Ryby   26.2.2017   Dorota



JINÝ POHLED NA PODVOD JMÉNEM PETR VELIKÝ (2)

11.01.17   Alexandr Arsenin
Alexandr Arsenin

V letech 1675 – 76 v Moskvě pobývalo velvyslanectví Nizozemska v čele s Konradem van Klenkem. Čiperného Konráda s celou jeho bandou poslal k ruskému carovi ten samý princ Oranžský (William van Orange-Nassau) poté, co mu car Alexej Michajlovič pohrozil sankcemi. A co se nestalo?! Car Alexej Michajlovič ve svých 47 letech velmi nečekaně zemřel. Okolnosti nasvědčují tomu, že byl otráven. Nutně se tu nabízí myšlenka, že tím byl učiněn první krok k uvolnění ruského trůnu pro nového kandidáta. Hohenzollerni se totiž snažili zabrat pravoslavné Rusko a prosadit zde svou protestantskou víru.


Jak to všechno bylo ve skutečnosti…

Zajímavou rekonstrukci petrovské éry navrhl moderní historik Alexander Kas. Ta logicky vysvětluje stávající rozpory a nejasnosti v životopise Velkého Světlého Vůdce a jeho černého a temného okolí. Ale popořadě.

Skutečně nebylo místo narození Petra známo přesně, anebo snad tuto informaci před námi tajili a dosud tají?

Vysvětlení je prosté: po dlouhou dobu nebylo možné zveřejnit skutečnost, že Petruša se nenarodil v Moskvě, a dokonce ani v Rusku, ale v dalekém Brandenburgu v Prusku. Krví napůl Němec, Anglosas po výchově, přesvědčení, víře i kultuře. Tím se stává srozumitelné, proč německý jazyk byl pro něj blízký a v dětství ho provázely německé hračky: „německá karabina, německá mapa" a podobně.

Na své hračky sám Petruša s vřelostí vzpomínal, kdykoli se opil. Jeho dětský pokoj byl podle jeho vyprávění potažen hamburským suknem. Jenže kde by se takový luxus objevil v Kremlu?! A Němce tehdy také na carském dvoře zrovna dvakrát nemuseli. Tím se také vysvětluje, proč v dětství i mládí Petra obklopovali výlučně cizinci, a to nejen dospělí, ale i děti.

Také nám říkají, že rozhodně nechtěl vládnout spolu s Ivanem, urazil se a odešel do Německé svobody. Zajímavé však je, že žádná Německá svoboda, jak ji popisovali historikové, tehdy v Moskvě nebyla!

Ostatně by tehdy Němcům ani nedovolili zabývat se bakchanáliemi a vysmívat se pravoslavné víře. Ve slušné společnosti se ani nedá říci nahlas, co Petr prováděl spolu se svými anglosaskými kumpány a ženštinami. Ale v Prusku a v Nizozemsku takové výstřednosti byly běžné.

A proč vůbec se ruský carevič Petr choval tak nepřístojně?

To proto, že matkou Petra nebyla carevna Natalia Kirillovna Naryškina, ale jeho údajná sestra, Sophie Alexejevna.

Sophie Alexejevna (1657 - 1704)

Historik S. M. Solovjev, kterému byla dána velmi vzácná možnost se přehrabovat v archívech, ji nazval "bohatýrem-carevnou", protože se uměla vymanit z rodinného domu, to znamená vdát se, ale nevynesla si z rodného paláce také "morální zábrany". Jinými slovy, provdala se za cizince a pod jeho vlivem začala plivat na svou bývalou vlast.

Sophie Alexejevna se v roce 1671 provdala za Friedricha Viléma Hohenzollerna, syna kurfiřta Brandenburgu. V roce 1672 se jim narodilo dítě – Petrus.

A tehdy bylo rozhodnuto, že chlapec se vrátí do země své matky, aby ji získal pro západní svět svého otce.

