Soumrak Darwinismu

 Robert Olschbaur

Robert Olschbaur

autor

15.01.2007 Různé

        Jeden a půl století přijímaná Darwinova teorie vzniku života dostává v poslední době závěrečné údery. Jako v mnoha jiných oborech se zřetelně ukazuje, že to bylo jinak než vymyslel Darwin - leč jsme opět na začátku, neví se jak. Se svými hypotézami přicházejí jak náboženský kreacionismus, tak i intervencionismus, snažící se vysvětlit objevení se primitivního i složitého života na Zemi náhle, bez předchůdců, zásahem zvenčí (mimozemská intervence). Charles Darwin byl na velmi kluzké ploše, když se snažil vysvětlit, jak se něco tak biologicky a biochemicky složitého, jako jsou i ty nejjednodušší formy života, mohlo spontánně samo vytvořit z organických molekul a prvků rozptýlených v prostředí pradávné planety Země. Protože tato část Darwinovy teorie byla vždy nápadně pochybná, moderní darwinisté byli napadáni ze všech stran, čehož výsledkem postupně je, že chrám "autority", za který se 140 let schovávali, se nyní pod útoky začíná hroutit.

 

       Život a jeho vznik

       V době Charlese Darwina nebylo nic známo o životě na buněčné úrovni. Nejmenší jednotkou, které rozuměli, byla protoplasma. Ale Darwinova teorie o přirozeném výběru říkala, že každý život, každá živoucí entita již známá nebo objevená v budoucnosti, jednoduše musí fungovat od narození do smrti podle přírodních zákonů, které lze definovat a analyzovat. To by zahrnovalo samozřejmě i vznik (prapůvod) života. Darwin předpokládal, že život mohl postupně vzniknout z náhodných součástí plovoucích v jakémsi "horkém rybníku" v době, kdy se planeta natolik ochladila, že bylo takové seskupení možné. Později se usoudilo, že by asi nic nemohlo vzniknout (postupně nebo jakkoliv jinak) ve statickém prostředí a tak byl přidán katalyzátor - blesk.

       Během doby až dodnes byli vědci nuceni žít své pracovní životy s "Bohem" kreacionistů, který se "vznášel" nad každým jejich "tahem", každou chybou, každým chybným úsudkem, každým osobním pokleskem. Takže když se tito vědci setkali s něčím, co neuměli racionálně vysvětlit, bylo jedinou alternativou "udělal to Bůh", což pro ně bylo nepřijatelné. Museli tak pod nepřetržitým tlakem kreacionistů na všechno přicházet s odpověďmi, které bez ohledu na to, jak absurdně to znělo, byly tzv. "přirozené".

       To zapříčinilo vznik teorie, že blesk mohl zasáhnout bezpočet náhodných molekul v "horkém rybníku" a "nějak" je přetransformovat na prvního živého tvora. "Přírodní" síly biologie, chemie a elektromagnetismu mohly být magicky smíšeny a ejhle _ nastalo něco podezřele blízkého zázraku.

       Není nutné zdůrazňovat, že žádný darwinista nemohl akceptovat slova jako "zázrak" nebo "zázračný", protože by to bylo rovnocenné přijetí argumentu kreacionistů, že "to udělal Bůh". Však v hloubi své duše i ti nejfanatičtější darwinisté měli podezření, že teorie "horkého rybníku" je absurdní.

       A jak jsme se dozvídali stále více a více o složitosti buněčných struktur a jejich chemismu, nad kterou zůstával rozum stát, bylo to stále jasnější. Pořád platí známý příměr _ bylo by to jako předpokládat, že se tornádo prožene skládkou a náhodou se z toho sestaví tryskové dopravní letadlo.

       Bohužel, "horký rybník" se stal protiváhou k "udělal to Bůh", takže i když darwinisté přišli o poslední pochybnost o tom, že to tak nebylo, nadále se ho drželi, navenek ho propagovali a vyučovali. Na mnoha místech světa, včetně USA, se to tak vyučuje dodnes.

