Co se stalo roku 1969 na Sibiři

        Čínsko-sovětský pohraniční konflikt z roku 1969 patří k těm místům historie, o nichž se ve většině učebníc a encyklopedií mnoho nedozvíte. Většinou můžete být rádi, když se o nich daná kniha vůbec zmiňuje. Jen málo lidí si je vědomo toho, že tato událost je plně srovnatelná s kubánskou raketovou krizí - svět se v obou případech ocitl na pokraji jaderné války. Navíc existují tvrzení o tom, že sovětská armáda tehdy použila zbraně, které patří spíše do oblasti sci-fi. Ačkoli to tak nevypadá, Čína a Rusko se nikdy neměly příliš v lásce. Asi proto, že v 12. století jakýsi Čingischán dobyl nezanedbatelnou část Ruska. V roce 1949 skončila čínská občanská válka, nacionalisté uprchli na Tchaj-wan, kde založili Čínskou republiku, zatímco komunisté pod vedením Mao Ce-tunga vytvořili Čínskou lidovou republiku. Čína byla tehdy se SSSR zdánlivě jedna ruka, ale brzy se začaly objevovat známky neshod. Ve skutečnosti šlo o sporná území při hranicích obou zemí, o které se bojovalo zhruba od roku 1600 do roku 1860; v roce 1951 pak byla podepsána smlouva stanovující jako hraniční čáru tok řek Amur a Ussuri (čínsky Chej-lung-ťiang a Wu-su-li-ťiang). Zdálo se, že konečně bude klid.

         To by ovšem nesmělo jít o Čínu. Teď nechci vypadat jako rasista, ale čínská mentalita je prostě úplně jiná než evropská, a to je asi důvod, proč v Číně komunismus jakž-takž funguje, zatímco všude jinde stoprocentně zkrachoval. Když po Stalinově smrti nastoupil poněkud rozumnější Chruščov a snažil se nastolit se Západem alespoň zdánlivě přátelské vztahy, začala Čína protestovat. Od poloviny 50. let se datují občasná narušení sovětského (a mongolského) území čínskými vojáky, která však nikdy nepřekročila kritickou mez.

        Chruščovovi se podařilo dostat Číňany k jednacímu stolu, ale když v roce 1963 Mao Ce-tung obvinil SSSR z imperialismu, jednání byla ukončena bez výsledku. Následujícího roku byl umírněný Chruščov nahrazen stalinistou Brežněvem, což na stabilitě rozhodně nepřidalo. Brežněv opakovaně sdělil světu, že se mu vývoj v Číně nelíbí, neustále zvyšoval počet vojáků na Dálném Východě a podepsal smlouvu o přátelství s Mongolskem, na jejímž základě se tři sovětské divize přesunuly do Mongolska.

        Zřejmě poslední kapkou, po níž pohár přetekl, byla sovětská invaze do Československa v srpnu 1968. Brežněv otevřeně prohlásil, že SSSR cítí jako povinnost zasáhnout ve kterékoli socialistické zemi, v níž se socialismus ocitne v nebezpečí kontrarevoluce. Číňanům rychle došlo, že Sověti by mohli k takovému závěru dojít i v případě Číny. Napětí na hranicích opět vzrostlo a do února 1969 bylo zaznamenáno několik desítek roztržek mezi sovětskými a čínskými pohraničníky.

        Situace se však stala kritickou až v 9.00 místního času 2. března 1969, když asi 30 čínských vojáků proniklo na Damanský ostrov (čínsky Zhen Bao). Tento neobydlený kus země o délce asi 2,5 kilometru a šířce asi 800 metrů byl vždy sporným územím, protože ležel právě uprostřed hraniční řeky Ussuri. Sovětští pohraničníci se snažili Číňany vypudit, ale náhle Číňané na ostrově i na čínské straně řeky spustili palbu a zabili nejméně 30 Rusů včetně velitele jednotky. Čína později tvrdila, že byla Sověty ke střelbě vyprovokována.

        V následujích dnech obě země soustředily na pobřeží řeky několik divizí a Číňané posílili svou přítomnost na ostrově až na úroveň 300 mužů. Očekávali totiž, že SSSR nenechá narušení svých hranic bez trestu. Nemýlili se. V 8.40 ráno 15. března 1969 po dělostřelecké přípravě se na ostrově vylodilo nejméně 200 sovětských vojáků, podporovaných asi 35 tanky a 25 dalšími obrněnými vozidly. Číňané odpověděli ostřelováním sovětských jednotek na druhé straně řeky. Obě strany utrpěly v bojích těžké ztráty a stáhly se z ostrova.

