O NADŘAZENOSTI V KOSMICKÉM USPOŘÁDÁNÍ (1)

Říká se, že život má mnoho podob a různých tváří, ale když se nad ním zamyslíme, nelze dojít k jinému závěru než k tomu, že se o něm neví skoro nic. Věda definuje život jako souborný celek, tvořený všemi živými organismy v celé historii Země a charakterizovaný zejména evolucí. Žijeme, kdo si však tuhle skutečnost dostatečně uvědomuje? Než si současný člověk dovtípí, že je spolutvůrcem života a také reality v níž působí, je většinou už příliš pozdě, aby se na sklonku svého života zabýval smyslem existence, kterou fundovaně nazýváme životem.

Je pravdou, že tento „uspěchaný“ věk způsobuje komukoliv z nás nedostatek času, takřka na vše, a to je příčinou, proč se honíme za nedosažitelnými sny, které nám znemožňují klást si otázky tohoto charakteru, jež se týkají života a jeho smyslu. A proto se v tomto příspěvku seznámíte s úvahou, která se pokusí upozornit na možná úskalí proměňujícího se života, jehož cesty jsou nevyzpytatelné. Čtěte dále a možná přijdete tomuto mystériu na kloub, čímž se povznesete nad všudypřítomnou materii, z jejíž tajemné podstaty se zrodil náš život, nejen na tomto světě, ale i kdekoliv jinde ve vesmíru. 

 

Dualita - pilíř života a vesmíru

O dualitě bychom měli vědět především to, že nepůsobí výhradně v této realitě, jelikož se s ní můžeme setkat i na jiných místech vesmírného světa, neboť celé UNIVERSUM je jedna velká dualita, rozdělená na světlo a tmu, jinak vyjádřeno na JIN a JANG, v matematickém jazyce jde o Plus a Mínus (+-). Dualita totiž souvisí i s naší existencí, jelikož ta visí na vlásku. (Pozn. Dualita je pohlížení na svět s tím, že vše má dvě strany, rozlišování dobra a zla, temnoty a světla, rubu a líce, zdraví a nemoci, vnitřku a vnějšku; jinak řečeno - vše má svůj protipól.)

Lidský rod může být kdykoliv sprovozen ze světa, kupříkladu jaderným konfliktem, nebo by mohlo dojít ke střetu této planety s kometou či asteroidem. Dopředu nikdy nemůžeme nic vyloučit! Musím ještě podotknout, že život není samozřejmost, může kdykoli vyhasnout, tam či onde.

Na druhou stranu, když na něj pohlédneme z úplně jiné perspektivy, především z pohledu, že není výtvorem náhody ani chaosu, jakýpak by to dávalo smysl, kdyby evoluční proces u rodu Homo sapiens, měl být kvůli výše uvedeným katastrofickým událostem přerušen, třeba tím, že by veškeré lidstvo zaniklo (vyhynulo). Pokud by se něco podobného přihodilo, potom by jsme na tomto světě pobývali bez účelu a smyslu, což je v rozporu s logikou a rozumem.

A co vyhynulí giganti dob minulých - prehistoričtí ještěři, na ně se tatáž logika a smysl nevztahovala (?), když tito dinosauři z nějakého neznámého důvodu zmizeli z povrchu zemského. Dnes po nich nacházíme leda tak kosterní pozůstatky. Z jakého důvodu potom vyhynula veškerá prehistorická zvířata, pakliže má život poskytovat alespoň nějakou logiku? Není snad zánik dinosaurů v přímém protikladu s tím, co jsem psal o smysluplnosti lidského rodu?

Poněvadž jsem toho mínění, že nad životem bdí vyšší síla, to je ona MOC, co vnesla do nicoty plamen života, ve prospěch našeho bytí se postarala o vyhynutí všech prehistorických ještěrů, kteří by pro člověka znamenali vážnou překážku v jeho evolučním rozvoji, jenž směřuje výlučně k tomu, abychom poznali nepoznané.

Nemohu ani vyloučit, že kosterní pozůstatky prehistorických tvorů jsou jen kamufláží, která má odvést naši pozornost od experimentu, z něhož vzešel ČLOVĚK MOUDRÝ, případně i jiná inteligentní forma života. Zbytečně se neříká, že dospívání je něco jako druhý porod, trvající o hodně déle, a o životě to platí dvojnásobně, protože v tomto kontextu se střetáváme s polaritami - Dobra a Zla.

Jenomže, co je v tomto dualistickém pojetí života, dobro či zlo? Ve skutečnosti jsou tyto hodnoty nestranné povahy, neboť to, co jedni považují za spravedlivé, může být pro jiné vysoce nespravedlivé! Nejspíš to něco, co stálo za naším zrozením, vytvořilo dualitu k účelu pozorování, aby v takto vytvořeném prostředí docházelo k vesmírné evoluci, čímž dochází k různým energetickým střetům, z nichž se posléze rodí nové či vyspělejší formy života.

To si lze představit takto, jestliže chlad převáží nad teplem, bude zima výrazněji mrazivější, jakmile tma pohltí světlo, stane se temnota temnější, pokud se u obou dvou příkladů prosadí rovnováha, dosáhne vyvážení (harmonie) větší vyrovnanosti. Tato zákonitost je pomyslným stavebním kamenem celého vesmíru, tudíž se z kamene v tomto příměru stává jakýsi symbol nadhledu (svobody), protože si lze z něho postavit schody do výšky, odkud se každému odkrývá pohled do dosud neviděných dálek.