 

       Další úder

       Další otřes Darwinovy teorie nastal, když se zjistilo, že na určitých místech zeměkoule existují zbytky toho, co by se dalo nazvat prvními kusy zemské kůry. Nejstarší kousky skály se nazývají kratony a historie jejich přežití po dobu 4 miliard let je sama o sobě zázrakem. Ale co je na tom nejzázračnější je skutečnost, že tyto kratony obsahují fosílie primitivní bakterie. Ano, bakterie zachovaná ve 4 miliardy let staré kratonové skále. Není-li toto prapůvodní, tak co pak? To však postavilo darwinisty před trapnou hádanku.

       Pokud se začala Země vymezovat z prapůvodního mraku prachu a plynů slunečního systému před 4,5 miliardami let (což je doposud poměrně dobře doložená jistota), pak před 4 miliardami let byla naše proto-planeta ještě vřící koulí chladnoucího magmatu. Žádný "horký rybník" se na Zemi neobjevil ještě přinejmenším další miliardu let. Jak pak tedy uvést realitu do souladu s fantazií o "horkém rybníku"?

      Nebyl žádný způsob, jak to udělat, a tak to všichni ignorovali, kromě specialistů, kteří s tím museli denně pracovat. Všichni ostatní darwinisté předstírali, že nic neví, nevidí a neslyší. Neodmítli tuto novou, zničující informaci, ale také ji nikdy nezdůraznili v jakémkoliv veřejném či populárním médiu.

      Tímto způsobem zacházejí darwinisté ostatně se všemi informacemi, které ohrožují jejich zamilované teorie - pokud je nemohou již nadále hájit, nemluví o nich. Pokud už jsou přinucení o nich mluvit, neustále napadají věrohodnost kritiků místo obhajování teorií. Pokud kritici nemají jím rovné akademické postavení, jsou označováni za pomatence, v opačném případě za tajné kreacionisty. Žádný kariérní vědec nemůže otevřeně hlasitě mluvit proti Darwinistickým dogmatům, aniž by za to těžce zaplatil. Proto a takto jsou lidé normálního rozumu drženi "v lajně" a umlčeni i čelem k donebevolajícímu překrucování pravdy.

      Pokud by tento systém nemilosrdné cenzury nebyl tak pevný, tak by jistě první další klopýtnutí darwinistů způsobilo velké titulky po celém světě jako absolutní konec směšného tvrzení, že se život mohl zrodit sám od sebe přirozenou cestou. Nemohli by si navíc být ani jisti, že se to stalo na Zemi.

 

       Dva místo jednoho

       Impozantní chrám darwinistického dogmatu "vzniku života" spočívá na nevyvratitelném předpokladu, že mohl být pouze jeden "předek" všeho života. Když onen náhodný blesk zasáhl ideálně namíchaný horký rybník, stvořil pouze jedinou entitu. Nebyla to však jen tak obyčejná entita. Měla mnoho schopností jako vyživovat se ze svého okolí, vytvářet energii z této výživy, vylučovat odpad vzniklý používáním této energie a dokonce (jako jakýsi dodatečný nápad) donekonečna se rozmnožovat a vyvíjet až do stavu, kdy jeden z jejích následníků zde teď sedí a čte tento článek. Není na tom nic zázračného, je to jen šťastná náhoda ...

       Toto bylo darwinistické evangelium, kázané a přijímané, dokud nebyla nalezena fosílie bakterie v krutonové skále. Tento objev byl zneklidňující, ale pro Darwinovu teorii ještě nebyl smrtící. Darwinisté museli připustit (samozřejmě pouze mezi sebou), že první forma života nevznikla sama od sebe v horkém rybníku, ale nějak se vytvořila, protože každá jí vytvořená pradávná fosílie byla jednobuněčná baktérie bez jádra (tzv. prokaryoty). Tyto byly předchůdci mnohem později vzniklé bakterie s jádrem (tzv. eukaryoty), takže situace "po kratonu" zůstávala nadále celkem úspěšně v rámci Darwinovy teorie. Bez ohledu na to, jak první forma života vznikla, byla to entita bez jádra - to je důležité proto, že i to nejjednodušší jádro by bylo již příliš složité na to, aby bylo vytvořeno úderem blesku do horkého rybníku. Takže darwinisté si ještě pořád drželi alespoň polovinu své pravdy.

