KONTROVERZNÍ TEORIE - "DUTÁ ZEMĚ"

       Nejen vědci s napětím čekají na závěry chystaného mezinárodního průzkumu v Arktidě a Antarktidě. Má dát zásadní odpověď na otázku, zda je Země dutá. Tak prý uvnitř zeměkoule je prazvláštní svět se živými bytostmi, kterým svítí podivné slunce. Připomeňme, že o neprobádaných podzemních říších - jako je Agharta nebo Shambhala - se zmiňují už od šerověku lidských dějin mýty i náboženské spisy. Vědeckou teorii duté Země v novověku zformuloval jako první slavný astronom Edmund Halley, kterého připomíná nejen pojmenování legendární komety. Víc jak 200 let poté odborníci vášnivě diskutují, zda měl pravdu. Cožpak může být naše planeta dutá tak, jak ji podobně představuje globus? Alternativní vědecká hypotéza stála u zrodu multidisciplinárního výzkumu, do kterého se zapojují astronomové, geofyzici, seismografové i další specialisté.

       Dokázali tak prý už objasnit mnohé záhady, které do té doby nemohli vysvětlit vědci tvrdící, že útroby Země jsou tuhé, přičemž zemské jádro sálá žárem 5000° C.  To se mj. týká problematiky pohybu kontinentů, zemětřesení, polárních září a dalších závažných jevů. Zatím poslední expedice do "duté země" se uskutečnila v roce 1991 pod vedením dánského vědce a badatele Edmunda Borka. Některým odvážlivcům se údajně do tajuplné říše podařilo vstoupit již mnohem dříve. Vedou tam dvě možné cesty - severním nebo jižním polárním otvorem. Severní vchod si ke vstupu měl zvolit Olaf Jansen, jenž do utajeného koutu dorazil na lodi (přes Zemi Františka Josefa a otevřenou cestu v ledu ústící na volném, vcelku teplém, moři) 15. srpna 1829. Přesně o 100 let později (konkrétně 12. 12. 1929) se do této země za jižním pólem doplavil kapitán Hubert Wilkins.

       Nešlo však jen o lodě. Dlouho utajované americké vojenské dokumenty mají potvrdit, že admirál námořnictva USA Richard Evelyn Byrd měl severním a jižním polárním otvorem proletět roku 1929 letadlem! Průlet si později zopakoval: v únoru 1947 zvolil vlet na severu, 13. 1. 1956 se vřítil do jižního polárního otvoru.

       Vyznavači této teorie mají mnoho argumentů. Na ukázku jich pár vybíráme:

• Ledovce u zemských pólů vznikají z říčních toků uvnitř polárních otvorů v podmínkách tamější zimy. Řeky uvnitř zamrzají, ale v létě se ledovce odlamují a jsou vytlačovány ven - do nám známých moří. Kusy ledu tvoří sladká voda, která jinak v atmosféře této oblasti není.
• Do neznámého kraje pod zemskou kůrou na severu (a na podzim) stěhují mj. makrely, sledi, velryby, tuleni, polární lišky, ale třeba i sobi. Tady se nejen ukryjí před krutou venkovní zimou, ale také je to příjemné zákoutí pro rozmnožování.
  V Severním ledovém oceánu badatelé běžně nacházejí subtropické rostliny, květiny, stromy a semena, které musejí pocházet z duté země, kde takovéto rostlinstvo má dostatek tepla.
• Také záběry z družic lokalizovaly polární otvory. Těmi slunce uvnitř duté země vyzařuje vysoce energetické elektrony a protony, které při styku s atmosférou nad nimi způsobují polární záře. Navíc Hubbleův vesmírný teleskop i sonda Voyager dokázaly, že většina planet naší sluneční soustavy má polární záře. Z toho podle této teorie tedy vyplývá, že všechna kosmická tělesa jsou dutá! To platí také o Měsíci, což zjistila i seismografická záznamová zařízení, která na tamějším povrchu umístili američtí astronauti při projektu Apolo.
• Severní větry z tohoto utajeného světa často přinesou tolik pylu, že zcela zbarví ledovce - zeleně, žlutě či červeně (například Karmínové útesy Sira Johna Rosse.)
  Přes tato místa nepřelétají družice ani letadla, protože hrozí nebezpečí vlétnutí do polárního otvoru. Vzhledem k neexistenci hmoty tam je totiž místní nedostatek gravitace.
• Obávané ozónové díry na zemských pólech tady tvoří vzduch (s absencí ozónu), který proudí ven zevnitř vnitřní země polárními otvory.
  Vyznavači těchto názorů upozorňují, že zmíněná fakta byla dosud záměrně držena v tajnosti. O to víc očekávají od připravované průzkumné výpravy, která má údajně využívat i pomoci satelitů v kosmickém prostoru.

