Převratné objevy ruských vědců ve vztahu k roku 2012 a Mayskému kalendáři (1)

       Mílovými kroky se přibližujeme k roku 2012. Prastará proroctví nabývají na významu. Ohromné množství alternativních disciplín se počíná koncentrovat k tomuto magickému datu. Stále více a více badatelů po celém světě se počíná zapojovat do homogení snahy přiblížit neznalé společnosti, alespoň ty základní paradigmata Mayského faktoru "Konce času". Ovšem co je zcela fascinující na panoramatu těchto aktivit je šokující fakt, že v mnoha případech nelení ani vědecký svět, který si stále větší měrou počíná podávat ruce s alternativními disciplínami. A to je jedině dobře. Vůdčím státem je to zcela nepochybně Rusko. V jiném seriálu rozvíjím tématiku série fantastických objevů prof. Garjajeva a dr. Poponina na poli mentální energie a skrytých schopností lidské DNA. V této reportáži se podíváme do oblasti veskrze interesující a to je paradigma 2012. Právě v těchto chvílích probíhá na půdě ruských univerzit intenzivní výzkum tzv. "Mayského kalendáře". Ale ano vnímáte velmi dobře, už i na univerzitní půdu se dostala tato záležitost. Vědecký tým pod vedením Dr. S.V. Smeljakova a Dr. Y. Karpenka odhalují neuvěřitelný scénář zjištění právě v souvislosti s tímto starobylým mayským artefaktem. Tento vědecký tým zjistil, že celou naší Sluneční soustavu čeká zcela zásadní dynamická změna, která svými účinky zasáhne Slunce, jednotlivá planetární a jiná tělesa, ale i samotné vědomí Lidstva. Chcete se dozvědět více? Pak právě pro Vás jsem připravil tuto reportáž??

       Tým dr. Karpenka zjistil, že tyto zcela evidentní procedurální změny Sluneční soustavy jsou úzce provázány s kulminací tzv. Platonova Roku, který vibruje na platformě časoprostoru v periodicky se opakující časové smyčce o délce 25920 let. tento cyklus je známý ve spojení s dalším mechanismem, kterému říkáme "precese". Tento cyklus může lidská bytost vnímat v dlouhodobě aktivitě Slunce stejně tak jako v anatomii rotace zemské osy. Na pozadí Mayského kalendáře a materiálu vědce Johna Majora Jenkinse je zřejmé, že jeden precesní puls trvá přesně 5125 let. Jmenovaný vědec dokazuje, že přesně 21. prosince 2012 dojde k vyvrcholení daného cyklu a dlouhodobá precesní orientace osy země bude dokonale zarovnaná se středem galaxie.

       Ale v současné době dr. Smeljakov se svým týmem doplňuje stávající informace a skutečnosti zcela novými důkazy, které byly vydány v originálním manuskriptu pod názvem: "The Auric Time Scale and the Mayan Calendar" (Tento materiál mám od ruských kolegů k dispozici a jsem ochoten ho případným zájemcům poslat k prostudování. Upozorňuji ovšem, že jde o vysoce fundovaný materiál matematické a fyzikální povahy plný vzorců tabulek a vysoce sofistikovaných úvah. Pozn. J.CH.).

       Tato reportáž je s největším pravděpodobností prvním popisem tohoto průkopnického studia v České republice a proto prosím čtenáře o maximální pozornost ve směru následujících informací. Tato reportáž je tedy jakýmsi pokusem přiblížit široké veřejnost vysoce odborný obsah jmenovaného manuskriptu, tak aby se základní a stěžejní informace dostaly k největšímu počtu zájemců o tuto problematiku.

       Objevy vědeckého konkláve řízené dr. Smeljakovem jsou postavené na již dřívějších vědeckých expertízách věnované problematice matematického poměru, který je znám jako "phí" a nebo jako "Zlatý Řez" a jak tento faktor koreluje s následujícími fenomény:

1)      Základní paradigmata biologie (buňka a fyziologické rytmy)

2)      Cyklické  jevy v botanice (vegetativní cykly atd.)

