Kontrola mysli (Experimenty s dálkovým ovládáním lidské mysli)

       S pokusy a vypracováním metod umožňujících dálkovou kontrolu mysli se začalo už v padesátých letech minulého století. Sověti začali s výzkumem biologických účinků mikrovln už před rokem 1953. V Sovětském svazu a ve východní Evropě bylo zřízeno několik laboratoří, jedna z nich přímo při Institutu zdravovědy a nemocí z povolání Akademie lékařských věd SSSR. Ačkoli sověti o svých experimentech podávali zprávy v dostupné literatuře, parametry, jež definovali, byly nepostačující k opakování jejich experimentů, takže si mnozí vědci ve Spojených státech kladli otázku, zda nejde o pouhou dezinformaci. Nešlo. Tehdejší fond CIA poskytl finanční prostředky na projekt, prováděný firmou Honeywell, inc., jehož cílem bylo "vypracovat metody jak proniknout do lidské mysli a ovládat mozkové vlny člověka na dálku." 

       V National Institutes of Health bombardoval Dr. Maitland Baldwin pod dozorem CIA mozky lobotomizovaných opic rádiovými vlnami. Výzkumník Alex Constantine říká:

       "CIA, monitorující jeho postupy, zaznamenala značné excesy: při jednom experimentu Baldwin dekapitoval opici, transplantoval její hlavu k tělu jiné, a pak se ji pokusil vrátit do života saturací radarovými vlnami." 

       V roce 1964 se ředitel CIA Richard Helms v memorandu Warrenově komisi zmínil o "biologické rádiokomunikaci." Helmsovo teoretizování okolo takových metod už doopravdy připomínalo Orwellův 1984. Napsal: "Kybernetika [nebo počítačová nauka] může být použita při formování dětského charakteru, vštěpování znalostí a technik, shromažďování zkušeností, organizaci vzorů sociálního chování a všech funkcí, které lze sumarizovat jako kontrolu vývojového procesu jednotlivce." V roce 1977 Dr. Sam Koslov, vědecký poradce ministerstva vojenského námořnictva, stručně shrnul několik směrů výzkumných projektů. Jeden z nich, zpracovávaný na Stanfordově výzkumném institutu, byl pojmenován "ELF a kontrola mysli". ELF je zkratka pro extrémně nízké kmitočty elektromagnetického záření. Koslovovi se projekt nelíbil a nařídil aby byl zastaven, ale podle Washington Post bylo financování pouze odkloněno - v projektu se pokračovalo, byl pouze přejmenován. 

       Následující zpráva, třebaže neznámého původu, poskytuje detailní popis od osoby, která přímo narazila na cosi, co by mohlo nasvědčovat na velkoplošný test použití kontroly elektromagnetickými vlnami prováděný státem. Byla před několika lety publikována v undergroundovém magazínu. Nezastávám názor, že zprávy jako tato jsou absolutním důkazem testů prováděných na občanech, ale natolik dobře odůvodněná vysvětlení, jako to následující, musí být brána v úvahu.

      Cituji:

      Velká, 15 metrů vysoká černá nástavba na Federal Building v San Francisku, vypadá jako obří vyústění klimatizačního potrubí a kryje takřka celý svršek stavby. Ve skutečnosti jde o štít prostupný pro radarové, mikrovlnné, a rádiové záření, chránící anténní soustavy komunikačních zařízení na střeše budovy. Podobné "clony" na vrcholcích vládních budov nejsou nic neobvyklého; a není ani nezbytné názorně připomínat, že tyto stavby mají jistou podobnost s Orwellovým Ministerstvem informací. Vláda jako taková potřebuje nezávislý systém komunikačních prostředků; civilní by v závažném případě občanských nepokojů byly jistě okamžitě odstaveny. 

      V tomto bodě je důležité všimnout si tří skutečností, jejichž záměr se nakonec vyjasní. Za prvé: uvedená federální budova je pod kopcem. Lépe řečeno na mírném svahu, na němž se rozprostírá neklidný sanfranciský městský obvod Tenderloin. Federální budovu tam uvidíte z prakticky kteréhokoli místa. Obrátíme-li si toto zjištění, je zřejmé, že z této budovy lze spatřit prakticky každé místo v Tenderloin. Ničím nerušené zorné pole umožňuje šíření elektromagnetického záření jistého druhu, které neprochází zemí (kopcem či přes horizont), ale ani ne moc dobře budovami, takže, na rozdíl od frekvencí, na nichž vysílá rádio, vyžaduje "volný dostřel". K těmto třem skutečnostem teď doplním čtvrtou. 