Jenže získat ruský trůn při existenci několika carevičů bylo pro Petruse problematické. Anglosaský Synedrion si o tom však myslel něco jiného, a tak se pustil do „začišťování“ dalších zájemců o ruský trůn a zároveň do přípravy svého kandidáta.

V letech 1675 – 76 v Moskvě pobývalo velvyslanectví Nizozemska v čele s Konradem van Klenkem. Čiperného Konráda s celou jeho bandou poslal k ruskému carovi ten samý princ Oranžský (William van Orange-Nassau) poté, co mu car Alexej Michajlovič pohrozil sankcemi. A co se nestalo?! Car Alexej Michajlovič ve svých 47 letech velmi nečekaně zemřel. Okolnosti nasvědčují tomu, že byl otráven. Nutně se tu nabízí myšlenka, že tím byl učiněn první krok k uvolnění ruského trůnu pro nového kandidáta. Hohenzollerni se totiž snažili zabrat pravoslavné Rusko a prosadit zde svou protestantskou víru.

A teď si připomeňme nejasnosti kolem Petrova křtu a vše se vysvětlí, když si uvědomíme, že oni ho v Moskvě ve skutečnosti nekřtili, ale po smrti Alexeje Michajloviče ho rychle překřtili z latinské víry na pravoslavnou, aby jako vnuk zemřelého cara byl zahrnut mezi právoplatné uchazeče o trůn. V té době už také byl patriarchou Joakim a bratr Fjodor plnoletý.

Teprve tehdy začali Petra učit ruštině. Podle historika P. N. Krekšina (1684 – 1769) výuka začala 12. března roku 1677.

I nástupce zemřelého cara, jeho nejstarší syn, sotva dvacetiletý Fjodor Alexejevič, nějak podezřele rychle odešel na onen svět a jeho bratr Ivan Alexejevič byl z jakéhosi důvodu najednou prohlašován za nemocného na těle i na duchu. Ostatní careviči zemřeli už v kojeneckém věku. Podivný mor to tehdy na Rusi zavládl!

Pojďme se nyní podívat na tři pokusy Anglosasů uchytit se na ruském trůně skrze careviče Petruse Fridrichoviče. A bohužel – podobné snahy trvají dodnes...

První pokus dosadit Petra na trůn v roce 1682 proběhl za pomoci vzpoury střeleckého pluku a nebyl úspěšný. Petrušovi bylo jen 10 let a údajný bratr carevič Ivan Alexejevič byl živý a zdravý a byl právoplatným uchazečem o ruský trůn. Sofie se s Petrem musela vrátit do jeho rodné Penaty (Brandenburgu) a čekat na další vhodnou příležitost.

Něco se vám nezdá?

Že podle oficiální historie Sofie v ty roky vládla za své „bratry“ co by regentka?

Jenže do dnešního dne nebyl nalezen jediný oficiální dokument, který by svědčil o tom, že by se carevič Petr a jeho údajná sestra, tedy matka Sofie, byli v letech 1682 - 1688 nacházeli v Moskvě. Řečeno jednoduše – utekli jak malí kluci do Pruska a čekali, až se situace změní a oni se budou moci vrátit.

Jenže bylo pro budoucí sepisovače historie možné nějak logicky vysvětlit nepřítomnost Petra a Sofie v ty roky v Moskvě?

Pokud by to bylo potřeba, a ono asi bylo, pak ano a pedantičtí millerové a schletzeři našli cestu, jak z toho. Poněkud krkolomnou, ale našli. A tak se uvádí, že od roku 1682 v Rusku vládli dva carové: šestnáctiletý Ivan a desetiletý Petr, za regentství Sofie Alexejevny. Podivné, co? Stejné jako dva prezidenti, dva papeži, dvě královny Alžběty II. Byli snad stateční němečtí historici už tak unavení ze své vysilující práce, že začali vidět dvojitě? V pravoslavné zemi přece takové dvojvládí prostě být nemohlo!

