Pád Féníxe (11) - Kult Černé madony, část desátá
V posledním díle jsme se skrze alternativní pohled soustředili na vývojovou problematiku plazů. Shodou okolnosti se této záležitosti dotýkám i v reportáži, kterou jsem na stránky zařadil pod názvem "Projekt Aquarius". Čtenář tak má možnost se na jednu a tu samou věc podívat pod různým úhlem pohledu skrze celou řadu velmi zajímavých filozofických témat. V této části bych rád postoupil v načatém pojednání. I tradiční paleontologie naznačuje, že v jisté části evolučního běhu plazů se začíná profilovat "ptačí vývojová enkláva", která později nabrala vlastní velmi osobitý rys. Tato záležitost se ve velmi podstatné míře dotýká i předchůdců lidské bytosti. Je možné, že po jistou dobu obýval planetu zemi obýval člověk velmi vysokého vzrůstu (kolem 2, 5 metru výšky) s kostěnými výběžky na hlavě a jemným chmýřím místo vlasů s doznívajícími plazími znaky a velkými křídly na zádech? I když se tato vize bude jevit jako prostě směšná, přesto především ve světové mytologické rovině existují realné narážky na tuto možnost.
Ptáci
Mnozí psychologové se vážně domnívají, že informační pozůstatky týkající se existence "andělů" tedy lidských bytostí s křídli mají své kořeny v té nejhlubší kořenově kolektivní paměti lidstva právě na toto období. Konečně i u mnoha národů dodnes převládá povědomost o prastaré existenci tzv. "ptačích lidí". Tyto předvěké civilizace prý vynikali extrémně břitkým intelektem a ohromnou společenskou organizovaností. Někteří badatelé se navíc domnívají, že onen vysoký stupeň disciplíny se u těchto bytostí realizoval i na individuální úrovni.
Na druhé straně je ovšem patrné, že u této "přírodní mutace" dochází k prvnímu reálnému, tedy objektivnímu projevu aktivní psychiky, citů a emocí. To je zásadní odlišení od předcházející plazí evoluční hierarchie. Přítomnost emocí naznačuje již skvěle vyvinutý tak ambicí, který byl všeobecně rozšířeným motorem v této formě civilizace. Bohužel se nám nedochovaly z tohoto období žádné informace v ucelené podobě. Jsme tedy schopni pouze jen velmi sporým způsobem identifikovat a popisovat toto období, pokud nebereme v úvahu informace formou chanellingu.
Prakticky všechny alternativní filozofické směry, kteří se orientují v této oblasti jsou přesvědčeni o tom, že je to právě neocortex (jistá část v oblasti mozku) a pak kostrč, které tvoří biologické pozůstatky po plazím organismu. Je velmi překvapující, že i velmi známý vědec klasické vědy - Carl Sagan byl hluboce přesvědčen o prehistorické mutační fůzi plazího a savčího těla s tím, že mnohé biologické artefakty plazího počinku nás ovlivňují dodnes. O této věci dokonce napsal velmi stěžejní spis. Když už jsem zmínil Carl Sagana, pak jedna perlička. Když si jeho příjmení přečtete pozpátku, necháte-li ho tedy prozářit principem retrográdnosti, dostanete nám již velmi dobře známý pojem "Nagas", "SAGAN - NAGAS". Náhoda či nikoliv? Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že lopatky, které se nachází v oblasti hrudní páteře jsou ve své podstatě zakrnělá křídla jako vzpomínka na toto asi zajímavé evoluční období inteligentního ptačího hominida.
