Ryby   26.2.2017   Dorota



VZTAHY

09.01.17   Ocelotka
 Ocelotka

Při první variantě vytváříme „vzájemný tah“. Ale jakého druhu? Společným směrem nebo naopak proti sobě? Už samo slovo vzájemný je o tom, že něco stojí navzájem proti sobě. Takže když mám s někým nebo k někomu vztah, tak co vlastně mám? Přetahování se o něco? Tahání jeden druhého někam? Nebo společný tah na branku? Když se rozhlédnu okolo sebe, nejsou ony „vztahy“, ono něco mezi lidmi ve většině případů právě o tom tahání někoho někam, o tom vzájemném přetahování se s někým o něco? O pozornost, o čas, o volnost? Dýchá ze slova vztah na člověka opravdu pohoda, harmonie a láska? Na mě osobně ne. A na vás?


Znáte to, sedíte doma, je vám blbě a přemýšlíte proč. A tak jsem začala přemýšlet a napadlo mne slovo vztah(y). Všude okolo sebe člověk slyší o vztazích, jaké jsou, co je v nich za problémy, jak nefungují, ale občas i, že to ujde anebo dokonce, že je někdo ve vztahu šťastný, ale této varianty je výrazně méně. 

A tak jsem se pokusila rozebrat ono slovo vztah, které v tak hojné míře používáme pro popis toho, co je mezi námi a ostatními lidmi nebo okolím. Když jsem se na to slovo vztah podívala, uviděla jsem, jeho základ, a to slovo TAH. No a před ním VZ. Co to ale je to „vz“? Jako první mne napadlo slovo vzájemný. Takže vzájemný tah. Další varianta byla „vz“ jako zkratka používaná pro termín „v zastoupení“. Ale čeho, koho? No a další „vz“ jako předpona používaná pro určení směru směrem nahoru/vzhůru.  Takže jsem dostala několik variant vztahu. Vzájemný tah, tah v zastoupení a tah směrem vzhůru.

 Ale co samotné slovo TAH? Co je to tah? Jaký je na vibrační/tvořivé úrovni podtext slova tah? Už toto slovo samo osobě obsahuje notnou dávku napětí, úsilí, snahy, výdeje energie. Rozhodně z něj na mne nevyzařuje klid, pohoda a harmonie, což je to, po čem většina lidí ve vztazích touží, prahne nebo si jen přeje. Takže když to dáme dohromady s oním předchozím „vz“, tak co vlastně vytváříme ve své realitě a svém vibračním poli, když použijeme slovo VZTAH. 

Při první variantě vytváříme „vzájemný tah“. Ale jakého druhu? Společným směrem nebo naopak proti sobě? Už samo slovo vzájemný je o tom, že něco stojí navzájem proti sobě. Takže když mám s někým nebo k někomu vztah, tak co vlastně mám? Přetahování se o něco? Tahání jeden druhého někam? Nebo společný tah na branku? Když se rozhlédnu okolo sebe, nejsou ony „vztahy“, ono něco mezi lidmi ve většině případů právě o tom tahání někoho někam, o tom vzájemném přetahování se s někým o něco? O pozornost, o čas, o volnost? Dýchá ze slova vztah na člověka opravdu pohoda, harmonie a láska? Na mě osobně ne. A na vás?

Při druhé variantě „tah v zastoupení“ jsem dospěla k závěru, že to, co je zde v tomto druhu tahu „v zastoupení“, jsou naše přesvědčení o tom, jak by to mělo vypadat a kam se to, co je mezi námi a ostatními, snažíme v onom vztahu „dotáhnout“.

Třetí a asi nejlepší varianta „tah směřující vzhůru“ je sice hezké, ale směr vzhůru není jediný směr, jakým se „vztah“ může ubírat. Také se může ubírat směrem zcela opačným a to se pak vzájemně taháme dolů. A i když je ten tah směrem nahoru, tak už ten pohyb směrem nahoru, vyžaduje notnou dávku naší energie na udržení onoho vzlínavého tahu.

A tak jsem začala rozjímat, jestli není nějaké lepší slovo, které by se dalo použít na místě, kde v naší řeči používáme slovo vztah. Jak se píše už v bibli. Na počátku bylo slovo. Takže slovem, celá ta sranda začala a slovo to celé vytvořilo. A protože i my používáme s oblibou slova, tak těmi slovy také tvoříme, ať už si to uvědomujeme či ne. Vědecky už bylo dokázáno, že každé slovo má svou specifickou vibraci, a protože vše je ve své podstatě vibrace, tak svou realitu a svůj život si vytváříme právě těmi všemi slovy, která používáme ve svých myšlenkách, vnitřních monolozích nebo dialozích anebo v mluveném projevu.  Ale abych to dál nezdržovala, přišla jsem na slovo spojení /propojení.

