HORIZONT UDÁLOSTÍ (5)

         Tento díl "Horizontu událostí" bude svým způsobem zvláštní. Na chvíli  opustíme hrdiny našeho příběhu. Proč? Proto, abych se s vámi, milí přátelé podělil a jeden velmi výjimečný okamžik mého života. Tak výjimečný, že ho považuji za jedinečný a nenahraditelný. Budete první, kteří se ho dozvědí. Nikdo před Vámi o něm neslyšel. Hlavním představitelem tohoto příběhu jsem tedy já sám. Má to ale jeden háček. Bohužel a nebo bohudík velmi nerad o sobě hovořím. Takže jsem musel zapomenout na všechny zábrany a pustit se do toho s vědomím, že to bude mít svůj smysl. Účel tohoto dílu je prostý. Čtenář by měl pochopit okolnosti vzniku "Horizontu událostí" a vše ostatní co tomu předcházelo. Hned na počátku všechny upozorňuji na jeden velmi důležitý fakt. Nemám v žádném případě úmysl nějak poutat pozornost na svou osobu. Naopak jde mi o to, aby se čtenář seznámil se všemi důležitými faktory, tvořící podhoubí Horizontu Událostí, a věřte, vzhledem k tomu, že jsem kvůli tomu nutně musel otevřít hned několik velmi osobních a niterných zážitků - nebylo to pro mne jednoduché. Modlím se k Bohu, aby následující řádky byly dobře a správně pochopeny. Jen na tom mnoho závislého. Vážení přátelé, přeji Vám, skutečně ze srdce Vám přeji čistou mysl při čtení příběhu, který cela změnil můj život, i mne samotného. Nyní chápu, že byl nutným vyústěním událostí předcházející??.

      Vzpomínám si, že na jedno setkání ke kterému došlo před několika týdny v prostředí Velké Fatry na Slovensku. Setkal jsem se třemi stabilními kontaktními osobami Guardian Aliance , chyběl pouze Beta. V jisté chvíli přišla řeč na současné události. Bavili jsme se asi půl hodiny, když si vzal slovo Delta.

      Nyní bych poprosil čtenáře, kteří se cítí být osloveni matriálem "Horizont Událostí", aby se pokusili být v této chvíli maximálně pozorní a soustředění. Pokusím se zpětně nahrubo odcitovat to co jsem se dozvěděl:

      "Víš, vaše lidská inteligence již mnoho desítek let laboruje s takovými pojmy jako prostor, čas, dimenze či relativita. U prostoru a času můžeme registrovat konkrétní vjemovou kvalitu, částečně ale v čistém elementárním podání tak můžeme hovořit i v souvislosti s pojmem "relativita". Bohužel u pojmu "dimenze" je lidská bytost odkázána pouze na teorie a abstrakce.

      Jaká je tedy skutečnost? Prostor a čas jsou nerealitní faktory, které nemají z pozici realitní přirozenosti žádné opodstatnění, jsou totiž součástí toho co nazýváme "realitní nerealita". Vytváří smyslově fyzikální past - vězení. Představitelé vašich přírodních národů, tuto situaci nazývají pojmem "tonal". Definujeme - li potenciál takových aktivit, které můžeme označit za esoterické či "duchovní" nejde o nic jiného než o trvalé vysvobození se z vlivu "tonal" čili realitní nereality.

      "A podařilo se to již někomu", zeptal jsem se. "Jistě příteli", jenomže každé osvobozené vědomí již nemá žádnou zpětnou možnost skrze parametr svých zkušeností působit uvnitř "tonalu". Zarazil jsem se, cosi jsem počal tušit. Hledal jsem odvahu k další otázce.

      "To ale znamená, že všechny ty záležitosti týkající se zpětně se inkarnujících avatarů, poslů a mesiášů?.?" Alfa se na mne podívala pohledem ve kterém bylo něco málo údivu, ale i útrpnosti. "Takže to všechno?.", zvolal jsem. "Odpovědět si dokážeš jistě sám", odvětila Alfa. A dodala: "Vždy existovala snaha Systému zotročit lidský potenciál energetickým, mentálním, ale i emočním  svázáním lidské individuality, potažmo společnosti na "idol mesiáše". Přináší ta mentální, ale i citovou závislost, energetickou, tvůrčí, ale i vývojovou nesamostatnost, deformativní vnímaní skutečnosti a spoustu dalších kvalit, které jsou určující výhodou pro?..".

