Pravda o projektu Montauk (2)

       U východního konce ostrova Long Island se nachází velmi důležitý energetický bod, který se nazývá Montauk. Pro okolní obyvatelstvo je toto místo známé malebnou přírodou a vysokým majákem, který jako opuštěné torzo připomíná přítomnost starobylé pevnosti a opuštěné letecké základny. I když tato základna byla oficiálně vojenským letectvem opuštěná v roce 1969 byla opětovně za prapodivných okolností znovu otevřená a byla provozována bez vědomí veřejnosti a mnohých oficiálních míst. Financování této základny zůstává doposud obestřeno silným závojem dohadů a domněnek. Mnozí vládní úředníci hledali odpověď bez úspěchu. Kruh jistých zasvěcenců je pevně přesvědčen, že Montauk je spojen s kulminací jistého fenoménu, který se počal odvíjet na palubě U.S.S. Eldridge v roce 1943. Jmenovaný fenomén je široké veřejnosti znám jako "Filadelfský experiment". Podle jistých faktografických materiálů katastrofou Eldridge experimenty neskončili, ale naopak vstoupily do další fáze, která trvala prakticky 30 let. Experimenty byly sousředěné do tří hlavních oblastí: řízená manipulace prostoročasu, navázání spojení s mimozemskou formou inteligence a mentální inženýrství zaměřené na manipulaci s lidským vědomím. Extrapolace toho výzkumu spadá do roku 1983, který v systému dilatace času tvoří druhou stranu časové trhliny jejiž ústí se nachází v roce 1943. Vážení příznivci Matrixu-2001.cz v tomto seriálu se vydáte na dobrodružnou cestu přímo do nitra laboratoří Montauk. Dozvíte se informace takové rozsahu, že jsou dodnes oficiálně opatřeny nálepkou "Top Secret". Průvodcem Vám bude bývalý vědecký pracovník, který se účastnil Projektu Montauk, vynálezce a inženýr elektrotechniky Preston Nichols. Člověk, který byl několikrát na pokraji smrti "jen proto", že veřejnosti odhalil fakta, který měla navždy zůstat pohřebená v nevědomí. Vítejte před otevřenou bránou do podsvětí?.. Vítejte v Montauk?..

       V roce 1971 jsem začal pracovat pro firmu "BJM" (fiktivní jméno pro společnost ve které jsem pracoval). Tato společnost byla známým dodavatelem pro armáda s dislokací na Long Island. Již několik let jsem byl absolventem titulu inženýra elektrotechniky a specialista na elektromagnetické fenomény. V tu doby jsem neměl ani ponětí o Filadelfském experimentu a okolnostech okolo Eldridge.

       Ačkoliv jsem nebyl nijak zainteresovaný do psychotronických fenoménu v té tobě a byl spíše materialistického založení přesto (a nebo právě proto) jsem získal povolení ke studiu duševní telepatie s tím abych ve formě znaleckého posudku určil zda tento fenomén existuje a nebo nikoliv. V podstatě šlo o větší vědeckou skupinu, které jsem se stal součástí. Šlo tenkrát o vládní zakázku. Musím přiznat, že jsem v této věci byl poměrně dost zaujatý a snažil jsem se tento fenomén vyvrátit. Jenže po několika měsících práce jsem ale ke svému překvapení zjistil, že tento fenomén skutečně existuje.

      Když jsem začal s výzkumem telepatie zjistil jsem, že telepatická komunikace je svými principy a fyzikálními zákonitostmi nápadně podobná tomu čemu se říká "rozhlasová vlny". Objevili jsme cosi co bychom mohli nazvat "telepatické vlny". V některých aspektech svého fyzikálního chování se skutečně chová jako rozhlasová vlna, ale ne zcela. V pozdějším čase jsem se osobně soustředil na studium vlnové délky oné tajuplné telepatické vlny.

       Ačkoliv je toto vlnění podobné charakteristice elektromagnetického vlnění jsou vlastnosti telepatických vln ve svém spektru přece jen posunuté mimo rámec normálních vlnových funkcí. Když jsem tuto zvláštnost objevil bylo to velmi vzrušující. V podstatě jsem objevil takovou elektromagnetickou funkci, která nebyla popsána v žádné dostupné učebnici a nebo studii. Byl jsem zcela uchvácen novými možnostmi. Můj zájem o metafyziku byl těmito událostmi aktivován.

