí 31 kancelář po celých Spojených státech, jejichž vedoucí úzce spolupracují s oblastními představenými, kteří jsou jmenováni Národní komisí. Správu obecních záležitostí řídí Charney V. Bromberg, který byl dříve zástupcem ředitele oddělení pro mezinárodní vztahy American Jewish Committee.  Spojovací a zpravodajské oddělení se zabývá propagandistikou a výrobou příslušných materiálů. Od ledna 1990 stojí v jeho čele Lynne Laniello.

Oddělení rozvoje dohlíží na všechny finanční operace ADL Appeal. Tak například je čestný místopředseda ADL, Edgar Bronfman, současně vedoucím Greater New York Appeal. Tvůrčí a vzdělávací skupina je vedena Francesem M. Sonnenscheinem. Dělí se na tématické sekce, řízené vlastním přednostou. Tak např. vedoucím sekce pro universitní záležitosti je Jeffrey A. Ross, vedoucím mezicírkevních vztahů je rabín Leon Klenicki, který je současně spojkou na Vatikán, kontrolu televise, rozhlasu, filmu a publikační činnosti má v referátu Howard J. Langer, a Mezinárodní centrum pro studium holocaustu řídí Denis B. Klein. Přímým nadřízeným posledně jmenovaného je ředitel Alan Bayer, který byl před tím ředitelem Jewish Federation v texaském San Antoniu.

Oddělení mezinárodních záležitostí v sobě zahrnuje všechny jednotlivé pobočky ve Spojených státech, které se zabývají otázkami Evropy, Latinské Ameriky a Blízkého východu, a mimo to řídí Oddělení pro zámořské operace, pod které spadají kanceláře v Pař i (Robert Goldman), v Fšímě Lisa Palmiere-Billig) a v Jerusalemě (Harry Wall). Jejich nadřízeným je Národní ředitel ADL Abraham Foxman, jemuž podléhá i ředitel Hlavního oddélení Kenneth Jacobson, odpovědný za denní pracovní agendu.

Oddělení administrativní správy vyhledává a kádruje budoucí možné vedoucí osobnosti a je koordinátorem Národní konference vůdčích osobností ADL. Vedoucím oddělením je Marvin S. Rappaport. Tato Konference sezvala 250 představitelů ADL ze všech částí USA ke třídennímu setkání s představiteli Bushovy administrativy (!!), Kongresu a izraelského velvyslanectví.

V organizaci ADL je na 300 osob ve vysokých funkcích, které vystupují jako čestní předsedové a podobně. Mezi ně patří celá řada tzv. čestných místopředsedů, kteří udržují nejtěsnější spojení s ADL, ale z nejrůznějších důvodů (např. vzhledem k vládním a jiným státním funkcím) nevystupují navenek jako výkonní činitelé ADL. Jde například o senátory Rudy Boschwitze nebo Howarda Metzenbauma, o bývalého ministra obchodu v Carterově vládě Philipa Klutznika, o bývalého poradce, presidenta Reagana pro otázky odzbrojení Maxe Kamplmana, nebo o bývalého senátora Abrahama Ribicoffa či kongresmana Sidney Yatse.

President Světového židovského kongresu (World Jewish Congress) Edgar Bronfman je rovněž čestným místopředsedou, spolu se dvěma dalšími významnými osobnostmi z okruhu gangstera Meyera Lanskyho, bankéři Leonardem Abessem, a Theodorem Silbertem. S výjimkou členství v Kongresu jsou tzv. čestní místopředsedové vždy aspoň nějaký čas aktivními příslušníky Národní komise ADL.

Aktivní jádro ADL

K aktivnímu jádru ADL patří:

 Burton S. Levinson, od roku 1987 její zemský předseda. Počátky jeho práce v ADL sahají do roku 1950, kdy se mu podařilo jako studentu Los Angeleské City College (vyšší škola) proniknout do uzavřené studentské zájmové organizace Gerald L. K. Smitz Group. V současné době je "civilním povoláním' starším partnerem prominentní advokátní kanceláře Levison and Lieberman v kalifornské Beverly Hills.   Abraham H. Foxman, zemský ředitel ADL od roku 1987. Spolupracovníkem ADL je od roku 1965. Foxman, narozený 1940 v Polsku, je jednou z nejtajemnějších postav ve vedení ADL.

V amerických zpravodajských kruzích se má za to, že je sovětský bśilegálbť, dlouhodobě nasazený sovětský agent bez jakéhokoli viditelného spojení k oficiální sovětské diplomatické misi v USA.

Arnold Forster bylo od roku 1946 mimořádným ředitelem ADL pod přímým řízením Bena Epsteina a je v současnosti členem Národní komise a hlavním právním poradcem ADL. Byl právním pověřencem newyorské advokátní kanceláře Shea and Gould, která udržovala těsné styky se zemřelým "advokátem gangsterů" Royem Chonem.

Kenneth J. Bialkin. Tento bývalý zemský předseda ADL v letech 1982-1986 je dnes čestným předsedou a členem Národní komise (NC) a současně předsedou nadace ADL.

Theodore H. Silbert, čestný místopředseda, pracuje spolu s Edgarem Bronfmanem ve velice lukrativním Greater New York Appeal pro ADL. Silbert je rovněž předsedou Sterling National Bank.

Burton M. Joseph, zemský předseda ADL v letech 1976-1978 je dnes jejím čestným předsedou. Jeho rodina kontroluje minnesotskou firmu na zemědělské produkty I. S. Joseph. Po druhé světové válce se politicky sblížil s liberálním demokratem Hubertem H. Humpreyem, jehož prostřednictvím se spřátelil s Maxem M. Kamplmanem (nyní čestným místopředsedou ADL) a s prominentním finančníkem Dwaynem Andreasem. Spolu vytvořili tzv. ADL-Mafii v Minneapolisu.

Irvin Suall. Od roku 1966 vede Fact-Flnding Department (oddělení vyšetřovacích skupin) v rámci Hlavního oddělení ADL pro občanská práva.

Meyer Eisenberg. Místopředseda ADL a bývalý vedoucí výboru pro občanská práva Národní komise. Jemu přímo podléhá oddělení vyšetřovacích skupina právní oddělení. V letech 1959-1970 byl zaměstnán jako právní poradce Americké bezpečnostní a zahraniční komise. Po svém odstoupení z vládní funkce byl jmenován dokonce místopředsedou zmíněné americké komise: Jako soukromý právní zástupce celé řady firem v oblasti Washingtonu je Eisenberg považován za jednoho z nejlepších expertů obchodního práva, zejména cenných papírů.

ADL a organizovaný zločin

Krátce po svém odchodu od advokátní firmy W. Farr and Gallagher nastoupil Kenneth J. Bialkin u největší advokátní společnosti v USA, Skadden Arps. Také tam podobným způsobem, jako u předchozí firmy, prováděl dalekosáhlé a rozvětvené operace s praním špinavých peněz. Miliardy dolarů, pocházející z podezřelých drogových kšeftů, převáděl přes neutrální a solidní zahraniční firmy zpět do amerického průmyslu. Dva z jeho nevykřičenějších "zákazníků", Ivan Boesky von Drexler Burnham a Michael Milken finančními dary podporují - jistě ne pouhou náhodou - organizaci ADL.

Další ze zemských předsedů ADL, Burton Joseph, hrál při likvidaci firmy IOS prostřednictvím Roberta Vesca hlavní roli, k němu  si přibral svého chráněnce bankéře Meshulama Risklise z Rapid American Corp. Podle soudního protokolu nakoupil Roklis jako zástupce banky kontrolní balík akcií firmy IOS pro R. Vesca. Riklis sám byl později namočen do skandální aféry s nemovitostmi společně s dalšími předáky ADL Bronfmanem, Bialkinem a Henry Kissingerem. Jednalo se tehdy o nezákonnou koupi velkých stavebních parcel v Izraelem okupovaných křesťanských a muslimských čtvrtích Jerusalema.

V době Bialkinova působení u advokátní kanceláře W. Farr and Gallagher se firma zabývala také právními záležitostmi ADL a zastupovala hlavního "dárce' Nadaci ADL Edmonda Safra. Bialkin zastupoval E. Safra při přebírání American Expresu syrskými bankéři. Celá transakce skončila obrovským fiaskem, když zástupci American Expressu obvinili. Edmonda Safra z praní špinavých peněz.

Třetího ledna 1989 se podařilo pracovníkům US-Customs Service (Celní správy) a Protidrogové brigády identifikovat ve švýcarském Bernu Edmonda Safra jako hlavní postavu rozvětvené akce na praní peněz z narkotikových obchodů za úzké součinnosti s firmou Shakarchi Trading Co. V soudních a policejních spisech byl Safra identifikován jako dlouholetý přítel a komplic Mohameda Shakarchi a byla zjištěna čísla jeho průchozích kont u Národní banky v New Yorku, jimiž zajišťoval tranzit peněz z drogových obchodů syrských, libanonských, bulharských a kolumbijských organizací obchodníků s narkotiky.

Pytle peněz u Starling National Bank

Americké justiční orgány identitikovaly banku Sterling National už od jejího založení v roce 1926 Frankem Ericksonem, společníkem Meyera Lanskyho, jako "fasádu" pro gangstery. Banka byla také prostřednictvím bankovního ředitele Arnolda Burnse - který sám měl propojení na ADL- zapletena do aféry kolem daňových podvodů. Ředitel Arnold Burns byl v době Reaganovy éry zástupcem Nejvyššího státního návladního (u nás asi jako generální prokurátor - pozn. překl.). Burnsova soukromá advokátní kancelář Burns a Summit zřídila zřejmě celou řadu "úkrytů" v Karibiku pro peníze z daňových a jiných podvodů, kterými rovněž pokrývala nezdaněné milionové příjmy firmy R and D-Investments v Izraeli.

Bývalý člen Reaganovy administrativy, velvyslanec v Itálii Maxwell Raab, je jedním z dlouholetých ředitelů banky Sterling National. Raab býval obchodním partnerem gangstera Lanskyho ve firmě International Airoport Hotel Corporation.

"Who is who " syndikátu

Dalším, s gangsterismem spojeným bankéřem, který sedí v Národní komisi a je zapsán v lize 'Purpose and Program' jako čestný předseda, je Leonard Abess ze City National Bank of Miami na Floridě. Roku 1981 obstaral Alberto Duquemu, profesionálnímu 'čističi' drogových peněz kolumbijského kartelu místo ve správní radě banky, kde tento gangster setrval tak dlouho, než byl roku 1986 ze těžké zločiny ve svém 'oboru' odsouzen za mříže. Následujícího roku byl zvolen ředitelem představenstva City National Bank of Miami jistý Donald Beasley. Tento výtečník byl před tím ředitelem banky Nugan Hand, o níž  je známo, že byla hlavním kanálem pro zisky z narkotikových kšeftů s jihovýchodní Asií, stejně jako pro černé peníze ilegálního obchodníka zbraněmi Theodora G. Shackleye a další vrcholné funkcionáře ADL, kteří byli později zapleteni ve známé aféře Irán-Contras v době prezidentování R. Reagana.

Pohled do seznamu dárců Nadaci ADL, a touto organizací vyznamenaných osob za posledních několik desetiletí, se čte jako "Who is who" syndikátu mezinárodního zločinu od Meyera Lanskyho. Dlouholetí kumpáni M. Lanskyho, jako např. Victor Posner, advokát Sidney Kroshak nebo Moe Dafitz se v něm všichni ukazují jako dobrotiví patroni Ligy proti pomluvám - ADL.

Stejně to vypadá i na regionální úrovni ADL. Tak například Phil Baskin, advokát z Pittsburghu a předák Demokratické strany, který je v západní Pensylvanii znám jako vedoucí agent (chief operater) ADL, byl donucen k dostoupení partnerství ve své advokátní kanceláři poté, co vyšlo najevo, že mafiánské rodině Gambino bśpřihrálbť velikou stavební zakázku na newyorském letišti.