 

Organický versus neorganický

Dualita je doslova všude kolem nás, taktéž v tomto článku, proto nebude žádným překvapením, že působí na různorodost života. V tomto heterogenním (odlišném) kosmickém prostoru se budou vyskytovat dva prvky klíčového života, to jest organický a neorganický princip, přičemž neorganický bude v tomto duálním vesmíru dominovat, i když na počátku zrodu, tomu bylo obráceně! Proč se domnívám, že neorganická inteligence bude v kosmu převládat? Skutečně věřím tomu, že neorganický život se rodí výhradně z organického fundamentu, proto tedy je neorganický život ve všech jeho směrech vůči organické struktuře, radikálně nepřátelský.

Tuhle agresivitu vysvětluji tím, že neorganický život odmítá přijmout skutečnost o tom, že povstal z něčeho tak primitivního, čím je organický život, a z tohoto prostého důvodu se stává neorganická inteligence, pro veškerou organickou existenci nepřehlédnutelnou hrozbou. Lze se proto domnívat, že na kosmické úrovni dochází ke stále častějším konfliktům, mezi organickou a neorganickou existencí.

Čistě teoreticky, co když jsou ve vesmíru astronomy pozorované gama záblesky, jenž považujeme za úkazy přírodního charakteru, spíše následky jakýchsi urputných bojů a kosmických válek, k nimž v tomto prostoru dochází, aniž bychom tuto situaci z našeho viděného světa, dokázali správně analyzovat.

 

Jak povstal z organického života, život neorganický?

Jak už jsem se zmiňoval výše, to něco, co stvořilo vesmír a také vše, co se v něm nachází, zanechalo život výhradně vlastnímu osudu. V tomto tkví nadpřirozená moudrost, která se skrytě odráží ve všech oblastech vesmírného tvoření. Tahle nedosažitelná „moudrost“ zanechala po sobě v kosmu svůj nepřehlédnutelný otisk, který působí na všechny aspekty nekonečného universa, především na jeho nejcennější výtvor, tedy na mnohotvárný život, jenž se vyskytuje v různorodých variacích a podobách na čistě organické bázi.

Pakliže tato tvořící Moudrost, stvořila vesmír do jeho nynější podoby, včetně všeho života, jak mohl potom proniknout neorganický život do hvězdného prostoru, když tam nebyl nikým vložen?! Abych mohl na tuto vágní otázku vůbec odpovědět, musíme si nejprve objasnit, co je to neorganický život (?), nebo jinak řečeno, jaký je rozdíl mezi organickou a neorganickou strukturou života.

Dnešní věda nám neustále předkládá různé teorie o tom, jak se organický život nepřetržitě vyvíjí z anorganického. Buď jak buď, to podstatné, co bychom však měli vědět, je alespoň malé povědomí o tom, že anorganická struktura je opakem organické. Anorganická látka je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami, anebo chemickými prvky, které mohou obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Tato anorganická struktura se týká výhradně neživých látek a nerostů.

Zatímco organické látky jsou buď živočišného, nebo rostlinného původu. Musím však zdůraznit, že v této úvaze nemá neorganický život, vůbec nic společného s výše popisovaným anorganickým uspořádáním!

O neorganickém životě bychom vždy měli vědět, že nevzešel z anorganického projevu, nýbrž z organické podstaty, výstižněji řečeno, z čiré myšlenky, neboť v tomto případě máme co do činění se syntetickým bytím života, k němuž se postupem času v této naší sféře nevědomě přibližujeme. A nyní se dostáváme k samému jádru tématu, čili k tomu, z čeho se zrodil NEORGANICKÝ život, zejména když je tato existence vůči organickému bytí nepřátelsky nakloněna.

Jakmile pohlédneme na jednotlivé časové osy historie - tj. DOBA KAMENNÁ, BRONZOVÁ, ŽELEZNÁ, ŘÍMSKÁ, atd., tak naši epochu můžeme pojmenovat jako dobu ROBOTŮ. Věřím, že v těchto časech jsme už dostatečně chytří, abychom si alespoň vizuálně představili budoucí svět, ve kterém půjde o přežití našeho živočišného druhu, v němž se dost možná člověk stane lovnou zvěří, a to pro přicházející neorganickou (robotickou) inteligenci, která vstoupí na tento svět v podobě zabijáckých strojů, jejichž chladnokrevnost jsme už mohli shlédnout v úspěšném americkém sci-fi filmu - TERMINÁTOR.

Ve stručnosti si připomeňme děj tohoto příběhu, který byl natočen již v roce 1984. Původně šlo o levný snímek, který nevykazoval známky filmového trháku, ale nakonec z tohoto kinematografického díla povstal nečekaný úspěch v žánru sci-fi filmů, což z něho učinilo legendu osmdesátých let.

                                                               

Příběh Terminátora

Poté, co si stroje v roce 1997 uvědomily svoji existenci, se rozhořel boj mezi lidmi a stroji. V roce 2029 vysílají stroje zpět do minulosti terminátora v podobě člověka, který má za úkol zabít Sarah Connorovou, matku budoucího vůdce lidského odporu proti strojům – Johna Connora. Avšak z budoucnosti je poslán ještě někdo – Kyle Reese, muž, který má Sarah ochránit.


Důležitou roli hraje ve filmu i v jeho pokračováních společnost Cyberdyne, která na začátku osmdesátých let byla jenom malou firmou, která měla na starost některé vojenské zakázky. To se změnilo po tom, co byl na konci prvního dílu zničen první terminátor. Zaměstnanci firmy našli v továrně jeho části a taky jeden poničený čip. Jeho výzkumu se ujal Miles Bennet Dyson a po několika letech představil první funkční prototyp. O tyto čipy se začala zajímat armáda, což nakonec vedlo ke zkonstruování Skynetu.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly