Německé létající disky, německý ekonomický zázrak

Jaroslav CHVÁTAL & Allan deWALTON

Je skutečně podivuhodné kolik zajímavých událostí se odehrálo v období těsně po druhé světové válce. Příkladem toho může být zajímavý článek který se objevil v jednom francouzském denníku "FRANCE SOIR". Obsah předmětného příspěvku popisuje jak skoro po jednom a půl roce po vyhlášení příměří v Evropě se Islandská velrybářská loď JULIANA střetla s velkou Německou ponorkou. Juliana plula do Antarktické oblasti kolem Malvínských ostrovů - nyní Falklandy přičemž se v této lokalitě v blízkosti jmenované lodě najednou vynořila Německá ponorka a vyvěsila červenočernou smuteční vlajku.

Velitel ponorky se následně přeplavil na gumovém člunu s doprovodem na velrybářskou loď přičemž od jejího capt. HEKLA požadoval část čerstvých zásob potravin. Žádosti bylo vyhověno jelikož klást odpor by v dané situaci bylo velmi nemoudré. Německý důstojník hovořil správnou angličtinou a za obstarání potravin zaplatil v amerických dolarech přičemž zaplatil kapitánovi za každého člena posádky Juliany prémii po 10 dolarech. Zatímco byly potraviny přenášeny do ponorky oznámil Německý důstojník velkou polohu hejna velryb.

A další zprávy. Francouzská "Agence Francie Press" dne 25. září 1946 píše, že se nepřetržitě šíří pověsti o aktivitě Německých ponorek v oblasti Tierra del Fuego v prostoru mezi jižní špicí Latinské Ameriky a Antarktidou která jak se zdá zakládala se na skutečných událostech. Existuje celá řada příběhu popisující padělání americké měny Němci. Například Guinnesova kniha rekordů vzpomíná, že "největší nevyřešená krádež" bylo zmizení celé státní Německé pokladny na konci druhé světové války.

V lednu roku 1946 se průmyslník Donald DOUGLAS spojil s armádním vojenským letectvem s plánem vlády a průmyslu na rozvoji dlouhodobé strategie. Tak vznikl Projekt RAND jehož vymyslel Arthur RAYMOND z Research and Development. Velké množství prvních vládních financí šlo právě do vědeckého výzkumného týmu von Baruna. Podle badatele Thomase CASTELLA byla RAND Corp. Také zapojena do rozšiřování a úprav horních částí podzemního biogenetického zařízení v Dulce, New Mexico.

Dnes je více jak zřejmé, že za II. Světové války Hitler disponoval naštěstí ve velmi omezeném množství velmi vyspělou technikou která zahrnovala mezikontinentální rakety, letouny s kolmým startem, proudové motory a mnoho jiných pokročilých zařízení. Na podkladě dokumentů, které se podařilo "spojenci" zachytit byl zkoncipován prototyp letounu Boening 747 - Jumbo.

Mezi nejtajnější položky, které byly nalezeny patří plány létajících disku, které se nazývaly "Krautmeteors". Na základě zjištěných indicií vyplývá, že s jejich výstavbou se začalo již v roce 1933 a do hromadné výroby byly zařazeny v roce 1940. Do těchto projektů byly zapojeni především takoví vědci jako Bellonzo, Schriever, Miethe a Victor Schauberger.

Německý vědec a badatel
Victor Schauberger

Schauberger vyvinul "létající disk" přesně toho samého desigenu, který byl později mnohokrát viděn na Spojenými Státy. Konečná verze se jmenovala Bellonzo-Schriever-Miethe Disk. Vesměs v průměru měřil 135 stop, ale některá samostatná zařízení až 225 stop. Dosahovali rychlosti přes 2000 km/hod s tím, že plánovaně měla rychlost jejich letu překročit hranici 4000 km/hod. V roce 1945 byly tyto letouny schopny získat rychlost 1300 km/hod a výšky 40 000 stop za méně jak tři minuty. Němci také vyvinuli tzv. "Trojúhelníkové Křídlo" a pracovali na dalších tajných technologiích.

Historické odkazy na informují o tom, že mnoho pilotů vidělo tyto podivné stroje nad Německem. Je zajímavé, že se "spojencům" nikdy nepodařilo žádný z těchto zařízení chytit, sestřelit a nebo jiným způsobem nalézt. I když taková místa jako Bell Textron nebo Area 51 mohou skrývat ledajaká překvapení.