Jižněji od něj působil Paul Lipkin z oblastního oddělení ADL ve Virginii, dlouholetý osobní přítel a právní zástupce Arthura 'Bootsy' Goldsteina, největšího obchodníka s pornografií v Norfolku. Goldstein byl 85 krát zatčen a odpykal si tři tresty na svobodě za různá provinění, mimo jiné za prodej drog mladistvým a obchod s pornografickým materiálem.

Whisky-baron a lidumil

Žádné vyprávění o různých činnostech a propojeních ADL by nebylo úplné bez zmínky o Edgaru Bronfmanovi, čestném místopředsedovi ADL a vedoucím New York Appeal.

Ani dnešnímu vůdčímu finančníkovi a předsedovi váženého Světového židovského kongresu, jakým je E. Bronfman, se nepodařilo zakrýt skvrny, které ulpívají na jmění jeho rodiny (Seagram s Corporation a většinový podíl na E. I. du Pot de Nemours Co.), pocházející především z pašerácké činnosti jeho otce v časech tzv. prohibice v USA. Kanadští Bronfmanové, známí jako 'Bronfmanova banda', byli svého času hlavními dodavateli alkoholu pro severoamerický zločinecký syndikát 'Murder, Inc.'. Když koncem dvacátých let odjel Edgarův otec Sam Bronfman se svými agenty Arnoldem Rohsteinem a Jacobem Latzenbergem do Hongkongu, aby odtamtud řídil dodávky opia do USA? Byly k tomu využity také vyzkoušené pašerácké cesty a kanály z dob pašování alkoholu. (Prohibice, tedy naprostý zákaz výroby a prodeje alkoholu v USA, neplatil v Kanadě, odkud bylo přes hranice pašováno obrovské množství alkoholu do USA. Po jedenácti letech vláda platnost zákona zrušila - pozn. překl.).

Členové rodiny Bronfmanů nadále udržují staré kontakty s podsvětím, přestože se mezitím Edgarovi a jeho bratrům podařilo zahalit se do pláště společenského postavení a vážnosti. Tak např. Edgarův synovec Mitchel Bronfman byl v jednom hlášení montrealské policejní komise označen jako důvěrný přítel místního zločineckého kápa Willy Obronta. - 'Jejich vzájemné vztahy spočívají ve společné nezákonné činnosti...ve zvláštním způsobu pozornosti, které si vzájemně prokazují k získání a zajišťování různých výhod a podílů z oblasti zápůjčkových a úrokových podvodů, ilegálních sázek, podvodů s cennými papíry, daňových podvodů a korupce'. (Cit. z knihy Petera C. Newmana 'Dynastie Bronfmanů'.).

Obront sám a další gangsterský partner Mitchela Bronfmana, Sideny Rosen, byl v polovině sedmdesátých let odsouzen do vězení za prokázané praní peněz z drogových obchodů a za další s tím související zločiny.

Zvláštní vztahy ADL k Německé demokratické republice

Ve svém vydání březen-duben 1990 uveřejnil (západo) německý časopis Semit, který sám sebe označuje jako 'nezávislý židovský časopis', poloúřední zprávu o nezákonných obchodech čestného místopřesedy ADL Edgara Bronfmana s mezitím již odstraněným režimem Ericha Honeckera v Německé demokratické republice.

V článku, napsaném Jacobem Dachauerem a nazvaném jeho autorem "Whisky za holocaust" je zdokumentováno, jak Edgar Bronfman využil své pozice presidenta Světového židovského kongresu pro účely obchodování svého whiskového Impéria "Seagramb's Corporation" s Honeckerovým režimem, a jak byl za to ještě v říjnu 1988 dekorován nejvyšším státním vyznamenáním tehdejší Německé demokratické republiky, zlatou medaili "Za přátelství mezi národy"!

Zmíněný článek časopisu Semit podrobně líčí, jak E. Bronfman zneužil svého postavení vůdce renomovaného Světového židovského kongresu k tomu, aby tak říkajíc vyměnil lukrativní kontrakt dodávek své whisky do prominentních komunistických obchodů za "zbavení odpovědnosti NDR za holocaust!"

Bronfmanovy 'námluvy' s Honeckerovým režimem začaly v roce 1986, kdy jeden z jeho obchodních partnerů cestoval do Východního Berlína, aby se tam setkal s Klausem Gysim, tehdejším státním tajemníkem komunistického režimu pro náboženské záležitosti. Synem tohoto Klause Gysiho je Georg Gysi, "reformátor", který vystřídal Ericha Honeckera ve funkci generálního tajemníka (východo) německé komunistické strany. (Že je Gysi Bronfmanovým souvěrcem, je téměř zbytečné dodávat - pozn. překl.).

Při jedné ze svých pozdějších cest se Edgar Bronfman sešel s Erichem Honeckerem a členem UV SED Hermannem Axenem. Během další z návštěv NDR v roce 1988 dokonce Bronfman přislíbil Honckerovi, že se osobně zasadí o umožnění jeho státnické návštěvy ve Washingtonu, nejpozději do roku 1990.

Pozdější známé události ho přirozeně tohoto slibu zprostily...

ADL a Sovětský svaz

Charles Bronfman z Montrealu, Edgarův synovec, byl důležitou osobností kanadsko-německých partnerských skupin, a měl a  do zhroucení komunistických režimů Východní Evropy v listopadu 1989 právo veta na vstupní víza Německé demokratické republiky, udělovaná kterémukoli z kanadských občanů. Tento podivuhodně flexibilní vztah k NDR přivedl některé experty zpravodajských služeb k závěru, že Edgar a Charles Bronfmanovi udržovali velmi těsné kontakty s generálem Markusem Wolfem, vedoucím státní tajné policie NDR (Stasi), bývalým chráněncem zemřelého šéfa KGB a předsedy ÚV KSSS Jurije Andropova.

Edgar Bronfman byl spojen podobně důvěrnými vztahy I s moskevským režimem, které se po nástupu S. M. Gorbačova k moci dokonce ještě vystupňovaly a upevnily. Jak se proslýchá z kruhu Bronfmanových důvěrníků jeho 'ruských' vztahů, byl whisky-baron dlouholetým spojencem a společníkem Alexandra Jakovleva, bývalého sovětského velvyslance v Kanadě, který je nyní jedním z nejbližších, poradců presidenta Gorbačova. Jakovlev je nejen členem politbyra, ale také nově ustavené presidentské rady.

Po Gorbačovově nástupu k moci apeloval Bronfman v početných projevech a komentářích na Spojené státy, aby poskytly Sovětskému svazu doložku nejvyšších obchodních výhod, udělily mu členství v organizaci GATT (Dohoda o clech a obchodu- pozn. překl.) a nabídly SSSR volný přístup k nejvyspělejší západní technologii. V jednom z tiskových prohlášení, vydaných Bronfmanovou kanceláří, pochválil sovětského presidenta za to, že zrušil staré heslo bśsocialismus v jediné zemibť když prohlásil: "Je v zájmu Spojených států, zabránit byť i jen částečnému zpomalení perestrojky...bť

Edgar Bronfman je členem představenstva US-Soviet Trade and Economic Cooperation (USTEC), sdružení vedoucích osobností American Fortune 500 a předních představitelů sovětského obchodu. Tato organizace rozvíjí a podporuje hospodářské vztahy obou mocností.

Podle jednoho dokumentu amerického ministerstva zahraničních věcí je CIA známo, že v organizaci USTEC dominují agenti KGB a GRU (zpravodajská služba sovět. armády - pozn. překl.). Ještě před nedávnem byl spolupředsedou sdružení generál KGB Jevgenij Petrovič Pitrovanov, dlouholetý spolupracovník Stalinův, který v klidu přečkal období čistek a zvratů po Stalinově smrti jako vedoucí sovětské obchodní komory.

Pro některé renomované listy píšící novináři Evans a Novak referovali 23. ledna 1989 o tajné schůzce v Bronfmanově sídle v New Yorku, které se zúčastnili také oficiální představitelé USTEC Dwayne Andreas a James Giffen, společně s Morrisem Adamsem a Simcha Dinitzem, aby zosnovali plán mobilizace sionistické lobby k zrušení doplňku Jackson-Vanikova zákona, by tak bylo umožněno neomezené přistěhovalectví sovětských  Židů do Izraele.

Židovští otroci pro Izrael

Tento plán má svůj počátek nejspíš v roce 1985, kdy Edgar Bronfman na schůzi představenstva Světového židovského kongresu ve Vídni navrhl, aby se tato organizace postavila bśz důvodu ochrany židovských zájmůbť proti Strategické obranné iniciativě (SDI) amerického presidenta Reagana. - Jak v červnu téhož roku Bronfman prohlásil, postaví se do čela snahy Světového židovského kongresu, zabránit presidentu Reaganovi v jeho úmyslu navštívit během návštěvy Německé spolkové republiky hřbitov německých vojáků v Bitburgu. Moskva ukázala pro tuto Bronfmanovu iniciativu porozumění a podporu tím, že ho pozvala na návštěvu Sovětského svazu jako oficiálního představitele Světového židovského kongresu. V textu pozvání, tlumočeném oficiálně ministrem spravedlnosti Ruské federace Alexandrem Sucharevem, bylo navrženo jednat během jeho návštěvy Moskvy o možnostech a podmínkách vycestování sovětských Židů.

Ve svých gestech podpory Michaila Gorbačova zašel E. Bronfman dokonce tak daleko, že požadoval odstoupení předsedy německého parlamentu Philipa Jenningera za jeho projev, který přednesl v listopadu 1988 při příležitosti padesátého výročí tzv. Křišťálové noci.

Kromě toho na široce publikované tiskové konferenci, konané 4. května 1987 v Maďarsku, označil Bronfman rakouského spolkového presidenta Kurta Waldheima za bśvýznamnou součást nacistické válečné mašinérie". Obvinění Kurta Waldheima z účasti na válečných zločinech byla postavena na Sověty zfalšovaných dokumentech a křivých svědeckých výpovědích jako součást destabilizační kampaně proti Rakousku a Vatikánu.

 "Cesťák" mezi NewYorkem a Moskvou

Po tom, co už o Bronfmanovi víme, neudivuje příliš, že patřil k nejčastějším pasažérům na lince New York - Moskva.

Nějaký čas po tajné schůzce v New Yorku nacházíme Bronfmana v čele největší delegace vedoucích židovských představitelů všech dob, jaká kdy do Moskvy přijela.

Už 13. prosince téhož roku byl Bronfman znovu v Moskvě jako vedoucí stočlenné delegace předních amerických a západoevropských  Židů, která se tam zúčastnila slavnostního otevření židovského kulturního střediska.

0 pouhý týden později oznámil Kenneth Jacobson, ředitel Hlavního oddělení ADL pro mezinárodní záležitosti, že delegace ADL navštíví počátkem roku 1990 Moskvu, aby tam na pozvání presidenta Gorbačova zahájila činnost stálé kanceláře ADL.

Vedle Edgara Bronfmana je důležitou postavou obchodník obilím Dwayne Andreas z Minneapolisu, který byl rovněž účastníkem tajné schůzky v Bronfmanově newyorském sídle a podílel se na vypracování komplotu, známém pod názvem 'Židé za obili. (V podstatě šlo o souhlas s vycestováním sovětských  Židů výměnou za dodávky amerického obilí do SSSR - pozn. překl.). Andreas vystupoval jako ochránce a garant ADL, a postaral se ve velké míře o těsné kontakty mezi ADL a novým Gorbačovovým režimem.

Ačkoliv Andreas sám není  Žid, patří mezi nejvelkorysejší mecenáše ADL. Koncem sedmdesátých let, kdy se ADL octla ve vážných finančních potížích, věnoval D. Andreas na výzvu tehdejšího předsedy ADL Brutona Josepha od formy I. S. Joseph z Mineapolisu "rozběhovou" finanční pomoci Nadaci ADL.