      Mám to "štěstí" a žiji už tři roky v pekelné aréně Tenderloinu a povšiml jsem si něčeho velmi zvláštního. Přinejmenším patnáctkrát bylo zrána nebo v podvečer slyšet výrazný bzukot či hučení. Byl to velmi nízký a stěží slyšitelný tón. Připomínal zvuk, který někdo slýchá ze zapnuté televize, která ale má úplně stažený zvuk. Pátral jste po zdroji a zdálo se, jakoby ten zvláštní tón přicházel odevšad a odnikud. Jinými slovy - jakoby zněl přímo v hlavě. Ne. Nemyslím to jen obrazně, chci tím vážně říct, že ta vibrace zdánlivě rezonovala přímo v mé hlavě. Současně jsem cítil, jak ten zvuk narušuje mé myšlenky. Jakoby je rozkládal ještě předtím, než se stačily zformovat, byly jako písek na vibrující kovové desce, a poci?oval jsem nával neurčitého vzteku. Ve třetím nebo čtvrtém případě, bezprostředně poté, když bzučení ustalo, propuklo všude v okolí neobvyklé množství hádek a rvaček. Z ulice a ze sousedních budov a bytů ke mně doléhaly vzteklé výkřiky a výhrůžky. 

      Myslím - i když zpočátku se zdálo hrozné na něco takového vůbec pomyslet -, že podobné pocity, včetně bzučení v hlavě, byly popisovány při pokusech s ELF, a že by k takovému experimentu jen stěží mohl být vybrán lepší profil obyvatelstva, než je k dispozici zde. Psychika velkého procenta obyvatel městského centra už beztak balancuje na hraně, takže se jakékoli další změny nálady s nejvyšší pravděpodobností projeví odpovídající aktivitou, která upoutá pozornost policie. 

      Pro běžného pozorovatele by ve čtvrti, kde je takové chování běžné a očekávané, zůstal mírný nárůst kriminality a nepokoje zcela nepovšimnut; ne však specialistovi, pozorně zkoumajícímu údaje obsažené v policejních hlášeních. Bylo by navíc extrémně nepravděpodobné, kdyby si postižení začali spojovat nevypočitatelné výkyvy emocí s podivným, patrně ne každým registrovatelným bzučením. Proto je také takřka vyloučené, aby více než hrstka citlivějších jedinců pojala podezření, že tajní agenti systematicky a vědomě kropí bezmocnou veřejnost jakýmsi signálem, vysílaným ze střechy federální budovy. Ale i kdyby se to stalo a takové obvinění bylo vzneseno, bylo by vše automaticky diskreditováno všeobecným míněním, soudícím, že Tenderloin obývají převážně mentálně labilní lidé, alkoholici a narkomani... Nakonec by se vláda prezentovala v roli rodiče, který to v podstatě myslí dobře, a který by přece nikdy opravdu jakkoli úmyslně neublížil svým dětem... 

      Jak už bylo řečeno, lze testy efektů vyvolávaných takovýmto vysíláním monitorovat vyhodnocením agendy policejních oddělení (bez dalších výloh a nákladů), protože v síti národního justičního počítačového systému je úplně všechno; přesný čas podání stížnosti, záznam o výsledku, bydlišti, identitě, profilu a trestním rejstříku všech zúčastněných osob. Policejní oddělení, která by s testy samozřejmě nebyla seznámena, jsou úplně nejvhodnější. Celou operaci by tak mohli provést snad jen dva zasvěcení lidé. Vysílací časy by jednoduše byly v korelaci s přívaly hlášení na policejních odděleních. Přesná povaha účinků těchto vysílání na lidské emoce by pak byla pohodlně vyhodnocena z dat, filtrovaných z policejních hlášení. 