       Pokračoval jsem ve výzkumu v rámci svých vlastních schopností a možností. Věnoval jsem tomu všechen svůj volný čas. V roce 1974 jsem si všiml jiného velmi zajímavého fenoménu. V tuto doby jsem pracoval s ohromným množstvím různých subjektů. Byli to lidé, kteří za úplatu podepsali spolupráci. Šlo o to, že každý den, ve stejnou hodinu byla mysl těchto subjektů záhadně blokována. Nedokázali účinným způsobem vstoupit do telepatického přenosu, ale i jejich klasické vědomí vykazovalo poruchy v tradičním způsobu mentální produkce. Zpočátku jsem myslel, že toto rušení  způsobuje nějaký elektronický signál v mém radiovém vybavení, který koreloval s jinými druhy vlnění. Později se mi podařilo zjistit, že šlo o vlnění 410 - 420 MHz. Kdykoliv se tento vlnový algoritmus uvedl do aktivity došlo o všech subjektů k zablokování žádoucí mentální produkce. Jakmile vlnění o výše uvedeném rozsahu ustalo do dvaceti minut  se u všech subjektů reaktivovali psychotronické schopnosti.

      Rozhodl jsem se, že celé záhadě přijdu na kloub a začal jsem tak zdroj onoho záhadného vlnění stopovat. Umístil jsem upravenou anténu na střechu mého vozidla a spustil VHF přijímač a vyrazil pátrat. Po jisté době jsem zjistil, že ono záhadné záření je lokalizované do místa na Long Island, které se jmenuje Montauk. Bylo vyzařováno červenou a bílou anténou na zdejší letecké základně.

       Nejprve jsem si myslel, že tento signál by mohl vzniknout náhodně. Snažil jsem se v okolí této základny vypátrat co nejvíce informací. Velmi rychle jsem zjistil, že základna není opuštěná jak se všeobecně prezentovalo, nýbrž že je v aktivním provozu. Záhy jsem narazil na bezpečnostní službu, které mi ovšem neposkytli žádné užitečné informace. Sdělili mi pouze, že místní radar je využíván v rámci projektu "FAA". Věděl jsem, že tento radar byl funkční během II.světové války v rámci místního obranného systému a byl znám jako "Sage Radar". Bylo to zastaralé zařízení a nenašel jsem žádný logický důvod k čemu by "FAA" toto zařízení potřebovalo. Každopádně jsem informacím, které mi podala bezpečnostní služba podala nevěřil, zároveň jsem ale pochopil, že jsem vstoupil do slepé uličky.

      Nicméně jsem dál pokračoval ve výzkumu duševních psychotronických schopností a dál jsem se k výzkumu Montauk antény již nevracel. Jenže situace se změnila v roce 1984 kdy mi zavolal jeden můj velmi dobrý známý. Sdělil, mi že Montauk je opuštěný a pokud budu chtít můžeme se na místo jet podívat. Pochopitelně jsem si vzpomněl na svou příhodu a neváhal jsem. Po příjezdu na místo jsme vstoupili do objektu. První co mne zarazilo byl materiálový nepořádek až chaos. Na zemi byly poházené hasící přístroje, všude byly poházené stohy listin. Vchod byl normálně otevřený. Působilo to na mne velmi zvláštním dojmem. Toto přece není způsob kterým armáda opouští základnu?

       Co mne ale hlavně udeřilo do očí bylo špičkové vybavení vysokého napětí. Je pochopitelné, že jako elektrotechnik a rozhlasový technik jsem projevil o toto zařízení zájem. Jsem také vášnivý sběratel všech těchto komponentů. Rozhodl jsem se, že si toto zařízení odkoupím. Musel jsem ale zjistit na koho  a nebo na jakou agenturu se mám obrátit. Ale i to se mi po několika dnech podařilo. Situace byla taková, že jsem si na základě řádné sepsané kupní smlouvy mohl celé zařízení poměrně levně odkoupit. Zástupci agentury mi sdělili, že podle jejich šetření je skutečně materiál který žádám bez majitele - opuštěný a že by v dané věci neměl být žádný problém. Kupujícím jsem byl pochopitelně já a zprostředkovatelem prodeje ""Surplus Disponal Agency" se sídlem v Michiganu. Prodej měl být uskutečněn během několika dní s tím, že se mi agentura ozve. Když se ovšem ani po třech týdnech se mnou nikdo nezkontaktoval ozval jsem se sám.

