BOSENSKÁ PYRAMIDA SLUNCE - UNIKÁTNÍ REPORTÁŽ ARCHEOLGA OSMANIGIČE ODHALUJÍCÍ MYSTÉRIA DÁVNÝCH VĚKŮ (2)

        2. Fenomén kamenných koulí

       2.1. Megalitické záhady Kostariky

      Po  návštěvě kamenných pyramid a kamenných megalitů,které se nalézají na celé planetě rozhoduji se, že analyzuji ještě jeden, ale tentokrát méně známy, fenomén starého světa: kamenné koule. 

     Po méně jak třech hodinách letu s Houstonu přistál jsem nedaleko hlavního města, San Jose v Salvadoru. To je nejmenší stát Střední Ameriky a má méně jak 4 miliony obyvatel. Pokládám za jednu  z nejvíce stabilních demokratických systémů v regionu: nemá stálé vojsko již od roku 1949. Ve srovnání s okolními zeměmi mají velmi dobře propracovaný systém sociálních organizací.

     Na letišti kde pronajímají vozidla velice byli překvapení, když slyšeli kolik stovek kilometr potřebuji ujet abych se dostal na svou první návštěvu Kostariky. Po půl hodině jízdy přijedu  do milionového San Jose ve kterém jsem se na chvíli zastavil. Naplnilo mne dojmy čistoty, spořádanosti, čistoty a spořádanosti. Obyvatelstvo je vlastně jakousi směsicí příslušníků ostatních národů Střední Ameriky. Zhruba z 80% jsou čistě španělského původu a jen 17% tvoří mestikové.

Milionové San José, hlavní město demokratické Kostariky

      Pouze tři procenta obyvatel tvoří černoši. Jejich předci přišli z oblasti  Karibiku, aby  pracovali na plantážích banánů. Po pravdě řečeno jsou banány tím posledním důvodem, kvůli kterému jsem tuto zemi navštívil. Totiž, na konci roku 1930 a začátkem roku 1940 , americká "United Fruit company" vykácela stromy, a nasázela plantáže banánu na jihu Kostariky. Ústí řeky Terraba ( známa jako Sierpe, Diquis a General River) je první stanice naleziště kamenných koulí. Později se kamenné koule našly na okraji Golfita a na ostrovu Isla del Cano.

Kamenná koule při vstupu do parlamentu Kostariky

        Prakticky všechny koule jsou vytvořeny od granodiorita, tvrdého kamene jehož naleziště je na vrcholu horských masivů Talamance.  Kamenolom je asi okolo 80 kilometrů daleko od místa naleziště koulí.

Artefakt v Národním muzeu přemístěný z jihu Kostariky

       Několik koulí je vytvořeno z coquina, tvrdého materiálu podobného vápennému kamenu, který je formován od pískového depozita. Předpokládám, že tento kamen byl přenesen z vnitrozemí  přes ústí řeky Terraba- Sierpe.

      Koule se nachází také i na pacifickém ostrově Isla del Cano, který je vzdálen 20 km od pobřeží Kostariky.

      Velikost koulí je určena od několik centimetrů až po největší průměr 2,5 metru. Nejtěžší koule má váhu přes 30 tun. Odchylky od perfektního kruhu jsou minimální: asi 0.2 - 5 cm.

     Archeolog Doris Z. Stone v roce 1940. napsal na začátku své reportáže :"Nelze než  perfektní kamenné koule Kostariky zařadit  mezi neobjasněné "megalitické záhady".

      Dodnes bylo nalezeno okolo 390 kamenných koulí. Zato nedodělané koule se nikdy nenašly, a ani nářadí,  kterým byly tvořeny. Není pochyb o tom, že koule nejsou přírodního původu.

       Prakticky všechny koule po svém nalezení změnily své místo a byly převezeny jinam. V Kostarice začali zdobit dvory a parky privátních domů, kostelů, nemocnic a vládních institucí. Dokonce jsou dvě přeneseny do USA: jedna je v muzeu National Geographic Socity ve Washingtonu, a druhá ve dvoře Harvardské univerzity v Cambridge, Massachusetts.