      Srdce mi bušilo. V hlavě jsem měl neuvěřitelný vír myšlenek a asociací.  Nebylo mi zrovna moc dobře. "Právě u tebe probíhá defragmentace", zasmála se Gama. "Cože," vyhrkl jsem.

     "Jak bychom ti to vysvětlili. I my jsme v této chvíli součástí "realitní nereality" tvých smyslů. Vidíš nás, slyšíš nás a tak. Přesto nejsme osvobozeni za hranicemi. Jak je možné, že jsme tedy schopni konat proti ?? nazvi si to jak chceš. No protože nejsme nic jiného než jsi ty a vše ostatní, ale přesto jsme zcela odlišní. Na jedné straně jsme informace a na straně druhé, chceš-li jakýsi virus v Systému Iluze !!!!".

      Připadal jsem si absolutně nenormálně. "Cože jste?"  "Virus, příteli", zvolali všichni najednou a začali se smát. Virus ve vztahu k?..  Osvobozený parametr nemůže zpětně do Procesu v Matrixu -budeme používat tento u Vás populární pojem. Je prostě mimo hru.  Každý z nás všech má v postatě tři možnosti:

1)     V nevědomosti sloužit Systému Iluze?..

2)     Uniknout čili individuálně osvobodit se?..

3)     Procovat v zájmu celku a neutíkat?.., stát se jakýmsi virem v Systému Iluze

      "Pokud to chápu správně pak tou pravou duchovní cestou je stát se virem", hlesl jsem. "Velmi správně", ale uvědom si jednu velmi důležitou věc. Systém nespí a učí se také. Jedním z jeho velmi dobrých strategických tahů byla globální deformace původního Učení Cesty (tedy Učení Technice Metamorfických Procesů o tom jak se stát Virem v Systému). Důsledkem toho, je neuvěřitelné množství deformativních filozofií, které jsou bohužel v naivním duchu "hledajících" považované za skutečné duchovní poklady. A v duchu respektu k principu Duality vytvořil systém formálně opozitní koncepci na kterou se chytil zbytek - jde o materialisticko mechanistické filozofické koncepce toho čemu říkáte světonázor.

      "A jak se mohu stát virem v Systému Iluze?", zeptal jsem se zřejmě dost přitrouble.  Čekal jsem odpověď, ale mí přátelé se na mne jen dívali takovým tím dlouhým a hlubokým pohledem.  Najednou nikdo neměl co říci. Sledoval jsem jejich rysy, ale mlčení trvalo již několik minut. V dálce jsem slyšel houkání vlaku a vítr se mi otíral o tvář.

      Můj pohled padl mimoděk na nádherný západ slunce. Bylo v tom něco úchvatného, nádherně krásného. Slunce zapadalo a z hor vanul svěží vítr. Vzduch voněl jehličím a hluboko dole pod námi jsem vnímal zvuky města, které se jmenuje Vrůtky a pak tam dál bylo město mému srdci nejdražší. Střechy jeho domu se třpytily v červáncích - díval jsem se na Martin. Na místo kam se budu vždy nesmírně rád vracet. Kde budu vždy s Láskou přivítán?. Kde budu nacházet vždy obrovskou podporu pro svůj vlastní životní příběh. Mé srdce se spojilo s mnohými přáteli, kteří dnes a denně v tomto městě uléhají a ráno vstávají?., kteří svůj život spojili s jeho Duchem.  Kteří svůj vlastní životní příběh, alespoň na moment spojili s mým. Nikdo z nich nevěděl, že právě v tuto chvíli se nacházím několik kilometrů od nich, vysoko v horách. Ve svém nitru jsem slyšel jejich jména?. Janka, Lucka, Borka, Julo, Lubo, Elenka, Roman, Ďuro??, následovali další a další. Teplo u srdce bylo velmi zřetelné?.

      Přestal jsem vnímat své okolí, byl jsem duchem doslova nepřítomen. Měl jsem pocit jako kdybych nebyl nikde a všude? cosi ke mne přicházelo?. Nebyl jsem schopen definovat co to bylo. Mé vědomí se rozplývalo a doslova teklo po svazích dolů do údolí. Pak jsem uviděl, že to co ke mně přichází je pramen energie, nádherné zlatožluté energie. Pramen se těsně před mým tělem rozdělil do dvou menších pramínků. Mé racionální vědomí mi říkalo abych vyskočil a někam utekl, mé srdce mi říkalo abych zůstal.

