Černé Slunce (18)

       Všechna zmíněná fakta indikují, že Kammler byl jediný "řezník" ke konci druhé světové války. Hitler dal Kammlerovi takovou moc, jakou nikdy nesvěřil jinému člověku.6 Kdybychom Kammlerovu pozici ve Třetí Říši měli srovnat s nějakou pozicí v Sovětském Svazu, pak by to znamenalo, že by generál, který by měl na starost rakety typu SS-20, také vedl výzkum, vývoj a produkci střel. Ještě ke všemu by měl na starosti výstavbu všech moderních letišť pro Red Air Force a také by měl kontrolu nad mamutími občanskými inženýrskými projekty nebo nad produkčními centry v drsném klimatu Sibiře. Nadto by mu ještě bylo svěřeno vedení národní sítě gulagů. Abychom byli ještě přesnější ve srovnání Kammlerovy pozice v SS s pozicí v Sovětském Svazu, pak by náš člověk byl ještě třetí osůbkou v jednotkách KGB.7

6. Agoston, op. Cit., strana 4

7. Ibid., strana 7

        Vskutku, pokud bychom měli srovnat Kammlerovu pozici s podobnou pozicí v Rusku, pak bychom ještě museli k Agostonovu výčtu ještě také dodat, že onen generál by také měl na starosti všechny výzkumy, které se týkají tajných a také nukleárních zbraní, a všechny "černé projekty" v celém Sovětském svazu. Zatím nás všechna naše zkoumání která jsme doposud v této práci provedli, zavedla k jednomu člověku a tím je Hans Kammler. Jen si vzpomeňme: bunová továrna a "nekonečný" zdroj pracovní síly z nedalekého tábora, využívaný k medicínským pokusům, pracovní síla v tajných podzemních laboratořích a továrnách, program na vývoj atomové bomby atd. Jak uvidíme v následujících částech této knihy, tak byl Kammler zahrnut do konstrukce ještě více strašného monstrózního letiště a do dalších vývojů zbraní.

       Pokud existoval nějaký zlatý důl informací, pak by to byly modrotisky a složky zamčené v Kammlerových sklepech, či v jeho samotné hlavě. Právě tento fakt a Kammlerovy sbírky dokumentů zapříčinily, že se Kammlerův poválečný osud zkomplikoval. Ale vraťme se ještě na chvíli ke Kammlerovu Sonderkommandu. Co zde bylo tak revolučního, že dr. Voss po Agostonovi požadoval, aby celý příběh udržoval v tajnosti a v důvěrnosti a uveřejnil jej až po jeho smrti?

       Voss připojil Škodu v roce 1938, když byla továrna spolu se sudetami přisouzena Říši během Mnichovské dohody (Hitler, Chamberlain, Mussolini a Daladier). Takto se Voss dostal do Hitlerovy skupiny. Se svým talentem pro klidnou diplomacii byl Voss nesmírně oblíbený u českých vedoucích pracovníků, kteří zůstali ve svých ředitelských křeslech, když byla Škoda předána Německu. Voss dokonce začal vyplácet českým pracovníkům více peněz.8 Není divu, že byl oblíbený.

      Pro vztah Škody a SS je také důležité, že se Čechy staly Říšským protektorátem, což kompletně změnilo celou politickou, administrativní a vojenskou kontrolu nad tímto územím. V této souvislosti se začal vytvářet zvláštní vztah mezi Vossem a říšským generálem Hansem Kammlerem.

       Shodou okolností se kariéry Vosse a Kammlera zkřížily ve Škodě, kde pospolu začali vytvářet něco, co je interními pracovníky Třetí Říše považováno za velmi vyspělé výzkumné centrum. Toto centrum bylo kompletně nezávislé a tajně pracovalo na projektech SS. Také bylo pod speciálním dohledem Hitlera a Himmlera. Co se týče rozsahu a pole působnosti celého institutu, tak byl v prvé řadě zaměřen na analýzu "vybojovaného" vybavení, zahrnující letiště, a kopírováním a vylepšováním nejnovějších technických zařízení. V té době se SS dostala k výzkumu tajných zbraní.9

8 Agoston, op.cit., strana 11

9 Ibid., strana 12

       Takto zněl speciální rozkaz od SS pro zařízení na tomto místě: analyzovat, duplikovat a vylepšovat všechny zahraniční a nepřátelské technologie. Tohle není vůbec překvapivé, protože podobný přístup měly za druhé světové války všechny významnější bojující strany. Každá z nich si udržovala podobné výzkumné továrny.

        Druhou záležitostí, o které se musíme zmínit, je opatrné a úmyslné maskování takovéhoto jednání za normálním inženýrským oddělením ve Škodě. Ale ve Škodě se odehrávaly daleko důležitější věci, než byla analýza získaného nepřátelského vybavení, jak Voss popsal Agostonovi.

