POSLEDNÍ VĚK ČLOVĚKA ZAPOČAL (1)

Slovo transformace je užíváno ve spojitosti se změnou, jež se týká čehosi, co bude nahrazeno něčím novým a doposud nepoznaným. Každé období a věk prochází zásadní přeměnou, která vždy učiní tlustou čáru za minulostí. Z tohoto důvodu máme o historii zcela zkreslené představy, což je prokazatelný záměr, jehož účel napomáhá tomu, abychom zapomněli a žili v zapomnění. Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Tento pravdivý citát je nesmrtelný! Je pravdou, že každá doba má své stinné, ale i kladné stránky, přesto 21 století je výjimečné v tom, že vše, co je potřebné k rozvoji a udržení života, z nějaké příčiny zaniká (umírá).

Jakmile se zamyslíme nad tím, že na všech kontinentech vymírají včely, tak se každý musí dovtípit, že právě tohle ohlašuje v následujících letech potravinovou krizi, která se stane příčinou různých válečných konfliktů, uprchlických exodů, chaosu v němž bude mít poslední slovo krutost a beznaděj. Nikdy předtím v minulosti včelstva nevymírala v takovémto rozsahu, aby mohla po celém světě nastat globální potravinová krize. Bohužel, nehynou jen včely, masové vymírání postihuje celou faunu a flóru (Pozn. Hromadné vymírání postihuje aktuálně vodní ptactvo, které je decimováno - ptačí chřipkou), a to se v historii lidstva nikdy předtím nestalo!

A aby toho nebylo málo, začínáme se potýkat s úbytkem životadárné vody. Podle jedné americké studie, dvě třetiny obyvatel v roce 2025, bude trpět nedostatkem pitné vody. Znovu musím zdůraznit, že se s obdobně katastrofální situací žádné předchozí civilizace nemusely potýkat, lze se proto právem domnívat, že procházíme transformačním věkem, na jehož konci definitivně odhalíme pravdu o nás samých. Jestli to bude pravda, jež  nás osvobodí, to je otázka, kterou nelze v tuto chvíli jednoznačně zodpovědět.

Krize za krizí vytváří podhoubí pro novou éru života

Kdo se nebojí pravdě pohlédnout do očí, nemůže přehlédnout neblahé změny, jenž se projevují v našem klimatu. Nebývalá sucha, ale i mrazy s nebezpečnou ledovkou, tornáda, ničivá krupobití, vše výše uvedené dokazuje, že s naším podnebím není asi něco v pořádku. Nemá smysl zabývat se tím, zdali za to může člověk, případně povětrnostní periody, protože se v těchto časech na nás valí jedna pohroma za druhou, což nelze popřít.

S tímto vším jde ruku v ruce politická nestabilita, která není růžová v Evropě, ani za oceánem v USA, což přesně dokresluje tuto vypjatou dobu, v níž se naše společnost nachází. S energetickými zdroji jsme na tom rovněž na štíru, neboť fosilní paliva jsou téměř vyčerpaná, pomalu dochází ropa a zemní plyn. Obnovitelné zdroje energie sice umíme už používat, ale nahradit jimi stoprocentně pohonné a topné hmoty, toho nejsme stále schopni, protože kde není vůle, není ani cesty.

Určitě bychom neměli opomenout, že se z naší planety postupně stává nehostinná poušť! Pouště se totiž každoročně zvětšují asi o 120 000 km2, a tahle rozloha je téměř stejná jako území České a Slovenské republiky dohromady. Dezertifikace půdy (Pozn. To je proces degradace území na pouště a polopouště.) není zdaleka problém jen afrických zemí, kupříkladu této hrozbě musí čelit nejvýkonnější ekonomika světa - ČÍNA!

V této zemi je dezertifikováno 2,6 miliónů km2, a to je 27 procent jejího povrchu. V tomto kontextu lze pochopit snahy čínských investorů, kteří se snaží po světě skoupit, co nejvíce úrodné půdy. Z Číny se totiž stává nehostinná poušť, kde mizí voda a zemědělská půda, která je chlebodárcem všeho lidstva. Tahle mocná země východu je ukázkovým příkladem toho, co nás čeká a nemine, pokud se zřekneme veškeré ekologické odpovědnosti. Budeme sdílet stejný osud Marsu? Světový oceán je na tom ještě hůře, než erozí postižená pevnina.

Koráli obývali naše oceány již před stovkami milionů let, a dnes dochází k jejich dramatickému úhynu, dokonce i největší korálový útes se během 27 let zmenšil až na polovinu. Pokud se nestane zázrak, zřejmě se za dvacet či třicet let s těmito neobvyklými živočichy v oceánech již nesetkáme. Pakliže vymírají nejstarší živočichové této planety, lze z toho vyvodit jednoznačný závěr; že je cosi shnilého ve státě dánském! Oceány jsou doslova zamořené plasty, a podle ekologů bude za pár let v těchto vodách víc plastového odpadu, než samotných ryb, kterých je prokazatelně méně, než kdy dříve.

