Černé Slunce (3) - Špatně sepsaný závěr II. světové války, část třetí

       Jinak řečeno, německý pilot pozoroval test zbraně, která měla všechny znaky zbraně nukleární: elektromagnetické vlny a z toho vyplývající špatná funkce rádia, mrakovitá houba, pokračující hoření a spalování nukleárního materiálu uvnitř mraku? A to všechno se stalo nad územím, které Němci v té době bezesporu ovládali, v říjnu roku 1944, celých osm měsíců před prvním americkým testem atomové bomby v Novém Mexiku. Všimněme si zajímavé skutečnosti. Zinsser se zmiňuje, že tento test se konal v obydlené oblasti.  V Zinsserově svědectví si můžeme všimnout další kuriozity: Američtí tazatelé se jej neptali nebo možná ptali, ale tato část výpovědi může být ještě utajena: Jak Zinsser věděl, že se bude jednat o test? Odpověď je zřejmá: Zinsser se nějak dozvěděl, že spojenci nebudou mít kontrolu nad testovací zónou hluboko v nacistickém Německu.

       V téže zprávě, avšak trochu dříve, se nalézají záchytné body, které tuto záhadu rozplétají:

      14. Když se Německo nacházelo v této fázi, v Evropě právě propukla válka. První zkoumání rozpadajícího se uranu byly poněkud zanedbány, protože reálné použití uranu se zdálo být ještě poněkud vzdálené. Nicméně později výzkum pokračoval, zaměřený hlavně na nalézání metod oddělování izotopů. Je prostě zbytečné říkat, že hlavním centrum německého válečného úsilí bylo v té době někde úplně jinde.

      15. Nicméně Němci předpokládali, že atomová bomba by mohla být hotová někdy koncem roku 1944, pokud neproběhnou žádné úspěšné letecké útoky na laboratoře zahrnuté v produkci uranu, zejména ne na tu v Ruykonu v Norsku, kde se podařilo vytvořit těžkou vodu. Němci nebyli schopni použít atomovou bombu zejména z tohoto důvodu.

      Tyto dva odstavce ukazují několik příčin.

      Za prvé, co je zdrojem tvrzení, že Němci předpokládali, že bomba bude hotova dlouho před projektem v Manhattanu a v rozporu s poválečným sdělením,které říká, že Němci byli s výzkumem atomovky velmi pozadu? Vskutku, během války pracovníci v Manhattanském projektu shodně umístili Němce ve výzkumu atomovky před spojenecké vědce a stejný názor měl i šéf projektu Leslie Groves. Ale po válce se náhle všechno změnilo. Nejen že Amerika byla takzvaně vpředu, ona prý byla vpředu celou válku.

       Zinsserovo svědectví vytváří celkem rušivou otázku-mimochodem opět v rozporu se spojeneckou legendou: Naučili se snad spojenci něco z německého testu atomové bomby během války? Jestli ano, mohli bychom se zaměřit na určité usvědčující důkazy. Jiná poválečná prohlášení obsahující Zinsserovo přísežné svědectví by signalizovala, že se spojenecká legenda už tak trochu začíná sypat.

       Zpráva například hovoří pouze o laboratořích, které byly vedoucími zařízeními na obohacování izotopů a separační výzkum. Ale pouhé laboratoře by byly jednoduše neschopné vytvořit atomovou bombu. Proto se jedna část spojenecké legendy objevuje už v této brzké zprávě: německé úsilí bylo lajdácké a omezené pouze do laboratoří. 

       Za druhé, všimněme si křišťálově čistého tvrzení, že Němci nebyli schopni bombu během války použít. Tohle je však tvrzení, které spojeneckou legendu spíše podporuje. Avšak píše se zde, že ji nebyli schopni použít, ale už nikde není napsáno, že nemohli provést její test. Styl napsání této zprávy je zvláště, avšak úmyslně, pečlivý a z tohoto důvodu vyzývá k dalšímu přemýšlení.

