Nepřijemné indicie

       Mnozí badatelé se shodují v tom, že lidská historie je jedno z nejvíce střežených tajemství na této planetě. Existuje velmi mnoho tzv. oficiálních verzí toho co se stalo, toho co se v zapomenutých dějinách odehrálo. Na druhé straně však neexistuje žádná jiná oblast lidského bádání, kde je navrstveno tolik bílých míst a nezodpovězených otazníků. Po pravdě řečeno mnohdy zodpovězených, ale zjevně překroucených a přizpůsobených jakémusi pohodlnému vědeckému paradigmatu. Epos Mahabharáta hovoří o tom, že v prvním věku, který je označen pojmem Krita Yuga se lidstvo nacházelo na vrcholu svého duchovního rozvoje a kreativity. V podobném duchu hovoří staré egyptské záznamy, pouze terminologie je jiná - popisuje se období Zet Tepi. Jakoby podle kopíráku stejnou řečí hovoří původní národy amerického kontinentu, když mají na mysli období Prvního až Čtvrtého Slunce. Každé takové období skončilo globálním kataklyzma. Naposledy před několika tisíci lety povodní. Pojďme se na některé tyto historické indicie podívat podrobněji.

      Snad největší vliv na povědomí o rozvinutých historických civilizací měl Platon svým popisem bájného kontinentu Atlantis. Pojednání o Atlantidě napsal ve věku sedmdesáti let okolo roku 355 př.n.l., přičemž měl na mysli velkou námořní civilizaci, která existovala před 11 000 lety v místě kdesi za "Heráklovými sloupy" (úžina v Gibraltaru). Sám tvrdil, že předmětné informace pochází od kněží zasvěcenecké linie Isis ve Starém Egyptě, které ve své době předali aténskému státníkovi Solonovi během jeho návštěvy Egypta v roce 590 př.n.l. Údajně byli atlanťané nespokojeni se svou vlastní situací a proto si začali postupně ale jistě podmaňovat středomořské území a to do té chvíle dokud se nestřetli s řeckými válečníky. Souběžně s tím velké zemětřesení a následující ohromné vlny tsunami dokonaly zkázu tohoto kontinentu. Platon popisuje ztracená města a velmi podrobně se dotýká samotné katastrofy.

       Ovšem ve skutečnosti je situace velmi, velmi jiná. Platon svým popisem Atlantis ve spisech "Timaeus" a "Critias" jako kdyby bagatelizoval jiné velmi závažné skutečnosti. Klíčová otázka zní: "Ve kterých místech ve skutečnosti ležela Atlantis?" Prakticky každé místo od severního polárního kruhu včetně pobřežních linií amerického a evropského kontinentu přes rovník až dolů k pobřeží Antarktidy by mohlo být označeno za bývalé území Atlantis. Mnozí badatelé a já s nimi souhlasím se naopak domnívají, že Platon ve skutečnosti popisoval řecký ostrov Thera, který byl zhruba před 11.500 lety potopen v důsledku sopečného výbuchu sopky ve Středozemním moři. Stále zřetelněji se ukazuje, že Platonův příběh o Atlantis je velmi vzdálen skutečné historické reálii o této civilizaci. Ale proč? Historická dramata se vzájemně prolínají a mísí, vidění pravé skutečnosti se pak stává velmi obtížným počinem.

       Jedním z významných artefaktů, který je považován za velmi silný důkaz existence starověkých vysokých kultur je Velká Pyramida v Gize. Tato gigantická stavba je složená ze 6 milionů kamenných bloků, které váží od dvou a do šesti tun i když některé z nich budou zřejmě ještě těžší. Pyramida je velká jako čtyřiceti patrová budova a její stavitelé byli nutně vystaveni před zásadní problém jak tyto ohromné kamenné bloky zvedat a nebo přemisťovat z místa  na místo. Dodnes se nepodařilo tuto hádanku rozluštit  i když se současná věda o to usiluje všemožným způsobem. Na světě neexistuje žádná stavební firma, která by se do tohoto šíleného podniku pustila. Přesto tradiční věda hovoří o tom, že tehdejší stavitelé disponovali pouze základními znalostmi matematiky a veskrze primitivními nástroji.

