MIMOSMYSLOVÁ ŠPIONÁŽ - DÁLKOVÉ VIDĚNÍ

       V oblasti parapsychologických jevů existuje celá řada jevů, které byly velmi záhy, přes popírání oficiálních institucí, tajně zkoumány a využity k vojenským účelům. Již celé století se vědci celého světa zabývají výzkumem těchto pozoruhodných fenoménů, a po většinu doby je pevně spjat se zájmem velkých armád, v čele s bývalým SSSR a USA, a jejich snahou o využití jevů parapsychologie v oblasti obrany. Na Východě se pro veškerou hraniční vědu vžil obecný pojem psychotronika. Je to slovo vzniklé v Čechách a označuje v podstatě spojení či vzájemné působení hmoty a ducha.

       Jsou tím míněny určité zjevné formy hypotetické energie, které by se podle amerického podplukovníka Johna B. Alexandera, jak píše ve starší americké armádní studii o vlivu parapsychologických jevů na vytrvalost a výkonnost dělostřelců, "mohly ukázat jako významné pro účinné použití ve vojenské oblasti". Americký fyzik Thomas E. Bearden, bývalý zpravodajský důstojník, taktik a odborník na letecké obranné systémy, vidí v psychotronice ideální nástroj k vysvětlení dosud nepochopitelných jevů z oblasti logiky, fyziky, metafyziky a matematiky. Podle jeho názoru je psychotronika přirozeným spojovacím článkem mezi fyzickým a psychickým či fyzikálním a parafyzikálním. Pod pojem psychotronika v širokém smyslu nespadají jen psychokinetické efekty, nýbrž také celé spektrum mimosmyslového vnímání, jako jsou telepatie, jasnozření, prekognice, retrokognice, mimotělní zkušenost atd.

       Podle definičního třídění ruských vědců rozlišujeme dva obory paranormálních jevů: bioinformatika a bioenergetika. Bioinformatika (tzn. mimosmyslové vnímání, ESP) zahrnuje získávání a výměnu informací mimosmyslovou cestou (nikoli normálními smyslovými orgány). V podstatě rozlišujeme následující formy bioinformace: hypnózu (kontrolu vědomí), telepatii, dálkové vnímání, prekognici, retrokognici, mimotělní zkušenost, "vidění" rukama nebo jinými částmi těla, inspiraci a zjevení. Naproti tomu bioenergetika popisuje jevy souvisící se vznikem objektivně vnímaných efektů, aniž by brala v potaz normální fyzikální síly nebo energie. Patří sem: psychické pohybování předměty (psychokineze), podobně vyvolaný ohýbací efekt, antigravitační jevy, změny energie, elektromagnetické působení bez dostatečného fyzikálního vysvětlení, nevysvětlitelné chemické a biologické procesy probíhající zřejmě za účasti vědomí, psychometrie a proutkařství.

       Známý americký lékař a parapsycholog dr. Stanley Krippner, který před lety vedl Maimonidovo středisko pro výzkum snů v Brooklynu, načrtl na prvním Mezinárodním psychotronickém kongresu, konaném od 18. do 24. června 1973 v Praze, kvality a úkoly idealistického psychotronického výzkumu:

       "Protože se psychotronický výzkum soustřeďuje na vzájemné působení živých bytostí a jejich okolí, bezpodmínečně musí být interdisciplinární vědou; pracovní oblastí, v níž je kladen zvláštní zřetel na integraci (tím je myšleno vzájemné působení) psychosomatické medicíny, akupunktury a vysokofrekvenční fotografie".

? Konečnými cíli psychotronického vývoje v lidské společnosti bude snaha o celistvost, rozšíření vědomí a vniknutí do jemných podrobností v oblasti poznávání. Mají-li být psychotronické jevy chápány v plném významu, musí jejich výzkum dávat přednost osobnostním hlediskům před psychopatologickými.

? Při poznávání svých psychotronických schopností jsme překonali strach před neznámem. Stejný strach musí překonat věda, aby se dokázala odhodlat k výzkumu tohoto jevu. Neschopnost přijmout nový pohled na svět zdržovala psychotronický výzkum mnoho let. Nadále už nesmí překážet ve studiu propojení člověka s psychotronikou.

