A je to tady. Revoluční objevy ruských vědců versus lidská DNA - lidská Mysl a Realita kolem nás (8)

       V tomto duchu hovoří např. Nositel Nobelovi ceny prof. Charles Townes, když říká: "Do tvorby Vesmírných Zákonů byla zapojena inteligentní bytost."

       Nová kosmologie Matti Pitkanena je ověřitelná a předkládá přijatelné důkazy o existenci hyperkomunikace. Další důkaz naznačující existenci hyperkomunikace je výsledkem práce významné vědecké skupiny Ruské Akademie věd, která pracuje pod vedením molekulárního biologa dr. Petra garjajeva a jeho kolegy, kvantového fyzika dr. Vladimira Poponina. Tito vědci svého času chtěli měřit, tzv. "vibrační vzor DNA". Během této činnosti však došli k ohromujícímiu zjištění.

       Ozařovali vzorek DNA laserovým světlem a na stínítku se objevil typický vlnový vzor. Když vzorek odstranili, vzor zcela nezmizel, ale zbyla po něm pravidelná struktura, přesně tak, jako kdyby vzorek hmoty byl stále ještě k dispozici. Tento jev bylo možné kdykoliv opakovat a dnes se mu říká:

       "FANTOM DNA".

       Vědeckým vysvětlením v tomto případě je hypotéza, která naznačuje, že DNA vytvořila ve vakuu rušivý vzor a díky tomu mohla vzniknout magnetizovaná červí díra, která byla v podstatě příčinou daného jevu.

       Na začátku osmdesátých let 20. stol. postuloval britský biolog Rupert Shladrake z Univerzity v Cambridge svou teorii morfogenetického pole. Tato teorie v podstatě naznačuje, že každý člověk, každá živá bytost po sobě zanechává neviditelný otisk své vlastní existence. Dnes můžeme říci, že dr. Petr Garjajev svým unikátním pokusem Shaldrakeovu teorii potvrdil.  Ovšem na místě je další otázka:

       " Za jakým účelem jsou ale tyto otisky zachovávány?"

        Vědecké závěry jsou následující:

1.)    DNA má schopnost hyperprostorové komunikace

2.)    V této komunikace není nijak omezena

       Ukazuje se, že hyperkomunikace představuje spíše jakési rozhraní k otevřené síti Vědomí. DNA dokáže do této sítě dodávat vlastní údaje, ze sítě pak získávat jiné informace a navazovat přímý kontakt s ostatními účastníky této Vesmírné sítě. Dokonce bychom mohli říci, že má v této pro nás zatím nepochopitelné síti vlastní domovskou "schránku".

       Hyperkomunikace představuje první prokazatelné rozhraní jimiž jsou rozdílné inteligence navzájem propojené. Možná, že by na tomto místě bylo vhodné citovat jisté myšlenky stávajícího Dalaljámy:

       "Vše co je, existuje pouze proto, že se stýká se vším. Nic není samo pro sebe, existence jednoho každého je spojená s existencí toho druhého.".

        Má toto něco společného s virtuální realitou? A vůbec nevstupuje náhodou do věku této virtuální reality? Ukazuje se, že skutečný princip virtuální reality chce dosáhnout toho, aby si pozorovatel neuvědomoval, že jde o virtuální realitu.

       Jenže v životě to zase až tak jednoduché není a  opak může být pravdou. Virtuální charakter nějaké reality může být úmyslně zamlžen, aby se tak získala pozornost veřejnosti. Na tomto místě by bylo možné vyjmenovat poměrně velké množství různých příkladů. Například v Japonsku byl před několika lety zahájen projekt "DK - 96". Jeho výsledkem byl vznik totálně virtuální hudební hvězdy, která se jmenovala "Kyoko Data".

      "Kyoko Data" působí velmi věrohodně a stala se pochopitelně součástí klasické životní reality i když prakticky každý od samého začátku věděl, že jde o produkt počítačového světa. Ukazuje se, že dobře vytvořená realita virtuálního charakteru se chová tak jako kdyby byla skutečností a od klasické skutečnosti je prostě nerozeznatelná.  Odborníci, kteří zkoumají tento fenomén dochází k závěru, že to co nazýváme "virtuální realitou" může být ve skutečnosti také velmi silným prostředkem k úniku ze skutečné objektivní reality. V tom případě jde ovšem o velmi závažnou záležitost, kterou není radno podceňovat.

       Historička Christina von Braunová z Humboldtovi Univerzity v Berlíně si povšimla jedné poměrně zajímavé skutečnosti. V každé epoše lidských dějin byly velké technické objevy úzce spojeny s nižším vývojem vědomí lidstva. Podle Braunové jsou mnohé technické vymoženosti pouhými dočasnými berličkami, kterými nahrazujeme jisté schopnosti, které jsou člověku přírodou dány, ale které zatím neumíme používat.

       Z tohoto pohledu by třeba opětovná schopnost přístupu k informacím napojením na příslušnou síť bezprostředně korelovala s objevem globálního hyperkomunikačního propojení prostřednictvím DNA.

       Americký psycholog Julian Jaynes napsal v jedné své vědecké studii, že lidstvo rozvinulo racionální uvažování soustředěné na vlastní ego teprve asi v době před 1000 l. př.n.l. Celá řada studií se shoduje v tom, že staré kultury byly ovlivňovány zvláštním komunikačním kanálem (procesem), který přicházel zvenčí a byl všeobecně přisuzován "bohům".

       Výše uvedený vědec zdůrazňuje, že ve skutečnosti to co tehdejší lidé definovali jako "hlas bohů" byl ve skutečnosti jejich vlastní vnitřní hlas na mentální úrovni. Tato skutečnost je akceptovatelná, přijmeme-li fakt, že u starověkých civilizací byla pravá mozková hemisféra, která stojí za takovými faktory jakými jsou obrazová paměť, intuice, umělecké schopností, daleko více vyvinutá a aktivní než je tomu u současné lidské populace.

      Dnes je zřejmé, že lidé ve starověku užívali kolektivního skupinového vědomí k tomu, aby dosáhli schopností a znalostí jež by jím jako jednotlivcům byli jinak nepřístupné. Poslední indicie naznačují, že za tento proces je odpovědná právě hyperkomunikace. Na buňkové úrovni jsou struktury lidského vědomí, geny a dědičné substance vzájemně propojené.

       Podle soudobých výzkumů lidského mozku se mozková centra nutná k vytvoření řeči nachází a porozumění mluvenému slovu nachází výlučně v levé mozkové hemisféře. Jejich zrcadlová centra v pravé hemisféře, která je dnes minimálně aktivní. Na druhé straně je jisté, že možnost vnitřní komunikace jsme nikdy neztratili zcela. V minulých tisíciletích byla pouze utlumená.