NUKLEÁRNÍ VÁLKA S IRÁNEM - ANALÝZA

      Spuštění finální války za použití jaderných hlavic proti Iránu se nachází ve finálním plánovacím stádiu. Koaliční partneři kteří jsou koncipováni do skupiny (USA - IZRAEL - TURECKO) jsou v pokročilé fázi připravenosti. Různá vojenská cvičení plánována již od počátku roku 2005 ve své strategii počítala s nácvikem útoku na Irán. Na druhé straně iránské ozbrojené síly také vedly velmi masivní vojenské manévry v oblasti Perského zálivu v očekávání zřejmě nevyhnutelného amerického útoku. Paralelně od počátku roku 2005 se rozběhla intenzivní kyvadlová diplomacie mezi Washingtonem, Tel Avivem, Ankarou a ředitelstvím NATO v Bruselu. Před nedávnem byl na své misi v Ankaře ředitel CIA Porter Goss. Při tto příležitosti požádal tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana, aby koalici "poskytl politickou a logistickou podporu během vzdušného útoku na iránské nukleární a vojenské cíle".

       Další v pořadí, premiér Aron Sharon ještě v době před svým onemocněním dal zelenou ozbrojeným silám Izraele začít s útoky do konce března:

       Vrcholní izraelští úředníci vyslovili konec března 2006 jako poslední termín pro spuštění vojenského útoku na Irán?..  Konec března se shoduje se zprávou "IAEA" pro "UN" (Spojené národy) ohledně jaderného energetického programu. Izraelští politici věří, že jejich hrozby mohou ovlivnit zprávu, nebo přinejmenším si vynutit jistou formu dvojznačnosti, která by mohla být využita zámořskými podporovateli a také jako forma ospravedlnění pro izraelskou vojenskou akci.

       Konečně, zatím je stále velmi nejasné jak na vojenský plán zareaguje evropská frakce NATO. Zde ukáže čas jak se situace vyvine, ale je velmi pravděpodobné, že nakonec Evropa podporu vysloví.

       Různé dílčí části vojenských akci, které s největší pravděpodobností by byly součástí masivního útku na Irán jsou uspořádány Pentagonem a americkým ředitelstvím pro strategii a řízení (USSSTRATCOM) na "Offutt letecké základně v Nebrasce".

       Akce oznámené Izraelem by byly uskutečněny v úzké koordinaci s Pentagonem. Struktura rozkazů této akce je centralizován a nakonec Washington rozhodne, kdy zahájit vojenskou akci.

       Americké vojenské zdroje potvrdily, že vzdušný útok na Irán by zahrnovaly rozsáhlé a intenzivní provedení srovnatelné s s bombardováním Iráku v roce 2003. Zcela jistě by tato aktivita po všech stránkách překročila rámec izraelského útoku na nukleární centrum "Osiraq" v Iráku z roku 1981. S největší pravděpodobností by byla použitá plná síla operačních B-2, které by startovaly ze základny Diega Garcii. Jejich aktivita by byla doplněna o stroje F-117, jež by startovaly zřejmě ze základny "al Udeid" v Kataru.

       Útok by byl veden zcela jistě minimálně na 24 hlavních základen nějakým způsobem spojených s národním jaderným programem Iránu. Je ovšem pochopitelné, že jejich počet a strategie likvidace bude do poslední chvíle utajována.

       V listopadu 2005 byl použit strategický plán v rámci masivního vojenského cvičení amerických vojenských jednotek. Lekce cvičení zahrnovaly mimo jiné zcela vážně použití simulovaného útoku konvenčními a nukleárními zbraněmi proti fiktivnímu nepříteli. Předmětné vojenské cvičení bylo velmi příznačně pojmenováno - "Global Lightening". Toto cvičení mělo deklarovat pokročilý stav připravenosti. Zatímco novinové reportáže z různých asijských států se domnívali, že oním "fiktivním nepřítelem" je Severní Korea, ukazuje se ve skutečnosti, že nejde o nikoho jiného než o Irán.

       Již dnes je zcela zřejmé, že pro tuto lokální jadernou válku nesmí existovat nesouhlasné politické hlasy uvnitř EU. Zřejmě z tohoto důvodu pokračují velmi intenzivní konzultace mezi Washingtonem, Paříží a Berlínem. Na otázku proč právě s těmito státy je velmi jednoduchá odpověď. Byla to právě Francie a Německo, které dělali "americké vojenské ose" největší potíže během války v Iráku. Jinými slovy Washington v těchto chvílích velmi intenzivně pracuje na tom aby panovala jednoznačná shoda na obou stranách Atlantiku, tedy mezi USA, EU a bezpečnostní radou UN. Tato shoda se týká realizace lokální jaderné války, která by potencionálně mohla zasáhnout střední a východní enklávu centrální Asie.