      Například, nárůst domácích násilností o 4%, sebevražd o 2%, možná jedno nebo dvě dodatečná bodnutí nožem v obvyklou dobu vysílání posledního "Top Ten" z vládního věžáku. Přechodně snížená hladina promyšlených zločinů by mohla signalizovat kolaps myšlenkového procesu, k němuž dochází po dobu vysílání. že ano? K dispozici by byl dvojitý, slepý experiment (policie ani obyvatelstvo nemá o ničem ani potuchy), na dokonale podchyceném, velkém populačním subjektu ve svérázném městě s "příhodným" monitorovacím systémem (policejní hlášení). Statistický rozptyl získaných dat by byl prakticky nulový, protože experiment může proběhnout mnohokrát za sebou v období několika let. Mohlo by snad být pro takové zhoubné experimenty zvoleno lepší místo? 

      Vytknete-li si za cíl vyvolat vraždy, násilí, psychózy, těžké deprese či sebevraždy, nezavoláte přece na Univerzitu Johna Hopkinse, nebo ano? 

       Dokonalou pointou završující podobnou věc by zcela jistě bylo její praktické využití proti obyvatelům velkých měst. Vezměte si například nějakou malou zemi, destabilizujte pomocí takového vysílání její obyvatelstvo. Tím zcela udoláte místní síly, prosazující zákon. Bude odůvodněně vyhlášen výjimečný stav a demokraticky zvolená vláda padne. Pak uvedete do funkce korumpovatelného diktátora a vlastním lidem, zpracovaným hromadnými sdělovacími prostředky řeknete: "Musíme těm chudákům pomoci." Do té země nato poputuje řekněme za sto milionů dolarů humanitární pomoci. Korumpovaný diktátor ovšem ukrade zboží i peníze a vyprané čisté dolary daňových poplatníků (vašich lidí!) uloží v některé z amerických bank. Začínáte chápat? Pomyslete jak dokonale blbuvzdorné, jak elegantní, jak přitažlivé, jak logické, jak zákeřné, jak odporné a jak pravděpodobné to je. Vše, co je do takového obchodu třeba investovat, je "jen" utrpení tisíců nevinných lidí. 

      Douška: Minulý týden přišlo bzučení znovu, tentokrát už tak hlasité, že ho bylo možné rozlišit i na pozadí městského hluku. A napadlo mne: Přece musí být způsob, jak si dokázat, že to nezní jen v mojí hlavě? Mám snad výjimečný sluch, či ušní šelesty, které způsobují zvonění v uších? Vtom jsem se rozpomněl na experiment "pana Science", demonstrující prostupnost různých materiálů pro elektromagnetické vlny. Napřed uvěznil přenosný radiopřijímač do dřevěné krabice. "Slyšíte ho? Rádio stále ještě hraje, jak to? To je správné, dřevo je prostupné pro elektromagnetické vlny." Rádio pak postupně zavíral do obalů z různých materiálů, aby bylo vidět, co se stane. Nakonec ho však obalil hliníkovou fólií, a rádio utichlo... 

      Vrazil jsem do kuchyně a popadl roličku alobalu. Urval jsem z ní tři stopy dlouhý pruh, ovinul si ho kolem hlavy - a bzučení bylo pryč! 

      Konec citátu.

       Jednou z nejzlověstnějších epizod v historii výzkumu ozařování obyvatel elektromagnetickými vlnami bylo vytvoření sítě "nouzových vládních vysílačů" (GWEN) v osmdesátých letech. Věže GWEN jsou téměř 90 metrů vysoké, a 100 metrů přediva z měděných drátů představuje vysílací prskavku pro velmi nízké frekvence (VLF). Stojí 320 km od sebe na přímce, vytyčené napříč takřka celou Severní Amerikou. Momentálně je 54 funkčních, přinejmenším 29 vysílačů se plánuje. (Mezitím byl celý projekt oficiálně zrušen, nicméně věže stojí dál. p. překl.) Tvrdí se, že GWEN patři k programu COG (Continuity of Government - zajištění kontinuity vlády) federální agentury pro management krizových situací, navrženému k zachování vládních funkcí v případě katastrofy, včetně nukleární války.

