Pád Féníxe (10) - Kult Černé madony, část devátá

       Okultní symbolismus jedné z nejslavnějších středověkých katedrál - katedrály v Chartres je velmi dobře ba doslova fantasticky projednán v knize: "Rosslyn: Strážce tajemství Svatého Grálu". Podle autorů Tima Wallace Murphyho a Marilyn Hopkinsové bylo v prostředí Evropy vědomě a s jasným účelem založeno celkem sedm mystických katedrál a to na starobylých posvátných druidských místech, kterén byly charakterizována silným tokem tellurické energie v napojení na jisté planetární síly. Existuje jedno velmi staré proroctví, které praví, že když se jisté druhy planet naší Sluneční soustavy ztotožní s konfigurací těchto katedrál nastává čas příchodu Nového věku. Posvátné místo na kterém stojí katedrála Chartres je údajně napojené na vzácné druhy energie našeho Slunce.

       Druidové jako celá řada jiný nativních forem civilizací věřili, že ženský princip je nedílným způsobem spojen s principem plodnosti. Jullius Cesar popisuje ve spise "De Bello Gallico" jak velká úcta byla vedena k ženské figuríně černé barvy, která byla uctívaná Druidy v posvátné jeskyni v Carnutum. Tato jeskyně se nacházela v místě kde nyní stojí město Chartres - symbol úrodnosti. Tato katedrála se kdysi nazývala Virgini Pariturae což v překladu znamená: panna připravená rodit. Za časů katolické církve pak tato figurína převzala masku černé Magdaleny. Středověká replika původní Druidské sochy se pak nachází v podzemní kryptě, která svého času sloužila jako "komora zasvěcení".

        Panna zobrazená na západní straně katedrály Chartres je nazývána Virgini Pariturae. Tato soška je v podstatě kmenovým emblémem celé katedrály. A nyní velmi důležitá informace. Tato socha nereprezentuje Marii a nebo nějaké tradiční biblické pojetí ženství, ale typickou formu bohyně úrodnosti a ženský zákon. Jak jsem naznačil před chvíli, katedrála Chartres byla zasvěcena slunečnímu bohu. Dítě na této sošce reprezentuje Horuse a nikoliv Ježíše Krista. Následující výňatek ze spisů Rosslynu odhaluje jak gnostický okultismus zaplavuje západní křesťanský svět.

        Odhalená starověká tajemství způsobila revoluční změnu v pohledu na celou řadu přírodních jevů, které odhalují skrytou jednotu, která je hnací silou tvoření. Právě tyto okolnosti souvisí také s ženským principem. Ukazuje se, že právě z toho důvodu, aby si i ty nejprostší lidé měli možnost stále připomínat tyto velmi důležité a podnětné prvky, nechali stvořit repliku původní Druidské sochy "Virgini Pariturae". Právě proto aby se zainteresovaní lidé vyhnuli persekuci a umožnili tak prosadit zřejmě energetický a vůbec vibrační vliv dané ikony směrem k široké společnosti, navlékli sochu do masky Marie Magdaleny a Jezulátka. Tato sochařská ikonografická konstelace je velmi známá a znovu zdůrazňuji fakt, že reprezentuje hojnost, úrodnost a plodnost. Na fotografii níže je možné vidět, že "plod" - dítě se nachází v klíně ženy mezi stehny. Mezi zasvěcenými je tato konstelace známá jako "Notre - Dame de Sous - Terre".

Virgini Pariturae v Chartres

        Replika této figuríny se pak nachází v místě nad hlavním portálem katedrály. Nevím jestli bude čtenářům dostatečně dobře znám teologický spor, který se rozhořel mezi pravoslavnou církví na východě a římským katolicismem ohledně titulu "Matka Boha". Tento spor v podstatě nakonec vyústil v situaci, že tradiční křesťanská církev výrazně posílila roli Marie vůči jednoznačné patriarchální "svaté trojici". I když se v prostředí laické veřejnosti může zdát, že jde o maličkost ve skutečnosti šlo o zcela revoluční změnu v tak konzervativním ortodoxně křesťanském světě.

       Prvotní křesťané se chopili teologie Sv. Pavla, který popisoval Ježíše jako "Druhého Adama", pak ovšem spadli do teologické pasti tím, že nazvali Marii "Druhou Evou", přičemž nevědomky oživili staré pohanské pojetí božského vztahu mezi synem a družkou, který můžeme nalézt ve starověkém  kultu Ishtar a Tammuz v Babylonii a také v uctívání Isis a Osiris v dobách starověkého Egypta. Tato forma úcty stála v podstatě také u základu představy Sophie, jakožto bohyně moudrosti. Křesťanství se pokusilo kontrolovat tento Mariánský kult v jeho tradiční charakteristice  tím, že do charakteristiky před křesťanské formy uctívání implementovalo symboliku svaté Panny. Symbolismus, modlitby a litanie spojené s Demeter, Cybele, Ishtar a Isis tak byl adoptován tradičním křesťanstvím.

        Wallace, Murphy a Ms. Hopkins jsou přesvědčení, že politický úspěch rodu Merovingians je velmi úzce spojen ohromující síle Mariánského kultu uvnitř římského katolicismu. V této souvislosti jistě nebude bez zajímavosti připomenout, že to byl odvěký pohanský princip, který učil o tom jak Bohyně Matka vládla v období tzv. "Prvního Věku Země". Tento věk byl měl odpovídat období Lemurie a tady na tomto místě bych se na chvíli zastavil a některé věci rozebral podrobněji.