3)      Cyklické jevy v zoologii (množství chycených ryb, plodivá produkce skotu atd.)

4)      Cyklické projevy počasí v meteorologii

5)      Fyzika pohybů Slunce a země

6)      Odliv a příliv biologické energie v oblasti finančních tržních aktivit (tzv. Kondrjatěvův cyklus)

7)      Cyklické události v lidské historii (války a fluktuace stavu lidské populace)

8)      Cyklické rytmy v nárůstu trestné činnosti

9)      Zemětřesení a další planetární přírodní katastrofy

10)  Náhlé cyklické změny v radiačním obsahu C-14 v letokruzích stromů

       Výše uvedené oblasti jsou pouze některé z daleko většího množství, které byly součástí cílevědomého vědeckého výzkumu skupiny dr. Karpenka. Pakliže někdo z čtenářů měl možnost, alespoň v základu nastudovat standardní postuláty tzv. "posvátné geometrie" je si zcela určitě vědom důležitosti "poměru phí", který má hodnotu 1.6180339. Tento poměr může být velmi zřetelně vnímán v relacích tzv. "Diatonické" hudební stupnice, stejně tak jako v přirozených podílech množících se skupin bakterií, v základních fundamentálních principech života a nebo činnosti lidského těla.

       Kdybychom tento poměr chtěli převést do geometrické koncepce dostali bychom klasický spirálovitý tvar, který je velmi pěkně viděn na struktuře ulit šneků, mořských mlžů a plžů. Ale co víc!! Geometrie "poměru phí" je zcela evidentním způsobem uložená v prostředí mnoha starověkých kultur po celém světě. Je to poměr, který dokonale vyvažuje síly expanze a stahování, který může být demonstrován geometricky nebo matematicky a jeho spojení s hudbou ukazuje, že je to základní vlastnost chování jakékoliv vibrace.

      Smeljakov a jiní vědci tvrdí, že vibrační rytmus phí má schopnost prostupovat "tkanivem" času a prostoru díky svým unikátně harmonickým charakteristikám pod odlišnými principy a zákonitostmi než jiné vibrace energií. Na tomto místě bych chtěl upozornit na jiný důležitý fakt, který s těmito informace jistým způsobem souvisí. Jde o to, že jiná vědecká skupina vedené úspěšným ruským vědcem dr. Kozyrevem odhalila, že to čemu říkáme "prostor" není prázdné, jak se ortodoxní vědecký svět stále ještě domnívá, ale je vyplněn zvláštním fluidem jež bylo nazváno "ethér". Samotný Nikola Tesla již před léty ve své době tušil a nebo lépe řečeno věděl o této záhadné substanci. Řekl o ní, že se chová v analogii jako kapalina k pevným tělesům a jako pevná tělesa k světlu a teplu.

      Mnohé záhady Vesmíru a dlouhá cesta od stvoření známého vesmíru k anomáliím formování galaxií, strukturám a funkcím naší Sluneční soustavy a zásadami světa kvantové fyziky, všechny tyto faktory mohou být sjednoceny v jeden soudržný model reintrodukčního působení jmenovaného média, které starověcí Řeci nazývali "ethér".

       Pokud budeme propouštět tekutinou vibrační vlivy, pak bychom jasně viděli vlnové délky a mezi nimi objevující se vztah phí. Podobným způsobem můžeme faktor "phí" pozorovat v takové oblasti jakou jsou různorodé cykly naší Sluneční soustavy. Současný výzkum ukazuje, že staří Mayové věděli o vlnách energií protékající naší galaxií, které se šíří v přesně daných časových intervalech jež jsou posazené na faktoru "phí". Čtenář bude mít v této reportáži k dispozici celou řadu indicií potvrzující tyto závěry.

