ZÁHADA KULTU "KU" a "PROJEKT GALILEO" (2)

Duch podobný čin-can-ku se zjevuje v podobě ropuchy nebo žáby. Jak žábovité, tak i hadí formy jsou čarodějům dobře známé jakožto totemy Hlubinných a Velkých Starých. Stojí za to zde podotknout, že Ku, podobně jako UFO, se – jak se zdá – vyhýbají zalidněným oblastem. Další podobnost s UFO naukou jest ta, že obyvatelé takových strojů čas od času odřezávají různé části lidského těla. Staří Číňané byli nuceni vtělit svá pozorování do „magického“ kontextu vzhledem k potřebě popsat jevy mimozemského původu. Zdůrazňování hmyzí symboliky má veliký význam s ohledem na bzučivý zvuk, který – jak se mělo za to – ohlašoval blízkost nebo příchod Starých.

Existuje ale ještě další druh Ku. Bájí se, že vyvrhuje zlato a stříbro, když se řítí za noci kolem jako blesk.

„Veliký hluk přišel, když to padalo“. UFO prý také padají za velikého hluku.

Navíc „to může být had, ropucha nebo nějaký druh hmyzu nebo plaz“. Jeho uctívači si ho chovají v tajné komnatě a je krmen ženami. Je však tvořen čistým jin, což je obrazný způsob, jak říci, že je to vampýr Ku, který se živí menstruační krví. V tomto spojení se také říká, že Ku, který pohltí muže, bude kálet zlato, zatímco ten, který pohltí ženy, vykálí stříbro. Klíč k tomu, co se zde říká, je třeba hledat v symbolismu čínské alchymie a interpretovat ve světle gnose Hada. Čteme pak: vampýr Ku (ženský), který vytahuje mužské semeno (jako incubus), emanuje solární či kreativní kala; vampýr Ku (mužský), který se napájí menstruační krví (jako succubus), emanuje lunární či destruktivní jed.

Proces se přirozeně dělí na magii (slunce) a čarodějnictví (luna). Navíc skoro ve všech případech se do tohoto procesu zapojuje sexuální styk smrtelníků s mimozemšťany – mezi čaroději, meteory anebo „blesky“. „UFO“ symbolismus je také implicitně přítomen v duálním symbolu Ku, který zahrnuje mísu nebo nádobu a červy nebo hmyz. Solární i lunární duchové spolu obcují ve vodách shromážděných v míse, takže nasávají fluidum s kalami Zvenku.

Bergier a Pauwels ve své slavné knize mluví o ‚Společnosti Vrilu‘:

„Vril je obrovská energie, z níž v obyčejném životě užíváme jen nepatrnou část. Kdo se stane pánem vrilu, stane se pánem sebe sama, druhých i světa. Je to jediné přání, které má oprávnění. K němu musí mířit všechno naše úsilí.“⁵

Aleister Crowley ve své encyklopedické Liber 777, která je věnována nejširším souvislostem tarotu se všemi významnými světovými magickými koncepcemi, abecedami, symboly atd., v oddílu Sepher Sephiroth, uvádí pod číslem 251 anděla Uriela, psáno hebrejsky Vau-Reš-Jod-He-Lamed, kterého ztotožňuje právě s magickou silou vril, o níž poprvé mluví Edward Bulwer-Lytton ve své knize Plémě, které nás vystřídá, další odkaz je na jméno Abra-Melin. Kenneth Grant vysvětluje pojem vril (jeho pravopis) ve světle Necronomiconu takto:

„Jde o magickou sílu. Slova hriliu a R’lyeh jsou příbuzné pojmy označující podvědomí (v tomto případě R’lyeh) jako zdroj magické síly. Vrihl je také spoluoznačením pro arcimága – Člověka.