       Tajemství výstavby Velké Pyramidy nebylo doposud odhaleno. Historici se domnívají, že známé číslo "pí" (vztah poloměru k obvodu kruhu) byl objeven Řeky a k jeho zpřesnění až na čtvrté místo za desetinnou čárkou došlo hindským mudrcem Arya Bhatou ve 4. stol. n.l. Přesto je jednoznačně doloženo, že v geometrii Velké Pyramidy se nachází parametr "pí" v poměru její výšky k obvodu kružnice v její základně s precizností na pět desetinných míst. Obvod základny pyramidy k obvodu Země je shodný s indexem "1:43200" a výška pyramidy ve vztahu k zemské polární ose je také v poměru "1:43200". Ukazuje se, že stavitelé pyramidy měli vynikající znalosti o geodetické morfologii naší planety. V tomto ohledu mám za to, že magickou konstantu "pí" řečtí myslitelé spíše převzali od svých egyptských kolegů.

       K velkým dilematům dojdeme i v případě budeme-li zkoumat původní účel takových staveb. Ono klasické, že jde o hrobky faraonů při nejlepší vůli nemůže uspět. Objevené hrobky faraonů jsou pokryté hieroglyfy, ale ve Velké pyramidě, žádné takové indicie nenalezneme, kromě několika ryze dělnických značek, které mají vztah k samotné výstavbě tohoto monumentálního díla. Právě od těchto značek egyptologové odvodili, že stavitelem Velké pyramidy musel faraon čtvrté dynastie Khufu. Žádné tělo ovšem nalezeno nebylo, ani žádná indicie o oficiálním pohřbu, který v tehdejších časech s úmrtím faraona byl naprostou samozřejmostí. Naopak když německý inženýr Gantenbrink se svým zařízením Upuaut před deseti lety objevil v jedné z šachet zvláštní přepážku bylo na celou záležitost uvaleno informační embargo, vědec byl ze své mise odvolená a lidstvo se dodnes pořádně nedozvědělo co se za touto přepážkou vlastně nachází.

       Oficiální tvrzení hovoří o tom, že Velká pyramida byla vybudována někdy kolem roku 2500 př.n.l. Egyptologové zároveň, že vrchol staroegyptské umělecké a inženýrské kreativity spadá právě do tohoto období. Ovšem již nejsou schopni zdůvodnit jak mohlo tak najednou dojít k vzedmutí těchto kvalit, když po tisíce let před tím staroegyptská společnost podle tradičních pohledů stagnovala. Pro najednou takový skok ve vývoji? Podrobným studiem starých egyptských pramenů se dozvídáme, že samotní Egypťané v kterékoliv fázi své civilizace byli bytostně přesvědčeni o své hluboké kulturní historii, která podle celé řady pramenů sahala hluboko do minulosti několika desítek tisíců let.

       Jenže Velký pyramida není jediným trnem v oku klasické vědě. Na jiném místě světa se nachází známá pevnost Sacsayhuaman v Peru. Její zdi obsahují kamenné bloky, které váží až 400 tun. Jednotlivé bloky přitom svými stranami a hranami do sebe zapadají jako kdyby byly rozkrájené jako kostka másla. V indii se zase nachází tzv. "Černá pagoda", která měří necelých 228 stop. Tato podivná stavba je zastřešena jedinou kamennou deskou jež váží více jak 1000 tun. A co třeba platforma chrámu Jupitera v Baalbeku v Libanonu. Ta obsahuje tři kamenné bloky o váze 750 tun. Je evidentní, že jde o jakési globální schéma ohromných kamenných staveb, a toto schéma vyžadovalo znalosti a nástroje a jistou technickou dovednost.

       Ortodoxní věda to skutečně nemá jednoduché. Před několika lety se v jednom černouhelném dole v Oklahomě v USA kovová roura stará 65 milionů let, v jiném kousku uhlí ve státě Illinois zase zlatý řetěz a v nerostném ložisku z precambrianského období  zase zbrázděná kovová koule a ve Skotsku v pískovcovém podloží jakýsi kovový předmět připomínající hřebík. Ve skutečnosti bylo takových artefaktů odhaleno neuvěřitelné množství všude po světě. Ortodoxní věda však každou indicii podobného druhu přísně střeží ve svých depozitech přičemž nabádá své pracovníky k tomu, aby o podobných záležitostech ani náznakem nehovořili. A když?.. Pak dopadnete jako archeolog Thopson, který nesmí na amerických univerzitách přednášet. Klatby nejsou výsadou církve, ale bohužel i vědeckého světa.