      Vědecký tým badatele Smeljakova zjistil, že naše celá Sluneční soustava pracuje ve sjednoceném harmonickém módu, který byl pojmenován názvem "Solar - Planetary Synchronism" (SPS) a jeho všechny hodnoty jsou výrazně spřízněné "poměrem phí". Tyto unikátní závěry tak dovolují předpovědět délku oběžné dráhy kolem Slunce u hypoteticky nové planety, která dostala jméno "Proserpina" na 510,9 let. (Upozorňuji na fakt, že vědecký svět, pro ze stále nepochopitelných důvodů, odstranil status planety u tělesa Pluto) Stejně tak výše uvedené závěry dovolují sjednotit pohyby pásu asteroidů a různých cyklů sluneční aktivity se všemi jinými známými harmonickými orbitálními drahami ve Sluneční soustavě. Znovu připomínám, že stejné cykly mohou působit třeba na lidský život a nebo pohyby ekonomických ukazatelů.

       Tato spojení mezi různými nebeskými a pozemskými cykly byla objevena na základě vypracování paradigmatu tzv. "Zlaté série phí" kde faktor "F" reprezentuje geometrickou řadu. Takže F = (?phí je větší jak -2, phí  je větší jak -1, phí je vetší jak 0, phí je vetší jak 1, phí je vetší jak 2?.) a tak tento cyklus může být rozšiřován v kladné a nebo záporné hladině prakticky do nekonečna.

       Můžeme si uvést příklad na tzv. "Sluneční a Planetární Synchronicitě" přičemž základní cyklus v naší Sluneční soustavě definován "phí je větší jak 0" může být třeba jeden pozemský rok. V tom případě faktor "phí je větší jak 5" je přesně 11.089 a tento index je velmi blízký indexu 11.07 pozemských let. je zvláštní, že přesně v tomto vibračním algoritmu se nachází tzv. "cyklus slunečních skvrn". Tento příklad nám ukazuje jak standardní jedenáctiletý cyklus slunečních skvrn rezonuje (podle dr. Smeljakova) na "páté phí harmonické orbitě planety Země. Zřejmě by nikdo nečekal, že může existovat nějaká spojitost mezi dvěma jakoby nezávislými cykly - Slunce a planety. V novém vědeckém modelu je ale integrován prvek o kterém jsme se zmínili již na začátku této reportáže - ethér. Toto je ale ovšem jeden z mnoha příkladů, který ukazuje na to jak je rytmus naší Sluneční soustavy až zázračně unifikovaným systémem.

       Dr. Smeljakov zjistil, že největší potenciál harmonie phí může být v naší Sluneční soustavě nalezen pakliže budeme vycházet ze zemské orbity jednoho roku a nebo ze základního cyklu slunečních skvrn - 11.07 roků. Tyto cykly použity jako ústřední bod na kterém bude vypočítána harmonie phí. Když tak učiníme a tuto danou konstantu budeme brát jako "semeno" k různým mocninám phí dostaneme cykly času, která definují známá základní údobí v přírodě a společností od biologie až po geologii.

      V této koncepci pak byl učiněn ohromující objev v rámci paradigmatu "Mayského kalendáře" v jehož matematické časové modulaci byl nalezen harmonický faktor phí s přesně stanoveným startovním datem, kde celý globální cyklus je rozdělen sledu časových smyček, které se neustále zmenšují (v geometrické korelaci to jsou ony zmenšující se závitnice na ulitě mořského šneka) až k finálnímu bifurgačnímu momentu "konce času". Dalším neuvěřitelným zjištěním je fakt, že podobná zmenšující se sekvence kmitání časových cyklů se objevuje nezávisle na sobě v tzv. "Časových mapách" badatele a vědce Terence Mc Kenny.

       Když se ve výše uvedené sérii "F" konstanta phí může teoreticky v jednom směru prodlužovat do nekonečna, pak může vytvořit sérii ve které tento index bude jevit exponenciálně klesající hodnotu až do jednoho posledního koncového bodu. A právě o tom je vnitřní matematické paradigma "Mayského kalendáře". Tento poslední koncový bod může symbolizovat to co bychom nazvali "implozí času".

       Jsme na začátku reportáže popisují převratné objevy ruských vědců v souvislosti s Mayským kalendářem, rokem 2012 a novými principy přírody. Příště se posunume zase o kousek dál.