Černé Slunce (4) - Elektřina, Otroci a "Buna"

        Poválečná prohlášení byla pravděpodobně postavena tak, aby odvedla pozornost od německého izotopového separačního programu. Jestli byla existence německého programu na obohacování uranu utajena, pak by krycí příběh mohl být, že nacistický výzkum bomby byl založen pouze na spoustě neúspěšných pokusech sestrojit funkční reaktor vytvářející potřebný uran.

Carter P. Hydrick: Critical Mass: the Real Story of the Birth of the Atomic Bomb and the Nuclear Age.1

       Lidé, kteří vyslýchali Heisenberga a další německé vědce, si přečetli jejich zprávy a civěli na primitivní reaktor v jeskyni někde v jižním Německu a na vysvětlení neúspěšnosti tohoto reaktoru. Německo začalo válku se všemi možnými výhodami: schopní vědci, přírodní zdroje, podpora a zájem nejvyšších vojenských úředníků. Jak je možné, že toho dosáhli tak málo?

       Toto jsou základní fakta, která vytvářela spoustu otázek, které sužovaly nejednoho výzkumníka v oblasti nacistického vývoje atomové bomby. Jak je možné, že ji Německo nezískalo?

       Námět tohoto materiálu, v porovnání s ostatními, je radikální. Němci totiž získali atomovou bombu, ale je třeba spíše vysvětlit, proč ji a nebo nějaké jiné smrtelné zbraně nepoužili a nebo jestli  ano, jak je možné, že jsme o tom neslyšeli? Ale abychom tuto radikální tezi udrželi či podpořili, musíme přesvědčivě argumentovat o tom, že Německo mělo atomovou bombu, se kterou by začalo. 

1 Carter Hydrick, Critical Mass: the Real Story of the Atomic Bomb and the Birth of the Nuclear Age, Internet published manuscript, <http://saba.fateback.com/criticalmass/begin.html>, 1998, strana 21: Hydrickův výzkum je usilovný a pedantský a jeho přemýšlivé rekonstrukce detailní historie konce druhé světové války si zasluhují pozornost. Je vážně uvažováno o tom, že po nějaké době uveřejní své úvahy a dohady v knižní podobě.

2 Thomas Powers, Heisenberg's War, p. viii.

       Tohle naznačuje celkem jednoduchý set potvrzujících důkazů. Jestliže Německo mělo atomovou bombu založenou na uranu, člověk se musí poohlédnout po následujícím:

1) Metoda či způsoby separace a obohacení izotopů uranu, izotopu nezbytného pro atomovku, a ještě dostatečné množství pro kritickou hmotnost bez fungujícího reaktoru.

2) Nějaké zařízení nebo továrnu, kde by tato technologie byla masově použita. Tohle naznačuje:

            a) obrovská spotřeba elektrické energie

            b) adekvátní množství vody a dostatečná infrastruktura

            c) obrovský laboratorní bazén

            d) fyzicky velké továrny, které jsou alespoň dostatečně chráněny před spojeneckým a ruským bombardováním.

3) Základní, avšak nezbytná, teorie sestrojení atomovky

4) Přiměřené dodávky uranu k obohacení.

5) Místo či místa na test atomové bomby

       Naštěstí, všechny tyto aspekty poskytují výzkumníkovi několik záchytných bodů, ze kterých všechny podepírají, byť třeba jen nepatrně, existenci obrovského a také úspěšného německého obohacování uranu již během války a jeho rafinace.

       Zaměřme se nyní na velice nepravděpodobné místo: Norimberk

       U soudu zabývajícím se válečnými zločiny, několik dříve vkusně oděných businessmanů a hlavních manažerů ohromného, strašně silného a notoricky známého německého kartelu, I.G. Farben A.G  (Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie AG), byli nějakou dobu v doku. Příběh této brzké "globální korporace", její financování nacistického režimu a její hlavní role ve "vojensko-průmyslovém komplexu", stejně jako její role v produkci jedovatého plynu Zyklon-B pro koncentrační tábory byla zaznamenána. 3

3 Joseph Borkin, The Crime and Punishment of I. G. Farben; Anthony C. Sutton, Wall Street and the Rise of Hitler.

       I.G.Farben byla více než spoluúčastník nacistických zvěrstev tím, že sestrojila obrovský Bunový (též syntetická guma) výrobní závod v Auschwitzu v polské části Slezska během války a tím že páchala zvěrstva na obětech v koncentračních táborech během jeho konstrukce.

       Místo pro postavení Bunového závodu v Auschwitz bylo pro Farben logické. Blízký koncentrační tábor zajišťoval pro stavbu nekonečnou pracovní sílu otroků a bylo velmi pohodlné, že když se někteří vyčerpali mohli být "navždy odstaveni" . Ředitel Farbenu Carl Krauch přidělil jednoho ze svých nejvyšších expertů na umělou gumu, Otto Ambrose, aby prověřil několik míst vhodných pro tuto továrnu a některé z nich doporučil. Místo posléze vybrané bylo Auschwitz. Toto místo bylo obzvláště vhodné. Mnohem vhodnější než další horký kandidát v Norsku z několika prostých důvodů.