Základy Andreasových vztahů k ADL byly položeny jeho politickým výcvikem, kterého se mu dostalo od tehdejšího Národního předsedy ADL Bena Epsteina. Andreas tuto výchovu a vztah popsal roku 1987 ve své řeči v Kongresu následujícím způsobem: bśPan Ben Epstein, který je po dvacet let mým přítelem, může být naprosto klidný. Je jeho velikou zásluhou, že byl vždy mým učitelem a vůdcem v diplomatických záležitostech. Pracoval jsem společně s ním např. dlouhé týdny na řešení problému, jak dále rozšířit obchod se Sovětským svazem.bť

Wall Street Journal přinesl 26. září 1986 na titulní straně článek s nápisem: Gorbačovův kolega Dwayne Andreas je zřejmě oblíbencem Kremlu. Jako nástupce předsedy správní rady Occidental Petroleum, pana Armanda Hammera (90 let) získává Andreas postavení hýčkaného bśkapitalistybť sovětského režimu.

Byl to pravděpodobně Dwayne Andreas, kterého přijal M. Gorbačov v soukromé audienci častěji než kteréhokoli jiného představitele Západu, a který realizoval požadavky právě se v Moskvě etablující APL - především prý k boji proti antisemitismu v zemích Sovětského svazu. Skutečným smyslem zřízení stálé kanceláře ADL v Moskvě však byla spíše snaha o lepší koordinaci činnosti ADL a KGB při prosazování Gorbačova a jeho politiky v samotných Spojených státech.

Dalším aspektem nynější 'tažení na Východ" jsou snahy Bronfmana a jemu podobných, vstoupit na "lukrativní nové trhy" zemí střední a východní Evropy. Jako příklad zde může posloužit kanadská realitní společnost miliárdářských bratrů Reichmannových, zastupovaných advokátní kanceláří Shea Gould a speciální firmou pro obchod akciemi (obě v úzkém styku s ADL), která hodlá vybudovat jako kapitálové konsorcium v Budapešti veliké finanční ústředí - s požehnáním Gorbačova stejně jako amerického ministerstva zahraničí.

Spojení ADL s bolševickým režimem a jeho tajnými službami se datuje již po desetiletí. Dokonce i během druhé světové války, kdy Sovětský svaz a Spojené státy byly spojenci v boji proti nacismu, byly některé významné osobnosti ADL zapsány na listině americké vojenské kontrašpioniáže jako pravděpodobní sovětští agenti! Podle výpovědi jednoho očitého svědka byl na takovéto listině zanesen Stanford Griffith, který během druhé světové války zastával v ADL vedoucí funkci, odpovídající dnešnímu řediteli Fact-Finding Division (Hlavní oddělení vyšetřovacích skupin).

Vydání časopisu bśHeadlines And What s Behind Thembť z pátého dubna 1955 zaznamenává jeden rozporuplný, více méně náhodné zjištěný případ, kdy ADL poskytla úkryt jednomu známému esu sovětské tajné služby. Dotyčný agent Vladimír Stěpanovskij byl v polovině třicátých let vypovězen do Švýcarska poté, co byl identifikován jako agent bolševické rozvědky, pověřený úkolem přemístit se ve vhodný čas do USA a tam spolupracovat s významným členem ADL Mitchellem Solomonem. Pomocí Solomonových styků s plukovníkem US-Army a zpravodajským důstojníkem Eugenem Princem, zodpovědným za prověřování přistěhovalců do USA, se Stépankovskému skutečně podařilo během válečných let proniknout do americké tajné služby.

V roce 1954 byl Stěpankovskij odhalen Ellsabeth Bentleyovou jako příslušník sovětské špionážní sítě; svému trestu nakonec unikl díky intervenci svého ochránce z ADL - Mitchella Salomona. Zhruba v téže době se podařilo ADL nasadit sovětského agenta do organizace Jamese Madola bśNational Renaissance Partybť, podezřelé neofašistické skupiny, která byla infiltrována lidmi z ADL, aby vytvářela v USA zdání bśfašistické hrozbybť.

Samotná ADL i její přední osobnosti si podobný špinavý trik znovu zopakovaly v tzv. aféře Írán-Contras. Tentokrát ovšem byli Carl bśSitzbť Chanell, a Richard Miller v USA roku 1987 obžalováni ze zneužívání dobročinné, od daní osvobozené organizace ADL (??) k provádění nezákonných operací a transakcí. Ovšem na rozdíl od Chanella a Millera, kteří v tomto komplotu byli jen obětovanými agenty na nižší úrovni, byla samozřejmé ADL jako taková na vládní úrovni i soukromému podnikatelskému sektoru respektovaným partnerem.

ADL a projekt "Demokracie "

Ústřední roli ADL v oficiálním aparátu projektu Demokracie za Reaganovy éry umožnila její dlouholetá posice v americké odnoži Socialistické internacionály. Typickou postavou tohoto propojení ADL se Socialistickou internacionálou je vedoucí Hlavního oddělení vyšetřovacích skupin (Fact-finding Division) Irwing Suall, snaživý žák bývalého předsedy Komunistické strany USA Jay Lovestona. Později se Suall dostal na tzv. Školu práce fabiánské společnosti, potom studoval na Ruskin College Oxfordské university ve Velké Británii, "prošel" Socialistickou stranou a Jewish Labor Committee, až konečně roku 1967 nastoupil svůj post v ADL.

Dnes je Suall mj. v předsednictvu League for Industrial Demokracy, a Social Demokrats v USA. Přímé spojení mezi ADL a komplotem Írán-contras se uskutečňovala prostřednictvím těchto hlavních spoluhráčů. Jedním z nich je Carl Gersham, bývalý profesionální spolupracovník Fact-finding Division, který byl po celou dobu trvání aféry ředitelem National Endowment for Democrary (Národní nadace pro demokracii). V letech 1966-1972 byl Gersham pracovníkem Oddělení rozvoje ADL.

Špionáž proti vlastním občanům

Podle Jerome Baksta, jeho tehdejšího inspektora, využil Gersham svých rozsáhlých zkušeností bývalého aktivisty Nové levice na Yalské universitě k tomu, aby přihrával ADL podrobné informace o studentech z organizací "Students for a Democratic Society", "Student Non-Violent Committebť, a o Úderných pantherech.

Z podkladů, které uveřejnil výbor Freedom of International Act (stejné jaké z hlášení o operacích Cointelpro FBI proti černošskému studentskému hnutí jasně vyplývá, že takto získané informace (především Gershamovy) byly průběžné předávány Páté divizi FBI. Pro úplnost je třeba dodat, že Operací Cointelpro v rámci tzv. Counter-Intelligence Program (kontrašpionáž) se rozumí zpravodajský postup FBI proti občanům vlastní země.

Začátkem roku 1990 najal Gershama, zástupce ředitele Oddělení vyšetřovacích skupin ADL, David Lowe a udělal jej svým asistentem při Informační službě amerického ministerstva zahraničí. NED (Národní nadace pro demokracii) byla jedním z hlavních finančních kanálů pro plukovníka Olivera Northa a pro bśPublic Democracy-Projectbť, což byla v podstatě operace podvratné propagandy a získání bśaktivních prostředkůbť k vytváření potřebného obrazu v masových médiích o sandinistickém režimu v Nicaragui.

ADL a domácí terorismus

Dnes ještě více než kdy před tím představuje organizace ADL "agenta-provokatéra", který v samotných Spojených státech podněcuje rasové a etnické napětí- a pochopitelně o sobě tvrdí, že je předním obhájcem lidských práv!

Z dokladů, které uveřejnil výbor Freedom of Information Act, vyplývá, že ADL sehrála nejen hlavní roli při operacích FBI bśRacial Mattersbť (Rasové záležitosti) a "White Hate Groups" (česky přibl. Skupiny bělošské nenávisti), ale vzala si na mušku také 'Hnutí za občanská práva' jakožto přirozeného oponenta těchto skupin.

Mezi placenými informátory ADL v 'Hnutí za občanská práva' byli v šedesátých letech také členové Ku-Klux-Klanu, zapletení do vraždy tří aktivistů 'Hnutí za občanská práva' v Mississippi.

Tisíce dolarů provokatérům

Díky odhalení, učiněnému reportérem Jackem Nelsonem v 'Los Angeles Times' třináctého ledna 1970, dozvěděla se veřejnost po prvé o přinejmenším blahosklonném postoji FBI a ADL k bratrům Robertsovým v souvislosti s vraždou členky klanu Cathy Aisworthové dne 30. června 1968. V době přestřelky před domem funkcionáře ADL Meyera Davidsona v Meridianu (Mississippi), která měla za následek její smrt a bezmála stála život jejího obchodního partnera Thomase A. Tarrantse (přežil celkem 70 zásahů z brokovnice a pistole), byl už jeden z brátrů Robertsových, Afton W. Roberts, spolu se šesti dalšími členy jeho klanu odsouzen za bśporušování lidských právbť v souvislosti s pověstnou vraždou Chaneye, Goodsmana a Schwernera v Philadelphii (Mississippi) v roce 1964.

Případ Robertsových se stal předmětem odvolacího řízení poté, kdy prostřednictvím různých novinářských odhalení a zjištění místních policejních orgánů vyšlo najevo, že jistý Adolf "Sam" Botnick, který byl v té době ředitelem oblastní kanceláře ADL v New Orleansu, navrhl bratrům Roberstovým, aby připravili provokační bombový útok proti sídlu představitele ADL Meyera Davidsona. Slíbená odměna za 'práci' byla 69 tisíc dolarů.

Ujednání mezi FBI a ADL

Botnick sám byl důvěrným přítelem a spolupracovníkem šéfa FBI-Division five (kontrarozvědná ochrana) v New Orleansu, mezitím zesnulého Guy Bannistera. Ten založil svého času levičácky orientovanou skupinu 'Fair-Play-For-Kuba-Group', v jejímž prostředí se pohyboval i údajný vrah presidenta J. F. Kennedyho, Lee Harwey Osvald.

Bannister byl rovněž kontrolorem vybrané sítě tzv. minutemanů (oficiálně příslušníků domobrany), která měla podle dobře informovaných zpravodajských kruhů USA "zásluhu" na útěku Jamese Earla Raye z vězení, aby byl (jen několik týdnů před zmíněnou akcí Robertsových) jako lehce manipulovatelná osoba použit k atentátu na dr. Martina Luthera Kinga, který byl spáchán 4. dubna 1968.

Jedno hlášení z policejních spisů kriminálního rady Luke Scarborougha potvrzuje závěry článku v bśLos Angeles Timesbť kolem případu C. Ainsworthové, že zde totiž šlo o třístrannou dohodu mezi ADL, FBI a některými úředníky místní policie, přičemž ADL dala k disposici potřebné peníze pro agenty-provokatéry.

Pochybný úspěch takové spolupráce mezi ADL a FBI spočíval v tom, že vláda Spojených států při potrestání Altona W. Robertse za jeho podílnictví na vraždě Schwerera, Goodmana a Chaneye 'ukázala shovívavou tvář' tím, že byl 17. března 1970 odsouzen pouze k deseti letům vězení a i tak po třech letech podmínečné propuštěn. Bratrům Robertsovým byl dokonce později přiznán status "Federally Protected Whitnesse:" (česky přibl. - svědek pod federální ochranou) a dodnes figurují na pracovní listině informátorů FBI a ADL.

Pokud jde o veličiny ADL, tak Sam Botnick nadále řídí oblastní kancelář v New Orleansu, a jeho tehdejší asistent Richard Lobenthal odpovídá za práci ADL v Detroitu. Lobenthal byl později usvědčen z financování některých členů komunistické Dělnické strany - teroristické maoistické skupiny- která působila svého času ve známé detroitské automobilce. Justin A. Finger, který řídil právní oddělení v Atlantě v letech vrcholné aktivity amerického hnutí za občanská práva, je dnes mimořádným zemským ředitelem ADL.

Návnada na Černé pantery

Špinavé triky ADL při nemorální spolupráci s FBI k vytváření klamných zdání a provokačních situací byly masově užívány proti mírovému hnutí v USA zvláštně koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let.

Dokument FOILA-Dokumente-ef. 100 -530-X od vedoucího zvláštních agentů v Los Angeles pro ředitele FBI Hoovera podává další důkaz o společném postupu ADL a FBI proti hnutí Černých panterů. Ve zmíněném dokumentu je také zpráva ADL z 22. října 1968, vypracovaná Carlem Gershamem a Jerome Bakstem, která dochází k tomuto pozoruhodnému závéru: "Přinejmenším pro nejbližší období můžete tedy počítat se stále častějšími a násilnějšími srážkami mezi policií a Černými pantery."