A z čeho se slovo SPOJENÍ skládá? Je tu „S“ tedy směr dohromady, spolu. Pak základ „POJ“ tedy pojit. Takže spolupojení. Pojení něčeho dohromady. A pak máme také spojitost, což je o tom „ spolu jít“ neboli o společném jití. Není toto vše bližší tomu, co je mezi člověkem a ostatními lidmi. Když se s někým stýkám anebo mám onen „vztah“, tak jsem s ním také ve spojení. Nějakým způsobem jsem s dotyčným spojená, propojená a jsem si vědoma toho, že nás něco pojí, že máme něco společného.

Už když člověk vysloví slovo spojení, tak z tohoto slova na člověka dýchne něco úplně jiného, než když se řekne vztah. Při vyslovení slova vztah, člověk úplně cítí, jak jeho tělo na to slovo reaguje pohybem (pocitem) stažení/tahu v oblasti solaru. Ale když se řekne spojení, tak tělo reaguje úplně opačně, pohybem uvolnění a otevření se.

Takže co by se stalo, kdybychom v našich slovnících zaměnili slovo vztah za slovo spojení nebo propojení. Nezačalo by se nám tak nějak samo od sebe dýchat lehčeji. Vždyť spojení je o vzájemné volnosti a svobodě, je pružné, pohyblivé, nekonečné. Když mám spojení s nějakým člověkem, partnerem, necítím se takto volněji? Spojení je nadčasové, protože vše je spojeno/propojeno se vším.

Ale když mám s někým vztah, tak co mám? Mám tahání, i když třeba společné. Jistě, můžeme mít společný tah a užít si to, ale pak ten ranní bolehlav po tom tahu? Také můžeme někam táhnout, ale už jste někdy slyšeli, že by někdo někoho poslal táhnout do nebe? Já tady ne. Ale aby někdo táhnul do horoucích pekel, takže směrem dolů, to už jsem slyšela. A pak, vztahy se „rozpadají“. Takže když skončí vztah, protože se rozpadne, takže zákonitě pak zahučíme někam dolů, protože už v samotném pojmu „rozpadnout“ je to naprogramováno, neboť v sobě obsahuje vibraci slova pád/padat.

 Jistě, i spojení se může rozpadnout, stejně jako vztah rozpojit, ale jak často použijeme výraz, že spojení se rozpadlo? Já třeba nikdy, protože takto to v našem pojmosloví, našem jazykovém naprogramování, nemáme. Použijeme, že spojení se přerušilo nebo že se něco odpojilo nebo rozpojilo. A to je v pořádku, i některá spojení je třeba ukončit, ale i když ukončím ono spojení „rozpojením“ nebo „odpojením“, tak je to jen o přerušení něčeho a nikoliv o onom zmiňovaném pádu/propadu. Když se něco rozpojí, tak to vibračně zní jinak, než když se něco rozpadne. Nemáte ten pocit taky?

Takže co dodat na závěr? Dělám pokus a nahrazuji ve svém osobním slovníku slovo vztah, a to hlavně pokud jde o partnerské záležitosti, slovem spojení, protože než se s někým tahat a přetahovat nebo vztahovat, tak to se raději budu pojit a spojovat, a pokud to půjde, tak i společné jít. Protože jsem křehká žena a stejně bych ho neutáhla. Takže proč si ztahat záda, že!


(c)2017 Ocelotka

oblíbenost článku   hlasování   nejhorší 1 slabý 2 slabý 3 podprůměrný 4 průměrný 5 průměrný 6 nadprůměrný 7 velmi dobrý 8 velmi dobrý 9 nejlepší 10 10 (4 hodnocení) zobrazeno: 806x (dnes: 3x)

Související články



přednášky, kurzy a školení Jaroslava Chvátala

Kalendář akcí

Únor
2017
Po Út St Čt So Ne
    01 02 03 04 05
06 07 08 09 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28          

přednášky
kurzy a semináře
letní týdenní semináře
speciální akce
více akcí v jeden den

přijímané platební karty
statistika TopList


odebírat RSS RSS 2.0

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky)

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku. © Matrix-2001.cz, Jaroslav Chvátal
webdesign Vendys graphics