       Velmi důležitou roli tu hraje fakt, že celá řada arabských států jsou vlastně jakýmisi tichými společníky US/Izraelského vojenského projektu. V listopadu 2004 se izraelská armádní špička setkala na půdě ředitelství NATO v Bruselu s jejich protějšky ze šesti státu lokalizovaných v oblasti Středozemního moře (Egypt, Jordánsko, Tunisko, Maroko, Alžirsko a Mauretánie), přičemž došlo k podepsání NATO - Izraelského protokolu. Poté došlo na vojenská cvičení nedaleko pobřeží Sýrie, kterých se zúčastnily USA, Izrael a Turecko a v únoru 2005 se Izrael společně s několika dalšími arabskými zeměmi zúčastnil vojenského cvičení v rámci tzv. "anti - teroristických manévrů".

       Mezitím světová média ve společném chóru jasně ukázala na Irán jako "hrozbu pro světový mír".

       Mnohé novinové reportáže odhalující jisté rysy vojenského programu velmi posloužily žádané deformaci zahrnující širší charakter vojenské akce, která vážně uvažuje o použití taktických jaderných zbraní. Válečný program je postaven na Bushově administrační doktríně preventivní atomové války pod "2002 Nuclear Posture Rewiev".

       Co se týče pravdivých skutečností ohledně zdrcujících důsledků vojenské akce, která by zahrnovala použití jaderných hlavic proti Iránu lze konstatovat, že řízená mediální dezinformace splnila svůj účel.

      Součástí také desinformace je rozhodnutí amerického Senátu z roku 2003 ohledně nové generace taktických jaderných zbraní s výbušnou kapacitou až 6x větší než byla bomba svržená na Hirošimu s tím, že jsou tyto zbraně "bezpečné pro civilisty" jelikož explodují hluboko pod zemí.

        Právě díky ohromné propagandistické kampani, která si získala podporu autoritativních jaderných vědců jsou "mini - nukes" představovány spíše jako nástroj míru než války. Pochopitelně, že řádně mediálně zmasírovaná veřejnost jim tuto blbost schlamstne i s navijákem.

       Preventivní jaderný útok za použití taktických jaderných zbraní by byl veden z americké strategické základny vojenského letectva OFFUTT v Nebrasce kde se nachází ředitelství "STRATCOM" ve spolupráci s koaličními řídícími velitelskými stanovišti v Perském zálivu, základny Diego Garcia, Izraele a Turecka.

       Pod nově vytvořeným mandátem USSSTRACOM nese odpovědnost v rámci "dohledu nad globálním úderným plánem" sestávající z obou druhů konvenčních a nukleárních zbraní.

      Proto aby mohl být realizován tento plán byla vytvořena nová správa rozkazů pod názvem "Joint Functional Component Command Space and Global Strike" čili "JFCCSGS". Takže JFCCSGS má mandát dohlížet na spuštění jaderného útoku v souhlasu s "2002 Nuclear Posture Rewiev", který byl schválen americkým kongresem v roce 2002. Zcela neuvěřitelné, ale politicky logické jest fakt, že "NPR" schvaluje použití nukleárních zbraní nejen proti tzv. "teroristickým zemím", ale i proti Číně a Rusku.

       Podle velmi důvěryhodných zdrojů je od listopadu 2005 "JFCCSGS" v jakémsi "předběžném stavu připravenosti" v rámci vedení významných vojenských cvičení. Nová (JFCCSGS) měla splnit požadavek deklarovat a parafovat operační schopnost do 18. listopadu 2005. Týden před tímto termínem došlo k ukončení vojenského cvičení (Global Lightening), přičemž toto cvičení bylo propojené s dalším vojenským cvičením deklarovaným jako "Vigilant Shield", které bylo řízené sekcí NORAD.

       Poté co převzal pod velení několik nových misí v roce 2002 musel být "americký strategický rozkaz" reorganizován aby se dosáhlo lepší spolupráce a funkčního uvědomění, sděluje důstojník námořnictva Capt. James Graybeal, hlavní mluvčí "STRATCOM". S květnem roku 2005 počalo (JFCCSGS) reprezentovat jasnou představu o operacích a začalo vyvíjet denní operační požadavky a integrovaný plánovací proces.

 

Koncept plánu (CONPLAN) 8022

(podle nejnovější informací došlo před několika desítkami hodin přesně ve 03.11 hod 26.1.2006 k aktivaci "CONPLAN 8022. Podrobnosti přinese Matrix-2001.cz zítra)

      JFCCSGS v pokročilém stavu připravenosti odjistí jaderný útok namířený proti Iránu. Operační realizace tohoto úderu je nazvána "CONPLAN 8022". Tento terminus technicus je popisován také jako: "aktuální plán určený námořnictvu a letectvu, který uvedené do operační činnosti vojenské letectvo a loďstvo včetně ponorkového uskupení". "CONPLAN 8022 je určen pro údajný preventivní úder buď proti Iránu a nebo Severní Koreji vedený taktickými jadernými zbraněmi. Neobsahuje tedy útok proti Číně a nebo Rusku.