       Některé zdroje mají o účelnosti věci nevalný názor. Například plukovník Paul Hanson, programový vedoucí GWEN při USAF, řekl: "Ty věže v nukleární válce nepomohou, při jakékoliv delší konfrontaci budou zničeny." Jiní poznamenávají, že poté, když bylo vybavení GWEN převedeno na vysílače pracující na bázi tranzistorů, se stalo mimořádně zranitelným vůči elektromagnetickým pulsům (EMP), generovaným jadernými explozemi. Také rozmístění anténních systémů je cílem veřejné kritiky, protože jsou v případě války či dokonce teroristické hrozby až příliš snadným cílem. 

       MUDr. Robert O. Becker, v "Crosscurrents" pod titulkem "Ohrožení elektrickým smogem", píšel: "GWEN je skvostný systém, umožňující v kombinaci s cyklotronovou rezonancí vytváření změn ovlivňujících chování civilního obyvatelstva. Průměrná hodnota lokálního geomagnetického pole se napříč Spojenými státy od místa k místu mění. Pokud si tedy někdo bude přát vyvolat rezonanci specifických iontů v živých věcech v jisté lokalitě, potřebuje pro tuto polohu použít specifickou frekvenci. Rozestup rádiových vysílačů GWEN po 320 km napříč Spojenými státy umožňuje takovéto specifické frekvence ' vyrábět na zakázku', podle síly geomagnetického pole v každé oblasti pokryté jedním z vysílačů GWEN." 

      Obdobným systémem je i SECOM II, sestávající z pěti vysílačů v Idahu, Novém Mexiku, Missouri, Jižní Karolíně a Marylandu. Jeho věže údajné slouží jako spojovací články mezi ústřední monitorovací stanicí a vozidly, přepravujícími jaderné zbraně a nukleární materiály. SECOM II vysílá v rozsahu 3 až 12 MHz, což, shodou okolností nebo také ne, zahrnuje rezonanční frekvenci lidského mozku. 

      O dalším seskupení věží se zmiňuje anonymní článek o "Mind Control Operations/Aquarius Group": ... jejichž aktivity s běžnou arogancí přehlížejí zájmy většiny obyvatelstva USA. Sí? pod názvem HIGH TONE a ZENO byla uskutečněna formou "černé operace" krycími soukromými firmami, tudíž zůstala do značné míry bez povšimnutí. Bylo by nicméně velice moudré, kdyby se obyvatelstvo začalo zajímat o budování těchto zdánlivě nevinných věží uprostřed velkých, lidnatých oblastí. Vlny vysílané celulárními vysílači na 800 MHz (a výše) jsou konstantní a růst počtu těchto vysílačů v klíčových oblastech s velkou populací hrozí zničujícími účinky." 

      Často slýcháme, že CIA vyvinula technologii kontroly mysli, o níž se hovoří jako o RHIC-EDOM. Tato zkratka znamená "vysokofrekvenční hypnotická intracerebrální kontrola elektronickým rozrušením paměti" a odkazuje na schopnost indukovat hypnotické stavy na dálku, předávat hypnotické příkazy a vymazávat vzpomínky na programování a dobu, v níž se vše odehrálo. Tato technologie údajně zahrnuje elektromagnetické vysílání, stejně tak, jako použití nitrosvalových implantátů. Vymazání paměti je údajně proveditelné elektromagnetickou stimulací chemické sloučeniny (acetylcholinu) v mozku. 

      První zmínku o RHIC-EDOM lze nalézt v knize "Were We Controlled?", která vyšla v roce 1969. Autor, píšící pod pseudonymem Lincoln Lawrence, popisuje RHIS-EDOM takto: 

      "Je to extrémně důmyslná aplikace posthypnotické sugesce, spouštěná libovolně na přání prostřednictvím rozhlasového vysílání. Jde o opětovatelný hypnotický stav, v intervalech kdykoli znovu automaticky přivoditelný toutéž rádiovou kontrolou. Jednotlivec je přitom podřízen hypnóze. Může to být uděláno buď s jeho vědomím nebo i bez něho, použitím narkohypnózy, která může být vnesena do hry pod mnoha záminkami. Je pak naprogramován k vykonávání jistých akcí a je-li vysílán příslušný rádiový signál, zaujme jistý postoj." 