      Zmínky o podzemních říších a duté zemí lze nalézt v ústních tradicích i náboženských spisech mnoha kultur světa. Pojmy jako Shambhala či Agharta jsou dostatečně známé.

       Slavný astronom Edmund Halley byl prvním vědcem v moderní době, který dospěl k závěru, že země je dutá. Po něm následovala vědecká diskuse trvající asi dvěstě let, kterou ukončilo až Pearyho údajné objevení severního pólu. Badatel Marshall Gardner však poukázal na nesrovnalosti v Pearyho deníku a také americký Kongres ve dvacátých letech uspořádal v této věci slyšení, při němž bylo Pearyho tvrzení zcela vyvráceno. Přesto je Peary dodnes považován za objevitele severního pólu. Diskuse by tedy měla pokračovat.

       Tato alternativní vědecká teorie navzdory pro ní nepříznivému klimatu ve vědeckých kruzích nezanikla, ale podnítila multidisciplinární výzkum, který zahrnuje astronomii, geofyziku, seismografii, folkloristiku, religionistiku a další obory. Je zajímavé, že podává vysvětlení jevů (a jejich vlivu), které model plné země vysvětluje buď nedokonale či vůbec (gravitace, slapy, zemětřesení, polární záře, atd.) a umožňuje pochopení starobylých představ o zemi, v dnešní době považovaných za pouhé mýty.

     Souhrn vědeckých důkazů duté země

    1) Badatelé navštívili tuto zemí za póly a vrátili se, aby podali
zprávu o svých objevech.

• Richard Evelyn Byrd, admirál námořnictva Spojených státu, proletěl letadlem severním a jižním polárním otvorem v roce 1929, v únoru 1947 severním a 13. ledna 1956 jižním polárním otvorem.(Secret of the Ages, str. 114, Worlds Beyond the Poles, od Gianniniho)
• Kapitán Hubert Wilkins dosáhl této země za jižním pólem 12. prosince 1929. (Worlds Beyond the Poles, Giannini)
• Olaf Jansen připlul do této země 15. srpna 1829 severním polárním otvorem.(The Smoky God, str. 89)
• Pacient dr. Nephiho Cottoma z Los Angeles navštívil tuto zemí skrze severní polární otvor v tomto století.
• Dánský vědec a badatel Edmund Bork vedl expedici do duté země roku 1991.
  

    2) Magnetické póly se nekryjí se zeměpisnými. Rotující dutá země s téměř nehybným vnitřním sluncem by zapříčinila vznik geomagnetického pole země. Jelikož zemská osa byla v minulosti posunuta, vnitřní slunce si stále uchovává svou původní orientaci a způsobuje, že geomagnetické póly nesouhlasí se zemskou osou.

    3) Ledovce vznikají z řek uvnitř polárních otvorů. Řeky v zimě zamrzají, ale v létě se ledovce odlamují a jsou vytlačovány do moře. Tvoří je tedy sladká voda, která se jinak v této oblasti v atmosféře nevyskytuje.

    4) Sibiřští zmrzlí mamuti a další divoká zvířata žijící uvnitř země, jako je nosorožec srstnatý, sob, hroch, lev a hyena, spadnou do řek, v nichž zmrznou a později se dostávají ven spolu s ledovci. To vysvětluje, proč se v jejich žaludcích často nachází ještě čerstvá potrava.

    5) Četné ryby jako makrela a sleď; zvířata jako velryba, tuleň, polární liška, sob a pižmoň; ptáci jako jespák, labuť, husa sněžní, berneška a racek Rossuv se každé jaro a podzim stěhují do a z neznámé severní země kvůli rozmnožování nebo aby unikli chladné zimě.
(Gardner, kap. 12)

    6) Severní vítr přináší teplejší počasí. Na okraj polárního otvoru slunce v létě dopadá kolmo, tak jako na rovníku, což značně zvyšuje teplotu. Olaf Jansen uváděl, že když se ocitli na dálném severu, na okraji polárního otvoru, "Slunce žhnulo v takovém úhlu, jako bychom byli v jižních zeměpisných šířkách a nikoliv na dalekém severu. Otáčelo se kolem, jeho oběžná drahá byla stále viditelná a stoupalo každým dnem výše... Jeho paprsky, které dopadaly v šikmém úhlu, dodávaly ničím nerušené teplo." (The Smoky God, str. 76, 83)

    7) Eskymáci říkají, že jejich předkové pocházejí ze země na severu, kde slunce nikdy nezapadá. Marshall B. Gardner píše, že "...když se tito Eskymáci snažili říci, odkud pocházejí, ukazovali k severu a popisovali zemi věčného slunečního svitu..." (A Journey to the Earth's Interior, str. 302)

    8) Na dalekém severu, za pólem, uvnitř polárních otvorů a za oblastí ledu, existuje OTEVŘENÉ MOŘE, do něhož se několik badatelů dostalo. V určitých obdobích sahalo na jih až k 80. stupni severní šířky. Zdá se, že dříve dosahovalo dále k jihu než dnes.