       V polovině osmdesátých let minulého století však biolog Carl Woese ohromil své kolegy zdrcujícím objevem. Není jen předpokládaný jediný (a hlavní) předek všech forem života - jsou dva: dva typy prokaryotických bakterií tak odlišné, jako jsou jablka a pomeranče, psi a kočky, koně a krávy. Dvě odlišné formy života, v plné síle a zdraví na planetě před 4 miliardami let. Nepochybně, nevyvratitelně.

       Jak se vypořádat s tímhle? Jak vysvětlit různé formy života existující v prostředí, pro které by peklo mohlo být místem pro rekreaci. Všude jen chladnoucí láva. Jak to vysvětlit "přirozeným způsobem". Těžko jinak než tím, co bylo do té doby nepřijatelné - život se vší svou prohlubující se tajemností musel být na Zemi zasazen.

 

       Panspermie

       Panspermie je teorie, že život přišel na Zemi odněkud z vesmíru, pravděpodobně z oblasti mimo sluneční soustavu. Předpokládané způsoby "doručení" se dělí na dvě možnosti _ záměrně a náhodně.

       Náhodná panspermie znamená, že život sem zabloudil zcela náhodně a byl přenesen při srážce s kometou nebo meteorem. Někteří vědci upřednostňují komety, protože ty obsahují led smíchaný s prachem (často se jim říká špinavé sněhové koule), a o životě se předpokládá, že vznikl ve vodě a měl by snáze přežít vesmírnou cestu zmražený. Jiní vědci zase upřednostňují asteroidy, protože je pravděpodobnější, že byly součástí tělesa (planety), které mohlo obsahovat život. Kometa mohla být těžko kdy částí planety a život by na zmrzlé kometě mohl těžko vzniknout.

       Záměrná panspermie znamená, že život byl na Zemi dopraven nějakými inteligentními prostředky. Mohla to být kapsle poslaná podobně, jako my vysíláme sondy Voyager na mezihvězdné mise. Pokud by však byla vyslána z míst mimo sluneční soustavu, museli bychom přemýšlet, jak mohli její odesilatelé vědět, že je Země právě tady, nebo jak se mohlo stát, že Země přišla náhodně "do cesty" něčemu takovému, jako je vesmírná sonda.

       Další scénář uvažuje mezihvězdnou kosmickou loď řízenou mimozemšťany, kteří sem přiletěli a vysadili na Zemi zmíněné dva typy prokaryotických bakterií. To vyžaduje určitou myšlenkovou uvolněnost, kterou většina vědců každopádně postrádá. Ti zatím nejsou ochotni ani vzdáleně uvažovat o jakékoliv záměrné panspermii. Naopak, inklinují k podle nich lepší variantě náhodné panspermie, protože lépe svojí "přirozeností" vyhovuje pokračování jejich hry v intencích Darwinovy teorie (záměrná panspermie je méně přirozená).

       Všimněte si, že neříkají, že záměrná panspermie je "nepřirozená". Podle darwinistů byl proces přirozený od začátku až do konce, bez ohledu na to, kde vlastně život vzniknul. Všechno s čím se tedy musí smířit je, že to nebylo na Zemi. Uznání tohoto je však nebezpečně přibližuje připuštění mimozemského života, přičemž jejich probíhající "hledání" takového života jim přináší každoročně milióny dolarů na výzkum. Proto nikterak nepospíchají s veřejným konstatováním, že mimo Zemi existuje přinejmenším stejný primitivní bakteriální život jako tady u nás na Zemi. O tom není pochyb. Jako obvykle ale drží tuto skutečnost "pod pokličkou", aniž by ji přímo skrývali - nicméně nikterak neusilují vzdělávat veřejnost o tom, že nejsme a nikdy jsme nebyli ve vesmíru sami. V "horkém rybníku" je stále ještě voda, tak proč ji kalit fakty ...