Autor v Národním muzeu Kostariky

       Způsob opracování koulí není jasný. Mnohokrát jsme vzal kus granodiorita a zkoušel zahříváním ho opracovat, ale začne odpadávat povrch (jako plát).Zjistilo se že, pravidelný sférický oblý tvar nelze zahříváním získat. 

       Některé koule byly nalezeny pod zemí společně s keramickými předměty Zjistilo se, že jsou staré nejméně 1200 - 3200let. Znamená to, že všechny koule mají původ z před kolumbijské doby.

     Podle svědků, kteří je nalezli na originálních lokalitách zdá se že mají pravidelnou orientací (nejčastěji sever - jih), to že jsou formovány do triangulace (skupiny  tří koulí). Velmi často jsou  nalézány na vrchu různých vyvýšenin.

     Bohužel, odvozem koulí z jejich originálních míst se navždy ztratila možnost analyzovat jejich vztah z okolím. Jen u šesti koulí známe jejich lokaci.

      Ve svém velmi dlouhém a plodném období hledání koulí v Kostarice, americký archeolog Samuel K. Lothrop ("Archeology of  the Diquis, Costa Rica,"Peobody Museum of Archeology and Ethnology, Harvard University, 1963) došel k závěru že "existuje astronomická orientace těchto koulí".

      Autor George Erikson a Ivan Zapp ("Atlantis in America: Navigators of the Ancient World") předkládá teorie, že jsou koule staré asi 12 000 let a že je používali už i v Atlantidě jako navigační nástroje. Zajímavý je i objev jakéhosi nádobí s prohloubeninami, které symbolizovaly hvězdy. Tyto prostředky byly nalezeny vždy v blízkosti jmenovaných artefaktů.

     Doug Yurchey ("?Were Costa Rican Spheres Ancient Receivers") předkládá teorii o kameních koulích která koketuje s existencí umělého lidského energetického systému. Starobylé kamenné monolity, pyramidy, a kamenné koule jsou podle  Douga částí "jakéhosi prehistorického Teslova systému", kterého užívali potomci Atlantidy. Oni plnily funkci elektrovodiče světové bezdrátová distribuce. Při tom jim kamen sloužil jako uzemnění pomoci kterého se frekvence pojila se zemskou elektromagnetickou frekvenci..... (Zajímavé je , že hroty moderních antén mají také tvar koule).

     Samozřejmě, energetická sublimace Země při tom hraje základní úlohu. Takže originální rozmístění koulí potřebovalo sledovat energetické linie a zemské  dráhy.

     Kamenné koule nalezené ve městě Guayabo,  v provincii Cartago, sloužil  jako velmi precizní kalendář, tvrdí autor Michael O´Reily (v regionálním deníku "La Nacion",25.03.1979.,Turrialba, Cartago).

      Po tisíce let kdy byly vystavené  činnosti klimatických faktorů ztratil povrch koulí svou původní podobu. Ale přesto jsou na některých stále zřetelné zajímavé petroglyfy.

     Například, koule vystavena v muzeu hlavního města Kostarika San Joseu, popisuje viditelnou spirálu a druhotně vyryté linie.

Petroglyf na kamenné kouli v Národním muzeu

       Astronom Edwin Quesada analýzou petroglyfů dospěl k názoru, že existuje spojitost mezi čárami na povrchu koule a hvězdnou konstelací Pegasa  a Andromedy . Nalezené linie a tečky  na povrchu koulí souhlasí s lokací hvězd a liniemi, které se táhnou mezi nimi. Výsledek byl překvapivý.

Hvězdné konstelace a petroglyf - kamenné koule jako hvězdné mapy?

       Dvacet dva hvězdných  konstelací mají takové tvary, které se shodují s  petroglyfy na kamenných koulích.

      Spirála na petroglyfu odpovídá spirále , kterou tvoří M31 - tedy galaxie Andromedy na nočním nebi.