      Jako kdyby se o mne během chvilky začaly přetahovat dvě síly. V jednom okamžiku jsem ve svém nitru zaslechl hlas, který laskavě, ale s naléhavým důrazem říkal: "Nyní se ani nehni"!!! Strnul jsem uprostřed pohybu těla. Dva zlatožluté prameny se vlnily přede mnou. Přísahal bych, že jsem v nich vnímal život, jako kdybych viděl jejich neviditelné oči, kterými na mne hleděly. Jeden z pramínků energie vstoupil do mého těla v oblasti podbřišku a druhý obeplul mou hlavu a vstoupil do  těla v oblasti "medulla oblongata".

     Během tisíciny vteřiny mé vědomí explodovalo. Někam jsem letěl a něco mne drželo, bože cítil jsem jak mi to dýchá na záda !!!!!   Vyzařovalo to obrovskou Lásku, něhu a vnitřní pochopení. Rychlost letu byla zcela šílená a stále se zvětšovala. Někam jsme stoupali?..  Kolem mne se v rychlém sledu míhalo něco světlého. Vůbec jsem nestačil registrovat tvary ani nic na ten způsob. To něco, co mne jakoby drželo v mžiku vycítilo mou nevyslovenou otázku. Okamžitě jsem uslyšel neskutečně jemný hlas, který mi sděloval: "Kondenzovaná energie Prima Matery". Nerozuměl jsem tomu. To co mne drželo to okamžitě poznalo a sdělilo: "Říkáte tomu galaxie?".

     Stoupali jsme, stále jsme stoupali, ale kam? Nebylo prostoru a nebylo času. Ale ten pocit stoupání byl stále intenzivnější?? jednoduše jsem ho vnímal.  V jedné chvíli jsem  si pomyslel, že asi takto se stoupá k Nebi?.. Chtěl bych říci, že to co popisuji se udalo v nepopsatelně krátkém časovém úseku. Vlastně má vůbec smysl hovořit o čase? Přicházely ke mně vůně, nádherné a nepopsatelné vůně. Prostupovaly každičkou buňkou mého vědomí.

     Pak mne napadla další otázka: "Kdo jsi," zeptal jsem se v naději očekávané odpovědi. V rychlosti blesku odpověď skutečně dorazila: "Ty"!! "A kam směřujeme"? Následovala další. "Nikam". "Jak to, že nikam?" Bezradně jsem opáčil. Chvíli bylo ticho, a pak jsem uslyšel: "Právě se stáváš se sám sebou". "Ale ty galaxie kolem nás?.", hlesl jsem.  "Jsou v tobě", zněla další odpověď. Nerozuměl jsem tomu. "Všechno je v tobě?zcela všechno", sdělil hlas.

      Ucítil jsem další příval energie Lásky a to mne přimělo k další otázce. "A Ty jsi skutečně Já? A proč  jsme tedy rozděleni?"  "Nejsme rozděleni. To je právě tvá Iluze. Je to stejné jako se vším kolem Tebe".  Všechna tato sdělení jsem v sobě bytostně prožíval. Byly to nezapomenutelné pocitové stavy?. Zcela nezapomenutelné?. A pak jsem pokračoval: "A zvířátka"? "Jsou v tobě". A rostliny?" "Jsou v tobě". "A minerály, planeta, Slunce?." "Jsou v tobě", opět zněla odpověď. A pak jsem se velmi váhavě zeptal. "A? ostatní lidé, jejich osudy, životní příběhy?". Jako chrámová ozvěna se buňkami mého vědomí ozvala odpověď: "JSOU V TOBĚ".

     Bytostně jsem cítil, že se se mnou děje něco zcela jedinečného !!!!!  Nejde to popsat, přátelé promiňte mi, ale skutečně to nejde popsat. A pak v nekonečnosti toho nejmenšího okamžiku pohyb, onen let i to stoupání ustalo. Všechno se naráz změnilo. Houpání, ano bylo to jemné houpání a zamlžené vnímání, které se postupně měnilo ve zcela ostré vidění.

      Síla, která mne držela ve své náruči mne k sobě ještě více přitiskla. Proud energie Lásky prudce zesílil. Jasně jsem slyšel zvonivý tlukot svého duchovního srdce. Dělo se mnoho věcí najednou, bylo to tak intenzivní!!!!!  Jako kdyby se miliardy vesmírných stykačů v jednom okamžiku sepnuly!!!  Jako kdyby se bilióny pramínků energii spojily v Cosi?..