Zajímavým dokreslením výše uvedeného může být vzorek překladu původního článku, který vyšel 14. prosince 1944 v novinách "New York Times":

"Tajemné létající koule a disky jsou zřejmě novou tajnou Německou zbraní. Letci Amerického Vojenského Letectva hlásí, že se pravidelně setkávají se stříbrnými koulemi a disky ve vzdušném prostoru nad Německem. Tato podivná plavidla létají buď jednotlivě a nebo ve skupinách."

Známý badatel a fyzik Vladimir TERZISKI ve svých spisech také hovoří o výskytu Nacistických tajemných koulích a diskovitých objektů. Tato pokročilá zbrojní technologie prý byla výsledkem intenzivní spolupráce se spojeneckými Italy. Tak jedno ze spojeneckých experimentálních zařízení se mělo nacházet u jezera La Garda. Takže i Itálie za II. Světové války experimentovala s pokročilou technologií zbraňových systémů jako byly rakety a letadla vyrobená v Německu. Je zajímavé, že v obdobném duchu Němci zachovávali v tajnosti kontakt s Japonským vojenským výrobním komplexem, kterému dodávali mnoho z pokročilých typů zbraní. Existuje fotodokumentace na kterých jsou patrné verze raket V-1, které byly vyráběny v Japonsku prostřednictvím firmy Mitsubishi. Stejně tak byl doslova okopírovaný skrze Kawashimo technologii známý Domier-325 a celá řada jiných technologických zařízení.

Každému informovanému čtenáři je jistě známý obrat "německý ekonomický zázrak". Každému kdo by chtěl získat více velmi zajímavých infirmací o této problematice doporučuji spis "Martin Bormann, Nazi in Exile" od Paula Manninga. Bormann se stal vůdčí silou v tzv. "ekonomickém zázraku", který vedl k znovuzrození Německého průmyslu a finančnictví. V posledních měsících války kdy se "Třetí Říše" potácela na samém okraji zkázy až se nakonec zcela rozpadla v totální vojenské porážce inicioval Bormann na 750 KORPORACÍ rozptýlených mezi ty národy, které zůstaly neutrální. Tyto korporace obdržely postupně vyvážené bohatství z Německa , které bylo mnohdy všude možně nakradené. Tyto korporace se pak staly základním pilířem, který umožnil se Německu dostat zpět k ekonomické a politické síle. Mimo jiné se v předmětné knize detailně píše o důležitém setkání ve Štrasburku ke kterému došlo 10. srpna 1944 o čemž se zmiňuje i neméně důležitý spis "The Avengers" od Michaela Bar - Zohar.

Již v roce 1986 byl jistou badatelskou skupinou napojenou na Allana deValtona přijat spis o 161 stranách pod hlavičkou "Freedom of Information". Skutečnosti obsažené ve spise v zásadě odpovídaly na otázku co se stalo se státní Německou pokladnicí na konci II. Světové války. Mnohé z těchto dokumentů byly dlouhou dobu velkým tajemstvím. Jeden z předmětných dokumentů je obzvlášť zajímavý. Datuje se k 27. listopadu 1944 a nese katalogové číslo 19 a označení: "Předmět: Transmitting Intelligence Report No. EW-Pa 198" prostřednictvím G-2 Economic Section, the Secretary of State od Lt. Col. John W. Easton, Economic Warfare Division.

Průvodní dopis k tomuto dokumentu říkal: "?.mám čest přiložit Zprávu výzvědné služby č. EW-PA 198 prostřednictvím Ekonomické sekce G-2 z 27. listopadu 1944 popisující plány Německých průmyslníků na poválečné vzkříšení Německa. Mezi různorodými tématy, kterými se zpráva zabývá je i problematika patentů, finančních zásob, export kapitálu a strategické umístění technického personálu.

Popis setkání z 10. srpna 1944 ve Štrasburku zmiňuje některé věty ve kterých bylo zdůrazněno, že skrze vývoz Německých průmyslníků roste síla Německa. Že oni musí se také připravit na financování "Nacistické strany", která byla nucena prý přejít do ilegality. Průmyslníci prý musí vybudovat bezpečný poválečný základ v cizích zemích. Existující finanční zásoby v cizích zemích musí být ošetřené tak aby po porážce mohla opět vyrůst silná "Německá Říše". Bylo určeno aby při velkých továrnách vznikaly malá technická a výzkumná pracoviště, která by byla absolutně nezávislá a neměla žádné oficiální spojení s příslušnou továrnou. Tato pracoviště přijmou plány a dokumenty týkající se nových zbraní jelikož je třeba pokračovat s jejich výzkumem, který nikdy nesmí padnout do rukou nepřátel.

