VÁLKY 20. STOLETÍ: OPAKOVANÝ PODVODNÝ TRIK

       Šalamoun, ve svých starodávných spisech, napsal: "není nic nového pod sluncem". Pravdivé v mnoha případech, a to i  v případě válek 20. století, ve kterých USA hrály důležitou roli. Čtyři nejvýznamnější "války" 20. století (používám výraz volně) mají podivuhodně mnoho shodných rysů. První světová válka, Druhá světová válka, válka ve Vietnamu, a válka proti terorismu, ke všem čtyřem došlo poté, co prezidenti klamně slíbili odpor myšlenkám zapojit se do války. Navíc každá z válek měla vhodnou záminku, která nahnala zemi do boje, a každá z nich posloužila vytyčenému směru architektů internacionalizmu.


      Jak už to bývá, politici říkají to, co je třeba pro jejich zvolení. Tento záměr byl zřejmý i v případě Woodrowa Wilsona, Franklina D. Roosevelta, Lyndona B. Johnsona a George W. Bushe. Nejprve Woodrow Wilson, který v roce 1916 čelil znovuzvolení a moc dobře věděl, že Američané byli stále oddaní americkému ideálu nezasahovat v jiných zemích, zatímco Evropě zuřila válka. Jeho volební kampaň proto odrážela tento názor a jeho slavným sloganem bylo "on nás nezatáhl do války". Dále v roce 1940, v době celosvětové války, slibovala Rooseveltova kampaň: "Nepošlu naše chlapce do cizí války". Lyndon Johnson nebyl tak důrazný ve svém protíválečné pozici, přesto jasně oznámil, že vyslání amerických vojáků do Vietnamu "by neposkytlo žádné řešení skutečného problému ve Vietnamu." A nakonec prezident Bush, který ve volební kampani v roce 2000 zareagoval na nedávnou záplavu požadavků většiny nezasahovat v jiných zemí: Bush opakovaně sliboval, že jeho admnistrative nebude provozovat "budování národů".

      Veškeré sliby byly jednoduše rétorika a nic víc. V každém případě samotný prezident nevěřil svým slibům. Ve Wilsonově případě, v době volenbního sloganu "on nás nezatáhl do válka", byl jeho blízký důvěrník a Wilsonova tzv. "nezávislé já" plukovník Edward M. House, který tajně osnoval, spolu s britským ministrem zahraničí způsob, jak zatáhnout USA do První světové války. Roosevelt v jednom z nejočividnějších případů, osobně slíbil Churchillovi vstup do války, jestliže Německo napadne Polsko, zatímco zastával neúčast ve válce. Johnsonova opozice vyslání vojáků do Vietnamu se ukázala jako klamná tím, že podepsal Rezoluci o zálivu Tonkin (the Tonkin Gulf Resolution) (která oprávnila vyslání amerických vojáků do Vietnamu) těsně po svém zvolení v roce 1964, tedy o hodně dřív, než k údajnému incidentu v zálivu Tonkin došlo. A nakonec podvodný slib prezidenta Bushe vyhnout se budování národů, který porušil prvním příkazem v pozici prezidenta. Jeho asistenti a tvůrci zahraniční politiky jasně zastávali filozofii zásahování. Fakt, že tito neokonzervativci (kteří bez ostychu podporují změny režimů a projekty budování států) byli ustanoveni kandidátem s programem nezasahovat, jasně ukazuje, že Bush nikdy nebylrozhodnutý dodržet závazek vyhnout se zahraničnímu zapletení.    

       Spiknutí

      Kromě lichého protiválečného slibu ve výše zmíněných případech, navíc došlo k vhodně k události, a co víc,  v každém případě bylo dovoleno, aby k této události došlo a tato událost posloužila  výhodně zámince, aby USA vstoupily do války. Tvrdit, že šlo o spiknutí, by v žádném z případů nebylo přitažené za vlasy.

      Nejpve tedy k události kolem Lusitánie, kterou zahaluje mnoho nejasností. Potopení Lusitánie spolu s  posádkou 195 američanů, bylo hlavní událostí, která vyburcovala americké veřejné mínění podpořit vstup do Velké války. Britská "cestovní loď" nejen že vezla zbraně, dokonce byla plně vyzbrojena do války a byla registrovaná jako ozbrojený pomocný křižník; odporující si fakta, kvůli kterým kapitán lodi odstoupil. Americká vláda o všem moc dobře věděla, dokonce Němci se poukoušeli inzeráty v novinách přimo varovat Američany před cestováním na podobné lodi. V důsledku zasáhu ministerstva vnitra, byl vytisknut pouze jeden inzerát v celé zemi. William Jennings Bryan (americký právník, státník a politik, třikrát byl kandidátem za Demokratickou stranu na prezidenta, a otevřeně kritizoval zájmy bohatých obchodníků...pozn.překl.)se pokoušel donutitWilsona, aby Američany varoval, ale bez úspěchu. 195 mrtvých Američanů posloužilo vhodně k připomenutí, jak moc zlý ti Němci jsou.