‚Není boha mimo člověka‘ (viz Liber Oz Aleistera Crowleyho) by proto naznačovat virilního (plodného), jedince naplněného vrihlem. Když dochází k expresi vrihlu, stane se hriliu. R‘lyeh je podmořské město, v němž čeká a sní spící Cthulhu. R‘lyeh je pojem, který označuje podvědomí jako zdroj hriliu. Hriliu je ‚pronikavým výkřikem orgasmu‘, metafysickou extází, která doprovází akt stvoření.“

S tímto pojmem souvisí jak Hru, tak i Hrumachis. Hru je anděl vládnoucí tarotu, který se skládá z nebeských silových zón vizualizovaných Knihou Thothovou.⁶ Hru má pozoruhodně ‚ufologickou‘ konotaci, neboť kola či disky (dříve pantákly), které představují silové zóny tarotu, jsou víry magické energie pocházející „Odtamtud mimo letokruhy“. Hrumachis je „Horus [z] Hvězdy“. Hvězda je Sothis neboli Set, a tento titul má nápadné ‚ufologické‘ implikace. Odtud existuje spojení na tajný Řád Stříbrné hvězdy (Order of the Silver Star), A.‘.A.‘., Argenteum Astrum. Touto Stříbrnou hvězdou je Sirius, Psí hvězda. Dvě ‚A‘ mají hodnotu dvou ‚jedniček‘, které je třeba číst jako jedenáct, číslo magické expanze a klifotu (slupky zla).

Je pozoruhodné, že bytosti popisované čínskou magickou tradicí jeví podobné rysy s těmi, které jsou od druhé poloviny tohoto století po celém světě odpovědné za únosy lidí, případně s nimi měli lidé osobní kontakt, ať už skončil šťastně nebo ne. Prostý rozum si vypomáhá pomocnými popisy k zachycení nejvýraznějších rysů či podobnosti s tím, co člověk zná. Tak lze dospět k pojmu Batrachoofité, což znamená, že se hlava, obličejová partie, barva kůže a její vzezření blíží takovým tvorům, jako je ropucha a had.

Intenzivní práce s nevědomím, urychlovaná požíváním drog, sexuálními rituály a prací s imaginací, může vést i v našich zeměpisných šířkách k výskytu bytostí, které jsou vnímány jako mimozemské. Je třeba jej chápat jako důsledek výše popsaných magických praktik.

Asi před rokem se taková bytost zjevila na kopci Květnice poblíž Brna. Tento je znám díky svým nalezištím polodrahokamů, tudíž tam lze předpokládat bohatou gnomickou činnost. Tohle ovšem není přesně ten případ.

Osoba mně známá se vydala dne 6. května 1995 na procházku na tento kopec. Pojednou periferním viděním zahlédla černého muže, který se zformoval na malou neoblečenou bytost s velkou hlavou poněkud žabího výrazu, s dlouhýma rukama a prsty, u konečků snad trochu rozšířenými, mírně převislým trupem a chodidly, jež byly jakoby bez prstů. Ostatně, máme k dispozici kresbu, kterou na mé naléhání nedlouho po tomto setkání vyvedla. K této zcela strachem zmrazené osobě se z lesa blížila se slovy přenášenými spíše do vědomí, než vyřčenými nějakými hlasivkami a pro uši slyšitelnými: „Pitvat!“

Pronásledování skončilo po bezhlavém útěku ukrytím se mezi stromy. Může to znít směšně, ale dotyčná byla hluboce vystrašena, přestože jinak je stav jejího ducha zcela opačný. Jde o stav v mnohém podobný zjevení Animy ve snu, kdy má-li snící dostatek volní síly pro to, aby se probudil, pak i po probuzení zakouší přítomnost něčeho cizího v pokoji, včetně šedé nebo tmavé postavy, kterou provází ještě i mrazivý pocit, ať už vyvolaný odkrvením nebo o auru zasahující do aury takové osoby. Pro pozorovatele je těžké rozlišit, zda-li se jedná o tzv. ‚reálnou bytost‘ nebo projev astrální bytosti, která se projektuje do vědomí. Fixace pohybů, tělesná ztuhlost, mrazení, odkrvení mozku a stav krajní hrůzy je vlastní všem osobám postiženým těmito zážitky, třebaže některé jdou ještě dál – k únosům.