Tato zpráva z materiálů FBI o podněcování násilností přesné odpovídá jedné pasáži v krátce před tím vydané knize 'Racial Matters' Kennetha O'Reillyho, kde v kapitole nazvané The Goog Panther čteme: Division Five FBI se snažila rozštěpit hnutí Černých panterů manipulacemi ze strany rabína Meira Kahane a bdělé Jewish Defense League " JDL (Židovská liga sebeobrany) tím, že mj. pomocí důvěrných sdělení na ADL pak tato organizace ovlivňovala novináře a tím nepřímo i veřejnost. FBI takto manipulovala veřejné mínění např. i tím, že ve sdělovacích prostředcích byla ideologie Černých panterů přirovnávána k "tradičnímu antisemitismu takových organizací, jakou je třeba Americká nacistická strana" a dokonce k "ještě tradičnějšímu antisemitismu nebožtíka Adolfa Hitlera".

V případě spolupráce s JDL a FBI neomezovala na poskytování věcných informací, protože Kahaneho skupině dodávala poznatky o antisemitismu a podobných jevech náležité 'vyšperkované'.

Špinavá práce pro FBI

Dodnes je ADL v této Cointelpro-Operation (viz odst. Špionáž proti vlastním občanům) plně zainteresovaná. Dobře informované kruhy americké zpravodajské služby poukazují na to, že po odhalení a odsouzení spolupráce FBI při operacích Cointelpro s kriminálním podsvětím před výborem amerického Kongresu, převzala tuto práci ADL. Ukážeme si to na dvou příkladech:

James R. Rosenberg (alias Jimmy Mitchell, Jimmy Anderson), je placeným pracovníkem ADL Fact-Finding Division. Policejní zprávy se shodují s informacemi našich korespondentů v tom, že Rosenberg, který byl ADL nasazen do oblastní organizace Ku-Klux-Klanu v Tentonu (New Jersey), se vytrvale snažil vyprovokovat KKK k bombovému útoku proti místní kanceláři NAACP (Národní svaz pro povznesení barevného obyvatelstva). Je zajímavé, že výplatní doklady řádného zaměstnance ADL se hledají.

Jak mnoho jiných provokatérů ADL, stejně jako i členů ještě militantnější JDL, obdržel Rosenberg vyznamenání jako voják Izraelských ozbrojených sil!!

Cílem byl Ku-Klux-Klan

Jedna příslušnice JDL, používající krycí jméno 'Ricky", řekla roku 1981 našemu korespondentovi: 'Setkala jsem se s Jimmem (Jamas R. Rosenberg) v Izraeli, kde jsem tehdy byla v kibucu Kfar Saba poblíž západního pobřeží... pořád se chlubil tím, že byl ADL pověřen proniknout do Ku-Klux-Klanu... Jimmy byl úplně zničený z užívání Valia (druh opiátu) a dokonce musel podstoupit protidrogovou léčbu, která měla za následek jeho více než půlroční impotenci.... pak mi ještě poslal svoji fotku... ale je to povahou byrokrat, kancelářský šiml, ve skutečném boji by na něj nebylo spolehnutí.

Rosenberg se z Izraele vrátil do USA roku 1979 a znovu začal pracovat pro Irwina Sualla (viz 1. část, TP č. 88), který hodlal využít  jeho v Izraeli zřejmě nabytých vojenských znalostí k tomu, aby pronikl do militantní pravice, jež byla hlavním cílem zájmu ADL. Dne 2. prosince 1981 vystoupil Rosenberg pod krycím jménem v minneapoliském televizním okruhu WCCO v pořadu "Armies of the Rihgt", kde pronesl velmi ostré protižidovské výroky v rámci vystoupení Obranné ligy křesťanských vlastenců!

Ať už šlo o nedopatření nebo úmysl, producenti pořadu Rosenberga nepředstavili jako špicla ADL; nazvali ho jednoduše "Jimmy Andersonem, členem místní organizace Obranné ligy křesťanských. vlastenců z Queensu ve státě New York". - Rosenberg byl později spolu s dalším agentem-provokatérem zatčen v New Yorku pro použití zbraně.

Pospolitost ADL a FBI

Mordechai Levy (alias James Gutman, James Frank, Mark Levy, Morty). Mordechai Levy byl zatčen 10. srpna 1989 úředníky newyorské policie, když vyšplhal na střechu domu v Bleecker Street č. 6 a odtamtud zranil střelbou náhodného chodce. K teroristickému útoku došlo poté, co šéf JDL Irv Rubin chtěl postavit Mordechaie Levyho před civilní soud pro pomluvy. M. Levy se stal totiž mezitím vůdcem konkurenční skupiny židovská obranná organizace).

Zatčení třicetiletého teroristy pro pokus vraždy, násilí prvního stupně a pro obecné ohrožení napsalo novou kapitolu nemorální spolupráce FBI a ADL v historii amerického terorismu. Ve své výpovědi před soudem 18. července 1984 připustil Irwin Suall (ADL), že se s Levym "už dlouhý čas tu a tam sešel nebo si telefonovali". Suall ovšem popřel dlouholetou činnost Levyho jako špicla ADL.

Nicméně v jednom rozhovoru s Robertem Friedmanem, reportérem 'Village Voice', potvrdil jiný pracovník Oddělení vyšetřovacích skupin ADL (Fact-Finding Division) Gail Gans, že Levy byl a je agentem provokatérem. Levy patří totiž k paralelním 'pracovníkům' ADL, FBI a některých policejních míst. Dva z Levyho řídících pracovníků, Joseph Valiquatte a Paul Locke, oba z newyorského Field Office, jsou známi jako agenti FBI. Z dokumentů, které zveřejnil výbor Freedom of Information Act, vyplývá, že newyorský Field Office má přinejmenším od šedesátých let i oficiální styky se zemským vedením ADL.

Pod "neonacistickou" rouškou

V lednu roku 1979 byl Levy zadržen při pokusu vyvolat ve Philadelphii rozsáhlé nepokoje. Na krycí, falešné jméno si Levy obstaral úřední povolení ke shromáždění neonacistů, na němž měly být rozvinuty připravené transparenty s hesly jako "Hitler měl pravdu", "Do plynu s židobolševiky" a podobně. Levy přímo ze své kanceláře Židovské ligy sebeobrany (JDL) se spojil pod svým "neonacistickým" jménem Gutman se všemi místními organizacemi Ku-Klux-Klanu, s nacistickými skupinami, a současně pracoval podobně s místními levičáky, židovskými skupinami a s černošskými církevními spolky na organizování mohutné protidemonstrace.

Teprve když se jeden reportér dozvěděl o pozadí Levyho plánu a telefonicky o něm informoval úřady, byly obě demonstrace potichu staženy. Hlavní titulky v philadelphských novinách 'Journal' a 'Philadelphia Bulletin' popsaly celý komplot těmito slovy: 'Žid požaduje policejní povolení nacistického srazu', "Je pořadatelem neonacistického shromáždění opravdu  Žid?"

Ovlivňování porotců

Přímá účast Levyho na kriminální činnosti vyšla najevo jedním místopřísežným prohlášením z října 1984. Levy byl nucen přiznat, že dostal od ADL pověření, aby zorganizoval zastrašovací kampaň proti porotcům soudního procesu v Alexandrii (Mississippi). Podle prohlášení předalo ústředí ADL Levymu jmenný seznam a adresy všech porotců.

Agent FBI byl federálním vyšetřujícím soudcem Jamesem Cacherisem pověřen, aby shromáždil důkazy a vyšetřil podrobnosti Levyho ovlivňování a zastrašování porotců, ale vyšetřování bylo nakonec potichu zastaveno!

V roce 1985 se Levy znovu objevuje, tentokrát jako podezřelý ze spoluúčasti na jedné z nejznámějších teroristických akcí v USA posledních let:

Dne 15. srpna 1985 se stává terčem pumového útoku jedna z čelních osobností muslimského společenství "Circassian Muslim" v Patersonu (New Jersey) Čerim Soobzokov, na jehož následky umírá 7. září téhož roku. Pouze několik dní před atentátem byl Levy prokazatelně v Patersonu, kde spolu s dalšími později obžalovanými veřejně napadl v jedné synagoze Soobzokova z toho, že je válečný zločinec. Přesně týden před explozí, která stála Soobzokova život, vyhrožoval neznámý člověk telefonicky jeho advokátovi Michaelu Dennisovi smrtí a přísahal, že zabije také jeho klienta.

A několik málo dní po atentátu pořádal Levy v Patersonu tiskovou konferenci, na níž bombový útok před novináře veřejně uvítal, ale odmítl za něj jakoukoli odpovědnost.

Aktivní teroristická základna

Když vcházel 11. října 1985 v 11,21 vedoucí Alex Odeh do své kanceláře Arab-American-Anti-Discrimination Commmittee (česky přibl.: Arabsko-americký výbor proti diskriminaci), explodovala bomba, umístěná na vnitřní straně dveří. Alex Odeh byl na místě mrtev. Večer před atentátem vystoupil Odeh na dvou televisních okruzích v debatě o únosu výletní lodi "Achille Lauro", v niž označil únos lodi a známé teroristické akce s tím spojené za práci jedné z frakčních skupin Organizace pro osvobození Palestiny (PLO), která byla v oposici proti jejímu vůdci J. Arafatovi. Z důvěryhodných pramenů mimo to víme, že Alexi Odehovi bylo již dříve vícekrát vyhrožováno ze strany jak Mordechaie Levyho, tak i organizace JDL (Židovská liga sebeobrany).

Ačkoliv i ředitel FBI William Webster, dlouholetý "přítel" ADL, byl nucen veřejně v roce 1985 označit toto židovské podsvětí jako aktivní teroristickou organizaci v USA, nedošlo jak v případě Soobzokově, tak ani v Odehově případě k jedinému zatčení. Kruhům, stojícím blízko zavražděnému Alexi Odehovi bylo od FBI celkem otevřeně sdělené, že také v budoucnu k žádným zatčením pachatelů atentátu nedojde vzhledem k jejich zřejmému spojení s izraelskou tajnou službou.

ADL a mezinárodní terorismus

Přední osobnosti ADL stojí ve vážném podezření ze spoluúčasti na řadě politických atentátů na mezinárodní úrovni, mezi nimiž je např. zavraždění švédského ministerského předsedy Olata Palmeho a indické ministerské předsedkyně Indiry Ghandiové. Ačkoliv nejsou k disposici žádné důkazy, které by prokázaly přímou účast ADL na provedení těchto atentátů, existuje přesto řada dokladů o tom, že přední činitelé ADL se podíleli nejméně ve třech případech na přípravě a zahlazování stop těchto zločinů.

Mimo to víme v případě I. Ghandiové, která byla 31. října 1984 zavražděna fanatickým sikhem z vlastní tělesné stráže, že očití svědkové viděli a slyšeli při setkání nejvýznamnějších špiček ADL v jednom sále, jak jen několik hodin po atentátu dávali Irwin Suall a Barbara Eall najevo nemístnou radost z tohoto teroristickou činu.

Hlavní spojení mezi ADL a sikhskými extremisty, z nichž jeden zabil Indiru Ghandiovou, udržoval rabín Rosenthal, vysoký funkcionář ADL a ředitel Hlavního oddělení pro latinskoamerické záležitosti. Rabín Rosenthal byl v bezprostředním styku s Dr. Jagjit Singh Chauhanem, který osobně nařídil provedení atentátu na indickou ministerskou předsedkyni. Jako příležitostné spojky užíval rabín Rosenthal svého dlouholetého přítele a obchodního partnera Jona Spellera.

Jon Speller je vysokoúrovňový agent nejen špionážní sítě lorda Nicholase Bethela a Juliana Ameryho z britské tajné služby a zednářstva skotského ritu, ale má také prokazatelně spojení na izraelskou, ruskou a americkou tajnou službu.

