Černé Slunce (14)

        Celá továrna byla součástí obrovského komplexu v podzemí v rukách SS a byl pojmenován "S lll" - tohle je nesugestivní označení, jak se dozvíme později v této práci - a vůdcovské velitelství bylo částí tohoto komplexu. 20  Problémem s tvrzením, že tento komplex byl komplexem vůdcovským, vzniká u člena SS velitelství v Obersalzburgu Hanse Kammlera - člověka, se kterým budeme mít spoustu práce později v tomto díle - jenž byl přímo zahrnut ve všech konstrukcích továren v oné oblasti od roku 1942 a právě tady vzniká nepravděpodobnost, že by tento komplex byl vybudován pouze pro Hitlera a jeho pomocné velitele, od té doby, co byl Kammler přímo zahrnut do konstrukcí zařízení, která se také zabývala říšským výzkumem a vývojem tajných zbraní, ve velmi citlivých oblastech.  A proto je více pravděpodobné, že toto vůdcovství bylo částí Kammlerovy obrovské "říše" SS tajných výzkumů zbraní. 21 Neexistuje žádná zmínka o těchto továrnách v dochovaných německých archívech, nebo zdánlivě neexistuje, ale určitě se časem nějaká takováto poznámka objeví. 22

18 Meyer and Mehner, Das Geheimnis der deutschen Atombombe, strana 209.

19 Meyer and Mehner, Das Geheimnis, strana 207.
20 Ibid., strana 213., "zpráva od pana Oskara Muhlheima, Bad Durenberg."
21 Ibid., strana 239.
22 Ibid., strana 240.

       Takže co tyto továrny zkoumaly? Nebylo o nich známo téměř nic až do té doby, co o nich začali mluvit svědci a příbuzní svědků po německém znovusjednocení. Jedním z takovýchto lidí byl Adolf Bernd Freier, který před svojí smrtí v Argentině napsal německým výzkumníkům Edgaru Meyerovi a Thomasi Menherovi dopis, ve kterém popsal jeho detailní znalosti o továrně, které získal, když byl ve stavebním personálu. Existují Freierova tvrzení, která říkají, že se továrna postupně přeměnila na kruhové letadlo (!), na "Amerika Raket", což byla mezikontinentální balistická střela schopná zasáhnout Spojené státy americké, a na výzkumná zařízení zabývající se atomovými experimenty pod kontrolou Dr. Kurta Diebnera a na kompletní továrnu na produkci těžké vody! 23

       Ale co je nejvíce důležité, Freier tvrdí, že "atomová zbraň" byla připravena 2.června 1944! 24 Co je míněno "atomovou zbraní"? Špinavá radiologická bomba, která byla navržena tak, aby "pokropila" obrovskou oblast smrtelnou radiací, ale ne tak účinnou jakou by vyprodukovala samotná nukleární štěpná bomba? A nebo se v tomto případě jednalo o atomovou bombu samu o sobě?

23 Meyer and Mehner, das Geheimnis., strana 242.

24 Ibid., strana 245. Podle Freierových tvrzení byla bomba hotová již 2.června roku 1944, ale ještě nebyl zcela připraven její naváděcí systém, což pravděpodobně znamená onu "Amerika raket" (strana 249)

       Freierova výpověď není moc jednoznačná. Ale jedna záležitost přímo vyčnívá. Bomba byla připravena 2.června roku 1944, což je stejný měsíc, kdy se odehrál pokus o vraždu Hitlera      - velice vhodně pojmenován - "Bomb Plot" přibližně o dva týdny později. Následek německého úspěšného vytvoření atomovky třebas jen radiologické bomby by mohl být hlavní motivací pro anti-Hitlerovy spiklence k tomu, aby se vůdce pokusili odstranit. A poté by byla ustanovena nenacistická vláda, která by začala vyjednávat se spojenci o bezpodmínečné kapitulaci Německa. To už by ale měla atomovou bombu, což by byl celkem dost účinný vyjednávací prostředek.

      A pokud spiklenci věděli o existenci bomby a Hitlerových plánech jejího použití, pak by pro ně tento fakt mohly být dostatečným motivačním prostředkem k nějaké akci

       V každém případě nejvíce problematický aspekt údajného testu v Ohrdrufu v oblasti Tří trojúhelníků (Tří rohů) v Thuringii přichází z jednoho zarážejícího tvrzení. Podle Freiera se test konal 4.března roku 1945 během přehlídky staré jednotky v Ohrdurfu. V této oblasti bylo postaveno nevelké šest metrů vysoké lešení a na jeho vrcholek byla umístěna miniaturní "atomovka". 25 Podle Freiera měla tato zbraň okolo sta gramů na váze. Pouhopouhých sto gramů!