Manhattan Transfer

Případ bývá někdy citován pod názvem „Manhattan Transfer“. Začal jednoho mrazivého a jasného rána asi kolem 3 hodiny, kdy se zastavil motor auta poblíž přístavu South Street v Manhattanu. Pasažéři vzhlíželi vzhůru – známá a vysoce postavená politická osobnost, jejíž jméno zůstane utajeno, a dva vládní agenti – a sledovali zářící oválný objekt vznášející se nad budovou o pár bloků dál. Jak se světla na této nebeské vizi měnila z rudě oranžové na jasně modrobílou, začala se z okna dvanáctého patra mírným pohybem vznášet žena v noční košili, a pak zůstala viset uprostřed prostoru. Úžasem zkoprnělí svědci pozorovali, jak žena obklopená několika malými bytostmi lehce stoupala ke spodku onoho stroje. Objekt odfrčel k brooklynskému mostu, aby se nakonec ponořil do East River.

„Je to zcela ojedinělý případ“, říká Budd Hopkins, moderní umělec světové třídy, který se nedávno proslavil knihami Missing Time a Intruders, v nichž se detailně zabývá osmnáctiletým vyšetřováním výpovědí mnoha tisíc osob, které prohlašují, že byly uneseny UFO. Jestliže je Hopkins vzrušen, dá se to vysvětlit tím, jak sám říká, že tady jde o případ, který může přesvědčit armádu skeptiků, kteří ho už po léta nahánějí. Oproti stovkám jiných zaznamenaných únosů, jak vysvětluje, jde poprvé o nezávislé svědectví o události, která se odehrála. A co je ještě významnější, jeden ze svědků je prý, lidově řečeno, V.I.P. – prominentní a důležitá osoba. „Závěr je ten“, spekuluje Hopkins, „že šlo o úmyslnou demonstraci mimozemské síly.“

Ústřední postavou tohoto příběhu je Linda. Nechce, aby bylo zveřejněno její druhé jméno. Žije v dolním Manhattanu. Vše začalo v roce 1988. Linda si právě koupila biografii Franka Sinatry od Kitty Kellyho a další knihu, kterou vzala jako mystérium. Onou druhou knihou byli Intruders Budda Hopkinse. Na konci první kapitoly oněměla překvapením: mimozemské bytosti zanechávají v mozku a nose lidí tajemné implantáty, a to ji trochu znervózňovalo. Před třinácti lety našla hrudku na vnitřní straně nosní přepážky, a tak šla ke specialistovi, který prohlásil, že jde o chrupavku zabudovanou při chirurgickém zákroku. Takovou operaci však nikdy, ani jako dítě, nepodstoupila. Linda pak vzala můj prst a dotkla se jím svého nosu: ano, cítil jsem velmi jemný hrbolek na horní straně pravé nosní dírky. Musí tu však být ještě něco jiného, než jenom tohle. A taky bylo.

O rok později Linda nakonec Hopkinse kontaktovala a ten se rozhodl, že prozkoumá Lindinu minulost svým oblíbeným nástrojem – hypnózou. „Cítila jsem se trochu divně“, říká Linda. „Jsem jenom matka a žena. Jsem prostě Linda. UFO? Pch!“

Únos

Hopkins uvádí, že se dozvěděl něco jiného. Regresí vrátil Lindu do věku 8 let a umožnil jí, aby si vzpomněla na epizodu, o níž si myslí, že v ní probleskovala postavička Caspera, ze slavného příběhu Casper, strašidelný kamarád (nedávno zfilmovaný Stevenem Spielbergem). Ale v hypnóze se její vzpomínka na Caspera změnila ve veliký a vysoký objekt, který viděla plout nad sídlištěm, napříč ulicí v Manhattanu, v níž v dětství bydlela. Hopkins pojal podezření, že ji unesli mimozemšťané a pozval ji v červnu 1989, aby se zapojila do skupiny, která pomáhá lidem se zkušeností únosu.

„Vzpomínám si, jak jsem tam mezi těmi lidmi seděla s dokořán otevřenýma očima, když jsem ty lidi poslouchala“, vypovídá Linda. „Nejdříve jsem se cítila divně, ale pak už to bylo mnohem lepší.“

-pokračování-