Horizont událostí (7)

          Jmenuji se Alex Collins. Jsem vědec, profesor religionistiky a behaviorálních věd. V současné době jsem angažován v rámci několika nezávislých výzkumů v prostředí chrámu Sv. Víta v Praze místní Karlovou Univerzitou. V roce 2006 však tato fascinující stavba přešla do rukou církve a můj výzkum byl na čas přerušen (tedy doufám, že na čas) do té doby než se vyřeší jakési "formality" ohledně mých zdejších výzkumných aktivit. Asi to tak mělo být, jelikož jsem se za velice zvláštních okolností doslova během několika hodin dostal do USA, kde nedaleko specializované astronomické observatoře na půdě NASA a Goddardova centra kosmických letů v Grenbeltu začíná můj fascinující životní příběh. Od chvíle kdy jsem se v soukromé chatě ředitele tohoto ústavu pana prof. George Tyrella sešel začínám zaznamenávat a pečlivě uchovávat veškeré události, které se odehrály.Tyto události, které jsou spojené s historií, přítomností i budoucností  lidstva a naší tolik milované planety Země. Tato přísně utajovaná akta vejdou později ve známost pod krycím názvem "Horizont Událostí".

      Napil jsem se džusu a vzal do rukou úzký svazek barevných fotografií. Můj pohled se zběžně dotkl prvního snímku. V tu chvíli jsem doslova vyprskl překvapením začal se dusit. Chytil jsem se za hrdlo a chraptivým hlasem zachrčel:

      Toto není možné!!  To musí být nějaký vtip! Bože!! To ne?... Vždyť to je Slunce a to?, to tam?!!!, s vytřeštěnýma očima a třesoucí se rukou ukazoval na jistý artefakt na snímku

      Už chápete Collinsi, zašeptal mi do ucha ředitel.

      Už chápete proč jsme vás jako momentálně nejlepšího světového odborníka a vědce na problematiku religionistiky a behaviorálních věd přinutili přijít sem do astronomické observatoře?

      Collins stále nevěřícně zírající na snímek jen přikývl hlavou.

      Výborně!

      Takže můžeme začít. A Georg Tyrell ještě jednou šáhl do kožené aktovky a vytáhl tlustý fascikl písemností. Nemohl jsem ani náznakem nemohl tušit, že právě v této chvíli můj život definitivně překročil limitu  bodu návratu do původních kolejí. Stal jsem se součástí unikátního proudu událostí...

      V místnosti na několik okamžiků zavládlo ticho. Georg Tyrell se prohraboval složkou dat, jakoby hledal místo odkud začne přenášet informace. Najednou se zpříma zahleděl do mých očí. Pevně stiskl rty a odpověděl: Víte nemáme mnoho času. Sdělím Vám pouze ty nejzákladnější fakta a pouze některá. Ví o nás a je pouze otázkou několika hodin kdy nás tu vypátrají.

      Kdo? Hlesl jsem. Na tom nyní nezáleží. Víte existuje jistá světská moc - organizace. Je tak mocná, že nemá prakticky žádná omezení?. Jaká organizace?

       Ředitel chvatně šáhl do kapsy svého saka. Vytáhl malou kovovou věc kterou mi vložil do ruky. Tady máte nahrané veškerá data, která budete potřebovat pro své pátrání, řekl. Ale já nechci po ničem pátrat. Uvědomte si, že doposud nevím ani náznakem o tady kráčí!!

      Tak mne nyní dejte dvě hodiny prostoru k tomu, abych se vám pokusil to podstatné  vysvětlit. Zaváhal jsem, situace byla zcela šílená, ale zvědavost byla přece jen silnější. Pusťte se tedy do toho.

      Georg Tyrell se napil čaje a nabídl i mne. Nabídku jsem s chutí přijal. Víte nevím přesně odkud mám začít. Jsem ředitelem astronomické observatoře a ohromné množství skutečností přesahuje mou odbornost. Začnu tedy tím co je mi nejbližší. Je to vesmír, hvězdy a vše co k tomu patří??.

       Červánky zapadajícího slunce kreslily na podlaze prapodivné růžové červené a oranžové obrazce. A ředitel začal vyprávět a vysvětlovat. Velmi dobře si uvědomoval, že jeho život je u konce a tento stav nemohl žádným způsobem změnit. Vždy věřil v jisté ideály a měl za to, že lidská bytost je předurčeno k tomu je naplňovat. Bohužel skutečnosti několika posledních měsíců ho bolestně zklamaly. Jasně cítil, že shodou jistých okolností se dotkl poznání takového rozsahu a s takovými důsledky, že neměl žádnou ho v plném rozsahu pochopit a natož přijmout. Věděl také, že osud lidstva se nachází v linii jistých nezvratných událostí, které, pokud nebudou dobře ošetřené, mohou vést k zcela hroznému a tragickému konci. Mnoho týdnů na touto situací přemítal. Nevěděl co má dělat. Měl neskonalou potřebu se někomu svěřit, ale kdo mu proboha bude věřit.

