ANTARKTICKÝ LEDOVÝ TÍT SE ZMENŠUJE O 153 KILOMETRŮ KRYCHLOVÝCH ROČNĚ

       Ledový krunýř, který pokrývá povrch Antarktidy, přichází v důsledku tání o 152 kilometrů krychlových (? 80 km3) ročně. (Stejné množství vody se v USA spotřebuje za cca 3 měsíce.) Nejmarkantnější úbytek byl zaznamenán v západní části kontinentu. Ztráta se projevuje vzestupem mořské hladiny o 0,4 milimetru (? 0,2 mm) za rok. Tempo je rychlejší, než vědci předpokládali. Výsledky vycházejí z podrobných satelitních měření zemské gravitace, jež probíhaly od dubna 2002 do srpna 2005. Získané údaje vyhodnotili a 2. března 2006 zveřejnili experti z Coloradské univerzity v Boulderu (University of Colorado at Boulder).

       Ze změn v gravitačním poli autoři studie (Isabella Velicognaová a John Wahr) odvodili přibližnou hmotnost vody v ledové krustě. Dosavadní výzkumy se opíraly o údaje z radarových altimetrů (výškoměrů) umístěných na palubách družic a také z laserových přístrojů v letadlech. V prvním případě však nebylo možné měřit příkré svahy a ve druhém případě bylo monitorování omezeno na nedostatečně velká území. Je zřejmé, že výsledky takových výzkumů měly omezenou platnost. Mezi takové se zařadila i zpráva amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA) popopisující stav v roce 2002. Dr. H. Jay Zwally v textu konstatoval, že ledu v Antarktidě ubývá, zatímco v Grónsku je vody v pevném skupenství stále více.

      "Toto je první studie, která dokazuje, že celková bilance hmoty antarktického ledového štítu je ve výrazném poklesu," upozornila hlavní autorka studie Isabella Velicognaová. Výsledky jsou ve zjevném rozporu s prognózou Mezivládního panelu pro klimatické změny (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) z roku 2001. Tehdejší odhady úbytek ledové masy v Antarktidě nepovažovaly za pravděpodobný a naopak se přikláněly k domněnce, že vyšší úhrn sněhových srážek mocnost ledovců posílí. Realita je přesně opačná. "Ve skutečnosti bude sněhových srážek stále méně," argumentoval Robert Bindschadler z NASA. "Víme, že teplejší podnebí vede nakonec k menší tvorbě ledu."

      "Celková bilance antarktického ledu je závislá na regionálních změnách ve vnitrozemí a ty zase na pobřežních oblastech. Změny, jež vidíme, jsou nepochybně dobrým indikátorem změny klimatických podmínek," vysvětlila Velicognaová.

      Podmínky na Antarktickém poloostrově u pobřeží Jižní Ameriky se radikálně změnily po té, co se v roce 2002 rozpadl obří ledovec Larsen B o rozloze 3.250 čtverečních kilometrů. Ledovcové šelfy se za poslední tři desetiletí (do roku 2004) zmenšily o téměř 13.500 čtverečních kilometrů.

      Pokud by západoantarktický ledový štít, který je oproti východoantarktickému osmkrát menší, roztál, zvýšila by se hladina světových oceánů o 6 až 7 metrů. Podobné následky by mělo rozpuštění pevninského ledovcového příkrovu v Grónsku.

     Měření gravitačního pole zajišťuje dvojice družic zkráceně nazývaných GRACE (NASA/German Aerospace Center Gravity Recovery and Climate Experiment). Sondy obíhají po oběžné dráze ve výšce 480 kilometrů. S jejich pomocí vědci sestavily dosud nejpřesnější mapu gravitačního pole Země. Mapa je mimo jiné využávána pro studium ledovců a oceánských proudů.