ZÁHADA MACHU PICCHU

      Machu Picchu, stejně jako celá řada jiných historických staveb je pro současnou vědu záhadou zejména z hlediska využití. Nejrůznější hypotézy se bezvýsledně pokoušejí vysvětlit tyto zvláštní impozantní stavby, chrámy a oltáře. Jedna teorie říká, že Machu Picchu bylo založeno jako nepřístupná strategická pevnost, podle jiné domněnky bylo město poslední útočiště příslušníků vládnoucí kasty. Další teorie říká, že to bylo místo pro pozorování hvězd, podle jiných se tu odehrávaly obřady, rituály apod. Domnívám se, že správná hypotéza může vyplynout pouze z odpovědi na otázku, proč lidé vynaložili tolik námahy s dovozem velkých žulových bloků přes hory a hluboká údolí, když jiné horniny byl v místě stavby nadbytek. Přeprava hornin tvořila největší podíl pracnosti celé stavby, proto tato činnost nesmí být přehlížena. Dlouhodobým experimentováním jsem získal zkušenosti, že každá hornina má svůj specifický kód energetických složek.

      Dva nebo více druhů hornin umístěných vedle sebe tak, aby se jejich energetické prostory prolínaly, získají společný, ale odlišný kód od těch předchozích. Z namáhavých transportů a odlišných kódů lze usoudit, že některé kombinace hornin mohly mít kladný vliv na lidské zdraví. Nedovedu si představit jinou motivaci, která by vyvolávala u lidí iniciativu pro nadlidský výkon při přepravě kamenných kvádrů. Napovídá tomu i skutečnost, že odlišné druhy hornin byly také dováženy z velkých vzdáleností na jiná shromaždiště lidí - na Velkou pyramidu Stonehenge i další historické stavby, přestože v místě byl hornin dostatek. Protože tyto transporty nebyly dosud vysvětleny, lze jen konstatovat, že řešení se nachází mimo oblast známých skutečností.

       Další nejasností v areálu stavby Machu Picchu je jakési ohrazené místo, jehož dvě stěny jsou k sobě v přesném pravém úhlu a protilehlá strana je tvořena dokonalým půlkruhem, známa jako Torreon (Věž). A právě onen dokonalý půlkruh z kamenného zdiva vytváří záhadu celého objektu - nelze jej zařadit mezi známé konstrukční prvky.

       Poznatky vyplývající z mého výzkumu interakce hmoty odpověď na záhadu Torreonu poskytují. Podobné půlkruhy ve zdivu jsou zabudovány téměř do každé sakrální stavby a v architektuře se nazývají "Apsida". Katedrála v Chartres má velkou apsidu za oltářem vybudovanou z pěti malých apsid. Umístění více apsid v sakrálních stavbách není vzácným jevem. Půlkruhové zdivo je považováno pouze za architektonický prvek, ale je snadné prokázat, že jde také o element energetický. Jeho funkce je podobná vnitřní straně ohybu vodního toku, kde dochází k zahuštění energetických složek. Stejné energetické vlastnosti mají všechny klenby a u kruhových staveb je výsledný efekt mnohem větší. Podmínkou ovšem je zajistit pro jejich hmotu dostatek energie. Toho lze docílit situováním stavby do energetických složek, nebo budováním věží a kopulovitých kleneb.

       Objekt Torreon lze tedy hodnotit následovně: celý areál se nachází v společném energetickém prostoru dvou horských hrotů, který má nějakou energetickou hodnotu. Stavitelé potřebovali v jednom místě tuto energii zvětšit, což vyřešili postavením dvou akumulačních zdí. Další půlkruhová zeď vytváří v místě energetické přepětí.

      Domnívám se, že podobnou funkci měl i další záhadný objekt, kterým je "Chrám tří oken". Okna byla součástí masivní zdi, vystavěné z dovezených kyklopských žulových bloků. Chrám má pouze tři stěny: jednu s okny vedoucími na východ a dvě zdi po stranách.Na západní otevřené straně je usazen kamenný sloup vysoký přes dva metry a po jeho stranách jsou umístěny dva vodorovné kameny, které k němu těsně přiléhají. Sloup stojí přesně naproti prostřednímu oknu. Energetické složky tří kamenných zdí protínaly v tomto případě sloup s přilehlými kameny a vytvářely v jeho hmotě potřebné energetické napětí.

       Areál Machu Picchu má ještě další tajemství, pro které nelze nalézt opodstatnění bez dalšího cíleného výzkumu. Domnívám se, že celý areál měl stejnou funkci jako všechny sakrální stavby od zikkuratů, pyramid, kromlechů, mešit a katedrál, až po kostely naší doby - doplněním energie vytvářely ozdravný účinek v buňkách jejich návštěvníků, kteří přitom naslouchali pokynům svých duchovních vůdců.

      Stejně jako každá nová informace vyvolá i tato hypotéza pochybnosti. Mohu ale navrhnout její ověření uznávaným vědeckým postupem. Biofyzika uvádí kapacitní hodnoty buněčných membrán, které lze prokázat pomocí měřících přístrojů. Domnívám se, že by bylo zajímavé porovnat u skupiny lidí energetické hodnoty buněčných membrán před vstupem do katedrály a po několikahodinovém pobytu uvnitř. Stejným způsobem lze i na zvířatech ověřit energetické hodnoty pyramid, ohybů vodních toků, "Juryškových" domů, nemocnic s velkou úmrtností, i dalších energetických míst. Pozitivní výsledky měření by možná vyvolaly zájem o konstrukce nových měřících přístrojů.