INSPIRACE V HUDEBNÍ TVORBĚ

Hudba je nejvznešenější ze všech druhů umění, dokáže oslovit jakéhokoliv člověka kdekoliv na světě. Je kouzelná i fascinující když z ticha vystupuje a do ticha se opět navrací. Dokáže povznést naše city a nálady daleko lépe, než je tomu u psaného nebo mluveného slova. Pokud nám hudba které nasloucháme má pomoci odhalit naše vyšší Já, musí sama o sobě působit na vyšší úrovni a jedině tehdy bude plnit své nejvyšší poslání.

Když skladba svými tóny otevírá naše srdce vzácnému pokojného míru, tak zajisté koná svou nejdůležitější práci. Existují hlubší úrovně lidského vědomí, odkud je občas čerpáno člověkem, který je schopen vzdát se alespoň dočasně svého ega a je ochoten opustit své povrchní myšlenky a city. Inspirace probouzí v člověku tvořivou sílu, která přichází z bezčasovosti, a ten kdo ji obdrží ji vyjádří v čase.

Když je takto inspirován, předává jen to co bylo sděleno jemu, neboť to přichází z hloubky jeho vyššího Já . Takto je pozvednut do vyšší úrovně a obdrží náznaky bezčasého bytí, jehož krásu se pak snaží ve svém díle více či méně vyjádřit. Posláním inspirovaného skladatele je vytvářet a udržovat vznešenou náladu. Krása projevená v takovémto díle nás vede k nádhernému vědomí jenž je ukryto v našem nitru.

Praxe meditace významně podporuje tvůrčí práci a pomáhá vytvořit podmínky pro příchod inspirace, která se může objevit i ve formě záblesku. Stejně tak jako existuje estetické vnímání krásných tvarů, tak také existuje estetické vnímání hudby. Hudební dílo, které je skutečně inspirované, přináší radost tomu kdo jej tvoří, stejně tak jako tomu kdo jej poslouchá.

Mnoho moderní hudební produkce nečerpá z vyšší inspirace ale jeho tvorba je motivována především předpokládaným komerčním zájmem. Takto se výsledné dílo vyhýbá upřímnosti a jeho skrytým motivem je pouhá chtivost. Mnohým ani nevadí, že jejich tzv. svobodný projev je bez talentu a bez znalosti potřebné techniky. Člověk který nemá schopnost ve své tvorbě projevit krásu, nemůže vytvořit nic skutečně prospěšného. Dobro, pravda a krása by proto měly být obsaženy i v současné hudební tvorbě.

Někteří současní autoři zaměňují iracionální tvorbu za inspirovanou a považují tak omylem svá citová vzplanutí za inspirovaná odhalení. Ten jenž je ve své tvorbě motivován pouze touhou po zisku, slávě a zástupech obdivovatelů, nikdy nevytvoří dokonalé dílo. Když se píseň a melodie vytrácí z hudební skladby a ve jménu svobody modernismu je zbavena všech pravidel, ztrácí své inspirující kouzlo.

Mnozí polovzdělaní a bez talentu zavrhují nezbytné předpoklady pro hudební tvorbu a skrývají se za tzv. svobodné vyjadřování. Svoboda, která vnáší do skladby chaos, temnotu, brutalitu či rasismus, není morální ani etická. Příznivci takovýchto hudebních žánrů jsou omámeni svými vlastními animálními sklony.

Když se zamyslíme nad současnou komerční tvorbou, tak si možná uvědomíme, že většina jejich autorů jsou nepříliš vyvinuté duše, nejistého charakteru a zcela nezpůsobilí obdržet inspiraci. Mnoho současných skladeb postrádá ideu vznešeného vzoru krásy, proto tak rychle upadají do zapomnění. Je zřejmé, že v současné době akcelerují negativní emoce a egoismus i v některé hudební tvorbě.

Především z moderní hudby je takto vytlačována krása a tak se vytrácí její vznešené poslání. Většina současných autorů snad dokáže pobavit, zaujmout nebo rozvířit vášně, ale zdaleka nedokáže posluchače povznést na vyšší úroveň. Mnohé nové hudební styly přitahují především mladé lidi, ale ostatní je často považují za nepřijatelné a postrádající uměleckou hodnotu. Kdokoli vytvoří dílo, které svou ideou hluboce proniká jiným člověkem a přináší mu pocit harmonie a klidu, je opravdovým umělcem.