Poslední věty předmětného dokumentu hovoří o tom, že Nacistická strana vnímá, že někteří její velmi dobře známí vůdcové budou odsouzeni jako váleční zločinci. Nicméně prý ve spolupráci s průmyslníky bude zařízeno to, že méně viditelní, ale velmi důležití členové budou umístěni do pozic technických expertů a nebo jako pracovníci výzkumu či projekčních kanceláří.

Část dokumentu se týkala i vypleněného zlata. Zde je třeba uvést jednu velmi důležitou poznámku. Již v jedné z předchozích částí tohoto seriálu byla zmíněna záhadná loupež dodávky zlata která zmizela po výbuchu v železničním tunelu na francouzsko-německých hranicích ze spojeneckého vlaku. Zlato bylo později vystopováno na území USA s tím, že bylo využito skrze "Společnost Thule" na financování takových nechvalně známých projektů jako Montauk , Phoenix a nebo Rainbow. Dokonce i prý sama CIA doručovala do rukou Nacistů z řad Thule informace o průběhu výše uvedených aktivit.

Dalším zajímavým materiálem je dokument 56-75-101, Agency Container Number 169, File Number BIS/2/00, který se dotýká Německého zlata převezeného do "Bank for International Settlements" ve Švýcarsku. Velmi důležitý je odstavec číslo 9 kde se praví (doslovný originální přepis): "It is clear both from correspondence and from testimony that the management of the B.I.S. during the war was 'in the hands of the Administration Council, in which the AXIS representatives have an authoritative influence' and that in 1942 the Germans favored the reelection of President McKittrick whose 'personal opinions' they characterized as 'safely known'."

(It has been claimed by some researchers that the 7 most powerful Bankers in the world -- who collectively control over 80 percent of all global financial transactions and over 60 percent of all global trade -- have in the past met regularly at the Bank of International Settlements or 'B.I.S."

V uzavřeném souboru následuje výstřižek z New York Times kde není uvedeno datum, ale vše nasvědčuje tomu, že je z roku 1945. Píše se v něm: "McKittrick je kritizovaný na postu šéfa. Vypadá to, že převezme povinnosti jako Viceprezident Bank for International Settlements [B.I.S.]. Thomas H. McKittrick byl americký bankéř, který pracoval jako prezident Bank for International Settlements [B.I.S.] od počátku roku 1940.

Další dříve přísně tajný a nyní již odtajněný dokument se jmenuje: "Subject: Conversation in Switzerland with Mr. McKittrick, President of the Bank for International Settlements" from Orvis A. Schmidt to Secretary of the Treasury Morgenthau a pochází z 23. března 1945. Popisuje McKittrickovi kontakty se skutečnou hlavou Nacistického bankovního systému, víceprezidentem Puhlem.

Puhl byl prostřednictvím McKittricka popsán jako kariéristický bankéř, který byl ve spojení s Reichsbank více jak dvacet let. Švýcarská Národní Banka sdělila, že aby si byla jistá, že nezískali uloupené zlato požádali člena Reichsbank , o kterém byli přesvědčeni, že je důvěryhodnou osobou, aby potvrdil, že žádná část zlata, kterou koupili není kradená. Onou důvěryhodnou osobou byl Puhl.

Neuvěřitelné informace poskytuje ve své knize "Aftermath" na str. 226 Ladislas Farago, Avon : "Starší úředník Albert Thoms se nechal slyšet, že potřebovali až třicet mužů na to, aby mu pomohly třídit naloupené bohatství, které se skládalo z mnoha milionů liber, dolarů nebo Švýcarských franků, 3500 uncí platiny, 550 000 uncí zlata a 4638 karátů v diamantech a jiných drahých kamenů a mnoha set kusů vzácných uměleckých děl". Je až neskutečné co se všechno podařilo Nacistům během II. Světové války nakrást.