? Psychotronický výzkum musí při všech experimentech respektovat lidskou důstojnost. Je nutno odmítnout výzkumné projekty, jež člověka degradují na předmět nebo dokonce na stroj.

? Výsledky psychotronického výzkumu by měly prospívat celému lidstvu. Měli bychom dbát, aby psychotronika napomáhala zlepšení lidských schopností a společenskému rozvoji a ne úřednímu dozoru a útisku. Psychotronika může nalézt smysluplné uplatnění v preventivní medicíně, léčbě a tvůrčí oblasti.

? Když psychotronika ukáže spojitost všech živých bytostí a zaměří se antiagresivně a přátelsky, může velmi podstatně přispět k přežití lidstva.

       To byla Krippnerova ideální představa. Síla lákavosti využití psychotronických (parapsychologických) jevů, jejich neuvěřitelné možnosti a tvrdá realita mocichtivosti, strachu a násilí odsunula parapsychologický výzkum do tajných vojenských laboratoří a základen. Téměř nezávisle na sobě se rozhodli Východ i Západ udržovat vše v tajnosti. Výzkum soukromých zájmových skupin byl potírán a věc se stala záležitostí studené války, ačkoli jí zcela přerostla. Informovat jen teoreticky o možnostech vyvíjených psychotronických zbraní nebylo možné, lidé by panikařili a netolerovali absolutní popření jakýchkoli ohleduplných pravidel.

      Celá záležitost se stala otázkou veřejného zesměšňování a těžké válečné reality. Vznikaly desítky obzvláště utajovaných projektů prováděných pod záštitou tajných informačních služeb a za spolupráce největších vědeckých kapacit, přičemž mnohé testy byly prováděny na bezbranném obyvatelstvu, přesně proti Krippnerovým pravidlům. Téměř okamžitě se začaly výsledky využívat v taktické vojenské strategii a špionáži.

      Jednou z nejfantastičtějších technik tohoto druhu je tzv. dálkové pozorování. Jde o bioinformatickou metodu spočívající na neznámém principu přenesení vycvičené mysli na jakékoli místo v prostoru a čase. Vlastně jde o dálkovou kryptestézii, avšak s připomínkou, že v rámci této metody lze vidět nejen v přítomnosti. Pak můžeme takový pohled do minulosti nazvat v rámci přísnější parapsychologické terminologie retrokognicí, nebo, v případě pohledu do budoucnosti, proskopií neboli jasnozřením. Jedním z amerických projektů, které se zabývaly touto technikou, byl projekt SCANATE, vedený fyziky dr. Haroldem E. Puthoffem a dr. Russellem Targem, a jehož zadavatelem byla CIA ve spolupráci s NSA ve Washingtonu.

       Pokus se konal na neznámém místě ve státě Virginia v roce 1977 a přítomní mu byli mimo jiné vysocí vojenští úředníci jako generálmajor George R. Nash. "K čertu, teď už se nedá utajit vůbec nic!" vykřikl zděšený bezpečnostní úředník americké vlády, když posoudil dálkově zjištěné informace průzkumného média Pata Price o odposlouchávacím zařízení Armádního signalizačního sboru ve Virginii, jehož úkolem bylo sledovat sovětské družice. Zeměpisné souřadnice satelitního monitoringu zvolilo vedení NSA ve Washingtonu, předalo je prostřednictvím příslušníka CIA renomované továrně na myšlení zvané SRI a odtud je zakódované obdržel médium Pat Price.

       Shoda mezi Priceovým popisem a skutečností byla tak vysoká, že CIA a NSA trvaly na opakování experimentu, neboť pojaly podezření, že systém má neutěsněné místo, kudy informace unikly. Nenašlo se však nic, co by tyto obavy potvrdilo. Skeptikové mezi bezpečnostními úředníky stáli před záhadou. Vždyť ve hře byla důvěra v národní bezpečnost. Price, jako by to tušil, se pro vyrovnání špionážních proporcí podvolil dalšímu experimentu. Zaměřil své dálkové vnímání na podobné zařízení pro sledování satelitů, tentokrát umístěné na Urale.