       Ale i v těchto vypjatých okamžicích svého života ho intuice nezklamala. Pochopil, že musí kontaktovat velmi schopného člověka. Člověka jehož psychické, mentální a jiné vlastnosti mohou předurčovat, alespoň v jakémsi mizivém procentu úspěch. A tak se rozhodl hledat. Pátral intenzivně a systematicky. Tím pádem zákonitě narazil na Alexe a několik dalších jedinců. Kontaktovat ovšem může pouze jednoho z nich. Volba padla na Alexe Collinse.

       Takže pane Collinsi, víte jak ohromnou sílu v sobě skrývá víra? Mírně jsem povytáhl obočí jelikož jsem neměl vůbec potuchy kam přesně vědec míří. Tyrell pokračoval. Od nepaměti lidstvo v cosi věřilo. Víte, každý z nás má nějakou svou vlastní osobní víru, pokračoval Tyrell. Ale pak tu máte lidstvo jako celek. Toto lidstvo nějak spěje a je jistým způsobem řízeno. Zjistil jsem, že vývojové směrování kolektivního lidského vědomí, které příčinou všech našich skutků ve svém důsledku bylo vždy od samého prapočátku umělým způsobem infikováno mnohými tzv. "globálními systémy víry".

        Na přelomu 15. a 16 stol. ona světská moc kterou jsem před chvíli zmínil zjistila, že stávající systém víry nefunguje tak jak má a proto došlo k její masivní korekci uvnitř lidského společenství. Vždyť vy studujete takové společnosti jako jsou Zednáři, Rosekruciáni a další? 

       Jistě, ale co s tím mají proboha společného, hlesl jsem.

       Říká vám pane Collinsi něco jméno Richard Boyle, Převorství Sion, Invisible College, Leonardo da Vinci, Řád Rosekruciánů a nebo Řád Illuminátů? Slyšel jste někdy něco o tzv. Novém Světovém Pořádku? Můžete se pokusit nějakým způsobem souvisle spojit v jeden celek výše uvedené pojmy?

      Zčásti nedůvěřivě a z části překvapeně jsem se na Tyrella podíval. Nevěřícně jsem kroutil hlavou a pak jsem se skoro až histericky zasmál. Počkejte, vy jste vědec a já jsem vědec. Pane řediteli nechoďte tu na mne s nějakou konspirační teorií!! Nevím o jaké problémy tu jde, nevím co řešíte, ale konspirace - to ne.

       Astronom se pousmál a zase napil čaje. Dělal jako, že přeslechl co jsem mu říkal a znovu mne vyzval k tomu abych se vyjádřil. Měl jsem sto chutí právě nyní odejít, ale cosi někde uvnitř mne mi v tom bránilo. Druhou věcí byl fakt, že jsem byl zvědavý jak to všechno vlastně skončí a také jsem držel v ruce ten kousek chladného kovu a nesmírně mne zajímalo co v něm je.

       Tak dobře tedy. Zapomenu nyní na to, že jsem vědec a budu hovořit jasně a pokud možno stručně k tomu co po mne chcete.

       Leonardo da Vinci je dodnes stále velkou záhadou, měl jsem možnost studovat prakticky všechny jeho známé obrazy, ale i jiné nákresy a skicÿ. Hovoří se o něm, že musel mít napojení na jakési tajné společnosti a že využíval celé řady skrytých vědomostí ve svém bádání. Pobláznění záhadologové jsou přesvědčeni např. o tom, že známé Turínské plátno je v podstatě negativ fotografie jeho vlastní osoby.  Faktem je, že měl ohromnou podporu na medicejském dvoře, který otevřeně podporoval okultismus.

      Zarazil jsem se zda jdu správným směrem a ředitel mne kýváním hlavy vyzýval abych pokračoval.

      Má se za to, že za života Lorenza Magnifika což byl syn Cosima Staršího Medicejnského došlo k významné syntéze mnoha dosud samostatných okultních myšlenek. Mimo Leonarda byly v kontaktu s Medicejskými ještě další dva významní esoterici, jako Marsinio Ficino, který přeložil známý manuskrip "Corpus Hermeticus" a Pico della Mirandolla známý kabalista. Před několika lety jsem se shodou okolností Leonardem da Vincim poměrně intenzivně zabýval, jelikož jsem plnil jistou zakázku pro Univerzitu v Lyonu, která se týkala některých Leonardových obrazů.