        Jejími hlavními záměry bylo postavit nukleárními technologiemi poháněné letiště, které by pracovalo na střelách poháněných nukleární energií, vyvinutí laserových paprsků a naváděných raket a ještě ke všemu nalézt nějaké další možné místo, na kterém by bylo možno provádět výzkum na podobně vysoké technologické úrovni. V moderní hantýrce by to mohlo znamenat, že tato operace by mohla odkazovat k "SS týmům výzkumníků".  Jistá práce na tajných zbraních druhé generace - zahrnující aplikaci nukleární energie na letiště a střely - byla již na vysoké úrovni.

       Nukleární energií poháněné letiště by vyžadovalo zmenšení funkčního atomového reaktoru, což je věc, které Němci podle spojenecké legendy nikdy neměli dosáhnout. Tvrzení, že Němci pracovali na laserech se naprosto rozchází s naší důvěřivostí, ale existují důkazy, které toto tvrzení nejen podporují.11 Ale nejvíce pozoruhodné na těchto faktech je to, že tyto SS týmy výzkumníků byly založeny bez jakéhokoliv vědomí Goringa nebo Speera či jakýchkoliv významnějších výzkumnických osob.12

      Tohle by nejen vysvětlovalo Speerovu rozpačitost při odpovídání na Jacksonovy otázky, se kterými jsme se již v dřívější fázi této práce setkali, ale také by to vysvětlovalo zjevný nedostatek znalostí vědců ve Farm Hallu, kteří byli v Anglii po válce pohřbeni. Tato dvě fakta nám naznačují, že speciální rozkaz SS vedený ve Škodě v Plzni byl něco víc než jen výzkumem tajných zbraní.

      Na rozdíl od svého Manhattanského protějšku neměl nacistický výzkum žádné standardní vojenské spojení s německou armádou či nacistickou stranou. Jednoduše to byl "černý projekt", který řídil všechny "černé projekty" v nacistickém Německu. Tak rozsáhlý byl úkol, jenž byl svěřen této skupině vědců a pokud v nacistickém Německu během druhé světové války existoval nějaký ještě větší a rozsáhlejší program na obohacování uranu, pak právě tento tým vědců byl s tou nejvyšší pravděpodobností entitou, která by takovýto program řídila.13.

10. Agoston, op. cit., strana 12.''

11. Q.v. zbývající část této knihy

12. Ibid.,strany 12-13.

13. Agoston se zmiňuje o existenci a spojení programu na obohacování uranu s Kammlerovým Staff, když cituje: "Dokonce i štěpitelný uran 235 byl zpřístupněn berlínskému přednímu spojenci." (strana 32)

       Zatímco jsou obrovské implikace tohoto prohlášení zjevné, Agoston nesleduje problém Kammlerova Staff ve spojitosti s atomovou bombou v jeho knize. Nadto nejen Škoda pracovala na jistých projektech, které nebyly zas až tak pro SS citlivé.

      " Poskytli vhodné maskování pro Kammlerovy specialisty a pak se soustředili na nábor vnitřních expertů v tom nejvyšším možném utajení. Všichni byli vybráni podle svého know-how a ne podle postavení ve straně, říká  Voss. Všichni museli mít schopnost pustit se do vizionářských projektů." 14

       Kammlerův Staff se speciálním rozkazem dokonce poslal vědcům ve skupině nějaké vysoce utajované papíry a memoranda. Některé z těchto zpráv byly dokonce poté použity jako základy při odvodu špičkových vědců.15

       Takže co ve skutečnosti byl již mnohokrát zmiňovaný Kammlerův Start, jak již naznačují Voss a Agoston?

       Za prvé, bylo to pokračování "normální" vědy, jenž bylo osvobozeno od nařízení vydaných nacistickou stranou ve prospěch nacistické ideologie, ale je důležité říct, že bylo pod velením SS. Bylo to také centrum idejí a nápadů, centrum pro mapování precizních technologií pro získávání zbraní druhé a třetí generace. Ale bylo to také ještě něco víc. Byl to také plně dotovaný "černý program"

      Všechno tohle bylo řízeno a koordinováno jedním jediným člověkem a tím byl generál SS Hans Kammler.

      A všechno tohle bylo také řízeno a koordinováno z jednoho jediného místa a tím byla Škoda Plzni.

       A ještě jedna věc. Ke konci války měl Kammler ještě také přímou moc nad dalekonosným nákladním letectvem Říše, jenž mimochodem také zahrnovalo několika letadel typu Junker 290 a dvě ohromná letadla typu Junkers 390, z nichž jedno podle Agostona podniklo polární let do Japonska 28. března roku 1945, 16. ačkoliv to jistě předpokládal. Spojení SS s bunovou továrnou v Auschwitzu skrz tábor smrti také naznačuje spojení s Kammlerem. V jisté době totiž naše již rozebíraná bunová továrna a sám koncentrační tábor spadaly pod velení SS a tímto je spojení s Kammlerem přímé.

14. Agoston, op. cit, strana 13, emphasis added.

15. Ibid., strana 14

16. Tento fakt je ohlášen pouze Agostonem bez doložení důkazy, což člověka může přivést k myšlence, že zdrojem této informace byl sám Voss. Je nám k ničemu, že Nick Cook říká, že Kammler měl moc nad letadly typu Junkers 390.