Odpovědnost za vraždu Indiry Ghandiové

Rok před atentátem zorganizoval J. Speller cestu Dr. Jagjit Singh Chauhana do USA, kde se setkal s konzervativními členy amerického Senátu. Na základě této americké cesty obviňovaly později sovětské sdělovací prostředky Reaganovu vládu z účasti na vraždě Indiry Ghandiové, ačkoli se v té době tehdejší ministr národní obrany USA Weinberger snažil prohloubit vojenskou spolupráci Indie s USA právě kvůli zamezení průniku sovětského vlivu na indický subkontinent.

Po násilné smrti Ghandiové zřídili rabín Rosenthal a Speller pod fasádou fingované firmy ústředí ve Washingtonu, Londýně a Quitu (Ekvador). Cílem složité operace bylo dosáhnout toho, aby ekvádorská vlád poskytla část svého území vůdci indických Sikhů Cuahanovi, který tam zřídil základny pro výcvik členů své organizace Khalistan.  Ředitel Hlavního oddělení ADL pro latinsko- americké záležitosti použil všech kontaktů k tomu, aby zajistil bezpečný útulek extremistickým Sikhům. Tito teroristé krátce před tím vyhodili do povětří letadlo společnosti Air Canada a připravovali komplot na zavraždění syna I. Ghandiové,  Radžíva, během jeho státní návštěvy ve Washingtonu v prosinci 1984.

Sikhští extremisté se nikdy příliš netajili svým úmyslem zlikvidovat indickou ministerskou předsedkyni. Jagjit Singh Chauhan, 'exilový president' neexistujícího státu Khalistan, nechal 9. června 1984 široce publikovat své prohlášení, v němž požadoval smrt Indiry Ghandiové - tři dny po útoku indické armády na tzv. Zlatý templ v Amrtitranu, aby ho osvobodila z rukou ozbrojených radikálních Sikhů, kteří byli s Chauhanem v trvalém spojení. Necelý týden před zavražděním I. Ghandiové řekl Chauhan v jiném prohlášení, vydaném z jeho hlavního sídla v anglickém Readingu: 'ON už se někdo najde, kdo jí (Ghandiové) uřízne hlavu...'

Chauhanovo prohlášení mělo bezprostředně za následek vytvoření World Sikh Organisation - WSO (česky přibl.: Světová organizace Sikhů). Jak řekl rabín Leon Klenicky, ředitel Interfaith Department ADL, "Zástupci WSO se krátce setkali s pracovníky jeho oddělení.' Podobné setkání aranžoval také Landrum Bollin, předsedy Nadace Eli-Lilly, kterou je zmíněný department ADL velkoryse financován.

Surjit Sing, jeden z čelních představitelů WSO, který je už od roku 1947 v těsných kontaktech s Chahanem, je ovšem také dávným přítelem čestného zemského předsedy ADL, nám už známého Kennetha Bilakina!

Zametání stop v případu Olafa Palmeho

Pokud byla vražda Indiry Ghandiové zamýšlena jako úder proti možnému zlepšování americko-indických vztahů, které nebyly po chuti londýnským sponzorům ADL, stejně jako jejich sovětským a izraelským přátelům, pak se zdá být zavraždění švédského ministerského předsedy Palmeho motivováno rovněž v zájmu společných cílů jistých kruhů v Moskvě, Londýně a Washingtonu. V tomto konkrétním případě v zájmu zahlazení stop po největším mezinárodním ilegálním obchodu se zbraněmi a narkotiky v dějinách - skandálu, který vyšel najevo teprve dílčím odhalením v aféře Írán-Contras v USA a Západní Evropě, a v teprve krátce předtím vypuknuvšího skandálu, tzv. Stasigate v Německé demokratické republice.

Když ministerský předseda Olaf Palme krátce před svou násilnou smrtí nařídil švédské polici provést razii v kancelářích prominentního mezinárodního obchodníka za zbraněmi Karla Schmitta, byl při ní objeven důležitý průkazní materiál o ilegálních sovětských, britských a izraelských prodejích zbraní Íránu, Iráku a nicaragujským Contras, na nichž všichni zúčastnění bez rozdílu chladnokrevně participovali. Je svědecky prokázáno, že O. Palme byl skutečně hluboce znepokojen, když dokumentů vyplynul významné podíl sociálnědemokratické švédské vlády na těchto zločinných machinacích. Olaf Palme nařídil švédské polici a dalším kompetentním úřadům zablokovat ilegální prodej zbraní ze Švédska odběratelům v Perském zálivu a v Jižní Americe. Tímto činem se ovšem Palme dostal na listinu odepsaných nepřátel těch samých zpravodajských agentur, pro které po celou dobu své politické kariéry pracoval!

I když se asi nikdy nedozvíme jméno jeho skutečného vraha, můžeme si přesto udělat poměrně přesnou identifikaci za tento atentát odpovědných kruhů podle míry jejich zastírací činnosti, která začala během několika málo hodin po atentátu. Bylo vynaloženo doslova obrovské úsilí k tomu, aby vyšetřování vraždy bylo v následujících měsících vždy znovu a znovu zaváděno na falešné stopy. Byla to právě ADL společně s KGB, kdo sehrál hlavní roli v této kritické fázi vyšetřování.

Stopy vedou ke KGB

V roce 1982 byla ADL ve spojení s jedním z "nejvyhlášenějších' agentů KGB, který měl vlivné kontakty ve Švédsku. Představitel ADL Irwin Suall, jinak také aktivní člen Socialistické internacionály, je důvěrným přítelem švédského sociáldemokrata Pierre Schoriho a (západo)německého socdem Klaus-Henning Rosena, hlavního poradce bývalého spolkového kancléře Willy Brandta. Pierre Schori byl uveden do funkce hlavního agenta KGB ve skandinávské sociální demokracii někdejším norským agentem KGB Arne Trecholtem.

Švédský deník 'Expressen" přinesl 24. dubna 1989 zprávu o tom, že pracovníci kontrarozvědného oddělení švédské státní policie (SPO) instalovali v sídle jednoho úředníka sovětského velvyslanectví a pravděpodobného člena KGB odposlouchávací aparaturu. Z takto získaného zvukového materiálu jasně vyplynulo, že Kreml byl předem informován o atentátu na hlavu švédského státu. Materiál dále prokázal, že ADL byla spoluúčastna na široce koncipovaném plánu k zakrytí stop po atentátu, a doložil také sovětskou součinnost ještě před samotným činem.

ADL podvrací americkou justici: OSI

Jedním z nejchoulostivějších míst k pronikání sovětských a izraelských tajných služeb do vládního aparátu USA je Office of Special Ivestigations (OSI) amerického ministerstva obrany. OSI je služebna ministerstva, zřízená rozhodnutím Kongresu USA v roce 1978 (!!) údajně k vyhledávání nacistických válečných zločinců na území USA a k jejich vydávání do mateřských zemí k potrestání.

Ve skutečnosti ovšem slouží agentury OSI jako kanál k průniku Sověty zfalšovaných dokumentů do USA a k zpochybňování a paralyzování amerického soudnictví a právního systému vůbec. Současně se takto provádí sovětská a izraelská propaganda v USA proti některým emigrantským kruhům z Východní Evropy. ADL má ve Washingtonu při OSI svého stálého zástupce a jeden pracovníků OSI trvale spolupracuje s izraelskými úřady v Tel-Avivu.

Pokud se i vyfabrikované dokumenty ukáží jako nepostačující k tomu, aby byla prostřednictvím OSI vyhlédnutá oběť na základě křivých výpovědí a zbrklého soudního rozhodnutí poslána za mříže, bývají velice často používány násilné, teroristické prostředky. Už dříve zmiňovaný případ Čerima Soobzokova je jedním z takových příkladů. Dalším podobným dokladem hanebné spolupráce ADL a KGB na výrobě zfalšovaných důkazních materiálů je poměrně nedávný případ Johna Demjanjuka, dělníka v clevelandské automobilce, který byl označen za bývalého pověstného dozorce "Ivana Hrozného" v koncentračním táboře Treblinka. Tato historka ať promluví za všechny ostatní!

Dne 29. listopadu 1988 státní návladní a příslušník izraelského establishmentu Dov Eytan "vypadl" z patnáctého poschodí kancelářské budovy v Jeruzalémě. V den své smrti pracoval Eytan na Demjanjukově odvolání, jímž hodlal prokázat, že se KGB podílel prostřednictvím OSI na falšování dokumentů a na "ztrátě" listin, dokazujících Demjanjukovu nevinu. Demjanjuk byl krátce po této "nehodě" jako tzv. Ivan Hrozný odsouzen izraelským soudem k trestu smrti.

Demjanjukova lágrová průkazka falsifikát KGB

První prosince se konal pohřeb Dov Eytana, který podle uspěchaného oficiálního sdělení izraelské vlády spáchal sebevraždu. Týž den neznámý pachatel vystříkl kyselinu sírovou do obličeje Yoremu Sjaftelovi, jednomu z Demjanjukových obhájců, který se předtím vyjádřil, že jeho klient je obětí úmyslné záměny osob, kterou připravil KGB společně s OSI.

Prakticky všichni svědci, kteří "prokazovali" Demjanjukovu vinu, vypovídali z počátku vyšetřování naprosto rozporně a nevěrohodně, nebo byli dokonce přímo usvědčeni ze lži. Stěžejní "důkaz" obžaloby, údajnou lágrovou průkazku se jménem Demjanjukovým, přivezl osobně z Moskvy do Izraele známý mezinárodní agent Armand Hammer ve svém privátním letadle firmy Occidental Petroleum (srv. 'Cesfák' mezi New Yorkem a Moskvou - pozn. překl.). Demjanjukův obhájce odmítl připuštění tohoto dokladu jako důkazu s odůvodněním, že se prokazatelně jedná o padělek KGB.

Krátce po tomto justičním zločinu spustila ADL útočnou kampaň proti americkému poslanci Jamesi Traficantovi za to, že 2. srpna 1989 obvinil OSI z úmyslného zatajování informací, z nichž vyplývalo, že se jeden z hlavních svědků proti Demjanjúkovi, Otto Horn, dopustil křivé přísahy v soudním jednání o zbavení Demjanjuka amerického státního občanství tím, že ho vědomě falešně identifikoval jako 'Ivana Hrozného'. Důkaz o křivé výpovědi Otto Horna byl nalezen ve dvou interních dokumentech OSI, které byly neopatrně vyvezeny spolu s jiným odpadem na veřejnou skládku, tam později náhodou nalezeny a doručeny Demjanjukovu příbuznému.

Poslanci Traficantovi, který vyhledal generálního státního návladního USA (prokurátora) Richarda Thornburgha s požadavkem na objektivní přešetření práce OSI, bylo řečeno: "Vlastně nikdo s jistotou nevím, zda Demjanjuk je opravdu onen Ivan Hrozný z Treblinky..." - "Dotýkáme se práv všech Američanů když připustíme, aby byl Demjanjuk oběšen za tak nejasných a rozporných okolností," odpověděl na to poslanec Traficant.

Ruku v ruce s komunisty

ADL nejenže potlačila a zatajila důkazy o Hornově křivé přísežné výpovědi, ale jsou také důvody k podezření, že celý případ byl vykonstruován OSI na její popud. Čestný místopředseda ADL Edgar Bronfman (srv. Whisky-baron a lidumil- pozn. překl.), president Světového židovského kongresu (WJC) a jeho hlavní financiér, už v mnoha jiných podobných případech mobilizoval OSI k takové nechutné spolupráci. Původní seznam dvou set osob, podezřelých ze spáchání válečných zločinů a žijících v USA, který pak byl OSI postupně pověřován, sestavil jistý Charles Allen, bývalý zaměstnanec a vědecký poradce WJC. Tento Allen rovněž předsedal tzv. Společnosti přátelství mezi lidem USA a Východního Německa, o níž je dobře známo, že to byla vlastně krycí fasáda pro Komunistickou stranu USA.

