CHEMTRAILS: VĚDCI SE BOJÍ. LAICI SE DOHADUJÍ. ČESKÁ VĚDKYNĚ VYSTOUPILA S ODVÁŽNOU PŘEDNÁŠKOU. HLINÍK NEJEN V HUMPOLCI. UNIKNEME "DOPINGU" Z NEBE?

Chemtrails - utajené rozprašování člověku nebezpečných látek z letadel - je nepochybně jedno z nejkontroverznějších témat dneška. Někoho děsí, někoho pobuřují, někdo se tomu směje. Ale jsou tedy utajené pokusy na lidech reálné? Jak to zjistit? A jak se pak chránit proti jejich případným důsledkům?

I na to měla odpovědět přednáška proslulé české vědkyně, prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc., která se v Praze uskutečnila v tomto týdnu pod záštitou společnosti Lipový kříž. Přitáhla pozornost k tématu, jež bychom rozhodně neměli přejít mávnutím ruky. Je totiž zásadní nejen pro naše zdraví fyzické, ale i pro “zdraví” celé naší společnosti.

Podivné čáry na nebi

Anglický název chemtrails nemá český ekvivalent. Označuje chemické “stopy”, jejichž součástí jsou (alespoň podle mnoha pozorování a měření) toxické prvky jako hliník a barium, případně mnohé další. Stopy po nich zůstávají na obloze za prolétajícími letadly. 

Na první pohled a v prvních vteřinách vypadají obyčejně. Na rozdíl od “obyčejných” stop, přezdívaných contrails, se však nerozpouštějí během několika desítek vteřin, ale zůstávají na obloze celé hodiny. Tvrdí zastánci "teorie chemtrails”.

Titíž “zlí jazykové” (neboli mainstreamem vysmívaní “konspirační teoretici”) tvrdí, že to je proto, že v chemtrails jsou obsaženy různé kovy a další látky, které ve vzduchu zůstat mají: Dostat je do lidských těl je “něčím” záměrem, "kdosi" tak činí z určitého nepříliš hezkého důvodu. 

Pravidelné křižující se čáry obvykle během několika hodin vytvoří cosi jako pokrývku oblohy - která následně klesne k zemi. Výsledkem je stav, kdy lidé dýchají a v pitné vodě a dalšími cestami přijímají různé kovy a sloučeniny, bezpochyby ne zrovna příznivé pro naše zdraví.

Proč by někdo chtěl “nadopovat oblohu”? Důvody a vysvětlení jsou, jak to tak bývá, různé - od těch relativně logických - snaha o zastavení (sporného) globálního ohřátí planety (kovy mají odrážet sluneční záření zpět do kosmu), až po ty, které znějí (zdánlivě) nejfantastičtěji: třeba kontrolu lidské mysli, pokus snížit lidskou populaci celosvětově o 10-15%, či dokonce na počet kolem 250-500 miliónů, považovaných Billem Gatesem a jeho kamarády zcela nezakrývaně za “tak akorát”.

Horká brambora

Přednáška profesorky Strunecké v Lipovém kříži vyvolala velké pozdvižení. Jak by také ne: Téma je skutečně “horká brambora”. “Vědci”, zvláště pak ti, kteří se označují za seriózní, se podobného tématu samozřejmě bojí jak čert (nejen lipového) kříže a téměř do jednoho se mu vyhýbají. Jak trefně statečná paní profesorka poznamenala na úvod přednášky: Když se do podobného tématu pustí vědec, zadělává si na “hon na čarodějnice”. 

Tím se dostáváme do pasti paradoxu, jenž pronásleduje většinu “alternativních” témat dnešní doby: vědci, kteří si "hlídají" kariéru (a granty a tituly) se buď bojí je zkoumat, nebo se jim na základě své "vědecké víry” (co není oficiálně povoleno, je zakázáno) úzkostlivě vyhýbají.