        Následovaly další podobné srážky a incidenty, z nichž nejvýznamnější se odehrál 13. srpna 1969, ovšem tisíce mil daleko, přesněji řečeno na hranicích Kazachstánu a čínské provincie Xinjiang. O něm je toho známo podstatně méně; je jisté, že byly nasazeny i těžké zbraně a obrněná vozidla. Horší ovšem bylo, že obě země si začaly připravovat na jadernou válku. Sovětské taktické jaderné střely na Dálném Východě byly uvedeny do maximálního stavu pohotovosti, tj. byly plně připraveny k palbě. Sovětský svaz rovněž sdělil Číně, že v případě napadení nebude váhat s jaderným útokem proti základnám čínských nukleárních raket.

        Nakonec však (překvapivě) zvítězil zdravý rozum a obě strany si dokázaly sednout ke společnému stolu. Když se v září 1969 sovětský premiér Alexej Kosygin vracel z pohřbu Ho Či Mina, navštívil Peking, kde jednal se svým čínským protějškem Čou En-lajem. Po několikadenních rozhovorech se dohodli na potvrzení řek Ussuri a Amur jako hraniční čáry s tím, že ostrovy (z nichž tak jako tak nikomu nekyne žádný užitek) budou považovány za nedotknutelné pro obě strany.

         Konečně se dostávám k tomu, kvůli čemu tento článek vznikl, tedy k dohadům o sci-fi-like zbraních, které prý Sověti tehdy použili. Jedna neoficiální verze, která se občas vypráví, zní takto:

        Někdy v roce 1969 asi 50 000 čínských vojáků napochodovalo na Sibiř, protože zřejmě měli důvod si myslet, že jim ona část Ruska patří. A aby toho nebylo dost, zajali mnoho ruských civilistů a hnali je před sebou jako živý štít. Když tak pochodovali, najednou si všimli, že se na obou křídlech jejich jednotky objevují ruská obrněná vozidla, která za sebou táhnou jakési kabely. A ve chvíli, kdy zajatí Rusové překročili úroveň těchto vozidel, si čínští vojáci v zadních řadách všimli, že přední řady se doslova vypařují. Během několika okamžiků byla vetšina Číňanů prostě fuč. Zůstaly po nich jenom perleťové knoflíky z uniforem.

        Druhá verze říká toto: Dvojtečka, uvozovky dole.

       Blíže neurčené množství čínských vojáků vstoupilo na území SSSR a opevnilo se na jakémsi kopci. Sovětská armáda je oblehla, ale nezahájila palbu; snažila se Číňany vyhnat bez použití zbraní. Patová situace trvala až do večera, kdy sovětští vojáci obdrželi zvláštní rozkaz: Stáhnout se. Uposlechli jej, a když se ráno vrátili na místo, nenašli ani Číňany, ani kopec. 

       Druhá verze je (ač se to na první pohled nezdá) poměrně snadno vysvětlitelná. Je známo, že Sovětský svaz v té době zavedl do výzbroje palivo-vzdušné bomby, které podle řady zdrojů při srážkách s Čínou použil. Dále je třeba vědět, že v oblasti Sibiře se často vyskytují tzv. bulguňachy, což jsou velké kopce s ledovým jádrem, vlastně spíše hory ledu pokryté tenkou slupkou půdy. Když si tohle dáte dohromady, dává to perfektně smysl: Pokud se čínští vojáci opevnili na bulguňachu, tak nejen že palivo-vzdušné bomby je téměř beze zbytku zlikvidovaly, ale svou vysokou teplotou způsobily roztání ledového jádra - kopec opravdu "zmizel". Rovněž jsem se setkal s vysvětlením, že Sověti tehdy použili taktickou jadernou zbraň, což se mi ale zdá velice nepravděpodobné, protože atomový výbuch by byl ihned zaznamenán po celém světě, a navíc by následujícího rána nikdo neposílal lidi do místa exploze.