Dva roky před založením OSI odletěli dva její budoucí funkcionáři, Allan Ryan a Neal Sher do Moskvy, "vyzbrojeni" zmíněným seznamem Charlese Allena. V Moskvě se setkali s generálem Romanem Ruděnkem, aby s ním přezkoumali doklady o nacistických válečných zločinech. Generál Ruděnko patřil k oblíbeným prokurátorům J. V. Stalina v období velkých čistek. Tuto oblibu si nejspíš vysloužil obratným 'zacházením' s důkazy o genocidní politice komunistické Moskvy vůči ukrajinskému národu ve třicátých letech, kdy zahynulo hladem 8-10 milionů lidí. Když se s generálem Ruděnkem v roce 1981 Sher a Ryan znovu setkali, tentokrát už jako pracovníci OSI, uzavřeli s ním dohodu, podle které pro všechny případné akce tohoto druhu bude OSI využívat falešné dokumenty, dodané KGB.

Pouhý vrchol ledovce

Jeden z pracovníků ADL hrdě napsal: "Spolupráce mezi Spojenými státy a Izraelem v tomto případě (Demjanjuk) je pouze vrcholkem ledovce. Bez podobné kooperace USA a Izraelem by asi Demjanjuk nikdy nebyl odhalen..."

V zářijovém čísle 'Bulletinu" ADL byl otištěn dvoustránkový článek Neala Shera (který mezitím vystřídal Allana Ryana ve funkci ředitele OSI), v němž se pokoušel hájit OSI proti obviňováním tohoto úřadu ze strany "některých Východoevropanů" z dohody s KGB o dodávání zfalšovaných dokladů a z ovlivňování svědků.

Pletichy kolern A.Rudolpha a K Waldheima

Edgar Bronfman se ochotně propůjčil k nekorektní hře kolem raketového odborníka Dr. Arthura Rudolpha, který byl nezákonným způsobem "vyexpedován" ze Spojených států poté, co si vzala na mušku sovětská propaganda jako "válečného zločince".- Skutečným důvodem, proč si Bronfman a Sověti vzali za cíl nechutných útoků slavného konstruktéra raket Pershing I. a Saturn, byla jeho odborná účast na projektu SDI (Strategická obranná iniciativa), o jehož znemožnění nebo alespoň zpomalení jeho realizace sovětská strana usilovala. Dr. Arthur Rudolph vzhledem ke svému vysokému věku a neschopnosti obhajovat se proti nepodloženým obviněním, a konečně i z obavy, že jeho rodině nebude vyplácena americká renta, přistoupil na "dohodu" s OSI, že se vrátí "dobrovolné" do své německé vlasti. Při pozdějším projednávání před (západo) německým soudem vyšlo najevo, že s válečnými zločiny, z nichž byl obviňován,  neměl vůbec nic společného a byl soudem plně zproštěn obvinění. Účelu akce však bylo dosaženo...

Dalším případem Bronfmanovy spolupráce s OSI byla jeho kampaň proti bývalému generálnímu tajemníkovi OSN a rakouskému spolkovému presidentu Kurtu Waldheimovi, jehož největší 'zločin' ve skutečnosti spočíval v tom, že na Helsinské konferenci souhlasil s tím, aby sovětští Židé, kteří budou opouštět SSSR přes Rakousko, měli právo usadit se i jinde než jen v Izraeli. Waldheimovi obránci upozorňovali, že Bronfman i tuto skutečnost překrucoval a zkresloval. (Přímo to souviselo s nechutí sovětských  Židů usazovat se v rasistickém Izraeli po svém odjezdu ze SSSR, což křížilo plány sionistických špiček - pozn. překl.).- Dokonce i známý "lovec" válečných zločinců Simon Wiesenthal tvrdě kritizoval postoj Světového židovského kongresu a vystoupil na Waldheimovu obranu. Ale i přesto všechno dodal Brontman Nealu Sharovi z OSI "důkazní materiál" k tomu, aby byl K. Waldheim zanesen na listinu osob, jejichž vstup do USA je nežádoucí.

Nechledíc už k tomu, že se ADL vždy spojovala k různým akcím s organizovaným zločinem, se špionážními agenturami cizích států, ale i s domácím a mezinárodním terorismem, podařilo se jí ještě mnohem víc - proniknout svým vlivem do každodenní činnosti každé jen trochu větší policejní stanice a služebny ve Spojených státech. Umožnily jí to dlouholeté 'zvláštní vztahy' k FBI (které kvetly především za posledních ředitelů Williama Webstera a Williama Sessiona) a složité a nepřehledné propojení přes Office of Special Investigations (OSI) k ministerstvu spravedlnosti USA.

Vměšování do výkonu práva

Na jaře roku 1989 vedl mimořádný zemský předseda ADL Justjn Finger zájezd amerických právníků, soudců a zákonodárců do Izraele, kde se setkali s představiteli izraelské státní policie Shin Beth, Mossadu a protiteroristických jednotek. Celá akce byla pro americké účastníky zájezdu bezplatná!! - Mezi nejvyššími představiteli americké bezpečnosti byli policejní ředitelé různých států Unie i ministři vnitra.

Tento velkorysý výlet byl už třetí v pořadí, který ADL pro nejvyšší státní policejní úředníky tak štědře podporovala, a je dílčím aspektem stále sílícího vměšování této židovské organizace do amerického justičního a bezpečnostního aparátu. Od roku 1988 vydává ADL tiskovinu "Law Enforcement Bulletin", která je zdarma (!) dodávána americkým policejním služebnám, soukromým bezpečnostním agenturám i úředníkům vlády Spojených států.

Z

míněný Bulletin je směskou pravdivých i zkreslených informací, zaměřených především proti palestinskému hnutí odporu, propalestinsky orientovaných proudů v levicových seskupeních a proti všem variantám tzv. pravého křídla v USA.

Dobré styky s policií a prokuraturami

V roce 1986 zjistili naši korespondenti od policejních úředníků v Atlantě (Georgia), že se Charles Wittenstein, oblastní ředitel ADL, obrátil na tamnější policejní ředitelství s nabídkou, že by pro něj financoval a řídil kompletní informační program. - Podobné nezákonné iniciativy ADL jsou hlášeny i z jiných míst USA.

Analytický přehled měsíčního "Bulletinu ADL" za poslední desetiletí ukazuje, že šéfové více než třiceti policejních obvodů v USA předávají, soudům a prokuraturám většinou informace, získané špicly ADL v kruzích tzv. radikální levice i pravice!I

Tak například v lednu 1984 vystoupili na konferenci pracovníků americké justice v Ozark Lake: Stan Anderman, oblastní ředitel ADL v St. Lousi, Michael Lieberman, oblastní ředitel ADL pro Středozápad USA; dalšími diskutujícími na konferenci byli Jim Winter, ředitel Counter-Terror Programs FBI, Jim Elder, vedoucí služebny Bureau of Alcohol, Tobbaco and Firearms (BATF) v St. Louis, dále vedoucí Bureau of Investigations v Kansasu, Howard Hoffman, vedoucí Highway Patrol v Missouri a Mark Middel- man, bývalý zástupce generálního prokurátora v Missouri, kterého si najala ADL jako odborné ho poradce.

Poradci v otázkách terorismu

Dne 13. ledna 1986 vystoupili dva funkcionáři ADL, Michael Kozin a oblastní ředitel ADL pro Středozápad USA Michael Lieberman, na konferenci v Chicagu o reakcích americké justice na tzv. extremismus mezi farmáři. Dalšími účastníky konference byli ředitel US-Commission on Civil Right v Illinois Rhona Stewart, dále chicagský ředitel FBI Joseph Lewis, ředitel služebny BATF (viz výši) v Chicagu James Seaves, ředitel státní policie v Illinois James Zagel a chicagský městský prokurátar James Reidy.

V lednu 1987 byla dokonce ADL patronem celodenní konference o terorismu, uspořádané v hlavním sídle FBl v Indianopolis, které se zúčastnilo 140 policejních specialistů. Konference byla zaměřena především k uspořádání Panamerických sportovních her, a programové prohlášení přednesl Robert Kupperman z Centra pro strategická a mezinárodní studia při Georgetownské universitě ve Washingtonu.

Na další podobnou konferenci místní a městské policie propašovala ADL "experty" s prokazatelně dlouholetým spojením s Mossadem. Byli mezi nimi mimo jiné profesor Uri Ra'anan, svého času verbíř později odsouzeného špiona Jonathana Pollarda, a profesor Yonan Alexander.

ADL, Izrael a tzv. Templberský komplot

Od samotného založení státu Izrael udržuje ADL 'zvláštní vztahy' k izraelské tajné službě Mosssad, především k jejím zkorumpovaným kruhům, které spisovatel Jacques Derogy označuje jako 'izraelskou mafii'.

Meshulam Riklis, chráněnec národního předsedy ADL Brutona Josepha, který byl prostřednictvím Bialkina a Vesca zapleten do plundrování firmy IOS (viz 1. pokr., TP č. 88 - pozn. překl.), je už po léta finančním 'andělem strážným' bývalého izraelského ministra obrany Ariela Sharona. M. Riklis koupil veliký ranč v Negevské poušti v Izraeli a odkázal ho Sharonovi, vedoucímu mimořádně extrémního křídla izraelské strany Likud, jako osobní dárek. Na tomto ranči se konala v květnu a listopadu roku 1982 celá řada tajných schůzek, na nichž byly dojednány pozemkové spekulace, postavené na bází trvalého izraelského násilí vůči původním vlastníkům půdy v okupovaných oblastech pouště, pásma Ghazy a východního Jerusalema. Cílem těchto operací bylo vy- tvoření konsolidované základny pro přijetí přílivu rusko-židovských přistěhovalců v nejbližších letech.

Podle očitých svědectví se těchto jednání na Sharonově ranči zúčastnili zástupci Ch. Bronfmana, Lorda Carringiona a Lorda Harlecha z Velké Británie a Henry Kissingera a Kennetha Bialkina z ADL. Prostřednictvím rozestřené sítě tzv. křesťansko-fundamentalistických skupin v Americe učinila Sharonova skupina opatření k zakoupení několika tuctů budov a pozemků ve zmíněných sporných oblastech pro jejich pozdější osídlení militantními židovskými aktivisty.

Dobře zorganizovaná síť fanatických sionistických fundamentalistů, vybudovaná konspirativně na bázi židovských škol při náboženských obcích (yeshiva) v Jerusalémě, začala s ilegální demontáží posvátných islámských míst ve staré čtvrti města s odůvodněním, že budou (včetně tří islámských svatyň) znovu obnoveny na původních místech! Přitom byly ovšem části vzácných staveb na Chrámové hoře - druhém nejposvátnějším místě islámu - vyhozeny do povětří výbušninami.

Tito židovští fanatici, o nichž si ještě povíme, jsou ve spojení s Jewish Defense League (JDL) Meira Kahane a s hnutím Kach, a dostávají finanční podporu od ADL ze Spojených států, zodpovídají za nespočetné útoky na islámské budovy a objekty za použití granátů a kulometů. Ariel Sharon mnohokrát veřejně obhajoval tyto teroristy a neváhal dokonce organizovat protestní shromáždění vždy, když izraelská policie proti zakročila.

Zvláštním vedoucím pro tyto "operace" byl prof. Uri Ra'anan, tehdy ředitel informačního oddělení izraelského konsulátu v New Yorku (viz výše v pasáži 'Poradci v otázkách terorismu' - pozn. překl.), který se později podílel, jak už bylo řečeno, na zverbování izraelského špiona 'pod falešnou vlajkou' Jonathana Pollarda. Dalším členem této buňky byl generální prokurátor Arnold Forster, svého času mimořádný zemský ředitel ADL!

Další z protizákonných akcí této skupiny byla odhalena při soudním jednání v dopise tehdejšího zemského ředitele ADL Benjamina Epsteina ze 7. července 1961. V tomto dopise stálo doslova: "Jak vše, provádí ADL už po léta velice důležitá a nutná pozorování a analysu arabské činnosti a propagandy..: od roku 1948 shromaždujeme veškeré informace o činnosti arabských konsulátů, arabských delegací při OSN, leteckých společností a arabských studentských organizací." - V závěru dopisu se pisatel zmínil podrobně o špionážní činnosti a žebrá další finanční prostředky k jejímu dalšímu vedení.

