Řekněme si to bez obalu - těch obalů je na Vánoce tak moc, až ... přetékají nejen popelnice a kontejnery. Jen citově chladní mohou nevnímat přetékající trpělivost matky přírody s lidskou rozmařilostí. "Ekosystém se hroutí!" bijí na poplach vědci a i obyčejný zahrádkář smutně pozoruje rostoucí nerovnováhu. Co budeme dělat?
Inu, budeme se vzdělávat o všech destruktivních vlivech, protože i tady nás osvobodí jedině pravda. Je třeba se dívat otevřenýma očima a taky používat navigaci srdcem, abychom mohli odhalovat utajované skutečnosti. Tady nebudeme zacházet do detailů, neb je to na celé knihy, ale jenom to základní - svět je takový, jaký si ho tvoří naše tvůrčí moc. O to horší pak je, pokud lidé svou moc odevzdávají mocnostem a zůstanou jen strnule nadávat na stav věcí, aniž by aktivně používali vlastní vůli ke změně.
Co naplat. Někde ale začít musíme. Takže pokud jste s přírodou cítící jedinci, rodiny, společenství, vesnice... Pojďte letos už opravdu bojkotovat zbytečné obaly a pojďme společně Vánoce pojmout mnohem víc hravě a vesele! Je to možná malý krok, ale těch ušetřených papírů a igelitů, stužek a lepících pásek bude v součtu pořádná hora. Bude to krásný pocit, když krom sdílení kouzelného času s rodinou pomyslíme i na naši širší rodinu - lidstvo na planetě Zemi. Propojíme se už jen tím, že nás u srdce zahřeje vědomí, že tolik moc dalších domácností si letos užívá bezobalové Vánoce.
A co to vlastně obnáší? Vypíchneme si hned několik milých přínosů tohoto způsobu obdarovávání, ale při praktikování přijdete určitě ještě na další - své osobní. U nás už máme dost zkušeností a musíme říct, že to stojí za to, neboť je to mnohem větší zábava a mnohem menší námaha.
Málokoho opravdu baví balit dárky. Hodně lidí to v dnešní urychlené době dělá na poslední chvíli - prostě aby se neřeklo, aby to nějak vypadalo, jakože je to zvyk a je to přece blbost dát někomu "holý dárek". Takže z nutnosti a bez radosti s jazykem na vestě balí doma v komoře dárky, zatímco se mu na pánvi připaluje kapří řízek. A zřejmě i ví, že se snaží zbytečně, protože komu vlastně záleží na obalu?
Jiní elegáni se nechtějí takto pachtit a raději si připlatí za balení přímo v obchodě, kde jim méně či více ochotně (podle fronty) přidají na věc pár vrstev celofánu nebo jiných obalovacích fólií. Jsou i experti (vypozorováno), kteří dávají dárky do igelitek. Některé rodiny nakoupí třeba ty s tématickým potiskem vánočních motivů a někdo (a to jsme taky viděli na vlastní vykulené oči) dopraví dárkové předměty atd. pod stromeček v plastových sáčcích nasbíraných z celoročních nákupů v masně.
Při pohoršené reakci rozbalujícího, který toto odhalil, neb našel u svého dárku také několik týdnů starou účtenku za hovězí zadní, se Ježíšek jen uculil a ihned svou metodu obhájil slovy, že v tomto sáčku nebylo přímo syrové maso, protože u nich v masně dávají vždy dva sáčky na sebe. Tato velmi okrajová metoda balení dárků je ale hodná i obdivu, neb se dané sáčky alespoň ještě jednou využijí, než stejně skončí v lepším případě v kontejneru na plasty.
