Černé slunce (6) - Továrna na separování izotopů v Oak Ridge, část druhá

       Takže jaké technologie obohacování byly ve skutečnosti nacistům známy, a které z nich měli k dispozici, a jaké byly tyto technologie ve srovnání s technologiemi, které byly používány spojenci? Pro normálního člověka může být tvrzení, že Němci měli asi tak pět, ale možná, že i sedm programů na vývoj metod k separaci a obohacení, pod svou kontrolou, poněkud málo přijatelné. 16 Jedna z těchto metod, vyvinutá Drs. Baggem a Korschingem, vědci pohřbenými ve Farm Hallu, byla do stavu použitelnosti uvedena již někdy v polovině roku 1944. Říkala, že uran může být obohacen, když "proletí sám sebou".  Tahle metoda byla celkem dost účinná. 17

16 Hydrick, op. cit., strana 25.

17 Ibid.

       Porovnejme tohle s těžkostmi, které postihly projekt v Manhattanu koncem války. I přes ohromnou továrnu v Oak Ridge se spojenci nebyli schopni dostat přes kritickou hmotnost ani v březnu roku 1945. Ona prolétávání uranu sebe samým by v Oak Ridge obohatila uran  z 0.7 procent na nějakých 10, možná 12 procent. Ale ne, v Oak Ridge se Ernest O. Lawrence rozhodl, že využije ještě účinnější metodu (metodu "beta kalutronů")  Beta kalutrony byly v podstatě cyklotrony s odlučovacími nádržemi, pro jejichž výrobu se používaly elektromagnetické způsoby a hmotnostní spektrografie. 18

       Následně by si člověk mohl myslet, že použití metody Bagge a Korschinga (tzv. izotopových zdymadel) v Oak Ridge povede k ještě větším ziskům obohaceného uranu. Podobně tomu bylo i v Německu. Jejich těžkopádnost mohla také počítat s menšími továrnami na separaci.

       No, ať to bylo jakkoliv, izotopová zdymadla nebyla německou nejúčinnější metodou na obohacování uranu. Další metodou byla tzv. centrifuga, a její potomstvo - navrhnuté nukleárním chemikem Paulem Hertekem - ultracentrifuga. 19  Američtí inženýři o této metodě věděli, ale museli se vypořádat s jednou její stinnou stránkou: vysoce korozivní uranové plyny znemožnily spolehnutí se na centrifugu, jako na způsob obohacení uranu. Na německé straně však tohle byl již vyřešený problém. Speciální slitina, jejíž jméno je Bondur, byla vytvořena přesně pro tyto účely. Byla vyvinuta přesně k výrobě centrifug. Ale i přesto nebyla metoda s centrifugou nejúčinnější metodou, kterou měli Němci v té době k dispozici.

18 Hydrick, op. cit., strana 25.

19 Stejná technologi byla použita Sovětským Svazem a dále zdokonalena v jeho vlastním vývojovém programu. Na poválečné německé straně tyto ultracentrifugy používaly i některé další firmy (q.v. Rogers and Cervenka, The Nuclear Axis: West Germany and South Africa, strany. 299-310). Jinak řečeno, tato metoda je dost zdokonalena a používá se i dnes.

20 Hydrick, op. cit., strana 25.

Vědci dr. Bagge a dr. Korsching

Dr. Paul Harteck

       Baron Manfred von Ardenne, bohatý a výstřední nukleární fyzik a objevitel a jeho blízký spojenec, fyzik Fritz Houtermanns, oba dva správně vypočetli kritickou hmotnost uranu235, potřebného do atomové bomby již někdy v roce 1941 a s fondy od Dr. Ing. Ohnesorge (asi majitele bohaté říšské pošty), zkonstruovali ohromnou podzemní laboratoř na baronském panství v Lichterfelde, vně východního Berlína.

       Tato laboratoř zahrnovala 2 000 000 elektrostatických generátorů a jeden jediný cyklotron, známý nacistům kromě toho ve Francii. Tohle je jediný cyklotron, který byl po válce zahrnut do spojenecké legendy. 21

21 Hydrick, strana 26.

       V tomto spojení je potřeba se na chvíli zastavit, abychom prošetřili německý program více detailně. Do teď jsme prošli třemi nacistickými vývojovými programy, které zdánlivě nemají žádnou souvislost:

1)Heisenbergův program, točící se okolo Heisenberga samotného a spojených s Kaiser Wilhelm a Max Planck instituty. Připomeňme ono "rozpitvávání" reaktoru. Tohle je program, na který se především zaměřuje spojenecká legenda a na který si vzpomene většina lidí, když se řekne: německý vývoj atomové bomby za druhé světové války. Tento program je velmi často předkládán, jako důkaz nacistické neschopnosti vytvořit atomovku . 22

2) Bunová továrna I.G.Farbenu v Auschwitzu, jejíž vztah s dalšími programy není úplně jasný. Měli bychom znovu poznamenat, že německý úřad výzbroje měl správné odhady kritické hmotnosti na počátku roku 1942 a že Heisenberg po válce najednou pokračoval v jeho velící pozici tím,  že začal vysvětlovat principy bomby svržené na Hiroshimu již známými teoriemi a informacemi, získanými pouze z BBC!

3) Bagge-Korsching-von Ardenne-Houtermanns projekt, který vytvářel přímo pole vyspělých  separačních metod, patrně, přes Ardenneho nějak propojený s německou poštovní službou.

