DLOUHOLEBÍ (1)

Pouštím se do tématu, které mne dlouhodobě velmi zajímá. Během dosavadního pátrání na toto téma, jsem objevil celou řadu zajímavých a v několika případech, bych řekl, i pozoruhodných skutečností o které bych se chtěl v tomto materiálu s mými čtenáři poněkud podrobnějším způsobem podělit. Budu samozřejmě rád, když mé informace budou pro někoho zajímavého charakteru a třeba i u někoho podnítí bádání a zkoumání na vlastní individuální úrovni.

Trvalé změny těla, jako jsou například zubí modifikace, skarifikace, tetování a piercing, stejně jaké různorodé formy zdobení těla byly součástí lidské kultury od počátku dějin, neboť šlo o poměrně efektivní způsob jak odlišit svou vlastní individualitu od ostatních. Velmi zvláštní postavení ve výčtu těchto aktivit nesou umělé deformace novorozenecké lebeční klenby (hlavy dítěte). V tomto pojednání bych se chtěl soustředit především na toto téma, neboť ho shledávám obzvláště zajímavým.

Modifikace tvaru hlavy u novorozence, jsou možné díky poměrně velké plasticitě lebky v tomto ranném údobí života. Byly realizovány prostřednictvím stálého tlaku, který byl vyvíjen na hlavu od prvních dnů života novorozence až do dvou nebo tří let věku. Tento pozoruhodný zvyk byl objeven prakticky na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Pokud je mi známo,  stal se výrazně rozšířenou praxí mezi různorodými kulturami Jižní Ameriky a to zejména na území Peru a to dlouho před vpádem španělských dobyvatelů v 16. století našeho letopočtu.

Umělé lebeční deformace, které budu dále označovat zkratkou "ULD" novorozenců, byly, jak se ukazuje, prováděny od nepaměti. Podařilo se mi zjistit, že první důkazy "ULD" byly nalezeny v archeologických ostatcích tzv. "Lidu Mousterian" z lokality "Shanidar" v Iráku. Tyto nálezy pocházejí z období středního paleolitu (zhruba před 300 000 až 30 000 lety).

Ve své době Skythové napadli své bezprostřední sousedy - Cimmer