V bratrských zemích, kde se mluví česky a slovensky, se dost v posledních letech rozmohlo strkání darů do tašek papírových. Takových těch pevných a krásných, třpytivých a dost drahých. Schválně se podívejte na fotky z Vánoc třeba na internet. Je to jedna taška vedle druhé. Taškový les ve kterém roste vánoční stromeček. A právě zvýšený prodej takzvaných dárkových tašek je důkazem o všeobecné neochotě lidí dárky pečlivě balit, omotávat ozdobnými provázky a opatřovat jmenovkami. Není to jistě tím, že lidé jsou líní.
jen vědí, že když dárek několik minut pracně balíte a vaše kreativní dílo je pak v řádu sekund rozcupováno... to je vskutku neuspokojivé a nemá cenu to dělat. Už jen proto, že ani starší generaci už nebaví napomínat zrychlenou mládež sledující jedním okem průběh štědrého večera na sociálních sítích, aby ten krásný papír netrhala tak brutálně a aby ho moc nepomačkala!!!, protože si ho schovají na další rok. Ani babičky už nejsou tak šetrné jako dřív. Zvykly si na konzum. Papíru je a bude, řeknou si a vytrvale plní krabici určenou na smetí.
Člověku všímavému vyvstávají právě nad touhle krabicí plnou zmuchlaných obalů hluboké otázky. Zůstane odšoupnutá stát někde v koutě, aniž by mohla vyslovit, co vlastně obsahuje a kolik práce nám její vznik přidělal a kolik ještě přidělá. Popeláři mohou vyprávět.
Papírové tašky jsou ale přeci jen docela fajn. Dají se recyklovat do dalších let a jako obal opakovaně používat až do neestetického proděravění. Jenže to je nuda! Je to fakt nuda dostat tašku, strčit do ní ruku a hned uvidět, co jsem do dostal. Takovýhle průběh se uskuteční rychle jako všechno všední a celý ten magický čas je fuč. Rozhodně pro děti, ale určitě pro všechny je dávání a dostávání dárků pro radost a z lásky a vůbec - už pro ty Vánoce! (máme je rádi a děláme si je krásné) přece to nejlepší.
Všimněte si, že děti většinou používají sousloví "rozbalování dárků". Ten obal totiž časem zahalil i samotnou podstatu dávání a dostávání. Je tak mrzuté slyšet po svátcích, že to je jen konzum, že to byl zas jen stres, že " ta děcka jsou nevděčná", že jen hekticky roztrhala obaly, odložila "věci" na hromadu a přišel jen prázdný konec. Nenaplněný radostí ze sdílení radosti. Ale vždyť si tu atmoféru tvoříme sami a stačí jen projevit vůli dělat to jinak než "ti druzí"!
Jsou samozřejmě uvědomělé rodiny, které mají na všechny dárky třeba našité pytlíky, jenž používají každý rok. Zavážou se na pořádnou mašličku, kdy chvíli trvá, než se uzlík rozdělá a celá rodina se soustředí na radost z překvapaní. Ale je tu ještě další veselý způsob - dárková hra. Hrajeme ji i na narozeniny, svátky a nebo i při překvapeních typu "něco pro tebe mám". Konkrétně o Vánocích u nás Ježíšek přinese dárky do připravených beden nebo tašek nebo klidně pytlů. Každý člen rodiny má svou "nádobu", která se mu v mystickém momentu zažehnutí světla (u nás většinou na jehličnaté pyramidě zvané trochu křivá jedlička z lesní školky) naplní.
A pak už je jasno. Kdokoli (i malinké děti, které neumějí číst) mohou podávat dárečky z nádoby jejímu majiteli, který ovšem MUSÍ MÍT ZAVŘENÉ OČI! Dostává dárek a může ho ohmatávat, čichat k němu, poslouchat jeho zvuky a hádat, co to je. Zažijete u toho spustu legrace. Můžete napovídat a nebo můžete obdarovaného napínat (třeba chtít, aby uhodl název knihy), chtít, aby ochutnal a nebo mu podstrčit něco vtipného. Děti s oblibou připravují dárky jako šišky, mechy, pytlíky s těstovinami... a moc je to baví.
Celý ten kouzelný obdarovávací čas trvá dlouho a dlouho, nezbudou žádné obaly, které někdo musí jít uklidit. A navíc, tu dobu, kterou by člověk musel věnovat nesmyslnému obalování většinou už stejně z obchodu zabalených věcí, může využít smysluplně. Třeba vytvořit nějaký dárek, který s láskou k přírodě věnuje bez obalu.
přejeme vám krásné pohodové Vánoce ... pro tipy na dárky koukněte ZDE
Vaši Pytlíci.cz
partner Matrix 2001