        S první verzí je to už složitější. Zarážející je už samotný počet Číňanů. Padesát tisíc se mi zdá opravdu dost. Jistě můžete namítnout, že čínská Lidová osvobozenecká armáda má tři milióny mužů a může povolat asi 100 miliónů záloh, takže taková ztráta je pro ni vcelku zanedbatelná, ale i tak se mi to číslo jeví příliš vysoké. Je ovšem dobře známo, že komunistická propaganda vlastní ztráty deseti dělí a nepřátelské zase násobí, takže přesný počet se nejspíš nikdy nedozvíme. Leda bychom spočítali ty perleťové knoflíky... :-)

        Zajímavější je ale technologie oné zbraně, která měla vypaření způsobit. Když jsem tento příběh slyšel poprvé, tak mi bylo řečeno, že šlo o laser. To jsem však od počátku pokládal za nesmysl, a to hned z několika důvodů.

1. Theodore Maiman spustil první laser roku 1969. Že by Rusové za devět let měli funkční laserovou zbraň?
2. I kdyby ji měli, tak by těžko způsobila odpaření byť jen několika desítek lidí. To by byl problém asi i dnes.
3. I kdyby se to podařilo, proč musela ta vozidla stát na obou stranách? Coapk laser se posílá od něčeho k něčemu?

        Laser to tedy být nemohl, ale jiné vysvětlení jsem neznal. Tedy až do doby, kdy jsem byl během teoretických cvičení z fyziky konfrontován s příkladem, který se celé události nepřímo týká (pro zájemce: učebnice Fyzika od Hallidaye, Resnicka a Walkera, kapitola 27 - Proud a odpor, příklad 11Ú na straně 712). Vyučující se tehdy zmínil, že slyšel o události, kterou popsala Svobodná Evropa zhruba takto: "Sovětská armáda nalákala Číňany za řeku Amur a otevřela na ně jakýsi umělý van Allenův pás..." Není snad třeba dodávat, že jsem vyskočil málem až do stropu.

        K pochopení tohoto pojmu je třeba poněkud odbočit do fyziky. Jak asi všichni vědí, Slunce vyzařuje částice a elektromagnetické vlny na všech frekvencích. Ovšem na Zemi dopadá jen malá část celého spektra. Proč? Protože Země má magnetické pole, které značnou část vyzařovaného spektra odchyluje stranou. Důkazem tohoto je např. polární záře, která vzniká jako důsledek průchodu protonů v tzv. slunečním větru skrze atmosféru. Polární záře, ačkoli může být pozorována třeba i v Česku, může vzniknout jen poblíž pólů, přesněji řečeno v tzv. van Allenových pásech, v nichž je magnetosféra oslabena a nevychyluje tudíž sluneční vítr dostatečně.

        Co kdyby se někomu podařilo magnetosféru na daném místě zrušit - vytvořit umělý van Allenův pás? Někdy se říká, že americký elektromagnetický systém HAARP to dokáže, otázkou ovšem je, zda to mohli dokázat Sověti před více než třiceti roky. Pokud ano, pak to vysvětluje, proč muselo být vozidel s oním zařízením několik; vyrušení magnetosféry funguje jako elektromagnetická vlna (samozřejmě vyžadující vysílač a přijímač), která je oproti proudění v zemském magnetickém poli fázově posunutá, což vyvolá fázovou interferenci a součtem obou vlnění je nula. Dejme tomu, že se to podařilo; nyní je ale třeba rozřešit otázku, co přesně prošlo oním "oknem" a způsobilo následné vypaření Číňanů.

        Tady však narážíme na problém. Při zkoumání celé události jsem požádal o pomoc zmíněného vyučujícího, docenta Liedermanna (UFYZ na FEKT VUT Brno, tedy Ústav fyziky na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně). Relativně podrobně jsme celou událost zkoumali po fyzikální stránce, ale nepodařilo se nám najít uspokojivé vysvětlení. Zdánlivě nejjednodušší příčina, totiž elektrický proud vytvářený oněmi protony ve slunečním větru, by možná dokázal někomu ublížit, ale v žádném případě by ani zdaleka nestačil na odpaření čehokoli. Zvažovali jsme také kinetickou energií těchto protonů, ale i ta je příliš nepatrná. Rovněž jsme rozebírali působení ultrafialového a gama záření, které by snad mohly způsobit rakovinu nebo nemoc z ozáření, ale ty by se projevily až za poměrně dlouhou dobu.

         A nakonec jedna perlička: Jestli se Sovětům něco takového opravdu podařilo, tak to dává úplně nový význam oblíbenému sloganu "Okna vesmíru dokořán......"

• Internet: http://www.cnn.com/
• Internet: http://www.fas.org/
• Antonín Mikulín: Vojensko-politický slovník (Naše vojsko, 1987)
• materiály z archivů CIA a bývalé Stasi
• rádio Svobodná Evropa

  ---