        Proč říšská pošta? Kvůli jedné věci, a tou bylo zamaskování celého projektu. Stejně jako americký protějšek, tak i nacistický výzkum je rozškatulkovaný mezi několik vládních agentur, které neměly zdánlivě spojitost s výzkumem tajných zbraní. Za druhé, říšská pošta byla přeplněná penězi a proto mohla tento projekt dotovat kapitálem, tak nezbytným pro realizovatelnost celého projektu. A nakonec, hlavou říšské pošty, možná ne náhodou, byl inženýr Dr. Ing. Ohnesorge. Když se na to podíváme z německé strany, tak se tato volba zdá být poněkud dost logická. Dokonce i jeho příjmení "Ohnesorge" ironicky k celému příběhu znamená něco jako zármutek, žal či smutek?

       Co to bylo za metodu vyvinutou von Ardennem a Houtermannsem? Velice jednoduché. Byl to prostě a jednoduše cyklotron. Von Ardenne vynalezl modifikaci cyklotronu - elektromagnetické odlučovací nádrže, které byly hodně podobné těm beta kalutronům, které použil Ernst O. Lawrence v USA. Měli bychom ještě dodat, že von Ardenne dokončil jeho modifikaci v dubnu roku 1942, kdežto generál Groves v projektu v Manhattanu měl tuto metodu k dispozici až rok a půl po tom, co ji vynalezl von Ardenne.

        Ještě dodejme, že iontový zdroj plazmy určený k separaci, který byl navržený Ardennem se používá ještě dodnes a nese Ardennovo jméno: "Ardennův zdroj". 24

        Von Ardenne je sám o sobě tajemnou a zajímavou osobností, protože po válce se jako jen malá hrstka německých vědců rozhodl, že bude pracovat raději pro Sovětský Svaz, než pro západní spojence. Jeho příspěvek k získání atomové bomby Sovětským Svazem byl tak ohromný, že mu v roce 1955 vynesl "Stalinovu cenu", což byl ekvivalent k Nobelově ceně. Byl to jediný člověk, který nepocházel ze Sovětského Svazu, a přece tuto cenu získal. 25

23 Hydrick, op. cit, strana 26.

24 Hydrick, op. cit., strana 27.

25 Henshall, op. cit, strana 156.

        V každém případě práce von Ardenneho, plus několika dalších německých vědců pracujících na metodách separace a obohacení - Baggeho, Korschinga, Hartecka a Houtermannse - signalizuje jednu věc: byl zde náznak, že americké odhady, které Němce ve schopnostech a pokroku posouvaly dopředu, a ne dozadu, jak se nám snaží namluvit spojenecká legenda, byly nejspíše správné.

       Takže jaký by mohl být scénář toho, co jsme dosud probrali a jaké jsou některé závěry?

1) Existovalo několik německých projektů na separaci a obohacování, které byly rozškatulkované tak, aby udržovaly bezpečnost, možná koordinované nám zatím neznámou entitou. V každém případě se zdá, že jeden z těchto programů byl jmenovitě řízený šéfem říšské pošty Dr. Ing. Wilhelmem Ohnesorgem.

2) Nejvýznamnější projekt na obohacení a separaci uranu nebyl svěřen Heisenbergovi a jeho kruhu vědců, avšak Hertek a Diebner zůstávají chráněni. Tohle dává vzniknout myšlence, že nejpřednější vědci byli použiti jako přední linie na utajení a ochranu hlavních projektů. Byli zahrnuti do těchto projektů a pak uneseni nebo zavražděni spojenci - tohle je myšlenka, která se objevila v OSS 26 - pak by byl nacistický program několikrát tvrdě zasažený a nekrytý.

3) A nakonec byly německé technologicky vyspělejší metody více účinné, než jejich spojenecké protějšky:

(a) izotopová zdymadla Baggeho a Korschinga

(b) Harteckovy centrifugy a ultracentrifugy

(c) Von Ardennovy modifikované cyklotrony, "Ardenův zdroj"

4) A nakonec ona ohromná Bunová továrna I.G.Farbenu s jejími obrovskými rozměry a její obrovskou spotřebou elektrické energie v Auschwitzu v českoněmeckých sudetách dostatečně naznačuje fakt, že to ve skutečnosti nebyla továrna na umělou gumu. Tento případ je důležitý kvůli následujícím:

(a) Nebyla zde vytvořena žádná buna navzdory obrovskému množství vědců, techniků, inženýrů a otroků z nedalekého koncentračního tábora.

(b) Toto místo bylo v polském Slezsku, což je velmi blízko ke zdroji uranové rudy z českoněmeckých sudet.

(c) Byla zde spousta vody, která je také potřebná k obohacování izotopů.

(d) Byla zde vyspělá infrastruktura (blízko k železničním a silničním sítím).

(e) Byl zde zajištěn nekonečný přísun pracovní síly z koncentráku.

(f) A nakonec - což jsme ještě neprobrali - toto místo bylo blízko k několika obrovským podzemním projektům na vývoj tajných zbraní, k výzkumu ve spodním Slezsku a také toto místo bylo blízko k jednomu ze dvou údajných míst pro test atomové bomby v Německu během války.

5) Mohli bychom ale také uvažovat, že tato Bunová továrna vlastně skrývala několik menších továren na obohacování a separaci uranu. 27

26 Powers, op. cit., strany 379-382. Samuel Goudsmith je považován za člena týmu, který se měl pokusit spáchat atentát či unést Heisenberga.

27 Powers, op. cit., strana 74. Powers také zmiňuje další problematický  fakt, který se vztahuje k Cluiusově-Dickelově termální difuzi, se kterou se setkáme v kapitole sedm. Jedna libra U235 by nebyla tak moc skličující. Frisch spočítal, že 1 000 000 Clusius-Dickelových trubek na tuto termální difuzi by mohl vyprodukovat toto množství v řádu týdnů. Tohle by však nebylo ekonomicky zrovna nejlevnější. "Dokonce tato továrna stojí přibližně tolik jako válečná loď, ale mělo by to cenu."