       Lawrence tvrdil, že pomocí RHIC-EDOM byl zmanipulován i Lee Harvey Oswald, ale ne Rusy ani CIA či svými krajany. Podle Lawrence kontrolovala Oswalda celosvětová klika obchodníků, kteří chtěli pomocí atentátu na prezidenta srazit ceny akcií a zbohatnout. Ta představa není až tak úplně scestná... Jediná další zmínka o RHIC-EDOM, prý pocházející od někoho, kdo tvrdil, že má interní znalosti této technologie, je v článku, který v "Modern People magazine" (1975) publikoval James L. Moore. Moore tvrdil, že jeho zdroj vlastnil 350-stránkovou příručku k RHIC-EDOM, pocházející ze zdrojů CIA. Manuál prý vyhotovila CIA krátce po vraždě Johna F. Kennedyho. 

       Na ověření RHIC-EDOM kdysi pracovali výzkumníci, jako L. L. Vasilijev, profesor fyziologie Leningradské univerzity, který popsal jeden z experimentů s dálkovou hypnózou za použití blíže nedefinované techniky rádiové kontroly: 

       "Ke kontrole stavu osoby v další sadě experimentů, když byla mimo laboratoř, byl používán rozhlasový přijímač. Výsledky naznačovaly, že metoda využití rozhlasových signálů podstatně zvyšuje experimentální možnosti. I. F. Tomaševskij [ruský fyziolog] uskutečnil první experimenty s tímto subjektem na vzdálenost jedné nebo dvou místností, za podmínek, při nichž pokusná osoba nevěděla, ani nepojala podezření, že je součástí nějakého experimentu. V ostatních případech nebyl vysílač v tomtéž domě, a chování subjektu pozoroval někdo jiný. Dodatečné experimenty prováděné na značné vzdálenosti byly rovněž úspěšné. Jeden takový dálkový experiment byl uskutečněn na dálku, zatím co se pokusná osoba zdržovala v parku. Mentální sugesce nařizující usnout byla provedena během jedné minuty." 

       V souvislosti s RHIC-EDOM technologií je zajímavá výpověď, učiněná téměř deset let po vyjití knihy "Were We Controlled?" Dr. Sidney Gottlieb, pohlavár MK ULTRA, v průběhu výslechu senátorem Richardem Schweickerem, vedeném v rámci senátního slyšení ohledně drogových testů CIA, odpovídal v roce 1977 takto: 

SCHWEICKER: "Část projektů pod MK ULTRA zahrnuje použití hypnotických stavů, je to správně?"

GOTTLIEB: "Ano." 

SCHWEICKER: "Zahrnoval jakýkoli z těchto projektů něco, čemu se říká vysokofrekvenční hypnotická intercerebrální kontrola, která je, jak jsem pochopil v laických termínech, kombinací rádiových vysílání a hypnózy?" 

GOTTLIEB: "Má odpověď je ne." 

SCHWEICKER: "Nic tohoto druhu?" 

GOTTLIEB: "Pokusil jsem se po pravdě reagovat na termíny, jichž jste použil. Pokud si vzpomínám, byl zde aktuální zájem, průběžný zájem po celou tu dobu, o výzkum účinků, které má vysokofrekvenční energie na lidi, vystavené jejímu poli, a mohlo přinejmenším být, že se v mnoha projektech kdesi kdosi pokoušel zjistit, zda je člověk snadněji hypnotizovatelný, pokud se nachází pod vlivem takového signálu. To by vypadalo jako část rozumného výzkumu." 

       Další výpověď učinil J. F. Schapitz, který v roce 1974 pracoval na následujícím úkolu pro ministerstvo obrany: 

       "Cílem výzkumu bylo zjistit, zda může být mluvené slovo hypnotizéra pomocí modulované elektromagnetické energie zavedeno přímo do podvědomí lidského mozku - to znamená bez použití jakýchkoli technických zařízení pro příjem nebo převod kódů sdělení, a aniž by jedinec vystavený takovému vlivu měl šanci vědomě ovládat vstup těchto informací." 

       Ve Schapitzem navrženém experimentu byl do podvědomí subjektu vložen příkaz odejít z laboratoře, spouštěný slovem nebo akcí výzkumníka. Schapitz si byl jist, že stejně jako při jevištních tricích hypnotizérů by subjekt racionalizoval jinak iracionální žádost opustit laboratoř. Podklady Schapitzova výzkumu, až na uvedený počáteční návrh, nebyly nikdy odtajněny. 