      A pak jsem TO uviděl!!!! Zřetelně před sebou?. V okamžiku kdy Vesmír vydechl a zatajil dech, jsem TO uviděl !!! Slzy se mi opět derou do očí když mám popsat tento okamžik?. Ne, nejsem schopen tvořit O TOM slova..  Mým vědomím ve zvonivém šepotu proudil hlas Síly, která mne držela: "NACHÁZÍŠ SE V KONEČNÉM POČÁTKU?. NACHÁZÍŠ SE V HORIZONTU UDÁLOSTÍ TVÉHO JÁ - V HORIZONTU UDÁLOSTI VŠEHO JÁ!!! VYCHUTNEJ SI TO?.. CELOU SVOU PODSTATOU BYTÍ SI TO VYCHUTNEJ!!! KOUPEJ SE V TOM, KŘIČ A NEBO SE SMĚJ, RADUJ SE A NEBO DOUFEJ!!!! ČLOVĚČE - PRÁVĚ VIDIŠ PRAVDU??!!!"

      Ležel jsem na zemi. Celé tělo mě brnělo. Postupně jsem si srovnával pocity a myšlenky. A tak jsem si postupně počal vybavovat co se stalo?.co jsem prožil. Ten nejintenzivnější pocit byl, že jsem jiný?? Rozhlédl jsem se kolem sebe, kousek vedle mne stála srnka a intenzivně na mne hleděla. Jako by se smála. A já jsem se v duchu zase zasmál té absurdní situaci, kdy ležím na zemi?.. Proboha vždyť je ráno!! Teprve nyní jsem si uvědomil, že jsem tu byl celou noc!!!

    Nechtěl jsem tomu uvěřit, ale vždyť to poslední co si pamatuji byl západ slunce, červeně zbarvený horizont zapadajícího slunce?.. a nyní?. V leže jsem  hledal slunce. Našel jsem ho na východě? svítalo, zlatě zbarvený horizont?. Bože, jak analogické !!!!!  Ano, bylo to fantastické. Horizont? horizont událostí?., všechno jsem si detailně uvědomoval až? Co bylo pak? Neuvědomuji si žádnou cestu zpět. Jak to bylo pak? Ať jsem se snažil jak chtěl nebyl jsem schopen si vybavit nic dalšího. Ale přece?

     Jakoby z dálky jsem znovu zaslechl hlas té Síly, která mne vedla k Horizontu Událostí?..  "Uvědom si, že až se vrátíš budeš jiný?., VŠECHNO bude jiné, tvé myšlenky budou jiné, i pocity tvá tvář i tvé jméno a život budou jiné?? U každého kdo se vrátil, to tak je? po věky to tak je a bude?..  A nezapomeň JÁ JSEM TY A TY JSI JÁ - VŠECHNO JE V TOBĚ, VŠECHNO?.. NENÍ NIČEHO CO BY BYLO VNĚ TVÉHO JÁ?.. NIKDY NA TO NEZAPOMĚŇ PROSÍM "!!!!!

      Vstal jsem. Cítil jsem jak cosi pumpuje energii do mého těla. Usmál jsem se? Podíval jsem se kolem sebe a?.. viděl své nitro. Ale kde jsou mí přátelé. Teprve nyní jsem si uvědomil, že je nikde nevidím?.. Volal jsem, soustřeďoval jsem své myšlenky, ale ozvěnou mi bylo TICHO?.. Teprve po chvíli chození sem a tam jsem uviděl na kameni list papíru, který byl zatížen menším kamínkem. Vzal jsem ho do ruky a začetl jsem se do textu:

      "Milý příteli, až budeš číst tyto řádky budeme hodně, velmi hodně daleko, ale přece tak blízko tvému srdci. Až budeš číst tyto řádky bude se rodit nový den, a pro tebe nový Den. Přišel okamžik abychom se opět po několika letech společného sdílení na určitou dobu rozešli?. Nyní nás nepotřebuješ a nás je potřeba zase někde jinde, u někoho jiného. Spojil jsi se s Horizontem Události svého JÁ, a ty již nyní nejenže víš, ale i bytostně vnímáš, že všechna JÁ jsou jedno JÁ a nic není mimo to. Byl ti dán obrovský dar!!! Používej ho velmi moudře. My věříme, že časem najdeš tu správnou  Cestu jakým způsobem zhodnotíš nejen pro sebe, ale i ostatní kolem tebe tuto jedinečnou Příležitost.