“Nevědec” zase nemůže sporné jevy dostatečně odborně zkoumat - buď to neumí, nemá dostatečné vybavení, prostředky a znalosti - a i kdyby náhodou ano, oficiální místa mu stejně nebudou naslouchat. Typickým příkladem je pozoruhodná práce samorostlého fyzika Nassima Harameina, jemuž oficiální věda nemůže přijít na jméno. A tak na všechny velmi sporné jevy stačí přilípnout nálepku “kospirační teorie” - a je to vyřízené. Ne ovšem pro jednotlivé statečné vědce, pro které je věda víc než jenom oficiální uznání mainstreamu. A proto vzdorují a jdou proti proudu, i když to znamená risk ztráty kariéry.

Hon na profesorku Struneckou

I u nás takové máme. Skandalizační "honitba" není právě pro profesorku Struneckou věc neznámá. Proslula především jako “odpůrkyně očkování” - titul, pod nímž ji proslavilo "sdružení skeptiků" Sysifos, když jí udělilo (ačkoli v té době za jiné - podobně inovativní - přístupy k vědě a vyučování) cenu Bludný balvan. Dnes už je tato "anticena" spíš nechtěné vyznamenání. Signalizuje, že si vědec udržel nezávislý pohled na realitu.

Anna Strunecká je především vědkyní celoživotně se zabývající fyziologií se zaměřením na vývojovou biologii a lidský metabolismus. Největší ohlas vzbudila její práce týkající se toxicity hliníku pro lidský organismus. Právě ta ji posléze přivedla k názorům na spojitost vakcín a určitých nemocí, včetně autismu. Následoval poprask. Když se vědkyně v záležitosti angažovala více, “vyhostilo” ji dokonce vedení Přírodovědecké fakulty, které jí zrušilo pro jistotu i e-mailový účet.

Strunecká: Něco na tom bude

Profesorka Strunecká pokud jde o chemtrails netvrdí, že má v rukou definitivní důkaz existence tohoto oficiálními místy popíraného  fenoménu. Primárně vychází tak, jako my všichni, z osobní zkušenosti: “Expert přes chemtrails nejsem. Mohu nabídnout pouze neověřená, osobní pozorování - když vyjdu ráno před chalupu, vím, že na obloze jsou stopy, které tam dříve nebývaly, a které dost dobře nemohou být od linkových letadel.”

Jedním dechem ovšem dodala, že existují odborníci, jako například německý lékař dr. Dietrich Klinghardt, jejichž názory ji přesvědčují, že na věci něco je. 

Zaměřeno na měření

Dr. Klinghardt je samozřejmě obětí téhož problému, který jsme popsali výše: protože je naturopatický doktor léčící vlastní metodou, založenou navíc na potravinových doplňcích z jeho vlastní laboratoře, řada “seriózních” odborníků ho odsuzuje - a s ním také šmahem vše, co říká.

O chemtrails ale mluví tak, že mu nelze vytknout neobjektivitu. Ať už jeho sdělení obklopuje jakákoli “omáčka”, zaměřuje se na objektivně naměřené hodnoty. 

Cituje například svého kolegu z Norska, který ve dnech po velké aktivitě “chemtrailových” letadel naměřil ve vzorcích trávy mimořádné koncentrace hliníku:

“Pokus jsem zopakoval na Feldbergu ve Schwarzwaldu při lyžování se svými dětmi. V den po naprosto příšerné chemtrails aktivitě. Ráno byla překrásně modrá obloha. V deset hodin začala létat letadla, která postupně vytvořila na nebi mříž ze vzájemně se křížících čar.

Odpoledne visela z nebe hustá deka, která po dva následující dny bránila slunci v cestě k nám – nasbíral jsem sníh, který v noci napadal a nechal jsem jej v mé laboratoři v Chicagu analyzovat – výsledek: neuvěřitelně vysoké hodnoty barya a hliníku. V čerstvě napadaném sněhu!

Ty hodnoty byly tak vysoké, že tento sníh, kdyby byl po roztátí nabídnut jako pitná voda, musel by být zakázán a odstraněn jako nebezpečný odpad. Tato toxická mlha nepokrývá samozřejmě jenom sníh ale i naše pole, jezera, zahrady a domy. Nemůžeme tomu tedy uniknout.”

Hliníku se nezbavíte 

Uniknout tedy nemůžeme - a pokud se hliník nachází ve formě nanočástic v atmosféře a pomalu klesá na povrch planety, nemůžeme uniknut ani tomu, abychom ho vdechovali. 