       Že se vědělo dopředu o útoku na Pearl Harbor, je dobře zdokumentováno. Navzdory ohromnému množství informací o plánovaném japonském útoku a navzdory vědomí o tom, že Pearl Harbor byl jedním z možných míst možného útoku,  nebyl Pearl Harbor varován. Dokonce ani poté, kdy byla zachycena zpráva "východní vítr, déšť", přesto nebylo vydáno žádné varování.  ("Východí vítr, déšť" byla jedna ze tří možných zpráv, které byly určeny pro japonské diplomaty po celém světě. Japonským diplomatům bylo nařízeno sledovat zprávy vysílané z Tokia, s důrazem sledovat zprávy o počasí. Jestliže slyšeli předpověď  "severní vítr, zataženo" - znamenalo to válku se Sovětským svazem, "západní vítr, jasno" znamenalo válku s Británií, "východní vítr, déšť válku se Spojenými Státy"...pozn. překl. ). A nakonec během příprav k útoku, kdy byly přerušeny diplomatické styky ze stany Japonska a kdy Roosevelt prohlásil, "bude válka", nebyl vysláno žádné varování pro velitele v Pearl Harboru. Většina historiků si myslí, že Roosevelt a jeho poradci se dopustili tragické chyby, kdy Rooseveltova administrativa je líčena jako tlupa neschopných idiotů. Vzhledem k faktu, že šlo o vysoce inteligentní osoby, vzhledem k tomu, že měli motiv a vzhledem ke slovům samotného Roosevelta, který prohlásil že  "v politice se nic nestane náhodně", je víc než pravděpobné, že šlo o úmyslný omyl.

       V případě incidentu v zálivu Tonkin, události, která pro Američany odstartovala válku ve Vietnamu, není ani nutné vytvořit argument o spiknutí. Fakterm je, že k "incidentu" nikdy nedošlo. Jde o danž fakt podložený důkazy mnoha svědků, kteří v té době byli v zálivu a nebyli svědky žádného útoku.

      Nakonec případ 11. září, kdy spoluúčast vlády byla moc dobře zdokumentovaná Alexem Jonesem a dalšími. Neokonzervativci a Project for a New American Century si vysnili nový Pearl Harbor, který jim poslouží jako záminka  válčit po celém světě. Stejně jako měl Roosevelt svůj Pearl Harbor v roce 1941, měli američtí vůdci svůj v roce 2001.

      Průměrný Američan se cítí pohodlně v samolibé důvěře ve svou vládu, neboť poskytuje pohodlí vyhýbání se důležitým otázkám. Nicméně automatické reakce, které jednoduše zesměšňují argumenty o spiknutí, se stávají zpochybnitelné, a to nejen po prozkoumání důkazů o spiknutí, ale hlavně v případě kdy se podíváme na slavné dokumenty o operaci Northwoods. Význam dokumentů operace Northwoods nemůže být větší. Plán Northwoods byl v roce 1962 plánem americké vlády unést dopravní letadlo, zinscenovat teroristické útoky v Miami a Washingtonu D. C., vyhodit do vzduchu americké lodě a napadnout americké základny a ze všeho obvinit Kubu. Cílem bylo vytvořit záminku pro vojenskou invazi na Kubu. Naštěstí nedošlo k uskutečnění plánu. Význam odhalení těchto dokumentů ve vládních archívech je důležité, protože odhaluje rozsah čeho všeho je vláda schopná. Jasně dokazují, že když naši vůdci vyhledávají válku a se je-li třeba, spiknou, aby k ní došlo. To vše dodává důvěryhodnost tvzením o konspiracích, které se objevily po První světovou válce, Druhé světové válkce, Vietnamu a ve válce proti terorismu.

      Společný jmenovatel: Internacionalizmus

      Společným jmenovatelem každého z popsaných případů byl internacionalizmus. Globalisté, kteří řídí americkou politiku již více než 100 let, vždy využili každé vhodné přiležitosti k vytvoření, ospravedlnění  a zplnomocnění světové vlády. Po skončení První světové války přišel první pokus vytvořit světovou vládu, ale Společnost národů byla neúspěch, protože americký Senát zvolil udržení státní svrchovanosti. Po Druhé světové válce vznikla Organizace Spojených národů. OSN má být rámcem světové federace. Vietnamská válka (stejně tak Korejská válka) zplnomocnila podpůrné vojenské organizace OSN (NATO v Korei a SEATO ve Vietnamu). Nakonec prezident Bush, který se mnohokrát zavázal usilovat o souhlas OSN s vojenskou akcí, spolu  nutností dodržet rezoluce OSN, jinak dojde k vojenskému řešení. ?