Pozadí Pollardova špionážního případu

Součinnost mezi ADL a Mossadem při krycích manévrech špionážních operací v USA trvala nepřetržitě až do zatčení Jonathana Pollarda v listopadu 1985. Jako analytik Naval Investigative Service (NIS) k boji proti terorismu patřil Pollard k "Dirty Rafi" Eytan, jednomu z agentů Mossadu a důvěrnému příteli Ariela Sharona, který přímo z kanceláře izraelského ministerského předsedy řídil svá elitní komanda zabijáků v špionážní síti.

Pollard byl pro svou činnost vytipován a připraven profesorem Uri Ra ananem, bývalým izraelským konsulárním úředníkem a spolupracovníkem ADL, který zastával speciální učitelský úřad na Center for International Security Studies na Tuftsově universitě v Bostonu. Samotné "naverbováni agenta zařídil plukovník Aviem Sella, důstojník izraelského letectva, který operoval v USA pod pláštíkem abiturientského kursu na newyorské universitě. Sellova manželka Ruth byla zaměstnána po celou dobu akce Pollard-Sella v právním oddělení hlavního ústředí ADL v New Yorku!

Na protest proti trestu doživotního vězení pro Pollarda za jeho špionážní činnost povýšila izraelská vláda Sellu okázale do hodnosti generála! Ihned na to si pospíšila delegace ADL do Izraele poradit se, jak zabránit možného odhalení špionážní sítě J. Pollarda, vedoucí k hlavnímu sídlu ADL.

Tajné informace pro KGB a GRU

Americký ministr národní obrany Caspar Weinberger požádal soud, aby Pollardovi vyměřil nejvyšší možný trest, protože podle zjištění americké kontrašpionáže se většina tajných informací, které Pollard zcizil, dostala do rukou KGB a GRU. Jak Weinberger uvedl, Eytanova špionážní sít pracovala nejen pro Mossad, ale i pro ruskou (sovětskou) stranu. Weinberger nařídil rozsáhlé vyšetřování s cí1em zjistit identitu tzv. Výboru X, který měl spolupracovat s Pollardem. Někteří specialisté americké kontrarozvědky jsou přesvědčeni, že by takové důkladné vyšetřování jistě odhalilo styčné body tzv. Výboru X s Národní komisí ADL!

Zatímco Weinberger vyvíjel úsilí v Pollardově aféře, vypukl nový skandál, v němž byl zapleten další člen bratrstva ADL, náměstek generálního prokurátora a ředitele banky Sterling National, Arnold Bruns. Jeho soukromá advokátní kancelář byla zřízena jako krycí firma pro celý řetěz daňových úniků do zámoří. Nezanedbatelné falešné daňové odpisy byly převáděny k financování izraelských výzkumných a vědeckých programů a firem. - Jedním z právníků, zapletených do těchto podvodů, byl Howard Katz, pokladník Pollardova špionážního spolku.

Jiné takové aktivní spojení ADL s Pollarodovu špionážní sítí udržovala Mira Lansky Bolandová, vedoucí úřadovny Fact-Findig Division ADL ve Washingtonu. M. L. Bolandová byla spolužačkou Jonathana Pollarda na Fletcher School a patřila k téže úzké skupině studentů kolem profesora Ra'anana. Souběžně se svým bývalým profesorem pomáhala Bolandová dosadit Pollarda na exponované místo v NIS (Naval Investigative Service - viz výše v pasáži "Pozadí Pollardova špionážního případu" - pozn. překl.).

ADL podkopává farmářské hnutí

Po silné finanční injekci v roce 1978 prostřednictvím velkoobchodníka s obilím Dwayna Andrease z Minneapolisu, předsedy správní rady Archer Midland Inc. (viz 'Cesták mezi New Yorkem a Moskvou'- pozn. překl.), začaly fungovat kanceláře ADL v Minneapolisu, Chicagu, St. Lousi, Atlantě a v Omaze jako úřadující pomocníci velkých obilních kartelů amerického Středozápadu. Snažily se přitom využít všech možností k získávání informací pomocí nejrůznějších špinavých triků - bez ohledu na sílící protesty farmářů proti propadání jejich majetku hypotekárním věřitelům a  stále stoupajícím provozním nákladům.

Propojení ADL na velkoobchod s obilím má své počátky již dále v minulosti, především za předsednictví Brutona Josepha v letech 1975-1978. Bruton Joseph byl sám podnikatelem v zemědělské produkci jako ředitel firmy I. S. Joseph v Minneapolisu. Spolu s místopředsedou ADL Maxem Kamplmanem byl B. Joseph pro své úzké styky s Minnesota Farm Labour Party k politikům Hubertu Humgreymu a Walteru Mondalemu znám v zasvěcených kruzích ADL jako "minneapoliský mafián".

ADL také po léta profitovala z finanční "velkorysosti" rodiny Moorových z firmy Nabisco Corporation, která patří rovněž mezi obry obilního obchodu.

Aby rozbila sílící projevy masového odporu mezi farmáři, sáhla tentokrát ADL místo použití násilí k jiným vyzkoušeným trikům ze svého bohatého repertoáru: označila prostě nespokojenost farmářů s hanebným vykořisťováním ze strany velkoobchodníků s obilím za "antisemitismus a pravicový radikalismus", a rozpoutala proti farmářům propagandistické tažení. Rozšiřovala hrubě zkreslující 'zpravodaj' po všech úřadovnách policie na federální, státní i místní úrovni, zapojila do svých protiakcí síť levičáckých radikálů, platila a podporovala různé 'protiorganizace' - všechno s jediným cílem: převést vzpouru farmářů na populistickou a tudíž neúčinnou rovinu, kde by ztratila podporu a sympatie veřejnosti.

Morton Wryvick, obvodní ředitel ADL v Minneapolis, vystoupil dne 10. ledna 1986 jako programový řečník na zakládající konferenci Family Farm Resource Organizing Committee, FFROC (česky přibl. Výbor pro organizování rodinných farem - pozn. překl.), který se měl stát součástí levého křídla koalice farmářských organizací, na níž se dohodly Socialist Workes Party, Groundswell, Pririe Fire, Center for Rural Affairs, Catholic Rural Lite a Center for Democratic Renewall (CDR).

Joe Krastil byl nominálním vedoucím skupiny, která se specializovala na rozšiřování publikace s názvem 'Farmáři a extrémisté', vydané ve velkém nákladu ADL jako součást 'poradenské služby' ADL zbankrotovaným farmářům! - Z jednoho interview, které bylo tou dobou uveřejněno, vyšlo najevo, že Joe Krastil byl naverbován a vyškolen Kenem Lawrencem, jedním z aktivistů ADL v Mississippi, který byl ve spojení s londýnskou "Searchlight-Group", známou jako 'frontová organizace KGB. Lawrence také pravidelně dopisoval pro list 'Covert Action Information Bulletin', vydávaný "přeběhlíkem' od CIA Philipem Agem, a pro list 'The Public Eye', který vydával Charles "Chip" Berlet.

Jeden z dalších zakladatelů fronty FFROC, Lenny leskind, řídí Center for Democratic Renewal (česky ptibl. Centrum pro obnovu demokracie - pozn. překl.), původně zamýšlené jako Výbor proti klanům společně s Lynnem Wellsem, bývalým vedoucím mládežnické skupiny Komunistické strany USA a pozdějším spoluzakladatelem Maoist October League (česky přibl. Maoistická bojová liga - pozn. přek.). - Dan Levitas, zakladatel organizace Prairie Fire, jedné z dalších levičáckých podvratných organizací amerických farmářů (která vznikla z popudu ADI , přesídlil později do Atlanty a připojil se k Zeskindovi a Wellsovi v jejich CDR (Center for Democratic Renewal).

V jednom interwiev, které bylo zveřejněno začátkem roku 1986, prohlásili dokonce Donald Burger, vedoucí obvodní kanceláře amerického ministerstva spravedlnosti v Kansas City, a David Tell, vedoucí Program and Policy Division americké Komise pro občanská práva ve Waschingtonu, že ADL a s ní spojeni agenti jako např. Levitas a Ze, jsou plně 'zapojeni do činnosti vlády USA ve farmářských záležitostech. Podobně se také vyjádřili Mark Tirchie z kanceláře guvernéra v Minnesotě, a Ann Kestenové v úřadu minnesotského generálního prokurátora když uvedli, že jsou ve své práci plně závislí na informacích a pokynech ADL při "boji proti extremismu" ve farmářském hnutí.

ADL si bere na mušku Vatikán

V posledních letech sehrála ADL v zákulisí významnou roli jako protivník Hnutí za život; nejen vydáváním řady tiskovin, sloužících jako argumentace zastáncům potratů v různých sporech o tuto otázku, ale pfedevším nasazením vlastních špiclů a provokatérů do Rihgt of Life (Právo na život) s cílem zdiskreditovat toto hnutí jako shromaždiště neonacistů, antisemitů a pravicových teroristů!!

Prvního května 1990 potvrdil člen Civil Right Division ADL (Hlavní oddělení občanských práv) v rozhovoru s naším korespondentem, že ADL vystupňovala svoje úsilí o rozbití zmíněného Hnutí za život. Za tím účelem vytvořila zvláštní štáb právníků a expertů, aby natočili videofilmy a zpravodajství z mohutného washingtonského protestního pochodu "Nátlaku za život" (jak Hnutí označil pracovník RDN a v řadách protestujících aby identifikovali "extremisty a teroristy", kteří se tohoto pochodu údajně měli účastnit.

Z jiného zdroje ADL vyplynulo, že shromáždila 'důkazy' proti odpůrcům nekontrolovaných potratů se zvláštním zaměřením na členy Operation Rescue (Akce záchrana života). Tyto tzv. důkazy byly dány k dispozici státním vyšetřovacím a bezpečnostním orgánům. Pomocí těchto fabrikátů se ADL dokonce snažila i o účast v RICO (Státní výbor proti organizovanému zločinu) při stíhání a trestání příslušníků akce Záchrana života!!

ADL se rovněž snaží všemožně předkládat státním orgánům různá "dobrozdání" a "posudky znalců", které mají prokázat, že hnutí Právo na život a jemu podobné, vystupující proti legalizaci potratů, mají nepřípustné prvky radikalismu.

Odpůrci potratů jsou antisemité

Ve zmíněných "posudcích" ADL soustavně tvrdí, že stanovy hnutí proti potratům v "Illinois, Minnesotě a v Ohiu ... podporují náboženské teorie o tom, kdy lze považovat plod za živého jedince, což představuje pro ženu jako matku omezení jejího práva na svobodu náboženského přesvědčení, zatímco ve skutečnosti prý jde těmto náboženským fundamentalistům pouze o to, aby ženám znemožnili svobodně se rozhodovat o přerušení těhotenství.

Tato 'argumentace` plně koresponduje s podobnými tiskovinami ADL, v nichž se požaduje zákaz modliteb na školách a jejich nahrazení 'volnými' veřejnými školami, v nichž by bylo vědecky dokazováno, že náboženské morální zákony nemají pro člověka žádnou platnost a závaznost.

Ještě podrobněji osvětluje způsob činnosti ADL pracovnice izraelské kanceláře ADL Laura Kam-Issacharoff ve svém článku, který uveřejnil "Jerusalem Post" dne 6. března 1990 pod titulkem "Anti-Semitismus in the Anti-Aboration Movement" (česky přibl. Antisemitismus v hnutí proti potratům - pozn. překl.). Hned v úvodu čteme: "Přední židovské osobnosti v USA jsou znepokojeny sílícími projevy antisemitismu v povrchně a lehkovážně vedených diskusích o problematice umělého přerušeni těhotenství. V některých státech USA jíž začala FBI registrovat a sledovat ohniska nenávisti, namířená vůči těm židovským vůdcům a lékařům, kteří se vyslovují pro svobodné rozhodování o přerušení těhotenství.' (!!!) Zbytek článku obsahuje mj. zkreslené a sugestivně přehnané tvrzení, podle něhož jsou aktivisté Hnutí prý přesvědčeni, že židovští lékaři podporují a vykonávají zabíjení křesťanských dětí ze msty za holocaust!