Tvůrčí idea v hudbě může být temnou překážkou na cestě k pravdě, nebo také skutečnou pomocí. To závisí na duchovní pokročilosti jejího autora. Pokud má hudba probouzet cítění, musí to být cítění pozitivní a intuitivní, nikoli negativní a destruktivní. Umění zpívat a hrát na nějaký hudební nástroj ještě nedělá z člověka génia. K tomu potřebuje prožívat okamžiky inspirace.

Jsme častými svědky toho, jak se absence krásy a inspirace v produkci některých „hudebních hvězd“ časem projeví i v jejich životě, když jej devastují pomocí alkoholu a drog. Vrhají se z jednoho vztahu do druhého s cílem uspokojit své vášně, neschopni žít poklidným a naplněným životem.

Ani originalita ve svém důsledku nemusí být vždy přínosem, neboť bývá příliš nadhodnocována. Bývá často spojena s exhibicionismem, touhou přitahovat pozornost, nebo podléhá podnětům okolí. Skutečná originalita by neměla podléhat žádným vlivům a neměla by pohoršovat svým přístupem.

Pokud některá díla ze současné hudební tvorby dosahují kvalitativní úrovně děl klasických mistrů, tak to plně ospravedlňuje jejich existenci a budou mít své místo mezi klasickými díly trvalé hodnoty. Současný talentovaný skladatel by musel být v prvé řadě dostatečně hmotně zabezpečený, aby nebyl nucen tvořit jen pro uspokojení širokých mas, ale aby mohl ve své tvorbě naplnit svou nejvznešenější představu o umění.

Hudba tvořená člověkem bude vždy projevem nižší nebo vyšší umělecké hodnoty, dle stavu mysli jejího autora. Jestliže je součástí moderního stylu, je příjemná našim smyslům a pomáhá nám zapomenout na starosti běžného života, je to v pořádku. Zdaleka však nenaplňuje své nejvyšší poslání povznést člověka k dokonalé kráse jeho vyššího Jáství.

Skutečná hudba by měla vytvářet představy krásy a vznešenosti, která vede člověka ke vzrůstající kultivovanosti. Inspirovaným hudebním dílům by měla být věnována stejná pozornost jaká je věnována duchovní tvorbě literární. Pokud se krása vytratí ze současné tvorby, tak hudba ztratí schopnost pozvednout člověka k duchovnosti.

Proč bychom měli zavrhovat vytříbenost a ušlechtilost vážné hudby, jen proto, že žijeme v moderní době? Vždyť je naším velkolepým dědictvím i vzpomínkou na tvůrčí práci mnoha významných autorů. Hudební skladby jenž povznáší člověka do vyšších úrovní vnímání jsou opravdovým požehnáním.

Ve své dokonalosti mohou nejen rozvíjet kulturní vytříbenost, obohacovat všední život, ale mohou také přinášet záblesky vynášející nás ke svobodě, míru a harmonii. Krásnou hudbu bychom měli přijímat nejen pro samotné smyslové a citové uspokojení, ale také proto abychom přijali krásu jako součást svého života. Hudební dílo i přes své zprostředkování krásy, samo osobě sice člověka spasit nemůže, ale může ho přivést až k samotné hranici poznání.

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona svazek 9, LIDSKÁ ZKUŠENOST - UMĚNÍ V KULTUŘE

 

Některá inspirovaná díla podle Paula Bruntona.

Hudební géniové jako Bach a Beethoven, Mozart a Brams, Händel, Vivaldi, Pucini, Rachmaninov, Schubert a Wagner se dotkli a čerpali z inspirace Nadjá, i když v nestejném stupni.


J.S.Bach – Pašije sv. Matouše (závěrečný chór)

J.S.Bach – Chrámová hudba

J.S.Bach – Fugy

L.v. Beethoven – Sedmá symfonie

L.v. Beethoven – Klavírní trio (Arcivévoda)

L.v. Beethoven – Měsíční sonáta

L.v. Beethoven – Císařský koncert c-moll

L.v. Beethoven – Missa Solemnis

L.v. Beethoven – Kvarteto a-moll

L.v. Beethoven – Pastorální symfonie

W.A. Mozart – Čtyřicátá symfonie

W.A. Mozart – Houslový koncert G-dur (věta K. 216)

W.A. Mozart – Kouzelná flétna

P.I. Čajkovskij – Klavírní koncert

P.I. Čajkovskij – Pathetická symfonie

P.I. Čajkovskij – Pátá symfonie

J. Haydn – Dvojzpěv

R. Wagner – Parsifal

F. Schubert – Za večerního soumraku (píseň)

F. Mendelssohn – Houslový koncert e-moll.


Gregoriánské posvátné liturgické zpěvy
Chorálový zpěv ruské církve
Sanskrtský zpěv (hinduistický)

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.