Tvrdí se, že Ivan Alexejevič vládl na veřejnosti a Petr Alexejevič se skrýval v obci Preobraženskom, která ale v těch dobách u Moskvy nebyla. Byla tu jen vesnice Obraženskoje. Chybička se sice vloudila, ale to byla pro Gerharda Millera maličkost! Když řekl, že byla, tak byla! Název obce se kvůli pojetí anglosaských režisérů vyhladil jako symbol proměnění (preobraženija) Ruska. Což navíc krásně zní!

A do této neexistující vesnice bylo potřeba nutně skrýt skromného bubeníka Petruse, který se měl časem změnit na mesiáše a Reformátora Ruska. Jak hezky jste to, kluci anglosasští, vymysleli! Zdá se, že o sto let později Kateřina II. za lhaní opravdu dobře platila.

Jenže ono to tak nebylo!

Petr se schoval do Pruska a připravoval se na svou misi, či spíše ho připravovali. To je to, co se dělo ve skutečnosti. A tak to má také logiku. Jenže místo toho se nás snažili přesvědčit, že se v obci Preobraženskom zabýval tím, že si hrál na válku v potěšném pluku. Na řece Jauze prý postavili zábavné městečko Prešburch, na které stateční kluci útočili.

Proč vůbec Miller přemístil Prešburch nebo Presburg (současné město Bratislava) od břehu Dunaje na břeh říčky Jauzy? Asi prostorové halucinace...

A tam se také objevila ona slavná loďka Petra I., kterou dnes můžete vidět v muzeu. Malý Petr si totiž prý oblíbil toulat se po vsi Izmajlovo a z nějakého důvodu nakukovat do cizích stodol. A jak tak jednou jde, co nevidí! Loďka! Jak se sem dostala z dalekého Severního moře a možná až z Anglie? A co je nejdůležitější, kdo a proč ji sem přitlačil? To asi ví jen Miller...

A kdy že došlo k této epochální události?

Historici se domnívají, že někdy v roce 1686 nebo snad 1688, ale nejsou si tím jisti. Nejspíš proto, že Petr tu legendární anglickou loďku, tajemnou jako nepolapitelný Albion, nikdy nenašel. Protože takové anglické lodičky se v ruských venkovských stodolách prostě nenacházely! Ale mohly se nacházet někde na pobřeží...

Druhý pokus Anglosasů o získání moci v Rusku v roce 1685 také s velkou parádou padl. Vojáci Semenského (Simeonovského) a Preobraženského pluku oblečení do německých uniforem a mávající vlajkami, na nichž se skvělo „1683“, se podruhé pokusili usadit na trůně Petruse Fridrichoviče Hohenzollerna. Tentokrát německou agresi zastavili střelci pod velením knížete Ivana Michailoviče Miloslavského (1635 – 1685). I musel Petruša ve spodním prádle skočit na neosedlaného koně a prchnout do temné noci, děse přitom holým zadkem mladé dcery rolníků. Stejně jako předtím směřoval do Pruska.

Friedrich Vilém Hohenzollern (1657 - 1713)

Ale nezapomněl. Když o několik let později přišel sadista a zvrhlík Min Herz Hohenzollern konečně k moci, nechal otevřít hrob svého příbuzného Ivana Michajloviče Miloslavského a nainstalovat jeho tělo pod popraviště, aby na něho kapala krev popravovaných střelců, věrných obránců pravoslavné Rusi...

Třetí pokus o uchvácení moci v Rusku začal o několik let později a 8. července 1689 se Petr stal jediným vládcem této části území po té, co svého bratra Ivana prostě sesadil.

Tvrdí se, že Petr z cesty do Evropy v letech 1697 – 98, které se údajně zúčastnil, přivezl pouze astroláby a zahraniční glóbusy. Nicméně podle dochovaných kompromitujících dokumentů byl především proveden velký nákup zbraní a byli najati cizí žoldáci, kterým bylo zaplaceno na půl roku dopředu.