      Dvacet jedna hvězdných konstelací opakují se ve formování zvláštního tvarů petroglyfů jež odpovídají Beta Andromedě, Alfa Andromedě, Omikrom Andromedě, HR8632 v konstelaci Lakerata, Beta Pegasa, Pi Pegasa,Gama Pegasa a hvězd v souhvězdí Ryby (Teta, Jota, Lambda, Kapa, Gama i Omega).

     S ohledem na to , že je petroglif v kamenné kouli viditelný, mohly se na ní sledovat pohyby hvězd průběhu noci, a s ohledem na rotaci naší planety. Jak kamenné koule rotovaly z leva napravo, byla hvězda Severka na spodku koule, potom se hvězdných konstelace pohybovaly ve směru z východu na západ. Tedy, sféra nebyla jen astronomická mapa, ale hned praktické planetárium.

     Ještě jeden detail přitahuje pozornost. Spirála která je ukázaná na kamenné kouli odpovídá spirálovému tvaru M31 galaxie a její pozici vztahu na druhé souhvězdí. Přitom ze Země je tento útvar viděn prostým okem pouze jako svítící tečka. Jak mohli starověcí autoři znát pravou strukturu této galaxie?

    Také tvar petroglifů určitě není náhoda. Jaké zprávy nám asi předávají?

      Moje návštěva Narodního muzea v San Jose budí tolik rozdílné myšlenky a otázky,  na které hledám odpovědi. A pak slyším  průvodce se skupinou amerických turistů který nás vrací do plytkého oficiálního vysvětlení.

Oficiální vysvětlení problematiky kamenných koulí

        Nemohl jsem odolat a zapojím se do diskuze. Průvodce sám nejprve znázornil o jakém fenoménu je řeč. Samozřejmě Američané doposud odhalili pouze malou část kamenných koulí: jejich počet se určitě ustálil v tisících. A všechny  na jednom místě.

Obrys 30 tun těžké největší nalezené koule v Kostarice i ve světě

      Američtí turisté poslouchali, a průvodce pozval svoji skupinu na další prohlídku exponátů muzea.

Umělecké znázornění možných autorů kamenných koulí

        Další den pobytu Kostariky věnuji návštěvě několika aktivních vulkánům na severu. Vulkány přispěly ke skutečnosti, že tento kraj tvoří energeticky velmi aktivní planetární bod.

Autor na vrcholu kráteru sopky Irazu v Kostarice

        Na jihu země jedu moderní cestou (CA 2),  která pokračuje až na hranice s Panamou. Na cestě zahnu z hlavní cesty a dojedu do jediné indiánské rezervace Boruča, která je relativně blízko ústí  řeky Diquis. Rezervace leží na nepřístupném terénu na horském vrchu. V Baruči není ani stopa po pokrokové indiánské kultuře. Jak jsem předpokládal. Oni nejsou autory těchto koulí.

     Později po několika hodinách jízdy dojedeme do Palmar Norte. Před střední školou je kamenná koule  umístěna do plavého kamenného prstenu, jako okrasný diamant.

Kamenná koule na dvoře školy v Palmar Norte - jižní Kostarika

       Most přes řeku Rio Grande de Terraba mě vede do malého města Palmar Sur kam je přemístěn největší počet naleznutých kameních koulí.

Rozcestí směrem k Palmar Suru s největším výskytem kamenných koulí na světě

      Je pravdou, že toto spící městečko, nemá co ukázat světu kromě tajemných koulí, které se nachází na každém důležitým místě a ulici kterou projdete.

V písku ležící koule před opuštěným domem - Pamar Suru

       Vyjdu z auta a dotýkám se koule. Je teplá, vystavená slunečnímu záření. Drsný povrch mi nedává odpověď v tom, čemu vlastně v historii sloužila.

Obsahují tyto artefakty záhadné energetické vlastnosti?

      Jedu malými neasfaltovanými uličkami Palmar Sura. Koule nacházím prakticky na každém kroku: před hezkými domy i před opuštěnými bouranými domy, v příkopě a na vyvýšenině, v parku i na neupravených loukách.