       Zrovna nyní o víkendu jsem v první třídě studijní skupiny Modré Světlo tuto problematiku vyučoval a tak z ní nyní použiji alespoň některé aspekty. Klasická evoluční teorie hovoří o jistých fázích vývoje dominance druhů na této planetě. V podstatě jde o tři typy živočišných stupňů - plazi, ptáci a savci. Tradiční evoluční teorie je jedna věc a případný zájemce jí nalezne v příslušných odborných publikacích. Já bych se tu pozastavil nad jinou esoterickou alternativní problematikou. Čerpám z informací, které jsem obdržel z různých netradičních zdrojů (chanelling, theosophie, staré mýty a nebo informace pocházející z různorodých fyzikálních kontaktů s jinými inteligencemi. Takže pojďme do toho:

        Plazi

       Dnes i v odborném světě existují jedinci, kteří jsou na základě celé řady indicií přesvědčeni, že v období druhohor nebyla situace tak jednoznačná, jak si ortodoxní věda myslí. Ba dokonce tito vědci nového paradigmatu mají za to, že v prostředí naší planety tu v těchto dobách existovala velmi vyspělá sauroidní resp. plazí civilizace. Hybným motorem této teze je kolktiv vědců, kteří pracují v přírodovědeckém muzeu v Torontu, Kanada. Pokud byste tento stánek vědy navštívili, což vřele doporučuji, hned u vchodu byste na takovou sourodní tedy plazí formu člověka narazili. Bytost vysoká asi 180 cm, pokrytá šupinatou pokožkou zelenošedé a nebo hnědé barvy s lysou hlavou, třemi prsty a vratiprstem, obdařená vysokou inteligencí. Pohádka? Ano či nikoliv?

       Pokud jste viděli (a já věřím, že mnozí ano , film Jurský park) mohli jste v jisté chvíli shlédnout v akci plazí druh, který se odborně nazývá "velociraptorus" - šlo o takovou velmi akční a napínavou scénku. Mnozí pokrokoví vědci jsou přesvědčeni o tom, že právě tento druh byl jakýmsi biologickým předělem mezi klasickými plazy a inteligentní plazí formou, která mohla tuto planetu obývat. A je tato hypotéza vůbec na místě?

       Zní to asi neuvěřitelně, ale zdá se, že ano. Významný americký výzkumník a badatel Alex Collier (na portálu Matrix-2001 jde s ním paralelně rozhovor a v brzké době se vrátíme k seriálu "Pravda přichází z galaxie Andromedy"), svého času působil v prostředí Jižní Ameriky. Konkrétně pak v lokalitě brazilského deštného pralesa, kde po jistou dobu žil v blízkém sepětí s některými domorodými kmeny. Collier byl doslova ohromen jejich znalostmi týkající se historie lidstva, ale i samotné planety Země. Mimo jiné se dozvěděl, že před velmi dávnými časy žila v prostředí naší planety v lokalitě dnešní Antarktidy autochtonní plazí civilizace o vysoké inteligenci a ohromně sofistikované společnosti.

       Určitě znáte některé knihy od německého kolegy Joe Conráda, které v poslední době vychází v nakladatelství "Paprsky". Mám rád jeho prostý, ale velmi přesný styl psaní a velmi příjemně mne překvapil tím, že zveřejnil část poměrně hodně ostře sledovaného materiálu "Dokumenty Lacerta". Jde o velmi věrohodný manuskript, který ve své podstatě hovoří o strhujícím setkání jednoho vědce v prostředí severního Švédska, kde měl svou chatu, s cizí inteligencí. Šlo o plazí ženu s humanoidními rysy (velmi podobného stylu jako u oné repliky v torontském muzeu), která se jmenovala Lacerta.

       Tato žena se u vědce objevila vědomě s tím, že je psycholog její rasy, která ve zbytcích žije hluboko pod povrchem Země. To co je z onoho dokumentu pro naší potřebu podstatné a velmi zajímavé jsou její informace o historii lidského rodu a její rasy. Nemohu tu interpretovat celý materiál "Dokumenty Lacerta", nicméně zmíním jeden bod. Lacereta opakovaně zdůrazňuje, že se její rasa vyvinula v přirozených podmínkách na planetě Zemi z plazů dlouho před tím, než na světlo světa dorazila humanoidní lidská rasa. Souhrou okolností, které v dokumentech podrobně popisuje se stalo to, že jejich rasa přenechala dobrovolně prostor na povrchu země člověku a sami se přesunuly do podzemí (chápu, že tento fakt může vyznít velmi naivně - konec konců proč by měli dobrovolně opouštět povrch Země, ale právě třeba i pro tento případ je dobré si prostudovat kompletně celý materiál). Dalším důležitým faktem je opakované upozornění na to, že její rasa nemá nic společného s tzv. reptiloidními inteligencemi, které prý opakovaně navštěvují tuto planetu z vesmíru s tím, že reptiloidi jsou agresivním druhem, což zdaleka neplatí o rase Lacerty. Jsem přesvědčen, že tento materiál nám v budoucnosti pomůže pochopit ještě mnohé jiné věci. Jen pro kompletnější představu bych chtěl upozornit na fakt, že "Dokumenty Lacerta" obsahují i video soubory z těchto setkání, množství obrazové a fotografické dokumentace včetně audio nahrávek.

       A pak tu máme Indii, ale i jiné soudobé civilizace spíše nativního typu, které ve svém bájesloví a legendách ve velmi bohaté míře mají zastoupené příběhy o plazí civilizaci na povrchu planetu. Je zajímavé, že všechny tyto mytologické příběhy  umísťují její centrum do prostředí Antarktidy. Indové hovoří o civilizaci Nágů

- pokračování -