Savci
Poté co příroda vyzkoušela ptačí evoluční roli, přikročila k další modifikaci a tím bylo savčí tělo. Zde hned na začátku bych chtěl upozornit na jeden velmi zajímavý badatelský postřeh. V současné době se má za to, že hned v oné pradávné minulosti na počátku savčí etapy vývoje inteligentním lidské bytosti umístila příroda člověka do vody. Chápu, že je to možná velmi překvapující, ale badatelské aktivity v tomto směru hovoří jednoznačně. Toto prazvláštní období se kryje s počátky tzv. Lemurské Říše. Lidská savčí bytost s významnými rysy a znaky rybího charakteru. Velmi jemná, extrémně citlivá a lysá kůže, vedle plic existence žáber pro pobyt pod vodou a zvláštním způsobem modifikované oči, které byly s největší pravděpodobností překryté ochrannou blánou.
Nevím vážení přátelé, kdo z vás četl materiály od dr. Muldaševa, který ve svých veskrze objevných publikací popisující jeho vědecké výpravy do nitra Tibetu jednoznačně naznačuje právě tuto možnost vývoje (alespoň po určitou dobu, která se kryje s počátky Lemurské civilizace). Lze tedy konstatovat, že první lemuřané byli v trošku expresivní stylu podání napůl lidé a napůl ryby. Před nedávnem mi napsal na toto téma jeden z čtenářů, který mi poskytl velmi zajímavé informace. Cituji:
"Dovoľte mi jednu poznámku.V článku Pád Fénixe (6) - Kult Černé madony, část čtvrtá sa zamýšľate nad vodou a jej "odkazom či jej pozícii v celkovej skladačke veľkého príbehu" resp.nad tým že Merovejská dinastia má svoj pôvod v bytosti z mora. V tejto súvislosti som si spomenul na "teóriu vodnej opice".
Teória vodnej opice / vodná teória ľudského pôvodu (eng. aquatic ape hypothesis) je hypotéza, podľa ktorej prešli prapredkovia človeka etapou života vo vode (resp. vo
vode a pri plytkej vode na africkom pobreží) a v tejto etape sa objavili mnohé z našich
novodobých rysov (min. ochlpenie, potápací reflex, podkožný prirastený tuk, vzpriamený
chod a pod.). Jej protikladom je klasická "savanová teória", podľa ktorej sa prví
hominidi vyvinuli v savanách Afriky.
Teóriu vypracoval roku 1930 odborník na morskú biológiu sir Alister Hardy (1896-1985) pri štúdiu anatomických materiálov, ale zverejnil ju až roku 1960.
Dúfam že som vás týmto e-mailom neobťažoval.
S pozdravom
Peter B.
V tomto ohledu budu velmi rád, napíšete - li mi svoje další postřehu na tuto jistě velmi zajímavou tématickou oblast. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že vzájemným dialogem zde lze nalézt další skrytá styčná témata. Věc je zajímavá také tím, že zde lze nalézt opět velmi mnoho zajímavých a podnětných indicií především co se světové mytologie týče.
Po tomto období nastupuje již klasické formování lidského hominida se suchozemským tělem tak jak ho známe. Tato tendence pokračuje až do současné doby. Mnozí vědci a badatelé si povšimli aktuálního zjemňování lidských rysů především v obličejové oblasti což může jistý způsobem souviset s postupnou frekvenční modifikací buňkového systému. Od věci není ani poměrně velký výškový vzestup těla, který graduje v posledních desetiletích poměrně extrémním způsobem.
Tolik malá, ale doufám, že podnětná odbočka od původního tématického rámce tohoto seriálu a nyní se vrátíme opět do Chartres.
K titulu arechetypu "Panny" se velmi zajímavým způsobem staví Vatikán. Jde tu o celou plejádu tzv. "Mariánských zjevení". Tak například biskup Graber svého času jednoznačně deklaroval události ve Fatimě ve stylu "zjevení Marie - Matky Boha". Papež Jan Pavel II. za své vlády očekával příchod podobného zázraku. Hovořil o příchodu tzv. "Slunečního zázraku". Na místě je určitě otázka na základě jakých indicií své skálopevné přesvědčení o brzkém opakování tohoto jevu vlastně stavěl. To se již v dnešní době asi nedovíme.
(c)2007 Jaroslav Chvátal
partner Matrix 2001
