EDITORIAL K 14.3. 2006

      O víkendu jsem měl jednu akci v Plzni. Vlastně jí tam mám každé dva měsíce - jde o školu esoteriky, kterou v tomto městě již několik let vedu. O tom, ale v této chvíli psát nechci. Když jsem jel v neděli v podvečer vlakem do Prahy někde uprostřed cesty jsem zažil nádhernou mystickou příhodu z dravcem. Vlak stál nedaleko Zdic jak se říká "mezi poli". Díval jsem se z okna a v duchu si říkal kdy asi zase pojedeme. Krajina měla docela nudný výraz - byla provokativně zasypána čerstvým sněhem, který tu o víkendu napadl. V jisté chvíli jsem spatřil na obloze dravce. Majestátně kroužil nad zasněženým polem jako kdyby mu ta letošní zima vůbec nevadila. V jeho letu a pohybech křídel bylo něco "královského" něco velmi vyjimečného, a povzneseného. Čím více a pozorněji jsem ho sledoval měl jsem stále intenzivnější pocit, že ses ním na tu dálku spojuji. V této chvíli mne už v celku vlak ani tak moc nezajímal, a po pravdě řečeno, spíš jsem si přál, aby se ještě nějakou chvilku nerozjížděl. Mému přání bylo nakonec vyhověno a já jsem obdržel nádherné vnitřní sdělení - od majestátného tvora - krále nebe. No nic, bylo to krásné, ale já vám nyní musím sdělit co Matrix nadělil k úterku.

      Vyznal jsem se z epizody o mém setkání s "korábem oblohy" - dravcem. V době nedávno minulé jistí lidé v Třetí Říši vymýšleli trochu jiné koráby oblohy. Ale vážně. Německý vývoj letecké a raketové technologie si zaslouží výjimečnou pozornost, už jen proto, že záměrně byla spousta věcí historiky překroucena a nebo zcela vynechána. Je zřejmé, že poválečný rozmach letecké techniky Spojených Států, ale i bývalého Sovětského Svazu byl v převážné míře postaven na ukořistěných materiálech, které se podařilo vyhrabat z nacistických archívů, a pak samozřejmě, na větší či menší míře donucení těch německých vědců, kteří spadli do amerického a nebo ruského zajetí. Život má přece jen ohromnou cenu. V další, tedy již šestém díle se podíváme na další z projektů tentokrát německo - italského tandemu Miethe a Belluzzo.

      Z úplně jiného soudku je další článek od Mirka Schmidta. Bytostně z něho cítím s jakým zaujetím a Láskou ho tento člověk psal. Je nabitý naprosto skvělými myšlenkami a mnohdy ojedinělým viděním světa a lidského nitra. Patří přesně do té kvality informací, které můžete číst stále znovu a znovu od začátku, a vždy budete nacházet něco nového. Jsem velmi rád, že se Mirek zařadil mezi externí spolupracovníky Matrixu a začal pravidelně přispívat. Proč? Odpověď je velmi prostá - umí inspirovat, povzbudit v naprosté upřímnosti a ryzosti toho co předává.

     O Venezuele se v poslední době začalo říkat "Irán na americkém kontinentu". Konec konců a proč ne? Zásoby ropy má velké množství stejně jako Irán, ne-li více. A co navíc, má velmi charismatického prezidenta, jež svým původem patří do etnika rodných indiánů. Již delší dobu leží Venezuela Spojeným Státům Americkým v žaludku. No, není divu, vždyť jako jeden z mála států latinské Ameriky se nechce podřídit politickému a ekonomickému diktátu USA.

     Zasněženými poli jsem začal a u nich také náš kruh uzavřeme. Jak vidno letošní zima se v mnohých kritériích nadlouho zapíše do seznamu překonaných rekordů. Je polovina března a agentura "RSO" informuje o tom, že ve Walesu a v Maďarsku zuří sněhová bouře. Na Novém Zélandu a v Iránu se otřásla země. Konečně proč chodit tak daleko. O víkendu sice neznatelně, ale přesto, se třásla půda na Slovensku. Konkrétně u Vrbového.

     A na závěr tak jako vždy si dáme malou porci nějaké moudré myšlenky:

     "Chval přítele veřejně a kárej ho mezi čtyřma očima".

    Leonardo da Vinci

Hezký den přátelé