      V této souvislosti ti chceme připomenout ještě něco? něco co by jsi si měl klíčově v každé vteřině uvědomovat: TVÁ IDENTITA NENÍ DŮLEŽITÁ. NEOPAKUJ OSUDOVOU CHYBU JAKO MNOZÍ OSTATNÍ. NIKDY NEDOPUST ABY TI DRUZÍ SE KONCETROVALI NA TVOU IDENTITU. NAOPAK VŽDY ČIŇ VŠE PROTO ABY VNÍMALI POUZE PROUD ENERGIE NABITÝCH ZKUŠENOSTÍ, KTERÝCH JSI ZPROSTŘEDKOVATEL.

      Velmi pozorně jsem četl slůvko za slůvkem. Vštěpoval jsem si každičkou větu. Cítil jsem jak je tento dopis pro mne důležitý, jak je mi drahý. V podstatě byl tím posledním spojením s mými přáteli. Věděl jsem, že se s nimi opět setkám, ale neměl jsem tušení kdy k tomu dojde. A dopis pokračoval:

     Chtěli bychom ti sdělit ještě jednu věc. Vnímáme jí jako zcela zásadní skutečnost. Pochop, chceme ti pomoci jak jen je to možné. V nadcházejících dnech soustřeď svou pozornost na Bratislavu. V tomto městě k tobě přijde obrovský dar. Půjde o setkání a my víme, že bude pro tebe osudové?? Jen prosíme tě věř svým pocitům a nikdy nepřestaň být sám sebou. Právě během tohoto setkání to budeš nutně potřebovat. A nezapomeň na Horizont Událostí. Poté co jsi se s ním setkal  je stále s tebou. Všude tě doprovází?. Chrání tě !!!

G. A.

     Ještě mnohokrát jsem ten den, ale i dny následující četl vzkaz od mých přátel. Nejvíce mne vrtala hlavou ta Bratislava. Během následujících pěti až osmi dnů jsem zjistil, že sem jakoby magneticky do tohoto města přitahován. Neměl jsem, ale žádný racionální důvod tam jet. Přednášku jsem tam měl prakticky až za čtrnáct dní. V tuto chvíli jsem ještě netušil jaké nádherné překvapení na mne osud narafičil. Osud?

      Přesně 26 dní po neuvěřitelném transformačním zážitku v prostředí Velké Fatry jsem přijel do Bratislavy. Čekala mne přednáška, kterou tu v poslední době mívám každý měsíc. Probíhala vždy v přednáškové místnosti jedné firmy, kde pracovali i mí přátelé Milan, Broňa a Eya.  Dva mohutné proudy energií se k sobě neuvěřitelně rychle přibližovaly. Ale o tom jsem neměl ani tušení. Přednáška začala jako obvykle?.

      V lidském životě se stávají okamžiky na které nikdy nezapomenete. Určitě si každý z Vás přátelé nějaký vybavíte. A mne se tato situace stala zhruba po 45 minutách mého vystoupení. V tu dobu do místnosti vstoupila lidská bytost, která okamžitě upoutala mou pozornost. Ve stejném okamžiku  do mne vstoupil silný pocit, že se něco děje. Něco velmi významného?.. něco velmi vzácného. Mé oči se na několik okamžiků setkali s příchozí ženou. Dlouze se na mne podívala a sedla si někam do zadu mezi posluchače. Onen pocit, že něco je jinak než obvykle ve mne během přednášky stále sílil. Nevěděl jsem, že mne ten největší šok čeká po jejím skončení.

      Když jsem po třech hodinách přednášku ukončil, tak jako vždy jsem se osobně loučil s mnoha mými přáteli. Najednou jsem spatřil, že ta žena stojí opodál a trpělivě s úsměvem na tváři čeká až se rozloučím. Nechtěl jsem jí nechat čekat a proto jsem se k ní vydal, abych se představil. Za malý okamžik se rozvinul dialog, který stojí za to, abych přesně odcitoval. Stalo se totiž něco výjimečného. Něco co se zcela vymyká lidské logice.

      "Dobrý večer, vítám Vás tu, jmenuji Jaroslav Chvátal". Stáli jsme proti sobě a koukali jeden na druhého. Zcela přesně si pamatuji na tuto situaci. Přemýšlel jsem jak pokračovat v dialogu, resp. jak ho ukončit.

      Ona žena mne ale předešla. Následující věty mi budou znít  věčně v mém nitru. Vzala mne za ruku a okolo mne spousta lidí. Pomyslel jsem si proboha co to má znamenat.