Expert I.G.Farben alias Buna čili Otto Ambros

       Poblíž byl důl na uhlí a navíc se zde sbíhají tři řeky. Vedla zde říšská železnice a dálnice, což poskytovalo velmi snadný převoz z a do této oblasti. Tohle však nebyly rozhodující výhody, kvůli kterým se rozhodlo, že to bude Slezsko a ne Norsko. Ale místo ve Slezsku mělo jednu drtivou výhodu: Bylo v plánu zde vybudovat koncentrační tábor a nevyčerpatelné pracovní síle nemohli odolat. 4   

       Jak byl tento výběr schválen, Krauch napsal vysoce tajný dopis Ambrosovi:

      Vzhledem k novému ustanovení priorit nařízených polním maršálem Keitelem je váš projekt prioritou číslo jedna? Na moji žádost Goring před několika dny vydal zvláštní výnosy  týkajících se říšských úřadů... V těchto výnosech říšský maršál zavazuje úřady, aby se staraly o to, abyste měl dostatek školených pracovníků a dělníků i na úkor stavby jiných budov důležitých pro válečnou ekonomiku. 5

4 Borkin, op. cit, strana 115.
5 Ibid., strany 115-116.

       S Wehrmachtem připraveným brzy prorazit do Ruska a se slibným ziskem se ředitelé Farbenu rozhodli financovat tuto továrnu soukromě, což znamenalo asi tak 900 000 000 říšských marek, skoro 250 000 000 tehdejších dolarů a nebo dva biliony dnešních dolarů? Měla to být Bunová továrna, se kterou by v porovnání ostatní Bunové továrny byly směšnými trpaslíky.

       Nicméně se ona Bunová továrna stala jednou ze záhad nejen díky ohromnému množství peněz, které do ní byly investovány, ale také kvůli osobním požehnáním Hitlera, Himmlera, Goringa a Keitela, nekonečném zdroji školených pracovníků a dělníků a otroků z nedalekého koncentráku. Projekt byl ustavičně přerušován nejrůznějšími nedostatky, selháními a zpožděními? Nějaké zlé vlivy se snažily ovlivňovat celý projekt. Tohle se zdálo být prvním selháním Farbenu v jeho dlouhé historii technologického úspěchu. 6 Okolo roku 1942 bylo celé úsilí považováno nejen za neúspěch, ale jako na hotovou katastrofu. 7

6 Ibid., strana 118.
7 Ibid., strana 120.

      Avšak i přes tuto katastrofu byla Bunová továrna dokončena. Za pomoci 300 000 pracovníků z koncentračního tábora. 25 000 těchto lidí muselo krutě pracovat až do své smrti z vyčerpání. Celá továrna byla obrovské monstrum, které spotřebovalo více elektrické energie než celý Berlín. 8

       Během soudů válečných zločinů však tento řekněme přímo katalog faktů spojenecké žalobce nemátl. Co je mátlo bylo to, že v této továrně po takovém ohromném spotřebování peněz, materiálu a bohužel i lidských životů, nebyla vyprodukována ani libra Buny. 9 Ředitelé Farbenu byli v tomto bodě velmi neústupní. Větší spotřeba elektřiny než celý Berlín - osmá největší spotřeba elektřiny na světě - a nic nevyrobili? Pokud je tohle pravda, pak by obrovský výdaj kapitálu, pracovníků a elektřiny nic nacistům ve válce nepřinesl. Není potřeba říkat, že zde něco není úplně v pořádku.

8 Ibid., strana 127.
9 Ibid., emphasis added.

       Nic z toho nedávalo smysl, nic z toho nedává smysl, možná jen to, že Bunová továrna vlastně asi ani Bunovou továrnou nebyla...

       Když I.G.Farben začínala konstrukci Bonové továrny, stala se jedna velmi zvláštní věc. Bylo to přemístění deseti tisíc Poláků z jejich domovů, aby vytvořili místo pro tisíce německých vědců, techniků a pracovníků i s jejich rodinami, kteří byli přemístěni do této oblasti. A to vše se dělo pralelně s projektem v Manhattanu. Je až neuvěřitelné, že s tak obrovským vědeckým a technickým úsilím nebylo ničeho pořádného dosaženo. 10

       Jeden současný výzkumník, kterému se celý projekt také nelíbí, se jmenuje Carter P. Hydrick. Když kontaktoval Eda Landryho, experta na produkci syntetické gumy z Houstonu, Texas, a když ho informoval o továrně I.G.Farbenu, její obrovské spotřebě elektřiny a ředitelovými projevy, že se vlastně nic nevyrobilo, odpověděl: "To nebyla továrna na Bunu, na to bych vsadil svůj poslední dolar. Landry prostě a jednoduše nevěří primárnímu záměru Bunové továrny  na vyrobení Buny.  11

       Jak máme zúčtovat s poválečnými prohlášeními ředitelů, že žádná Buna nebyla vyrobena a jak si máme vysvětlit tu ohromnou spotřebu elektřiny? Jaká jiná technologie by spotřebovala tolik elektřiny, takové obrovské množství technického, ale i neškoleného personálu a takovou blízkost k vodě? V té době existovala ještě avšak pouze jedna technologie, která by potřebovala takovéto podmínky. Hydrick tento případ vysvětluje takto:

       Určitě zde něco není úplně v pořádku. Sestavení tří základních a už známých faktů - spotřeba elektřiny, stavební náklady a rekord Farbeny - navrhuje ještě jeden proces. Tento proces naznačuje ještě jeden proces - obohacování uranu. 12

       Tak proč bychom tomu měli říkat Bunová elektrárna? A proč protestovali tak moc, že továrna nikdy Bunu nevyráběla? Jednou z odpovědí by mohlo být, že s takovým ohromným množstvím poskytnutých otroků z nedalekého koncentráku se celý projekt dostal do pravomoci soudu a efektivní "poklička" by pak byla hlavička seznamu Farbenu a SS záležitostí.

10 Carter P. Hydick, op. cit., strana 34.
11 Hydrick, op. cit., strana 35.
12 Ibid., strana 38.