Profesorka Strunecká vysvětlila, že tyto částice jsou zřejmě dostatečně malé na to, aby pronikly skrze dýchací cesty do krevního řečiště a do mozku. Přesný mechanismus toho, jak hliník “přelstí” ochranné bariéry našeho mozku, je znám - a byl již také podroben vědeckému zkoumání.

A tak máme problém. Spočívá v tom, že se hliník v mozku (a kostech a dalších orgánech) usazuje a jeho vylučování je extrémně pomalé, počítá se v desítkách let. Ani krev, ani mateřské mléko, ani žádné jiné součásti živých organismů přitom přirozeně hliník neobsahují, ačkoli je prvkem relativně hojně zastoupeným v zemské kůře. 

Začarovaný kruh

O jedovatosti hliníku se vedly léta spory. Dříve byl považován za neškodný. Mezinárodní vědecký proud, jehož součástí je i profesorka Strunecká, však o jeho škodlivosti dnes již nepochybuje - podle jejich zjištění (spolu)způsobuje rozšíření autismu a různých dalších moderních chorob, včetně Alzheimerovy nemoci. 

“Vyzkoumat jednotlivou příčinu jakékoli civilizační choroby je samozřejmě velmi těžké, ne-li nemožné. Je to začarovaný kruh: Lékaři vyžadují, aby daná věc byla prokazatelně jedinou příčinou konkrétní nemoci. To ovšem nelze. S mým spolupracovníkem profesorem Patočkou ve věci vlivu potenciálně toxických látek na lidský organismus volíme takzvaný princip předběžné opatrnosti: pokud není jednoznačně prokázáno, že je určitá chemická sloučenina neškodná, pak bychom ji neměli do lidského těla ve větší míře dodávat.”   

Kromě toho, hliník se stává mnohem reaktivnějším (a potenciálně nebezpečnějším) v kyselém prostředí, které kolem nás dominuje (například kyselé deště). S trochou nadsázky bychom tedy mohli říci, že jak těla nemocných, tak naše nemocná příroda potřebují obnovit rovnováhu kyselin a zásad.

Jak se bránit

Lze se proti hliníku a jeho usazování v organismu nějak bránit? Dr. Klinghardt doporučuje jako jeden z téměř univerzálních léků koriandr - jak extrakt, tak celou bylinku. Tvrdí, že hrst koriandru v rámci jídla a 15 kapek extraktu před jídlem z těla hliník vyplavují. Doporučuje také přidat koriandr do polévky miso. Podle jeho názoru v ní obsažené aminokyseliny dále tělu pomáhají v detoxikaci. 

Profesorka Strunecká doporučuje obecně křemičitany a jídla, která obsahují hodně křemíku, jenž má schopnost povzbudit ledviny k tomu, aby hliník ve větší míře vylučovaly. Takovými jídly a nápoji jsou kyselky, neloupaná rýže, kukuřice, cibule, brambory, ječmen, oves, řasy obecně, jak mořské, tak zvláště sladkovodní chlorella, a také koření, na prvním místě se všelékem - kurkumou.

Otrava 

Zda jsou chemtrails realita, ponechala profesorka Strunecká ve své přednášce v Lipovém kříži otevřené. Vysvětlila, že extenzívní testování vzorků půdy, které by mohlo existenci tohoto sporného a potenciálně krajně zdravotně nebezpečného jevu dokázat nebo vyvrátit, je možné. Chybí na ně ale peníze a experti, kteří by se nenechali zastrašit či zmanipulovat:

“Dnes už nemáme nezávislou vědu. Představy o tom, že nám věda přináší pravdivé poznání o světě, jsou do jisté míry idealizované,” uzavírá jedna z výrazných postav české (nezkorumpované) vědy.

To je také svého druhu příznak otravy. A možná ještě vážnější, než je ta “hliníková”. Ačkoli s ní neoddělitelně souvisí. Místo skandalizace a kariérních lynčů nepohodlných vědců, kteří kladou vážné otázky, by bylo lépe nevylučovat teorie, které se oficiálním místům nehodí do krámu -  a opravdu je prozkoumat.

Dřív se právě takové činnosti říkávalo věda.