      Tohle je jeden z nejznatelnějších a nejvíce problematických problémů týkajících se skutečného původu atomové bomby. Ihned je nám jasné, že 100 gramů je daleko méně než 50 kilogramů potřebných k dosažení kritické hmotnosti v normální uranové atomovce a je to také daleko menší množství potřebné do bomby využívající plutonium. Freier na tomto prohlášení trvá a ještě ke všemu trvá na tom, že všichni,  kteří pocházeli z koncentračního tábora a kteří byli přinuceni zúčastnit se testu, byli v okruhu 500 - 600 metrů od místa výbuchu  zabito. 26

25 "A -Waffe",  název však není atomová bomba, ale pouze A-Waffe nebo A-zbraň

26 Meyer and Mehner, Das Geheimnis, strana 245.

       Tohle by znamenalo přibližně 1 nebo 1,2 kilometru devastace způsobené výbuchem bomby, což je přibližně působnost moderní atomové bomby. Na výbuch takovýchto rozměrů by se spotřebovalo ohromné množství dostupných výbušnin a toto množství by přesáhlo několikrát pouhopouhých sto gramů, o kterých se zmiňuje Freier. Tato fakta indikují, že "A-Waffe" neboli "atomová zbraň" byla plně funkční atomová bomba. Tak jak si máme vysvětlit tuto "titěrnou" hmotnost obzvláště když víme, že Manhattanský projekt se celou dobu snažil dosáhnout nějakých padesáti kilogramů, aby mohl sestrojit atomovou bombu využívající uran?

       Touto otázkou bychom se měli vážněji zabývat, protože nám nabízí ještě jedno možné řešení problémů spojených s nacistickým vývojem atomové bomby. Prozatím jsme viděli, že se nacistický výzkum odehrával mezi několika skupinami vědců kvůli bezpečnosti a také kvůli praktičnosti. Kvůli bezpečnostním důvodům věřím, že "Heisenbergova"  skupina byla vědomě nacisty použita jako "přední" skupina pro veřejnost, jmenovitě spojence.

       SS bezpečnost a zpravodajství nepochybně správně uvedly, že tito vysoce profiloví vědci byli hlavním terčem spojenců při jejich únosech a vraždách. Je tudíž velmi nepravděpodobné, že by nacisté těmto vědcům svěřili jakékoliv důležité znalosti o atomovébombě. Existence spojenecké legendy byla po mnoho poválečných let svědectvím úspěchu takovéhoto plánu. Skutečný vývoj atomové bomby se odehrával daleko od slídivých spojeneckých očí pod ochranou Říšské pošty a pod ochranou SS.

       Druhý aspekt německého vývoje atomovky jsme již zmínili: důraz na to, čeho bylo možno během války dosáhnout. Hence, během toho, co Němci věděli o možnostech plutonia a možnostech atomové bomby založené právě na tomto prvku, proto věděl, že sestrojení funkčního reaktoru  by Němcům umožnilo vyvinout daleko více atomovek za použití stejného množství plutonia, ale také věděli, že na cestě k tomuto cíli vede jedna obrovská překážka: sestrojení prvního funkčního reaktoru.

       Z tohoto faktu lze vyvodit, že raději zvolili vývoj atomové bomby využívající uran a tímpádem nepotřebovali vyvíjet reaktor. Stejně jako americký Manhattanský Projekt se i SS program spoléhal na spoustu zařízení na obohacování a separování izotopů.

       Rozviňme naše úvahy ještě kousek dále. Německo se také pokoušelo najít způsob, jak umístit tyto bomby na hlavice jejich raket. Rakety však mohly nést pouze určitou hmotnost a tak se musely hlavice raket trošku "odhmotnit". A ještě zde také svou roli hraje ekonomický faktor.

      Když víme, že jejich průmyslové kapacity by byly zamořeny tímto úsilím, i přes tisíce pracovníků z tábora, objevuje se další problém, problém týkající se jejich vlastních znalostí o možnostech atomové bomby využívající plutonium: Jak se dá dosáhnout většího třesku bez použití plutonia. Existuje nějaký způsob, jak se spolehnout na menší množství plutonia, než je obecně uváděno?

      A tak se vraťme k Freirovým prohlášením týkajících se testu pozoruhodných sta gramů vážící atomové bomby v Ohrdufu ze 4.března 1945. Existuje metoda pomocí které může být použito daleko menší množství štěpného materiálu k výrobě bomby: podporované štěpení. V podstatě je podporované štěpení založeno na tom, že se do výbušniny přidá nějaký materiál, který produkuje neutrony jako například polonium nebo těžký vodík - deuterium nebo dokonce tritium - k uvolnění více neutronů do řetězové reakce, než je ve skutečnosti uvolněno samou kritickou hmotností štěpného materiálu.

      Tohle zvyšuje množství volných elektronů a umožňuje dvě věci:

1)      Je možné použít ne zas tolik kvalitní materiál, který by v normálním případě nebyl dostatečně "čistý", ale za použití podporovaného štěpení jej lze použít jako materiál do bomby.

2)      Je potřeba menšího množství štěpného materiálu.

      Toto podporované štěpení by Němcům umožnilo zvýšit počet atomovek a nebo používat materiál s menší kvalitou. 27 Už je možná dost jasné, že Freierovo svědectví týkající se podzemních továren také zmiňuje továrnu na výrobu těžké vody, která samozřejmě obsahuje atomy deuteria a tritia (deuterium a tritium jsou atomy vodíku s jedním nebo dvěmi "nadbytečnými" neutrony v atomovém jádře).

27 Q.v. Meyer and Mehner, Hitler, strany 121-123.

      V každém případě se test zařízení s nízkou kritickou hmotností s pomocí podporované fúze v Ohrdufu 4.března roku 1945 shoduje s německým programem na vývoj atomové bomby. Ale samozřejmě také existují zajímavé a sugestivní doklady testu. Hitler byl sám o sobě po nějakou dobu ke konci března roku 1945 přítomen ve velitelství oblasti Tří trojúhelníků (Tří rohů).28

28 Meyer and Mehner, Das Geheimnis, strana 228.