       Pro důkaz existence RHIC-EDOM opravdu nemáme moc podkladů. Není však životně důležité, zda Lincoln Lawrence nebo James L. Moore hovořili o vlastních zkušenostech, nebo jednoduše spekulovali, aby celé věci dodali větší věrohodnost. "RHIC-EDOM" je v podstatě jen pojem, charakterizující technologii blízkou či identickou s jinými, které byly demonstrovány a skutečně existují. Specifická ruská technologie kontroly mysli (zveřejněno v roce 1993 v American Defense News) je označována jako "akustická psychokorektura". Podle magazínu: "Zdroje prohlásily, že ruské techniky, která byla vyvinuta uprostřed sedmdesátých let a demonstrovaná řadou laboratorních experimentů, by bylo možné použít k potlačování nepokojů, kontrole disidentů, demoralizaci či vyřazení ozbrojených sil protivníka a k vystupňování výkonu týmů, provádějících zvláštní operace." 

       Vládním fondem podporované Oddělení pro výzkum psychokorektury při Moskevské lékařské akademii provedlo průkopnický výzkum akustické psychokorektury, zahrnující přenos specifických příkazů pomocí pásma bílého (statického) šumu do lidského podvědomí, aniž by přitom byly narušeny ostatní funkce intelektu. Experti sdělili, že "laboratorní ukázka prokázala povzbudivé výsledky po expozici, trvající méně než jednu minutu." 

       Janet Morris, autor science fiction a vedoucí výzkumu washingtonského mozkového trustu U.S. Global Strategy Council, je jednou z vůdčích osobností na poli "neletálních zbrojních technologií", což je v praxi roztomilý eufemismus zahrnující techniky kontroly mysli. Podle Taktical Technology magazine "při návštěvě Ruska v listopadu 1991 byl Morris a další členové jeho týmu, vyslaného prozkoumat ruské technologie pro komerční rozvoj, pozván k demonstraci technologie kontroly mysli. Jeden z členů amerického týmu se posadil před obrazovku počítače, na níž probleskovala neškodná slova. Dobrovolník byl pouze požádán, aby říkal, která slova se mu líbí a která ne.

       Na závěr demonstrace začal ruský štáb odhalovat choulostivé, nejniternější myšlenky dobrovolníka, přičemž žádná z nich nebyla předtím diskutována. Zaznamenané sdělení bylo smíseno s něčím, co se jevilo jako bílý nebo statický šum, takže se přehrávaný záznam stal nesrozumitelným. Jelikož se v americkém týmu nenašel další dobrovolník, Rusové nabídli, aby vyšli o poschodí výš a vybrali si duševně chorého pacienta k další demonstraci. Američané nabídku odmítli. Rusové Morrisovi vyprávěli o demonstraci, provedené na skupině dělníků zaměstnaných zemními pracemi vně nemocnice. štáb vyslal pomocí počítače akustické psychokorekční poselství, nařizující dělníkům odložit nářadí, zaklepat na dveře nemocnice a zeptat se, zdali by pro ně ještě neměli nějakou práci. Dělníci udělali to, co bylo požadováno. 

       Podle Morrise: "Rusové přiznali, že této technologie používají u vybraných skupin provádějících zvláštní operace, k vystupňování výkonu a podpoře svých olympijských atletů a podpoře antarktického badatelského týmu. Na rozdíl od detektoru lži, může tento počítač spolehlivě určit, kdy zkoumaný subjekt mluví pravdu. 

       "Akustické psychokorekční poselství funguje na podstatě přenosu informace infrazvukem o velmi nízké frekvenci, který vstupuje do organizmu prostřednictvím kostí. To znamená, že chrániče sluchu nemohou zamezit jeho příjem. K zamezení příjmu by byl nutný kompletní systém ochrany celého těla. Podle Rusů obejde sdělení úroveň vědomí a působí téměř ihned. Rusové říkají, že takto sdělené poselství působí už při expoziční době pod jednu minutu."