Celý tento nakradený materiál byl ze země vyvezen do prostoru Ohňové Země. Celá transakce dostala název "Země Ohně" podle souostroví Tierra del Fuego u jižního konce Argentiny a Chile. Ve výše uvedeném spise na další stránce Farago říká, že ve skutečnosti jen malá část nacistického pokladu byla takto prostřednictvím Bormanna vyvezena do zámoří v rámci akce "Ohňová Země".

Německo před koncem války vyvinulo poměrně velkou samostatnost. Dokázali vyrábět svůj vlastní olej, vynalezli mléko v prášku, suchý led. Naučili se doslova pěstovat jídlo ve sklenících na chemickém půdě. Všechny tyto prostředky byly jistě velmi intenzivně využívány na základnách v Antarktidě.

Padělání Britských a Amerických peněz probíhalo v rámci "Operace Bernhard". A vůbec s problematikou falešné americké měny dodnes koluje spoustu nejasností a dohadů. Skryté linie jsou propletené takovým způsobem, že nezasvěcený velmi rychle ztrácí souvislosti.

Příkladem toho může být známý konflikt o Falklandské Ostrovy. Pravda která stojí za tímto fenoménem osmdesátých let je natolik neuvěřitelná a prapodivná, že jí lze pouze stěží uvěřit, ale informace které máme k dispozici jsou velmi logické. (Pokud se chce čtenář více dozvědět o problematice Falkladnského konfliktu a jeho skrytém pozadí nechť sleduje paralelní seriál "Oheň z nebe", který je průběžně prezentován také na těchto stránkách).

Krátce řečeno ukazuje se, že Rusové spolupracující s "Rockefellerovými silami" porazili tzv. Britské Bolševiky na South Gergia Island. Pakliže ale nemá čtenář patřičné informace z výše uvedeného seriálu nemohou mu následující informace dávat žádný smysl. Je skutečně nesmírně důležité přesně chápat alespoň nástin pozadí této problematiky, abychom pochopili co se vlastně stalo, že Nacistické síly zde byly zapojené do války o Falklandské ostrovy a to po boku Rusů. Je tomu skutečně těžké uvěřit pokud nejsou v ruce kompletní fakta.

(Vzhledem k tomu, že je extrémně důležité u následujících informací zachovat jejich čistotu rozhodl jsem je ponechat v originální anglické verzi tak jak jsem je získal od kolegy Allana deWaltona. Všem negramotným v jazyce anglickém se tímto omlouvám. J.CH).

Alexander HAIG byl generál reprezentující Rockefellerovu frakci. V jeho knize "Caveat" existuje kapitola "Falklands starts", kde pse píše: "Dne 28 března 1982 Britský Velvyslanec Nicholas Henderson (Niko) mi přinesl dopis od Lorda Carringtona. Argentinská strana (zde měli Nacisté kromě Antarktidy další důležité pole působnosti) informuje prostřednictvím svého ministra zahraničí že před devíti dny na ostrově South Georgia vylodilo Britské námořnictvo obrovský majetek, který ležel v jižním Atlantiku několik stupňů nad jižním polárním kruhem a asi 600 mil východně od Falklandských ostrovů. Vsadím se, že si spousta lidí stále myslí, že válka na Falklandských ostrovech byla válkou o tyto ostrovy!

Pokud někdo pochybuje o tom, že se Němci ve skutečnosti i když oficiálně kapitulovali nesmířili s porážkou a že po kapitulaci hodlali pokračovat ve válce jinými prostředky a taktikou prostudujte si níže uvedené spisy. Nechci aby vznikl dojem, že Německo je zdrojem problému ve světě. Německo je prostě nastaveným zrcadlem problému daleko většího.

-- Horne, Alistair, "Return To Power," Fredrick A. Praeger, Inc., New York, 1956. "The struggle for unification, rather than any revival of Nazism, may one day force Germany out of the Western camp."

-- Tetens, T.H., "The New Germany And The Old Nazis," Random House, New York, 1961. "A frank and often shocking account which details how 'Hitler's own' have managed to return to power in almost every walk of German life..."

-- Winkler, Paul, "The Thousand-Year Conspiracy," Charles Scribner's Sons, 1943. "Secret Germany behind the mask." -- White, Theodore H., "Fire In The Ashes," William Sloane Associates, New York, 1953. The fire of Nazism in the ashes of Europe.

-- Sutton, Anthony C., "Wall Street And The Rise Of Hitler, '76 Press, Seal Beach, Calif., 1976.

Pokračování příště