• Badatel Olaf Jansen a jeho otec dosáhli Země Františka Josefa v červnu 1829 a nalezli otevřenou cestu ledem, kterou se dostali do otevřeného moře v polárním otvoru a pak do duté země. (The Smoky God, str. 60, 61)
• Několik vyprávění badatelů, kteří se dostali do tohoto otevřeného moře na druhé straně ledové bariéry je v knize dr. D. Barringtona "The Possibility of Approaching the North Pole Asserted" vydané roku 1818 v New Yorku. Dr. Barrington píše, že v roce 1751 kapitán MacCallam velící velrybářské lodi dostal nápad během přestávky v lovu vykonat rychlou cestu k severnímu pólu. Dosáhl severní šířky 83 stupňů a nenalezl žádný další led. Ve skutečnosti nenalezl ani kousek ledu během posledních tři stupňů. Musel však svého dobrodružství zanechat, neboť na sebe nechtěl přivolat nevoli svých majitelů.
• Další cestu vykonal dr. Dallie z Holandska na holandské válečné lodi během obhlídky grónských rybářských oblastí. Dosáhl 88 stupňů a hlásil, že počasí je teplé a moře zcela prosté ledu. Dallie naléhal na kapitána, aby plul dále, ale ten byl přesvědčen, že se již příliš vzdálil od svého stanoviště.
• Později pan Stephens plavící se na jiné holandské lodi v roce 1754, která byla proudem zanesena na 84. stupeň, uváděl, že chladno není nijak velké, že má na sobě jen o něco více oblečení než obvykle, že spatřil jen málo ledu, kterého směrem k severu ještě ubývalo.

    9) Badatelé nacházejí subtropická semena, květiny, zelené rostliny a stromy i mnoho naplaveného dřeva plovoucího v Severním ledovém oceánu, které nemohou pocházet z jiného místa než z duté země.

    10) Severní větry často přinášejí tolik pylu, že zbarví ledovce. Barevný sníh byl analyzován a bylo zjištěno, že červená, zelená a žlutá barva obsahuje rostlinnou hmotu podobnou pylu. Podle pozorování padá v různých ročních obdobích. Badatel Kane v prvním dílu své knihy na str. 44 napsal: "Dopoledne 5. srpna jsme minuli Karmínové útesy Sira Johna Rosse. Skvrny červeného sněhu, od něhož odvozují své jméno, bylo možno jasně vidět na vzdálenost deseti mil od pobřeží... Všechny strže a rozsedliny, v nichž se usadil sníh, jim byly silně zbarveny... neboť pokud by byl sněhem pokrytý povrch více rozšířen, jak dříve v roce nepochybně bývá, karmín by zde jako barva převládal."

    11) Severní a jižní polární záře jsou způsobeny slunečním větrem vnitřního slunce proudícím skrz polární otvory a sledujícím zemské elektromagnetické siločáry. Ten způsobuje, že se atomy v atmosféře v okolí otvoru ozáří a vydávají překrásnou severní a jižní záři. Vědci ji přirovnávají k televizi, ale nemají odpověď na to, co je katodou; jejich zdroj energie není znám. Připouštějí, že musí jít o sluneční vítr, ale sluneční vítr z našeho slunce je odražen okolo země jejím elektromagnetickým polem a je mu tedy bráněno ve vstupu do atmosféry.

• Zde teorie duté země poskytuje dokonalou odpověď co se týče zdroje energie polárních září, této obří televizní katody. To slunce uvnitř duté země vyzařuje vysoce energetické elektrony a protony polárními otvory, které při styku s atmosférou nad nimi způsobují polární záře.
  

    12) Sonda Voyager a Hubbleův vesmírný teleskop potvrdily, že většina planet naší sluneční soustavy má polární záře. To mátlo vědce, protože sluneční vítr není ani dost silný na to, aby způsobil polární záře na zemi, o polárních zářích na vnějších planetách ani nemluvě. Teorie dutých planet poskytuje nejlogičtější řešení: VSECHNA kosmická tělesa jsou dutá. Polární záře a geomagnetická pole planet naznačují, že nejsou jen duté, ale mají vnitřní slunce a polární otvory. Skrz ně silný sluneční vítr z vnitřních sluncí vyzařuje a způsobuje polární záře při kontaktu s atmosférou nad polárními otvory.

    13) Astronomická pozorování polárních září na Marsu, Venuši a Merkuru ukazují, že tyto planety jsou duté a mají ve svém středu slunce, která svítí skrze polární otvory.

    14) Obrázky z družic ukazují polární otvory.