      Morris si dokáže představit, že tato technologie bude miniaturizována do přenosného zařízení. Firma International Healthline Corp. z Richmondu plánuje v blízké budoucnosti pozvání ruského týmu specialistů do USA, za účelem další demonstrace schopností tohoto zařízení. International Healthline je soukromá společnost zkoumající ruské lékařské technologie za účelem jejich dovozu do USA. 

¨     Specifickou aplikací elektroniky ke kontrole mysli je přímé vysílání slyšitelných zvuků, včetně hlasů, do lidského mozku. Roku 1961 oznámil biofyzik Allen Frey, pracující pro Defense Inteligence Agency (DIA), že jeho experimenty prokázaly, že lidské bytosti jsou schopny slyšet mikrovlnné vysílání, jehož příjem líčí jako bzukot nebo klepání. Frey prohlásil, že jde o "stimulaci nervové soustavy, bez poškození způsobovaného elektrodami." 

      V roce 1973, Dr. Joseph C. Sharp z Walter Reed Hospital, uzavřen v neprůzvučné místnosti, slyšel mluvená slova, vysílaná formou "impulsního mikrovlnného audiogramu". Během vysílání na frekvenčním rozsahu od 300 MHz do 3 GHz byl Sharp schopen rozpoznat vysílaná slova - bez jakéhokoliv elektronického překládacího zařízení, jen prostřednictvím přímého přenosu do mozku. 

      Zpráva DIA z roku 1976 sovětům připisuje, že udělali stejný objev jako Sharp a Grove, ačkoli tehdy patrně šlo o dezinformaci v zájmu vymáčknout z kongresu příslušné financování v rámci osvědčené hry, předstírající "nutnost udržet krok" s Rusy. Elektromagnetickou zbraň, přenášející informaci na frekvenci lidské nervové soustavy, vyrábí podle výzkumu Harlana Girarda firma Loral Electro-Optical Systems v kalifornské Pasadeně. V odůvodnění se říká, že Loral předtím prováděl výzkum elektromagnetických zbraní pro generálporučíka Leonarda Perootse z US Air Force. Peroots k tomu sdělil, že požadoval zbraň, jejíž pomocí by mohl vysílat negativní poselství přímo do mysli příslušníků vlastních vojsk. 

      Studie A. W. Guye apod., odtajněné DIA v roce 1975, vypovídají o experimentech sloužících k zjištění podrobností týkajících se úkazu slyšitelného elektromagnetismu ve vztahu k síle pulsů, tvaru impulsu a frekvence. Mimo řady detailů o povaze působení elektromagnetických vln na lidi a zvířata Guy objasňuje, proč jsou mikrovlny slyšitelné: dochází k mikroskopické tepelné expanzi mozkové tkáně. Guy dokonce provedl experiment, při němž vysílal morseovku pomocí mikrovln. Podal rovněž zprávu o sovětských schopnostech:

       "Zvuky a možná dokonce i slova, která se zdají být intercraniálního původu, mohou být indukována signální modulací i při velmi malém výkonu." 

       Dr. Robert O. Becker v knize "Body Electric" komentoval tuto technologii takto:

       "Podobné zařízení má jasné upotřebení v tajných akcích, navržených k vyprovokování a řízení cíleného šílenství prostřednictvím 'hlasů', nebo k předávání neodhalitelných instrukcí předem naprogramovaným vrahům." 

       Jako v mnoha dalších případech a tvrzeních o použití elektronických prostředků kontroly mysli, je separace zážitků subjektů prožívajících halucinace, při nichž "slyší hlasy", od těch, které je vnímaly z příčiny elektronického přenosu, obtížný úkol. Jedno z možných řešení navrhla Judy Wall v článku publikovaném roku 1996 v "Synthetic Telepathy". Navrhovala, že by jev "mikrovlnných hlasů" mohl být detekován pomocí elektroencefalografu (EEG). Hlavní nevýhoda použití této techniky spočívá v tom, že pokud si jakákoliv agentura vysílající obdobná poselství uvědomí možnost použití monitorovacího zařízení, nepochybně přeruší svou činnost. Jak ovšem Wall prohlásila: "Ačkoli to není dokonalé řešení, je to přesto nadějný krok směřující k odposlechu, potvrzení a odstranění problému nežádoucích experimentů kontroly mysli a obtěžování jejich nic netušících obětí.