       Za třetí si všimněme, kolik toho je napsáno o německém výzkumu atomové bomby založené na uranu, avšak nikde není zmíněná atomovka využívající plutonium. Teorie vytvoření plutonia a vývoje atomové bomby založené na plutoniu byly Němcům jistě známé, jako nejvýše utajované memorandum v Heereswaffenamt (Army Ordnance Bureau) na začátku roku 1942.26

26 Ono memorandum zřejmě představuje další bolístku pro spojeneckou legendu, která se objevila hned po válce, totiž, že Němci nikdy neznali správnou hodnotu kritické hmotnosti, ale že ji hrubě přecenili několika příkazy velikosti, a toto znemožnilo dokončení projektu během války. Problém HWA memoranda je v tom, že Němci měli správný, avšak přibližný odhad již někdy kolem ledna či února roku 1942. A kdyby věděli, že kritická hmotnost byla tak nízká, pak vyplývající rozhodnutí německého nejvyššího velitelství o neuskutečnitelnosti jejího vývoje začíná být poněkud dost problematické. Naopak, kvůli tomuto memorandu-nejpravděpodobněji připraveném Dr. Kurtem Diebnerem nebo Dr. Fritzem Houtermansem-věděli, že závazek byl nejen realizovatelný, ale dokonce proveditelný už během války.

      Takže absence plutonia ve zprávě nám poskytuje první záchytný bod k tomu, co bylo základem nacistického výzkumu atomové bomby. Tato absence vysvětluje, proč Němci nikdy nekladli příliš velký důraz na sestrojení reaktoru obohacujícího uran. Prostě tento reaktor nepotřebovali, protože již v té době existovaly také metody na separaci a obohacování uranu, pomocí kterých byli schopni vytvořit dostatek U235 pro sestrojení atomovky.

       Jinak řečeno, spojenecká legenda vysvětluje neschopnost Němců sestrojit atomovou bombu tím, že prostě a jednoduše nebyli schopni sestrojit fungující reaktor. Ale je zde jedno velké ale. A to, že reaktor je potřebný pouze k vytvoření plutonia. Pro obohacení či separaci uranu není reaktor vůbec potřebný. Němci se prostě po vstupu Ameriky do války rozhodli pro nejjednodušší cestu k získání atomové bomby.

       Zastavme se nyní, abychom dali do souvislosti německý výzkum s výzkumem na druhé straně Atlantiku (ve Spojených státech amerických). Tam se totiž rozhodli zaměřit výzkum na všechny možné způsoby sestrojení atomové bomby: zaměřili se na bomby jak uranové , tak i plutoniové. Avšak k produkci plutonia je potřeba reaktor. Žádný reaktor, žádná plutoniová bomba.

       Ale měli bychom také zmínit, že vědci Manhattanaského projektu sestrojili Oak Ridge v Tennessee, což bylo ohromné zařízení na obohacení uranu. Používala se zde plynná fúze a Lawrencův hmotnostní spektrometrální proces.    

       Takže pokud Němci měli podobný přístup k obohacování jako v Oak Ridge, musíme nalézt nějaké důkazy. Za prvé, pokud Němci chtěli obohatit uran stejným nebo podobným způsobem jako v Oak Ridge, pak by museli vybudovat také nějaké takové obrovské zařízení nebo menší zařízení roztroušená po celé říši, která by převážela uranové izotopy s různým stupněm nebezpečí po celé říši.

       Takže nejdříve se musíme porozhlédnout po "továrnách" s těmito znaky: Obrovské rozměry, snadná dostupnost k vodě, přiměřená infrastruktura, ohromná spotřeba elektrické energie, obrovský laboratorní bazén a ohromná cena.

       Za druhé, abychom si ověřili, či dokázali Zinserrovo přísežné prohlášení, musíme nalézt nějaké usvědčující důkazy. Musíme nalézt důkazy, že Němci nahromadili dostatek zbraní využívajících uran, aby mohli sestrojit atomovku. A pak musíme ještě nalézt testovací místo a zjistit, zda s sebou nese známky testu atomové bomby.

       Naštěstí odpovědi na tyto otázky můžeme detailně prozkoumat díky odtajnění některých dokumentů Velké Británie, Spojených států amerických, bývalého Sovětského svazu a bývalého Východního Německa. Tyto odpovědi, jak za chvíli uvidíme, jsou dost znepokojivé a hrůzné.