Zajímavé!

Na co žoldáci?

Proti komu?

A tak v posledním desetiletí XVII. století pod vedením Petruse Min Herze a jeho nejasného okolí začala další etapa velké křížové výpravy proti Rusku. Nebo řečeno jinak: Drang nach Osten.

 

Co nám vychází podtrženo a sečteno?

Petr byl synem carevny Sofie Alexejevny (Charlotty) a budoucího prvního pruského krále Friedricha Viléma Hohenzollern, syna kurfiřta Brandenburgu.

(Pokud by o tom snad někdo pochyboval, porovnejte Petra s druhým synem zmíněného Fridricha a tedy pravděpodobným Petrovým bratrem Fridrichem Vilémem I. Oba portréty vznikly za jejich života. Fotomontáž Vlabi)

S čím měli historici problém, že se Petrův příchod k moci snažili nějak utajit? Proč to skrývat?

Petr se narodil a byl vychován v Prusku a ve vztahu k Rusku vystupoval jako kolonizátor. Navíc jeho cesta k trůnu byla dost křivolaká.

Díky němu však už měla o pár desetiletí později Sofie Augusta Frederika Anhaltsko-Zerbstská, která se schovávala pod jménem Kateřina II. a pocházela z týchž míst jako Petr, situaci výrazně ulehčenou. I ona byla poslána do Ruska se stejným úkolem jako on. Frederika měla pokračovat v jeho započatém díle a upevnit ho. 

A o koho že se tak starala Frederika Anhaltsko-Zerbstská? 

O ruské rolníky? 

Vy tomu věříte?

Po reformách Petra I. gradoval rozkol v ruské společnosti. Jeho dvůr se stal německým (anglosaským) a existoval sám pro sebe a své vlastní potěšení, zatímco ruský lid se pro něj nacházel v paralelní realitě. V XIX. století tato elitní část ruské společnosti mluvila francouzsky v salonu madam Scherer a byla strašně daleko od obyčejných lidí...

Petr I. jako viditelná hlava koloniální anglosaské správy tedy své velké dílo rozhodně nevykonal v zájmu ruského národa.

 

Poznámka: Alexandr Arsenin zde nabídl "jiný pohled" na osobnost Petra I. Neznamená to však, že je jediný, kdo se o rozluštění záhad nejen kolem této kontroverzní postavy, ale kolem celého období XVII. - XVIII. století v Rusku, pokusil. Bude-li příznivá konstelace, podíváme se příště do dílny dalších badatelů pouštějících se za hranice oficiální historie, protože překvapujících informací a souvislostí je velké množství.  A čím více informací máme, tím větší je šance přiblížit se pravdě.
Vlabi 

-konec-


(c)2017 Alexandr Arsenin
(c)2017 Tranlsation: Vlabi

Zdroj: www.kramola.info/blogs/vlast/drugoy-vzglyad-na-podlog-petra-i

Ostatní zdroje:
myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2017/01/jiny-pohled-na-podvod-jmenem-petr_10.html

oblíbenost článku   hlasování   nejhorší 1 slabý 2 slabý 3 podprůměrný 4 průměrný 5 průměrný 6 nadprůměrný 7 velmi dobrý 8 velmi dobrý 9 nejlepší 10 8.7 (3 hodnocení) zobrazeno: 1053x (dnes: 2x)




přednášky, kurzy a školení Jaroslava Chvátala

Kalendář akcí

Únor
2017
Po Út St Čt So Ne
    01 02 03 04 05
06 07 08 09 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28          

přednášky
kurzy a semináře
letní týdenní semináře
speciální akce
více akcí v jeden den

přijímané platební karty
statistika TopList


odebírat RSS RSS 2.0

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky)

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku. © Matrix-2001.cz, Jaroslav Chvátal
webdesign Vendys graphics