VELKÝ TŘESK Č.2: LIDSKÉ VĚDOMÍ A NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ VESMÍRU (2)

"Princip nejistoty" vyřazuje ze hry Newtonovskou fyziku

Nicméně, pokud jde o kvantovou teorii, byly podniknuty velké, nové kroky. Fyzik Nick Herbert nám říká:

“.....dávní fyzikové koncem dvacátých let devatenáctého století vytvořili kvantovou teorii, jež odpovídala jejich potřebám: měli, díky pracím Heisenberga, Schrodingera a Diraca, hrubé matematické nástroje, jež roztřídily jejich kvantová fakta pozoruhodně přesným způsobem. Tehdy vstoupil na scénu matematik světové úrovně, narozený v Maďarsku, John von Neumann. Von Neumann zformoval hrubou teorii fyziků do mnohem striktnější podoby; usadil kvantovou teorii do elegantního matematického domu zvaného „Hilbertův prostor“, kde dodnes bydlí a získala matematikovo schvalovací „razítko“, pokud jde o tuto zcela novou fyzikální teorii hmoty.”⁴

Ale kvantovou teorii stále tížila záhada světla a přesně zde se začala objasňovat stará fyzika determinizmu a příčiny a následku. Např. v r. 1927 německý fyzik Werner Heisenberg vytvořil svůj nyní slavný princip nejistoty, jehož intelektuální následky způsobily newtonovské fyzice velké potíže. Heisenberg se v té době pokoušel změřit přesnou rychlost a umístění částic, aby mohl předpovídat jejich budoucí umístění; jde o proces, jenž by měl celý proběhnout v rámci  parametrů newtonovské fyziky.

Ale Heisenberg zjistil, že se to nedá udělat. Britský fyzik Stephen Hawking nám říká, že  Heisenbergův princip nejistoty jednoznačně naznačuje, že „čím přesněji  se snažíte změřit pozici částic, tím méně přesně můžete změřit jejich rychlost a naopak“.  Tento objev vyvolal ve fyzice šokové vlnobití. “Navíc,” říká nám Hawking, “toto omezení není závislé na tom, jakým způsobem se kdo snaží změřit pozici či rychlost částice, anebo typu částice.  Heisenbergova nejistota je zásadní, neoddiskutovatelnou vlastností světa.”⁵

Po pravdě, Heisenbergův princip newtonovskou fyziku citelně zasáhl. Protože, pokud není v žádný okamžik možné změřit přesný stav ve