    15) Země není dostatečně tuhá, aby mohla být pevná po celém svém průřezu. Sir G. H. Darwin ve své knize "Thé Tides and Kindred Phenomena of the Solar System" píše: "Těleso země, na kterém spočívají oceány, nemůže být absolutně tuhé. To platí o všech tělesech. Musí být více či méně deformováno přitažlivosti slunce a měsíce." Ukazuje také, jak se tyto přitažlivosti počítají - na základě měření dvoutýdenního slapu. Tím je myšlena "...malá nerovnost slapu - výška, přibližná perioda dvou týdnů v závislosti na úhlu mezi oběžnou dráhou měsíce a rovinou tvořenou rovníkem. Lze vypočítat míru, jakou by měl mít dvoutýdenní slap, kdyby země byla absolutně tuhá."

• Výsledky těchto výpočtů ukazují, že země se do jistě míry poddává přitažlivosti slunce a měsíce. Tato poddajnost není dostatečně malá na to, abychom mohli říci, že je prakticky tuhá, a není ani dostatečně velká, aby bylo možno tvrdit, že má tekuté jádro. Závěr tedy je, že musí být dutá.
• Po obšírném prozkoumání teorie gravitace jsem dospěl k závěru, že newtonovská fyzika dovoluje, aby všechny planety, slunce a měsíce byly dutá tělesa. Za předpokladu, že jsou všechny dutými tělesy s povrchem širokým 10% průměru planety také dovoluje, aby všechny planety a dokonce i slunce měly pevně povrchy s hustotou v rámci možnosti. Možnou výjimkou může být Saturn.

    16) Země se zdá být na pólech zploštělá, což částečně způsobuje existence otvoru vedoucích do vnitřní země.

    17) Země vibruje jako mýdlová bublina, která je dutá. Při velkém zemětřesení vibruje jako zvon, který je také dutý. Základní vibrační perioda země je 54 minut. To naznačuje, že to musí být dutá koule.

    18) Van Allenovy radiační pásy mají díry na polárních vrcholech shodující se s tamními otvory. Vědci nechápou, co je zdrojem radiace těchto pásů a připouštějí, že pochází že slunečního větrů. Ale sluneční vítr z našeho slunce je odrážen okolo země jejím elektromagnetickým polem. Teorie duté země odpovídá, co je tímto zdrojem. Slunce uvnitř duté země vyzařuje elektrony a protony polárními otvory, které při styku s atmosférou nad nimi způsobují polární záře. Poté jsou uvězněny elektromagnetickým polem země, které vytváří Van Allenovy radiační pásy.

    19) Na dalekém severu badatel Nansen objevil, že severo-jižní obzor se v perspektivě zkrátil, zatímco východo-západní zůstal stejný, k čemuž by docházelo, kdyby se tam nacházel polární otvor. Ve skutečnosti běžné navigační přístroje nefungují v arktické a antarktické oblasti tak jako jinde, protože nejsou brány v úvahu polární otvory. Například horizontální gyroskop se stane vertikálním při vstupu do polárního otvoru a dosažení středobodu okraje polárního otvoru. Magnetický kompas bude ukazovat na jedné straně otvoru nahoru a na druhé straně dolů podle toho, na které straně vůči magnetickému pólu se nacházíme. Na jiných místech se může pouze točit.

    20) Žádná letecká společnost nelétá přes pól, protože by tím riskovala, že letadla vlétnou do polárního otvoru.

    21) Žádné družice na polárních oběžných drahách nemíjejí pól blíže než na 300 mil. Žádnou družici nelze umístit na stabilní oběžnou dráhu přímo nad polárními otvory, aniž by byl vzat v úvahu místní nedostatek gravitace daný neexistencí hmoty v polárních otvorech.

    22) Rentgenové, ultrafialové a další obrazy slunce pořízené stanicí Sky-lab odhalují díry na slunečních pólech, kde je gravitace velmi zmenšená vlivem otvoru do dutého jádra "planety bohů".

    23) Seismografická záznamová zařízení umístěná na povrch Měsíce misemi Apollo naznačují, že měsíc je také dutý.

    24) Ozónové díry na zemských pólech jsou vytvořeny vzduchem prostým ozónu vycházejícím zevnitř země polárními otvory. Tyto ozónové díry v atmosféře jsou větší v ročních obdobích, kdy polárními otvory vychází větší množství vzduchu.

Není tedy zřejmé, že existuje více vědeckých důkazů o tom, že naše země a všechny ostatní planety jsou duté, než těch, že mají kombinaci pevného a tekutého jádra? Opravdu, existují téměř drtivé důkazy o tom, že naše země JE DUTÁ, ale není to obecně známo, protože tento objev byl záměrně držen v tajnosti. Každý, kdo však vynaloží trochu energie na vlastní studium a zkoumání, může nyní dospět k poznání pravdy o skutečné struktuře naší země.