Kamenná koule před pěkně upraveným domem - jižní Kostarika

        Hezky upravený park v centru Plmar Sura má pravidelně rozdělených deset koulí. Pracovníci kteří udržují tuto část města nevěnují žádnu pozornost megalitické minulosti.

Upravený městský park v Palamr Sure obsahuje 10 koulí od jednoho do dvou metrů v průměru

       U některých kamenných  koulí všímám si vytesaných linií na povrchu. Bohužel jsou nejasné, tak abych mohl poznat petroglify nebo astronomické symboly.

Je možné že petroglyfy na kamenných koulích jsou součástí kalendářního systému?

      Cesta mě vedla dále do vnitrozemí jižní Kostariky. Tentokrát jsme odbočili z hlavní cesty na jejich "fincu" zemědělskou oblast. Na křižovatce "Finca 5" opět koule: některé jsou celé a některé jsou zlomené asi možného výkopem a nebo transportem.

      Další den strávím objížďkou delty řeky Diquis. Několik hodin na cestě po řece lodí nepochybně potvrzuje, že Američani v polovině XX století nasázeli plantáže banánů na velmi malém prostoru tohoto teritoria. Pod hustým pralesem je minimálně 95% delty.To mi jen potvrzuje moje pochybnosti, v souvislosti s tím, že je tu dodnes nalezeno jen malé procento kameních koulí.

Asi 95% delty řeky Diquis je zarostlá pralesem

Znovu si připomínám oficiální tvrzení archeologie ohledně "teritoriální označení"koulí. Bože jak směšné a neuvěřitelné. Co si naši potomci budou o nás  za nějakých 100 let myslet, když budou číst takové hlouposti? Nejhorší je že turisti když slyší průvodce a podobné "odborníky", věří takovým vysvětlení.

Kolik tisíců kamenných koulí skrýva zarostlá delta řeky Diquiris

      Teď mi ještě zbývá navštívit poslední lokalitu na které se nalézají tyto podivné artefakty. Hovořím o malém pacifickém ostrově Isla del Cano.

       Třicet kilometrů cesty lodí otevřeným oceánem přibližuji se ochrannému biologickému ráji. Hustý les, čisté korálové moře, písečná pláž, jsou ideálním prostředím pro rekreaci.

Pacifický ostrov Isla del Cano (Psi ostrov) nejvzdálenější lokalita kamenných koulí v Kostarice

     Hodinu jsem potřeboval, na to abych přešel z jednoho kraje na druhý kraj ostrova. Na mou duši ne myslím, že tyto přírodní krásy byly důvodem, že se zde koule postavily.

Hodinu chůze po ostrově Isla del Cano a jsme u koulí

      Meteorologové  bádají  nad faktem, proč je tento ostrov v deltě řeky Diquis oblastí s největším výskytem blesků v tomto dílu světa.

Kamenné koule jsou přínosem neznámé civilizace

       Několik menších kamenných koulí na ostrovu mě nezajímalo. Koule v deltě jsou rozdílných velikostí.

       Myslím, že se některými badateli rozvijí velmi zajímavá teorie o jmenovaném meteorologickém fenoménu v souvislosti s výskytem těchto koulí. Jde o poměrně fundované pojednání týkající se alternativní fyziky.

      Možná je také pravda zcela někde jinde a týká se historie vlastnictví ostrova. Totiž ostrov  před tím než co se stal  národní památkou, byl dlouho v  soukromém vlastnictví a je možné, že jeho vlastníci v polovině minulého století přesunuly na ostrov množství koulí proto aby se stal přitažlivým turistickým střediskem

      Podnebí a krása ostrova je udělala svoje a tak, se stal chráněnou biologickou památkou státu.

     Opouštím ostrov (po nevyhnutelném potápění se na korálové dno): jízda další den po nepohodlné štěrková cestě podél pacifického pobřeží Kostariky do San Jose. Letadlem směrem do Houstonu: a říkám si, že mi Kostarika určitě pomohla zase o krok se přiblížit pochopení megalitickým záhadám  Korsiky.

- pokračování-