       Mise (JFCCSGS) má aktivovat "CONPLAN 8022, tedy jinými slovy odjistit jadernou válku s Iránem. Hlavní velitel - jmenovitě prezident Spojených Států George W. Bush by instruoval sekretáře obrany, kteří by pak proškolili odpovědné pracovníky v rámci  aktivace "CONPLAN 8022".

       "CONPLAN" od jiných vojenských akcí nepředpokládá totiž rozmístění pozemních jednotek na území nepřítele.

 

Role Izraele

      Lze konstatovat, že od sklonku roku 2004 Izrael hromadil konvenční a nukleární zbraňové systémy v očekávání útoku na Irán. Tato kumulace vojenských prostředků byla z velké části financována americkou vojenskou pomocí, která vyvrcholila v červnu 2005. Izrael má v současné době tak k dispozici několik tisíc "smart air launched weapons" a zhruba asi 500 ks "bunker - buster bombs", které mohou nést taktické jaderné zbraně bmby.

       Byla dodána také "B61 - 11" což je nukleární verze konvenční "BLU 113". Zjistilo se také, že byl na konci roku 2003 Izrael vybaven ponorkami třídy "Dolphin", které jsou vybavené raketami "US Harpoon" vybavené jadernými hlavicemi, které jsou v současné době namířené kam jinam než na Irán.

 

Rozšíření války

       Teherán tvrdí, že v případě jakéhokoliv útoku povede odvetu ve formě odpálení celé řady druhů balistických střel namířených proti Izraeli. Tento odvetný útok bude zřejmě také veden na četná zařízení americké armády v Iráku, Afgánistánu a Perském zálivu. Je zřejmé, že nálety proti Iránu by rozpoutaly válku v daleko širších oblastech východní části centrální Asie. Navíc plánovaný útok na Irán by byl veden v kontextu se stažením syrských vojsk s Libanonu a tak by se otevřel nový prostor pro rozmístění izraelských válečných sil v této oblasti. Je třeba také počítat s účastí Turecka uvnitř izraelských vojenských akcí jakožto součást dohody z roku 2004 mezi Ankarou a Tel Avivem.

       Na druhé straně nedávno posílil Teheerán svou vzdušnou obranu prostřednictvím ruského protiraketového systému "TOR M-1", přičemž v říjnu 2005 ruská raketa vyzvedla na oběžnou dráhu první iránský špionážní satelit "SINAH - 1" na orbitu kolem Země. "Sinah - 1" je prvním z několika dalších iránských satelitů připravených k startu na orbitu v několika málo měsících. Je evidentní, že v průběhu roku 2006 bude mít Irán plně funkční síť satelitních špionážních systémů na orbitě kolem Země, které budou moci včas varovat řídící vojenská stanoviště o vedení útoku ze strany nepřítele.

       I když je to zatím pouze velmi bledý odlesk možností Izraelských a Amerických špionážních družic nelze opominout fakt, že před měsícem podepsal Teherán s Ruskem kontrakt ve výši 1 miliardy dolarů za nákup pokročilého obranného systému, který bude schopen ničit řízené rakety a laserem řízené pumy atd. Projekt bude připravený během několika následujících měsíců.

 

Závěrečné poznámky

        Implikace výše uvedených skutečností jsou ohromující. Všechny ukazatelé naznačují, že tímto konfliktem se otevřeme jednoznačně riziku konfliktu podstatně globálnějšího charakteru. V případě, že budou použity nukleární zbraně byť lokálního charakteru mohou se odjistit doposud existující zábrany použití těchto nástrojů u jiných mocností světa. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že toto vojenské dobrodružství může být ohrožujícícm faktorem budoucnosti lidstva.

       V následujících týdnech a měsících je třeba vytvořit globální podporu zdravému rozumu, který by dokázal čelit zcela nepředloženým reakcím mnohých činitelů a silových skupin, jež byly vyjmenovány v této analýze. Je třeba aktivovat velmi účinný faktor mezinárodních sankcí namířených proti USA a  Izraeli. Jinak Bůh s námi??


       Michael Chossudovsky je autorem mezinárodního bestselleru " The Globalization Of Poverty", publikuje v jedenácti jazycích. Je profesorem ekonomie na univerzitě v Otawě a ředtelem "Centra pro výzkum globalizace", je přispěvatelem do známé encyklopedie Britannica. Jeho poslední vydaná kniha se jmenuje "America´s War on Terrosism"

Převzato: Global Research

(c) Michael Chossudovsky

Translation 2006: Matrix-2001.cz (volný překlad, redakčně kráceno)