      "Pane Chvátale, víte?. já jsem si pro Vás přišla", a opět se usmála pevně tisknoucí mou ruku. Rozšířil jsem oči a zmohl jsem se pouze na jedno slovo: "Prosím" !!! A ona pokračovala: "Prosím Vás nyní nepřemýšlejte, teď ne. Jen prociťujte?. prosím?.. Vím, že můj život je naplněn jistým posláním. A tím posláním je?? stát po vašem boku?. Být Vám oporou, poskytovat Vám dostatek Lásky, domova a citového zázemí, energie? a tak.  A to právě od této chvíle. Vím, že jste nyní v hlubokém šoku, ale to se za pár chvil spraví".

      Nebudu popisovat co jsem vnímal, resp. vůbec nevnímal, jelikož se v mém nitru doslova rozpoutalo tornádo zmatku a chaosu. Ano byl jsem dlouhou dobu sám, ale samota mne nijak netrápila. A mám tu své poslání. Celá situace byla zcela šílená. Nevím jak dlouho jsme tam tak stáli proti sobě. Nakonec jsem zašeptal: "Ale já potřebuji jít na noční vlak do Ostravy" (v tomto městě mám kancelář a v ní jsem vlastně i bydlel).  Livi zavrtěla hlavou: "Ne, ty potřebuješ něco jiného? potřebuješ jít domů". Vzala mne kolem ramen a?.  odvedla domů.

      Jsou okamžiky, které lze považovat zázrak. Pro mne se jím zcela jistě stalo setkání s touto ženou. Již v prvních dnech mého nového domova jsem si vzpomněl na slova Síly: "Uvědom si, že až se vrátíš budeš jiný?., VŠECHNO bude jiné, tvé myšlenky budou jiné, i pocity tvá tvář i tvé jméno a život budou jiné?? U každého kdo se vrátil, to tak je? po věky to tak je a bude?..  Vždy budu s tebou a nezapomeň JÁ JSEM TY A TY JSI JÁ - VŠECHNO JE V TOBĚ, VŠECHNO?.. NENÍ NIČEHO CO BY BYLO VNĚ TVÉHO JÁ?.. NIKDY NA TO NEZAPOMĚŇ PROSÍM " !!!!!

      Pochopil jsem, že s jejím příchodem se na několik okamžiků mých ramen dotkla ta nejzázračnější síla, která existuje - "Horizont Událostí mého JÁ". Jak jsem byl poučen je tento průnik možný poté co se lidské Vědomí jednou pro vždy s "Horizontem Událostí svého JÁ" spojí - a mne se to podařilo.

     Přesně si pamatuji jeden z následujících večerů. Dlouho jsem si s ní povídal o životě, lidské Duši a současných událostech. Pak jsem si sedl k internetu a pustil se do editace článků na další den na mých internetových stránkách. Livi si sedla ke mne koukala na mne a jen tak? prostě mlčky seděla. V jistém okamžiku doslova jako blesk z čistého nebe přišel nápad !!!!!

      Zvrátil jsem se v křesle a zíral před sebe. Ale ano, to je přesně ono!!!!! Bože, už to mám!!!! Už vím jak na to??  Vytvořím Cestu pro ostatní, a oni se rozhodnou sami,,,, buď pochopí a půjdou a nebo nikoliv. SVOBODA, VOLNOST....Ano, to je ono!!!  Vysvětlím  jim Cestu k "Horizontu Událostí" !!! Celým mým tělem projížděli vlny tepla. Bylo to úžasné?..

      Dívka vstala? smála se, a začala tancovat.

     Měl bych o tom napsat?. O tom jak se tam dostat !!! Ale jak se to bude jmenovat?

     Přitočila se ke mne a jejim magickým hlasem mi pošeptala do ucha: "Horizont Událostí....."

     A tak se 18. 11. 2005 večer mé prsty poprvé rozběhly po klávesnici počítače?.. začala se rodit dlouhá, předlouhá, ale nádherná Cesta k Horizontu Událostí. Základem budou faktografické materiály nejen mé, ale mnohých těch, kterým se to také podařilo a faktografické materiály jistých, událostí a jevů na této planetě, které navždy měly zůstat v zapomění. A na pozadí toho všeho bude stát příběh.... příběh jednoho hrdiny, který se neohroženě vypravil vstříc Neznámu..... až tam na jeho KONEČNÝ POČÁTEK . Příběh tohoto hrdiny se začíná na sklonku II. světové války v horách Jugoslávie.... ale co, vždyť to už vlastně víte....