      V agentuře mi sdělili, že se bohužel situace změnila jelikož se dozvěděli, že dané vybavení není volné a je majetkem jisté firmy, společnosti nebo nějaké agentury. Nedaří se jim ovšem zjistit jaké. Informovali mne o tom, že technické vybavení nepatří armádě ani "GSA" (General Srvices Administration) a nebo se k tomu alespoň nijak neměly. Nakonec jsme se domluvili na tom, že po majiteli inkriminovaného zařízení budou i nadále pátrat. Po dvou týdnech jsem do agentury opět zavolal. Sdělili mi, že by bylo dobré abych se ve svém požadavku obrátil na Johna Smitha (fiktivní jméno) na vojenském námořním terminálu v Baynne, Neww Jersey.

        Nejdříve jsem Johnu Smithovi zavolal, ale odmítl se mnou se po telefonu o čemkoliv bavit. Když jsem ho navštívil sdělil, že se mi zřejmě k zařízené nikdo nepřihlásí a svým způsobem si technické vybavení o které jsem měl zájem mohu odvést bez toho abych majitele hledal. Nakonec mi dal jakési pověření v podobě oficiálního dokumentu abych byl alespoň nějakým způsobem chráněn před policií, která by mne mohla obvinit z krádeže. Ve skutečnosti ovšem o žádný oficiální dokument nešlo. Nakonec mne poslal ke správci zařízení Montauk který by mne mohl po opuštěné základně pořádně provést.

      Během několika následujících týdnů jsem tedy Montauk opět navštívil. Zde jsem se setkal s jeho správcem panem Andersonem. Tento člověk byl velmi ochotný. Sdělil mne abych byl opatrný během prohlídky s tím, že na základě žádosti se mi pokusí vyjít vstříc, ale nesmím již pak znovu dané místo navštívit. Součásti jeho práce je střežit dané místo před nezvanými hosty. Ocenil jsem, že mi ono poloúřední povolení od pana Smitha skutečně pomohlo.

      Na cestu do Montauk jsem vyrazil se svým známým, který se jmenoval Brian. Brian byl telepat. Člověk který se mnou spolupracoval na výzkumu telepatie. Když jsme obcházeli základnu šli jsme každý trochu jiným směrem. Já jsem nedaleko stavby narazil velmi zanedbaného muže, který na mne působil dojmem bezdomovce. Sdělil mi, že tajně přespává uvnitř základny od chvíle kdy zůstala opuštěná. Také mi sdělil velmi zvláštní informaci. Prý v minulosti tu probíhal velký a přísně utajovaný experiment. Nakonec tu prý všichni přišli o rozum. Jak se ale mohl bezdomovec dostat k takovým informacím. A tak jsem na něho udeřil zpříma a on se rozpovídal.

      Vyšlo najevo, že mne muž velmi dobře zná. Byla to ohromující informace, která ovšem nebyla nic proti tomu co jsem se ještě měl dozvědět. Zaposlouchal jsem se do příběhu, který počal sdělovat. Dozvěděl jsem se, že byl technik, který pracoval na základně Montauk. Projekt prý opustil těsně před tím než došlo k opuštění základny. Zmateně mluvil o jakési "bestii", která se na základnu dostala kde způsobila ohromný chaos. Předal mi také poměrně podrobné a velmi odborné informace o technických detailech strojního zařízení základny a jakým způsobem tyto zařízení pracovala. Nakonec mi sdělil, že jsem byl v tomto projektu jeho šéfem. To byla informace, která mne šokovala a které jsem pochopitelně nemohl věřit jelikož odporovala veškeré logice, zdravému rozumu a konec konců i fyzikálním zákonům. V této chvíli jsem ještě netušil, že informace které jsem se dozvěděl stály na počátku mého objevu, že Projekt Montauk je nadmíru skutečná záležitost.