      Víte tenkrát jsem měl možnost opakovaně navštívit veřejný archív ve Vatikánu. A tak jak jsem se prohraboval tisíci a tisíci různými písemnostmi a přitom mne zaujala jedna zvláštní věc. Možná, že to s ničím nesouvisí, ale?.

      Řekněte to Alexi. O co šlo?

      Opět jsem se napil a mírně protáhl záda. Venku se už zcela setmělo a les kolem chaty, kde jsme byli začal evidentně žít nočním životem.

      Jde o toho Mirandollu. Ten člověk měl na svou dobu absolutně špičkové znalosti z kabaly a jiných především orientálních okultních věd. Není přitom vůbec známo kde studoval. Nevím jestli si dokážete alespoň trochu představit společenské oduší v 15. stol., ale každopádně platilo pravidlo nechlubit se tzv. kacířskými myšlenkami a názory mezi které samozřejmě okultismus a kabala rozhodně patřily.

      Zvláštní na celé věci je, že Mirandolla vždy zcela okatě a bez jakýchkoliv zábran se vůbec netajil se svým filozofickým a duchovním nazíráním. Víte v tehdejší době to byl doslova a do písmene akt sebevraha. Nakonec to došlo tak daleko, že se jeho akta dostala na stůl tehdejšího papeže Inocenta VIII. A bylo otázkou dní kdy skončí v rukách inkvizice. Jenže?.

      Jenže se stalo něco cosi velmi podivného. Něco co historici s decentním mlčením jaksi přechází. Za velice zvláštních okolností došlo k výměně papežů a na stolici Vatikánu usedl nový papež Alexandr VI., který byl zároveň příslušníkem velmi známé rodiny Borgiů. A právě v této chvíli se událo něco absolutně neuvěřitelného, něco co nemá v tehdejších podmínkách Vatikánu obdoby. Upozorňuji, že dodnes jsou o všem v papežově archivu vedeny přesné záznamy. Alexandr VI. totiž ihned po nástupu do funkce zrušil veškerá obvinění a hrozby namířené proti Mirandollovi!! Ale pozor! Dokonce mu napsal osobní omluvný dopis a jeho aktivitám vyjádřil plnou podporu!!

       Předpokládám Collinsi, že jste originál onoho dopisu měl v rukách, zašklebil se Georg. Alex kývl, ale to, že si tajně vyhotovil jeho kopii si již nechal pro sebe.

      Mimochodem řediteli nevím jakým způsobem máte vyzdobenou svou kancelář, ale vězte, že papež Alexandr VI. nechal své soukromé sídlo ve Vatikánu vyzdobit velmi podivuhodnými motivy mezi, kterými dominovaly kupříkladu fresky zobrazující staroegyptskoubohyni Eset (Isis).

      A Rosekruciáni? Odtušil Tyrell.

      Vy víte velmi dobře, že nejsem žádný esoterní fanatik, nýbrž vědec, který tyto obory zkoumá ze zcela jiného hlediska. Faktem ovšem je, že věda je někdy jak bych to řekl, směrem k veřejnosti nepřesná. Dost dobře nevím proč, ale sleduji tento trend již nějakou dobu.

       U zrodu Řádu Růžového Kříže stojí dva traktáty. Ten první se jmenuje "Fama Fraternitatis" a ten druhý "Confessio Fraternitatis", přičemž především v letech 1614 a 1615 kolovaly po tehdejším území Německa. Traktáty hovoří o jakémsi záhadném muži, který se jmenoval Christian Rosenkreutz, jenž měl za velmi podivuhodných okolností zemřít v roce 1484. Prý je pohřben v místě, které osvětleno "vnitřním sluncem". Podle dochovaných legend se jeho tělo po smrti vůbec nerozkládalo a vypadalo jako živé.

      Georgi mohl bych vám tady na téma mumifikace a balzamování hovořit hodiny, ale jak říkáte není čas tak půjdu dál.

      Vědecký pohled na výše uvedené traktáty je jednoznačný - jde o směšný podvrh a výstřelek nudících se rádoby okultistů. Jenže kolegyně Frances Yatesová zjistila něco jiného. Během studia tohoto materiálu odhalila, že obsahuje originální a vysoce fundované zakódované informace z oblasti alchymie a hermetismu?? 

      George Tyrell mne velmi pozorně naslouchal a chvílemi si dělal poznámky do svého sešitu. Já jsem se postupně velmi dobře uvolnil. Během výkladu jsem se díval na protější stěnu místnosti kde jsme seděli. Na stěně byl umístěn velký obraz, který vyjadřoval nějakou přírodní horskou scenérii a vedle něho na stěně jsem náhle uviděl?. Pane bože, to snad není možné!!

     Alexi co se stalo!! Ředitel se nechápavě díval na můj ohromený výraz ve tváří. Pak se podíval přesně do místa kam jsem hleděl i já.

     Suše polkl a zbledl.