JEŽÍŠOVY VÝROKY V ZÁPISCÍCH PAULA BRUNTONA (1)

Pravdu o Ježíši a jeho učení lze dnes těžko zjistit. Neboť je pohřbena pod horou záměrných falsifikátů a vsuvek pověrčivých příměsí. Ježíš silně zapůsobil na duchovní život Západu, ale tento vliv nebyl nikdy správně doceněn, protože nemůže být pochopen ve světle církevní organizace, ale někde zcela jinde a to v srdcích lidí. Ježíš vyzařoval lásku, Ježíš zvěstoval pravdu a Ježíš byl vtěleným odpuštěním.

Historická pravdivost Ježíšových výroků nemůže být nikdy ověřena. Ale každý osvícený člověk si je může ověřit jako mysticky pravdivé. Ježíš odhalil davům západního světadílu mystéria a tak dal mnoha lidem to, co bylo až do té doby dáváno jen několika málo vyvoleným.

„Já jsem cesta. Pravda," prohlásil Ježíš. Kdo je toto Já? V omezeném a povrchnějším smyslu to je mistr. V širším a hlubším smyslu to je Kristus-já vnitřní, duchovní vědomí. Označení "Christos" nebo "Kristus" znamenalo vyšší Jáství člověka a bylo používáno obdobným způsobem, jakým se dnes používá výraz "Nadjá". "Ježíš Kristus" znamenalo, že člověk Ježíš se stal Kristem tím, že se vědomě spojil a sjednotil se svým Nadjá.

Rozčarováni významnými osobnostmi a zklamáni světem budou lidé nakonec ochotnější se obrátit k božství uvnitř nich samých, důvěřovat jeho prvnímu slabému vedení podle ujištění Ježíše, že "Království nebeské je ve vás!" Taková nezávislost je zevně osamělou stezkou, ale trpělivost potvrdí, že tím není méně uspokojující. Království je ve vás, nikde jinde, ne v ášramu, dokonce ani u nohou gurua. Ježíšovo prohlášení je doslovně přesné.

Ježíš prohlásil, že cesta k životu věčnému je přímá a úzká. Mohl také dodat, že je dlouhá a nesnadná. Avšak začátečník by si těmito věcmi neměl nechat vzít odvahu. Pomoc přichází z nitra i zvenčí.

Kdybychom se na život Ježíše dívali symbolicky - což životy těchto božských lidí nezřídka jsou - objevuje se v určitém časovém období stejná nutnost fyzického odloučení od žáků proto, aby byli přivedeni do mentální blízkosti. Ježíš jim řekl: "Říkám vám pravdu, je pro vás nutné, abych odešel, neboť jestliže já neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel. Až On, Duch Pravdy, přijde, On vás uvede do plné pravdy."

Ježíš řekl: "Nebudete-ti jako malé děti, nedostanete se do království nebeského." Co tím chtěl říci? Povšimněte si myslí dětí, ve kterých je ego jen slabě vyvinuto. Jak jsou bez ega! Jak spontánní a bezprostřední je jejich uvědomování si světa kolem nich.

"Blažení chudí v duchu," řekl Ježíš. Co měl na mysli? Být "chudý" v mystickém smyslu znamená být zbaven vlastnictví ega, to jest být prost ega. Ježíš nařídil svým posluchačům vzdát se svého ega–já, jestliže chtěli nalézt Nadjá. Když sestavíme všechny myšlenky člověka dohromady, tento souhrn představuje ego. Tím, že je člověk předá Tichu, vzdává se ega; v řeči Ježíše popírá sebe.

,,Pravda vás osvobodí," sliboval Ježíš. O jakém druhu osvobození mluvil? Odpovědí může být jen – osvobození od ega! A to je potvrzené jeho vlastními výroky, vyřčenými jindy, které se týkají nutnosti odumřít sám sobě. Musí dovolit, aby universální životní síla, která je v něm, se Plně zmocnila jeho srdce a mysli. To, co tomu brání, je osobní ego, které si myslí, že je úplné a které se oddělilo od univerzální životní síly. Filozofická disciplína chce překonat tento egoismus nebo jak řekl Ježíš: "Vzdejte se svého já, chcete-li je nalézt."

Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale také ego je iluzí. Žáci nevědí co je ego. Proto Ježíš řekl: "Chcete-li nalézt své pravé Já, musíte popřít sebe," mínil popřít ego.

Proč žádal Ježíš své následovníky, aby ho nenazývali dobrým? Podle všech běžných měřítek byl zcela jistě dobrým člověkem, i více. Bylo to proto, že jeho dobrota nebyla skutečně jeho vlastní, byla odvozena z Nadjá, které převzalo celou jeho osobnost, celé jeho bytí.

Moudrost Ježíše varovala lidi, aby nenechali zapadnout slunce nad svým hněvem, neboť jejich modlitby by byly bez užitku, jejich Bůh neslyšící. Ze stejného důvodu nepřistupujte k meditaci s nenávistí k někomu ve svém srdci.

Ať udělal jakékoli chyby, ať spáchal jakékoli hříchy, nechť se poučí jejich lekcemi, napraví své myšlení, zlepší svůj charakter a potom si odpustí. Nechť příjme radostně Ježíšovo odpuštění „Jdi a nehřeš více!“ a příjme uzdravující milost, která následuje po sebezlepšení.

Jestliže chcete vědět, jak začít hledat vyšší Já, velmi jasnou odpověď na to dal Ježíš. Hledejte, klepejte a tažte se, modlete se k němu, a to nejen jednou, ale nesčíslněkrát, jeli to nutné, a vždy celým srdcem, s láskou, touhou, úctou.

„Miluj svého bližního jako sebe samého,“ výrok hlásaný Ježíšem a prováděný mudrci, se zdá nabízet vzdálený a nedosažitelný ideál. Ale nebude se takovým zdát, jestliže pochopíme, co Ježíš mínil a jak je mudrc schopen to realizovat. Ve skutečnosti každý člověk miluje sám sebe, ale nemiluje sebe celého. Existují v něm chyby a slabosti, které nenávidí. Nelze tedy od něho očekávat, že je bude milovat ve svém sousedství. Lze však od něho očekávat, že když zjistí, že tyto nedostatky přinášejí nakonec bolestné karmické následky, že bude pociťovat soucit s těmi, kdo tyto chyby mají. V případě mudrce platí nejen tato úvaha, ale rovněž jeho vnímání existence onoho souseda uvnitř jediné universální Mysli, v které se on sám cítí být zakořeněn. Je pro něho tedy snadné a přirozené projevovat milující laskavost ke svému bližnímu.

Kdo může získat sílu osvobodit se od všech myšlenek, získává sílu osvobodit se z myšlenek osobního "já". Pouze takový člověk skutečně poslouchá Ježíšův příkaz "ztratit svůj život". Neboť jaký jiný život průměrný člověk má než život osobní? Ale Ježíš také slíbil jistou odměnu za bezpodmínečnou poslušnost. Řekl, že takový člověk si "zachrání" svůj život. Co to znamená? Když myšlenky odpadnou a pomíjivá osobnost zmizí, bude člověk zbaven veškerého vědomí? Nikoli – bude mít stále ještě čisté vědomí, hlubší život, který podporuje pomíjivé jáství a udržuje jeho samotné myšlenky.

-pokračování-