      Pracovníkům CIA nejenže udal zeměpisnou polohu, nýbrž také detailně popsal celé zařízení: přistávací plochy pro vrtulníky, koleje vedoucí k úbočí hory, radarové antény a neobvykle vysoký podíl žen, zejména v noci. Všechny údaje později potvrdila klasická špionáž. Podle pracovníků CIA, kteří experimentovali, je Price prvotřídním neviditelným agentem, který díky svým paranormálním schopnostem dokáže prozkoumat každý kousek Země a před nímž nelze nic utajit. Takový James Bond v oblasti mimosmyslového vnímání.

       A nezůstalo u něj, ani u projektu SCANATE. Projekty pokračují dodnes, i když většinou už ne jako pokusy, nýbrž praktická činnost. Bylo zjištěno, že přenos těchto informací se může udát i ve zdánlivě nepříznivých podmínkách, jako jsou Faradayova olověná klec či prostory hluboko potopené mořské ponorky, čímž lze vyloučit možnost, že by PSI-přenos fungoval na bázi elektromagnetických vln. U druhu ESP, jímž je vnímání na dálku, se vedoucím pracovníkům SRI Puthoffovi a Targovi společně s prvotřídním týmem senzibilů podařilo nejen vědecky dokázat jeho existenci, nýbrž je také za stejných podmínek opakovat. Kromě toho přispěli k přesnému popisu bioinformatického vnímání.

      Pro paranormální časové a prostorové zkušenosti vznikly během let pracovní výrazy jako je vnímání na dálku/dálkové pozorování nebo mimotělní zkušenost (výstup astrálního těla). Mohlo by se zdát, že jedno nahrazuje druhé, ale není tomu tak. Dálkové pozorování se od telepatie liší tím, že vědomí jasnovidectvím nadaných senzibilů si představu o cílovém místě tvoří nikoli jako jednotlivé informace, nýbrž vnímá oblast v její celistvosti. Dr. Werner F. Bonin definoval jasnovidectví jako činnost založenou na stejném principu jako telepatie, jako "paranormální dovídání se o předmětech nebo dějích v přítomnosti či minulosti, aniž se využívá jiné psychické struktury, tzn. agent a vnímatel jsou jedna osoba". Švýcarská psycholožka Fanny Moserová (1872-1953) odlišila dvě základní podoby jasnovidectví, a tak vytvořila základ pro přehlednou interpretaci celkového jevu:

I.Prostorové jasnovidectví
1.přímé vnímání (v prostoru) skrytých předmětů či dějů;
2.přímé vnímání na (prostorovou) vzdálenost - putující jasnovidectví

II.Časové jasnovidectví
1.pozorování v budoucnosti (prekognice)
2.pozorování v minulosti (retrokognice)

      Vidění do budoucnosti, prekognice (nebo také proskopie), o níž se Moserová zmiňuje, odporuje v důsledku svého nepříčinného charakteru obvyklému fyzikálnímu vysvětlení ještě víc než jev mimosmyslové vnímání. Vzhledem k tomu, že vnímající zpravidla předpokládá pravděpodobný průběh dějů, a tak může už předem vyvozovat závěry, je nutno s mimosmyslovým vnímáním nakládat obzvlášť pečlivě.

      Dálkovým pozorováním (Remote Viewing) rozumíme vyhledávání předmětů nebo dějů na velké vzdálenosti, přičemž cíl bývá udán souřadnicemi. Pomocí těch a dalších záchytných bodů je senzibil schopen se do cílového bodu "nastřelit" a sdělit jeho vnitřní nebo vnější charakter. Dálkové pozorování umožňuje dokonalému ESP-médiu pronikat do tajných politických ústředí, armádních velitelství, raketových sil, muničních a atomových skladů, do leteckých, námořních či ponorkových základen, do výzkumných ústavů, nepohyblivých i pohyblivých objektů, zkrátka do center výkonné moci, jejichž vypátrání znamená nesmírnou strategickou výhodu.

      Američtí dálkoví pozorovatelé opakovaně dokázali, že jsou schopni - byť ne s absolutní spolehlivostí - dostat se do bezpečnostních prostorů, trezorů, kde dokáží přečíst tajné dokumenty a rozluštit vojenské kódy. Pokud jde ale o mimotělní zkušenost, nejde sice o příliš rozdílnou věc, nicméně, ač to nemůže být zatím vědecky podloženo, předpokládáme spíše cestování hypotetického astrálního těla (psycho-bioplasmová složka), ne jen "televizní přenos" ze stálého místa, jak je dálkové pozorování často připodobňováno.

