SKUTEČNÝ PŘÍBEH HLEDÁNÍ SVATÉHO GRÁLU (1)

Příběh hledání Svatého Grálu byl po téměř tisíciletí součástí křestanských legend. Ve 12. století napsal německý minnesanger¹ Wolfram von Eschenbach² svůj epický příběh Grálu. Parzival, germánský rytíř, pro Brity známý jako sir Perceval, jeden z věrných rytířů kulatého stolu krále Artuše z Avalonu, "Země jablek”, nachazející se na požehnaných ostrovech Británie.

Odpověd na volání

Do dnešního dne inspirovala legenda o Grálu (Gral - v něměcky mluvících zemích) tajemství, intriky a hrdinské činy. Je to i mystický symbol pro ty, kteří hledají něco, co je podstatné a zásadní a co bylo ztraceno, někam uloženo nebo updalo v zapomnění. Je to ”ztracené slovo", jenž musí být vzpomenuto. "Správná otázka” jež musí být položena, aby se otevřely ty správné dveře. V knihách, operách a filmech byl Grál zobrazen jako fyzický objekt. Nicméně, je to mnohem více Spirituální hledání, duchovní šíp zaměřený na Nadpřirozeno.

Často popisován jako pohár z něhož pil Ježíš víno při Poslední večeři a nabídl ho apoštolům jako symbol změněné podstaty jeho Svaté krve, má Grál kořeny v ještě starším dávnověku. Ve skutečnosti to pro Wolframa nebyl ani pohár nebo něco podobného, spíše se jednalo o kámen oplývajcí magickou sílou, která dodávala válčícím rytířům nejen fyzickou i duševní zdatnost, ale i ochranu.

Wolframův epos byl upraven v 19. století německým skladatelem Richardem Wagnerem v jeho poslední opeře Parsifal, která ve skutečnosti není vůbec operou, ale spíše je to “Posvátná slavnost pro zasvěcené”, jak své dílo nazval německý mistr. Při premiéře v jeho vlastním divadle v německém městě Bayreuth v létě 1882, to bylo Wagnerovo sbohem ve smyslu “mise splněna”. Sám opustil tento svět jen o několik měsíců později.

Krásou Wagnerova Parsifala je, že má původ v rytířské gnostické tradici, která tvrdí, že pravá znalost se nedá nalézt v obecně přijímaném náboženství - v západním křesťanství - nýbrž v božské přirozenosti jenž sídlí hluboko uvnitř každého z nás. Z hlubin Duše a Ducha