       V akademických kruzích se vědci zatím stále pídí po všech nových objevech chemických nebo organických sloučenin ve vzorcích z vesmíru, které by jim umožnily návrat k původní Darwinově teorii, že se život nějak sám vytvořil na Zemi "přirozenou cestou".

       Ti nejobjektivnější učenci však již akceptovali, že první formy života musely být na Zemi vysazeny, protože:

(1) jsou tu dvě skupiny různých prokaryotických bakterií,

(2) tyto bakterie se zdají být celistvé a kompletní,

(3) pekelné prostředí prapůvodní Země je nepředstavitelné jako inkubátor rodícího se (vznikajícího) života,

(4) půl miliardy let se zdá být příliš krátkou dobou k tomu, aby byl umožněn plynulý postupný vývoj neuvěřitelně složité prokaryotické biologie a biochemie.

 

       Ještě více zničující pro tvrdé darwinistické jádro je skutečnost, že prokaryotické bakterie jsou stejně odolné, jako život sám. Jsou prakticky nezničitelné, schopné žít v absolutně libovolném prostředí _ a prokázaly to tím, že jsou zde dodnes a vypadají a chovají se stejně, jako jejich fosilní předchůdci staří 4 miliardy let. Příšerné horko? Přesolený roztok? Zmrzlé horniny? Zničující tlak? Kyselina? Super, milují to ...

       Dnes jsou známy jako extremofily a existují spolu s mnoha dalšími prokaryotickými bakteriemi, které přežívají v příznivějších podmínkách. Mohlo by se zdát, že tyto "pohodlněji" žijící prokaryotické bakterie by nemohly přežít na prvotní Zemi, tak odkud se vzaly? Podle darwinistů se "vyvinuly" z extremofilů stejným způsobem jak se lidé pravděpodobně vyvíjeli paralelně s opicemi ze "společného předka".

      Darwinisté tvrdí, že takové paralelní stopy nemusí být vysledovatelné. Všechno, co je podle nich zapotřebí k vytvoření legitimní vazby vývojového propojení je, aby tvor vypadal podobně. Extremofily prostě existovaly _ máme jejich 4 miliardy let staré fosílie. Jejich potomci prostě existují dnes, spolu s prokaryoty z příznivějších prostředí, které se z nich musely vyvinout. Přechodové formy mezi nimi však nemůžeme najít, i když takové formy principy darwinismu vyžadují. Tváří v tvář tomuto nepříjemnému problému darwinisté prostě trvají na tom, že chybějící přechodové formy existují, zatím ještě schované někde ve fosilních "záznamech", stejně jako je někde schován "chybějící článek" mezi opicemi a člověkem a bude určitě jednou objeven... Jde jen o to být ve správný čas na správném místě ...

       Při tak pádném důkazu, jakým je "chybějící článek", je pak zbytečné vysvětlovat další fázi života na Zemi, když prokaryotické bakterie začaly sdílet své místo s mnohem většími a složitějšími (nicméně stále jednobuněčnými) eukaryoty, které se objevily asi před 2 miliardami let. Skok od prokaryotů k eukaryotům je tak obrovský, že nelze předpokládat, že by ho překlenul jeden chybějící vývojový článek. Pro přechod od buněk bez jádra k plně funkčnímu jádru by jich bylo zapotřebí alespoň tucet. (To mimochodem platí podobně i pro skok mezi tzv. před-lidmi a lidmi.)

       Jak se to vysvětlí? Jistě ne věrohodně. Naštěstí darwinisté nikdy nepozbyli tvořivosti pro vynalezení dalších "horkých rybníků" k zalepení děr ve svých dogmatech.


Převzato: Tipy a Inspirace