Papež jako terč

Hned následující den poté, co papež Jan Pavel II. vyjádřil svoje znepokojení nad událostmi v St. John s Hospice v Jeruzalémě, vydal zemský ředitel ADL Abraham Foxman prohlášení, které bylo zveřejněno 3. května 1990 ve 'Washington Jewish Week'. - Stojí v něm: 'Jsem zneklidněn a znechucen způsobem, jaký křesťanstvo v osobě papeže zveličuje tento případ náboženské konfrontace na jakousi mezinárodní a světovou úroveň. Tato orgie kritiky (míněno papežovo vyjádření) nese jasné podtóny a hraničí, možno říci, s duchovním křižáckým tažením.' (!!!)

Foxmanovy poznámky jsou jenom součástí řady konfliktů mezi ADL a Vatikánem. Zatím nejznámějším případem tohoto druhu byl známý spor z podzimu roku 1989 kolem ADL ňastr6ených teroristů Mordecbaie Levyho v Coalition of Concern, kteří požadovali uzavření a zrušení kláštera kamelitánského řádu, postaveného poblíž bývalého tábora Osvětim v Polsku.

Glenn Richter, osobní přítel Levyho, vydal tiskové prohlášení o své návštěvě Osvětimi v doprovodu rabína Abrahama Weisse, při níž vyprovokoval potyčku s dělníky dostavujícími klášter, a pokračoval líčením toho, jak jeho 'skupina' požaduje klášter přemístit, protože 'jeho 25m vysoký kříž v blízkosti bývalého koncentračního tábora znesvěcuje pámátku židovských mučedníků.' O mnohonásobně větším počtu křesťanů, kteří v témže táboře zahynuli, se jaksi zapomněl zmínit!

Rovněž rabín Abraham Weiss vydal prohlášení v podobném tónu, podle nějž se kardinál Franciszek Macharski z Krakova zachoval 'odporně', když se svojí návštěvou kláštera postavil proti Levyho Coalition of Concern a tím 'zneuctil lidskou a křesťanskou důstojnost řádových sester karmelitek a zneužil symbolů víry a piety ...'

Rabín Weiss také vyzval 'přední židovské osobnosti, aby zastavily jakýkoliv dialog s Vatikánem, dokud neuzavře inkriminovaný klášter'. - V jednom článku, uveřejněném v "New York Post" rabín Weiss prohlásil, že "papež Jan Pavel II. a Vatikán neudělali nic pro záchranu Židů před nacisty".

(O této události i o bezzásadovém, servilním postoji některých církevních prelátů najde čtenář zajímavé podrobnosti v závěrečné části seriálu 'Diktatura humanity' od J. Rothkranze, TP č. 70 - pozn. překl.).

Dne 15. srpna 1989 odsoudil Bronfmanův spolupracovník a pomocník Elan Steinberg papeže za jeho antisemitismus a za jeho pokusy "zbavit  Židy výsadního postaveni v období holocaustu". - Steinberg dále prohlásil, že bylo "urážlivé" setkání papeže s rakouským spolkovým prezidentem Kurtem Waldheimem. Jednomu novináři dokonce řekl, že "hlavní theologický problém papežovy tzv. triumfalistické vize je jeho krok zpět od progresivismu II. vatikánského koncilu." Steinberg varoval, že papež vytváří jakousi 'konservativní internacionálu', která je překážkou v otázkách od potratů přes sexualitu, až po mezikonfesní dialog katolíků a Židů, podporuje tzv. svobodnou církev v jižní Americe a zavádí polskou Solidaritu na nebezpečný kurs, který by mohl oslabit posice Bronfmanova přítele Michaila Gorbačova.

Když minulý rok [1991 - pozn. překl.) prosazovala skupina texaských poslanců přijetí zákona, podle něhož by bylo možno soudně stíhat některé oxtrémní praktiky satanistů, vykřikovala oblastní kancelář ADL hystericky na všechny strany prakticky jediné slovo: ANTISEMITISMUS ! - Současně se snažila zmobilizovat tamnější židovské náboženské obce k tomu, aby svým vlivem zablokovaly přijetí tohoto zákona. V tomto případě však výzvy ADL nedošly u adresátů sluchu.

ADL obhajuje satana

Je spravedlivé uvést, že někteří rabíni i další představitelé amerického Židovstva byli upřímně zděšeni, když se seznámili s dokumenty o nalezeném masovem hrobě příslušníků jedné ze satanských sekt poblíž ranče Matamaros v Mexiku, který patřil jednomu ze známých pašeráků narkotik. Texaských guvernér Villiam Clemets krátce po tomto zjištění svolal obě komory texaského zákonodárného sboru, aby vypracoval předlohu zákona, umožňujícího postih různých forem satanismu v Texasu.

Právní odborníci ADL připravovali po léta všemožné legislativní obstrukce proti přijetí takového zákona, který by omezil volné šíření satanismu, drogové a rockové antikultury a podobných jevů, k čemuž zneužívali jako obvykle především varování před "omezováním svobody náboženského vyznání". - První flagrantní důkaz o angažování se ADL v těchto záležitostech pochází z počátku šedesátých let, kdy se rabín Maurice Davis (tehdy z Westchester County- New York)  podí1el aktivně na projektu MK-Ultra, což byla oficiálně akce CIA proti užívání a šíření LSD-25 a dalších psychedelických narkotik, které lze zneužít k masovému psychickému ovládání lidí. Rabín Davis byl 'úředně' duchovním v Addiction Research Center (Výzkumné středisko pro drogovou závislost) v Lexingtonu, Kentucky, jednoho z pracovišť CIA, kde byly prováděny tajné zkoušky s působením těchto drog na lidskou psychiku a s možností jejího ovládání.

Stopy vedou k Occult-Bureau

Podle svědecké výpovědi tehdejších Davisových spolupracovníků, pomáhal rabín při vyhledávání lidských pokusných králíků, především z ambulancích protidrogových poraden. Celý rozsah účasti rabína Davise na projektu CIA asi nebude už nikdy odhalen, protože hlavní chemik CIA Dr. Sidney Gottlieb zlikvidoval v roce 1972 doslova miliony stran tajných záznamů a dokumentů projektu MK-Ultra. Můžeme se však plným právem domnívat, že rabínovy "zásluhy" o výzkum byly vysoce ceněny, protože po svém přestěhování do Indianopolisu v polovici šedesátých let patřil k prvním, které přijal pastor Jim Jones a jeho People's Temple (česky přibl. Chrám lidu), který je mnohými znalci označován za další z projektů Anglo-American Occult Bureau. Kazatel a pozdější biskup Paul Moore, potomek nám už známé rodiny Moorových, která v posledních desetiletích tak velkoryse financovala ADL, se s rabínem Davisam velice sblížil, a později se přestěhoval do New Yorku, kde se stal představeným katedrály St. John's the Divino, známé všeobecně jako centrum hnutí New Age (Nový věk. O satanskem hnutí New Age podrobně pojednává stejnojmenný článek v TP č. 49 - pozn. překl.).

Kšeftování se satanismem

Davis a Moore napomohli Jimu Jonesovi v Indianopolis k několika místům v obecních dozorčích radách. Davis osobně zařídil prodej jeho vlastní synagogy Jonesovi a zaranžoval pro něj zástavní právo pro budoucí první People's Temple.

Brzy poté, co Jones přesídlil svoje přívržence do San Francisca, odstěhoval se rabín Davis do New Yorku a stal se jednou z nejaktivnějších osobností ADL v náboženských záležitostech, které vystupovaly proti dalšímu nebezpečnému  šíření vnucovaných kultů. To ovšem nemělo znamenat nějaké nové "obrácení apoštola Pavla", ale pouze tak říkajíc novou, rafinovanější profilaci jeho další činnosti v Occult Bureau.

Spolu s dalšími 'veterány' z projektu MK-Ultra, jako např. Dr. Louisem Westem a Robertem J. Liftonem, pracoval Davis na 'odprogramování' satanského hnutí, které on osobně jako jedovatou houbu aktivně pomáhal pěstovat a  šířit. - V průběhu následujících deseti let byly stovky přívrženců různých pseudonáboženství a therapeutických kultů, jako jsou např. Unification Church, Church of Scientology, The Way Intemational a Hare Krišna, uneseny a podrobeny fyzickému i duševnímu násilí - často pod záminkou zkoušky, zda jsou věrnými stoupenci toho či onoho kultu. - Tyto tak zvané zkoušky, připravované Davisem a jeho společníky přívržencům kultů, byly v mnoha případech doslova krvavé.

Důsledky konference v Assisi

Roku 1974 zakládá rabín Davis organizaci "Citizen Engaded in Reuniting Families", CERF (česky přibl. Občané, kteří se zavazují k vedení společných rodin - pozn. překl.), která byla krycí fasádou pro už zmíněné odprogramování; tato nová organizace se později spojila s dvěma dalšími velkými agenturami tzv. Anti-Kultu, totiž s Cult Awareness Network a American Family Foundation. Toho využila ADL a zřídila tzv. Anti-Kult-Center, jehož ústředí umístila do hlavního sídla B'nai B'rith a pověřila jeho řízením Esther Dietzovou a Asya Kommu. Cult Center B'nai B'rithu mimo to provozuje a sdílí společné kanceláře s Cult Awereness Network.

Mezi zaměstnance rabína Davise náleželi mj. Dennis King a Kalev Pehme, ktetí současně pracovali pro týdeník "Our Town". V roce 1978 napsal do tohoto týdeníku K. Pehme nadšenou tirádu na Foundation Faith of Millenium (dříve Process of the Final Judgment). Tato rovněž satanistická organizace byla v tak těsném a prokazatelném spojení s vyvražděním rodiny Masonových na západním pobřeží USA v roce 1969, že byla nucena přesídlit na východ Spojených států a změnit svůj název.

Po zveřejnění článku Maury Terryové "The Ultimate Evil" o vraždách skupiny 'Son of Sam' v New Yorku, dostala organizace Process Church, sídlící v té době na předměstí Westchester County do podezření ze spoluúčasti na rituálních vraždách.

Další postavou, která se objevuje ve spojení s gangsterem Ed Kayttem, který se zmocnil časopisu 'Our Town', je Dennis King, chráněnec a oblíbenec rabína Davise. Až do roku 1979 byl King řádným zaměstnancem Fact-Finding Division ADL a placeným informátorem policie a prokuratury. Po celou dobu této své činnosti byl King členem Humanist Society of New York, světově činného 'humanistického' klubu, který je v těsném spojení se Society for Psychical Research a s dalšími odnožemi New Age.

Jasné propojení ADL s vysloveně satanistickými kruhy se pochopitelně  neomezuje pouze na tuto základní úroveň. Velký Mogul ADL Adgar Bronfman vstoupil do spojení se satanistickým projektem nejpozději 17. dubna 1989, kdy společně s britským princem Philipem založil společnost Sacred Literature Trust, zaměřenou na publikování prací o náboženské podpoře ekologie a ochrany přírody, neboli řečeno slovy této společnosti 'na znovuoživení Matky Země'. - O projektu společnosti referoval na tiskové konferenci Organizace spojených národů Martin Palmer, Bronfmanův spolupracovník a současně tiskový mluvčí prince Philipa. Palmer je autorem řady spisů o historii gnostické theologie, vydaných prostřednictvím tzv. Lucis Trust (dříve Lucifer Trust), jakési 'elitní' organizace satanistů, která se vyvinula z theosofických bludařských hnutí v 19. století. - Pokud jde o rabína Hertzberga, upozornil na sebe poprvé na jedné konferenci v Assisi roku 1986, kde vystoupil s požadavkem na znovuoživení gnosticko-židovské kabbaly! Tento návrh nebyl zatím na konferenci společnosti Sacred Literature Trust akceptován, a zůstal takříkajíc v záloze pro pozdější použití.

(Z knihy Petera Blackwooda "Das ABC der Insider" vybral a přeložil Jaroslav Voříšek)

 ZDROJ: www.volny.cz/l_kopecky

Knihu Petra Blackwooda Das ABC der Insider si můžete objednat v Němčině na stránce:
http://www.ewertverlag.de/resolut/344_345.htm