Pravda o projektu Montauk (3)

       U východního konce ostrova Long Island se nachází velmi důležitý energetický bod, který se nazývá Montauk. Pro okolní obyvatelstvo je toto místo známé malebnou přírodou a vysokým majákem, který jako opuštěné torzo připomíná přítomnost starobylé pevnosti a opuštěné letecké základny. I když tato základna byla oficiálně vojenským letectvem opuštěná v roce 1969 byla opětovně za prapodivných okolností znovu otevřená a byla provozována bez vědomí veřejnosti a mnohých oficiálních míst. Financování této základny zůstává doposud obestřeno silným závojem dohadů a domněnek. Mnozí vládní úředníci hledali odpověď bez úspěchu. Kruh jistých zasvěcenců je pevně přesvědčen, že Montauk je spojen s kulminací jistého fenoménu, který se počal odvíjet na palubě U.S.S. Eldridge v roce 1943. Jmenovaný fenomén je široké veřejnosti znám jako "Filadelfský experiment". Podle jistých faktografických materiálů katastrofou Eldridge experimenty neskončili, ale naopak vstoupily do další fáze, která trvala prakticky 30 let. Experimenty byly sousředěné do tří hlavních oblastí: řízená manipulace prostoročasu, navázání spojení s mimozemskou formou inteligence a mentální inženýrství zaměřené na manipulaci s lidským vědomím. Extrapolace toho výzkumu spadá do roku 1983, který v systému dilatace času tvoří druhou stranu časové trhliny jejiž ústí se nachází v roce 1943. Vážení příznivci Matrixu-2001.cz v tomto seriálu se vydáte na dobrodružnou cestu přímo do nitra laboratoří Montauk. Dozvíte se informace takové rozsahu, že jsou dodnes oficiálně opatřeny nálepkou "Top Secret". Průvodcem Vám bude bývalý vědecký pracovník, který se účastnil Projektu Montauk, vynálezce a inženýr elektrotechniky Preston Nichols. Člověk, který byl několikrát na pokraji smrti "jen proto", že veřejnosti odhalil fakta, který měla navždy zůstat pohřebená v nevědomí. Vítejte před otevřenou bránou do podsvětí?.. Vítejte v Montauk?..

       Poté co jsem vyslechl tyto neuvěřitelné informace jsem se od podivného mu vzdálil a vyhledal Briana o kterém jsem věděl, že brousí někde po okolí. Brian byl vynikající médium. Řekl mi, že se z nějakého zvláštního důvodu necítí dobře a že po celém těle cítí takové velmi zvláštní vibrace. Nakonec se mi svěřil s vizemi, které se nápadně podobaly tomu co mi řekl onen podivný muž (bezdomovec). Mluvil o nějakých frekvenčních poruchách, myšlenkové kontrole a nějaké zde řádící bestii. Ve svém vyprávění se Brian stále více soustřeďoval  problematiku myšlenkové kontroly.

       Mezitím jsem nakládali zařízení do našeho vozidla. Některé komponenty byly velmi těžké a já jsem nedostal povolení zajet s vozidlem přímo na pozemek Montauk, takže jsme to všechno museli tahat ručně. Nakonec se nám to všechno podařilo úspěšně naložit a odvézt.

       O několik týdnů později mne velmi překvapil jeden neohlášený návštěvník, který se dostal do mé laboratoře, která se nacházela v zadní části domu. Nezvonil a ani neklepal. Koukal se na mne a tvrdil, že mne velmi dobře zná, že jsem byl jeho šéf v Montauk. Pak se mi snažil vylíčit neuvěřitelné množství technických detailů týkající se jeho práce na projektu. V podstatě jeho příběh potvrdil to co mi sdělil onen "bezdomovec" a také Brian během stěhování některých komponentů. Byl to na zbláznění. Zkuste se prosím alespoň trochu vžít do mé situace.

       Začínal jsem si být jistý v tom, že se na Montauk muselo něco odehrát a že tam skutečně docházela dlouhodobě k nějakým zvláštním aktivitám. Také jsem si byl jistý v tom, že jsem do celé té věci nějak zapleten. Byl jsem zmatený z toho, že mne ti lidé znají a já si nic nedokáži vybavit. To mne přimělo abych se o Montauk začal zajímat do větší hloubky. V následujících týdnech jsem se pohyboval po okolních plážích a posedával po barech, přitom jsem se opatrně vyptával místních obyvatel na základnu.

       Několik lidí mne upozornilo na podivné chování počasí v tomto regionu. Šlo o náhlé výkyvy počasí, které neměly prakticky žádné opodstatnění a hlavně se tyto jevy vůbec neshodovaly s meteorologickou prognostikou pro tuto oblast. Šlo především o velmi silné a náhlé větry, bouře doprovázené silnou elektrickou aktivitou a krupobití. Tyto informace byly také doplněné podivnými přeběhy o výskytu zvláštních zvířat, která se za podivných okolností pohybovala po okolí. Tyto věci zajímavým způsobem korespondovaly s informacemi, která mi poskytovala moje média. Již několik dní jsem jich několik přivezl k základně aby se byla schopna lépe napojit na energo-informační pole Montauk. Vše to do sebe zapadalo. Zároveň to na mne působilo velmi, velmi tísnivě. Bylo to jako když máte před sebou zcela jinou realitu světa a svého života, cítíte jí blízko sebe, ale skrze neproniknutelnou mlhu nevědomí nevidíte vůbec nic.