       Není tomu dávno, co se podařilo jednomu dálkovému pozorovateli odejít z vojenských služeb. Tak se veřejnost dozvěděla podrobnosti o projektu, který měl za úkol právě pomoc při válečných konfliktech, katastrofách a špionáži - projekt Sunstreak. Důstojník David Morehouse vstoupil do této para-jednotky v roce 1988 a neměl tušení, do čeho jde. Praxi popisuje asi takto: Obdrží souřadnice, dostanou se do "éteru"-tak tomu stavu vědomí říkají, zaměří se a pozorují. Pracovně v projektu Sunstreak zavedli pojmenování "éter". "Je to místo mezi realitou a místem vzdáleným v čase a prostoru. Je to prostředí, ve kterém se pohybujete jako nějaký fantom, který se zaměřuje na svůj cíl.", tvrdí.

      Na otázku, jak to funguje, mu odpověděl jeho vedoucí slovy: "My sami nevíme, jak to funguje. Ale funguje to!" Pomáhali takto při nespočtu důležitých akcí, jako byla operace Pouštní bouře v Iráku, či zřícení letadla nad Lockerbee ve Skotsku, kdy jen díky této metodě zjistili příčinu katastrofy - explozi výbušniny. Činnost lidí jako je David Morehouse však přináší i vedlejší účinky na osobu dálkového pozorovatele. Je to především nesmírná emocionální bolest a celkové rozbourání života. Takoví lidé se stávají oběťmi svého povolání, jelikož odpovědní funkcionáři zcela zanedbali stránku přípravy.

      David Morehouse popisuje destrukci, jakou mu tato práce přinesla. "Jednou z nejhorších věcí, která se vám může stát, je spasitelský komplex.", říká. "Myslíte si, že jste bůh. Můžete se volně pohybovat v čase, můžete prožít jakoukoli událost, i psychologické aspekty té události, která se stala v jiném čase a na jiném místě. Můžete se vrátit k okamžiku nula v Hirošimě, nebo se plazit mezi kostmi a popelem v Dachau. A co řeknete své ženě? A co řekne ona vám?: 'Jaký jsi měl den, zlato?' Začnete pomalu ztrácet schopnost komunikovat s ostatními lidmi."

      Způsobilo mu to rozpad rodiny. Opustit projekt se však rozhodl až z toho popudu, když zjistil, že dálkové pozorovatelství nemá být využíváno pouze pro špionáž a pomoc v katastrofách, ale že se armáda snaží udělat z něj prostředek psychologické destrukce, prostředek k zabíjení. Morální odpovědnost pak udělala své. Byl nečestně propuštěn z armády a rodina a přátelé začali dostávat výhružné dopisy a telefonáty. Nejtěžší bylo, když se, tehdy si myslel, že armáda, pokusila zabít jeho manželku a děti, přes to všechno, co pro ni udělal.

      Dnes již se prý o život nestrachuje, snaží se navázat znovu dobré vztahy s rodinou, píše o svých zážitcích knihu a usiluje téměř o nemožné - o navrácení do normálního života. Je přesvědčen, že atentátníkem byla Centrální zpravodajská agentura - CIA. Když se teď o těchto projektech mluví oficiálně, mluví o tom i bývalý šéf CIA i generál Thompson, doufá D.M., že se budou i další kolegové připojovat k jeho poselství, a že se veřejnost bude zajímat o to, aby věc sloužila v zájmu lidskosti a ne proti ní. A také dodává: "Víme, jak taková 'monstra'(dálkové pozorovatele) vytvořit, jenže nevíme, jak se přeprogramovat, jak se vrátit do normálního života."

      Rozdíl mezi idejemi starými desítky let a zdá se nevyhnutelným osudem vojenského využití parapsychologických technik a pachutí soudobé reality, je jak vidět nemalý. Hlavním cílem současnosti by asi mělo být zprůhlednění těchto rádoby obranných aktivit a obeznámení veřejnosti s praktickou realitou tak, aby se sžila s novým viděním světa a měla možnost se alespoň zčásti sama rozhodovat, k jakému účelu poznatky užije. Ještě dokud je čas a propast mezi vládnoucími a veřejností se nestane otrockou.