        Další velmi nepříjemnou indicií jsou starobylé mapy světa. Dr. Hapgood si dal tu práci, aby tento materiál shromáždil a podrobil intenzivnímu výzkumu. A zjistil neuvěřitelné věci. Ve svém stěžejním spisu: "Mapy mořských králů" dokladuje nejen to, že reliéf naší planety byl ještě před několika desítkami tisíc let zcela odlišný a potvrzuje tak nezávislým způsobem revoluční kataklyzmatickou teorii dr. Allana a dr. Delaira, navíc ale jednoznačně prokazuje, že již v tuto dobu musely na naší planetě existovat velmi sofistikované společnosti a celé národy s globálním ovládnutím nezměrných ploch oceánů za účelem čilého obchodu. To vše je v přísném rozporu s tím co učí soudobá věda. Plukovník Chruchward ve svém spisu "Ztracený kontinent "MU" zase předkládá velmi citlivé a choulostivé indicie naznačující vyspělou civilizaci v Tichém oceánu.

       Ale jsou tu i jiní, kteří vychází ze zcela odlišných pramenů, ale popisují to samé a dochází ke stejným závěrům. Mám nyní na mysli např. Helenu Petrovnu Blavatskou (1831 - 1891), zakladatelku Theosofie. Tato žena velmi kontroverzní povahy se na svých toulkách světem dostala do kontaktu s tibetskými mnichy, kteří jí měli údajně seznámit s velmi zajímavými záznamy popisující předvěké civilizace. Hovoří o jakémsi spise pod názvem "Kniha Dzyan". Jde o materiál, který byl původně uložen v Atlantidě a který byl napsán v dávno zapomenutém prapůvodním jazyce všech jazyků, který se nazývá Senzar. Získané informace poté zveřejnila v jejím stěžejním díle - "Tajná doktrína".

       V podobném duchu píše a hovoří i jiný badatel. Zakladatel antroposofie (odnož theosofie) Rudolf Steiner (1861 - 1925) ve svých objemných spisech se dotýká pravěké filozofie Atlantidy a Lemurie, staví na ní a rozvijí jí ve zcela nový filozofický systém, který se snaží praktikovat v moderní lidské společnosti. Nelze pochopitelně zapomenout ani na slavného proroka 20 stol. Edgara Cayceho (1877 - 1945). I on se ve svých promluvách i písemných materiálech často odkazuje na bájnou Atlantis a to ve spojení se Starým Egyptem. Asi málokdo ví, že jeho informace jsou dodnes podrobováni intenzivnímu výzkumu např. v prostředí americké Standforské Univerzity a že mnohý výzkum v prostředí Gizy je inspirován jeho indiciemi. Jistě ne nadarmo po jeho smrti prakticky celé jeho duchovní dědictví zabavily americké tajné služby.

       Na podobné bázi promlouvá k lidské společnosti i alsaský filozof a matematik R.A.Schwaller de Lubitcz, který v letech 1936 - 1951 intenzivně bádal v Egyptě. Jeho monumentální, bezmála tisíci stránkové dílo "Chrám Člověka" je ojedinělou syntézou posvátné geometrie lidského těla a chrámové architektury ve Starém Egyptě - má na mysli především známý Chrám v Luxoru. Lubicz skrze svou originální filozofii odvážně spojuje metafyzické koncepce mikrokosmu a makrokosmu v jeden unikátní systém. Sám zřetelně naznačuje, že věda Starého Egypta (matematika, medicína, astronomie a další) musela být zděděná od nějaké velmi staré a také velmi vyspělé civilizace.

       V podobném duchu se lidstvu svěřují badatelé Girgio de Santillana a Hertha von Dechend ve svém neuvěřitelném spisu "Hamletův Mlýn". Objevují velmi zřetelné indicie ve starověkém a celosvětovém mytologickém jazyce, jež se týkají unikátní znalosti precese a parametru rovnodenností i když se oficiálně má za to, že precesní pohyb objevil Hipparchus teprve v roce 127 př.n.l.

       Prubířské práce Lubicze, Hapgooda, de Santillana a dalších otevírají oči přesně v těch místech kde je to potřeba. Jsem hluboce přesvědčen, že jedním ze základním úvodních paradigmat jakékoliv nastávající transformace lidstva je pojetí odhalení skutečných historických tradic lidské civilizace na této planetě. Pravda musí být odhalena, Pravdu musí být Pochopena, Pravda musí být přijata. Velmi nerad používám slovo "musí", ale na tomto místě je asi skutečně nezbytné??.