Kvalita ovzduší ve světě, rovněž nevěstí nic dobrého! Kupříkladu vědci spočítali, že kvůli špatnému vzduchu zemře v průměru za rok sedm milionů lidí, což představuje 12,5 procenta celkového počtu úmrtí ve světě. S čistým vzduchem nesporně souvisí odlesňování, protože lesy jsou plícemi planety. Ještě před 8000 lety pokrývaly víc než polovinu souše. Dnešní lesnatost dosahuje 31%, takže se nelze divit tomu, že se nám všem hůře dýchá, ale i myslí, poněvadž dostatečné množství kyslíku ve vzduchu, přispívá k důležitému prokysličování mozkové tkáně, která je na tomto plynném prvku životně závislá. Co asi způsobuje a vyvolává neskutečný nárůst Alzheimerovy choroby? Co stojí za sebevražednými útoky a nižším pudem sebezáchovy? Je těžké tomu uvěřit, ale úbytek kyslíku s tímto vším může souviset!

Svět strádá, zatímco pokrok graduje

V různých článcích o starověké minulosti se dovídáme, jak byly všechny možné národy v dávnověku v porovnání s dneškem, v mnoha ohledech na vyšší úrovni, třeba ve vztahu člověka k přírodě. Jenže pokud by tomu tak bylo, nejspíš by nikdy nedošlo k zániku starého Egypta či Sumeru, nebo jiných kultur zapsaných do historie kamene. Stalo se, dávnověký Egypt ani Sumer už neexistují, ale otázkou pořád zůstává, jak by se současné moderní společenství dokázalo vypořádat se supervulkánem v Yellowstonu, kdyby nedej pánbůh explodoval?

Něco obdobného se totiž mohlo přihodit ve starověku, což nám poskytuje alespoň částečné vysvětlení, co mohlo zapříčinit úpadek nejvyspělejších kultur, po kterých zůstaly už jen monumentální pamětihodnosti - sochy, šperky, pyramidy, chrámy, atp. Jestliže se budeme zamýšlet nad tím, jestli starověké civilizace mohly převyšovat po technické, duchovní i sociální stránce náš digitální svět, tak bez rozpaků budu tvrdit, že je to víc než pravděpodobné. Vyspělost můžeme porovnávat z mnoha úhlů pohledu, jde o to, jak na ni budeme nahlížet? Abych vám to ulehčil, uvedu zde zcela konkrétní příklad...

Vzájemnou hlasovou komunikaci dnes spolehlivě zajišťují mobilní telefony. Kryty a obaly mobilních telefonů se vyrábí většinou z plastů, vnitřek obsahuje různé sloučeniny kovů, a to včetně nepatrného množství zlata, které je vloženo do integrovaných obvodů uvnitř těchto malých zařízeních. Plasty se vyrábějí nejčastěji z ropy, tedy pokud nejsou vyrobeny z biologicky rozložitelných materiálů, o kterých výrobci rádi své zákazníky informují. Těžba a doprava ropy způsobuje četné škody na životním prostředí, zejména když dochází k únikům ropy do moře, což v tomto případě nazýváme ekologickou havárií. Jeden m³ ropy vypuštěný do moře, může zapříčinit ropnou skvrnu o ploše až 1 km².

Kontaminace mořské vody ropou, je nepřehlédnutelná tragédie, při níž dochází k obrovskému úhynu mnoha živočichů, což je z pohledu udržení ekologické rovnováhy moře, apokalypsa nedozírných rozměrů! Vzhledem k tomu, že se ropa nerozpouští ve vodě, tak vytváří na vodní hladině tenkou vrstvu, která se může rozprostírat na velké ploše v případě velkého úniku. Takovéto škody jsou na životním prostředí vskutku nevyčíslitelné!

Vynaložená energie na výrobu mobilních telefonů není zanedbatelná, protože elektřina se musí z něčeho vyrobit. Klasické elektrárny na fosilní paliva zamořují ovzduší škodlivými plyny, což přispívá k oteplování planety. Jaderná energie není zas bezpečná, katastrofální havárie v jaderných elektrárnách v Černobylu a Fukušimě, jsou snad toho jasným důkazem, který není potřeba nějak detailně rozebírat.

A to ani nemluvím o elektromagnetickém záření, kterému jsme dnes kvůli mobilním zařízením (telefonům, WI-FI routerům) trvale vystaveni. O tom, jak je tohle záření na lidský organismus škodlivé, také bych mohl napsat samostatnou kapitolu, ale to není smyslem tohoto článku. Ještě musím podotknout, že vyrobené mobilní telefony relativně rychle podléhají stárnutí, tudíž v průměru do pěti let končí na skládkách jako odpad. Vzpomeňme ještě jednou, co jsem psal výše o plastech v oceánech, kterých bude zanedlouho v mořích víc než ryb. Nyní se dostávám k jádru věci, v čem tkví domnělá vyspělost dávných civilizací, nad touto naší digitální společností?

-pokračování-