       Tato zvláštní kombinace mne paradoxně pudila do dalšího pátrání. Pochopil jsem, že jsem do toho všeho již až moc vtažen než abych se mohl vrátit zpět. Věděl jsem, že mám před sebou pouze jednu možnou cestu - cestu vpřed. Cestu do zcela neznámých vod, kde jsem nevěděl co ,mne vůbec může potkat. A tak v tomto zvláštním vnitřním rozpoložení jsem dostal nápad si promluvit s šerifem místní policie. Zde jsem se k mému překvapení dozvěděl o dalších neméně podivných událostech. Například šlo o situace, kdy v rozmezí pouhých dvou hodin byla spácháno neuvěřitelné množství zločinů a pak náhle na dlouhé období nic a tato situace se s neúprosnou pravidelností opakovala stále dokola. Montauk je malé město a místní policie si prostě nedokázala tuto záhadu vysvětlit.

       Já jsem ale začal tušit odkud vítr vane. Vzpomněl jsem si na Briana a další moje lidská média a na to jak hovořili a myšlenkové kontrole. Tak jsem sbíral nové a nové informace, ale na mnohé z nich jsem nenacházel odpovědi. Často jsem jezdil na "Ham-fests". Šlo o poměrně známý prodejní festival radiové techniky. I zde jsem se setkal s některými lidmi, kteří mne znali a chtěli ode mne informace o Montauk. Já je pochopitelně neznal a nevěděl jsem co jim mám říci. Tak to šlo až do listopadu roku 1984 kdy se události daly opět do pohybu.

       V listopadu roku 1984 se ve dveřích mé laboratoře objevil člověk, který se jmenoval Duncan Cameron. Mě sebou nějakou zvukovou aparaturu a chtěl vědět zda bych mu s tím zařízením nedokázal pomoci. Potřeboval jisté konkrétní věci. V tu dobu byli v laboratoři dvě má média a všiml jsem si jejich okamžitého zájmu o onu osobu. Po určité době projevil Duncan ohromný zájem asistovat mi při mém výzkumu. Já jsem neměl důvod ho odmítnout a tak jsem souhlasil. Po pravdě řečeno mne od toho Brian a další média odrazovala. Velmi podezřelý bylo jeho náhlé extrémní zapálení se pro tuto práci. Také jeho náhlý a neočekávaný příchod byl zvláštní.

       Jednoho dne jsem Duncana překvapil návrhem jet se podívat na bývalou leteckou vojenskou základnu Montauk. Když jsme se přiblížili k místu byl jsem na oplátku překvapen zase já. Tento člověk nejenže dokázal přesně popsat účel jednotlivých budov, ale popisoval i celou řadu detailů jako byly vývěsní tabule a nebo design jídelny. Bylo evidentní, že toto místo velmi dobře znal. Poskytl mi zcela nové informace o povaze základny a její funkci. Duncanovi informace se velmi dobře pojily s tím co jsem již věděl a znal.

      Když jsme vstoupili do objektu vysilače, dostal Duncan do jakéhosi stavu vtržení a začal doslova chrlit obrovské množství různých informací. Musel jsem s ním doslova několikrát zatřást abych ho dostal zpět do normálního stavu. Mnohé z informací, které jsem se dozvěděl byly vrcholného významu. Tak jsem zjistil, že Duncanovo vědomí bylo v podstatě naprogramované k tomu, aby se mnou kontaktoval a následně aby mne zabil a laboratoř vyhodil do vzduchu. Měl také všechny mé práce zničit. Duncan byl velmi pobouřený když si uvědomil co se stalo s jeho vědomím a co měl učinit.

      Dalo mi velkou práci ho uklidnit, přičemž sám jsem byl z toho všeho v docela slušném šoku.  Přísahal mi stále dokola, že již nikdy nebude pomáhat těm, kteří jeho vědomí naprogramovali (bohužel se nám zatím nepodařilo zjistit kdo to je). Duncan se na mne upnul a chtěl pracovat i nadále se mnou. Já s tím souhlasil. Když už to došlo tak daleko nemělo smysl tomu bránit. Hlavně jsem stále nevěděl odkud se vzala chyba v jeho vědomí, který mi v podstatě zachránila život a přiměla Duncana mluvit. A tak jsem poprvé v této chvíli pochopil, že má jakéhosi nepřítele, který má pádné důvody mne odstranit. Tam někde venku?. Nevěděl jsem kdo to, a jaké má ke svému počínání důvody. Na druhou stranu bylo jasné, že minimálně pro tuto chvíli jeho plán nevyšel.

      Po určité době kdy se mnou již Duncan spolupracoval se mi svěřil s ještě jednou velmi zásadní informací. Prý byl součástí experimentu v rámci "Projektu Filadelfia". Sdělil mi, že on a jeho bratr Edward Cameron sloužili v roce 1943 na palubě USS Eldridge jako členové posádky.

       (Velmi zajímavý a detailní popis Duncanovi role ve Filadelfia experimentu je obsažen v knize "The Philadelphia experiment and other UFO conspiracies" od Brada Steigera, Alana Bieleka a Hansona Steigera, pozn. J.Ch.).

       O doby kdy jsem začal spolupracovat s Duncanem Cameronem mnoho nových věcí se vynořilo na povrch. Nakonec jsem si i já začal vzpomínat na záležitosti ohledně Montauk. Celá hádanka začala pomalu, ale jistě dostávat smysl. Pravda o okolnostech se počala pomalu vynořovat na světlo světa. Jako nějaké příznačné monstrum začala zaplavovat mé vědomí. Při to všem jsem věděl, že jsem teprve na počátku, zároveň jsem ale zjistil, že Duncanje vynikající médium skrze kterého se budu moci dostat ke zcela novým skutečnost. K jádru a podstatě problému.

-pokračování-