RAKOVINA NA POSTUPU: "BRENDA" Z BEVERLY HILLS JAKO VYSUŠENÁ TROSKA. "UMÍRÁM NA STO DOBRÝCH PŘÍZNAKŮ. POVZBUDIVÁ ZPRÁVA ZE STŘEDNÍCH ČECH...

Nedávno ze stránek bulváru vybafla k nepoznání sešlá “Brenda z Beverly Hills”. Bývalá americká televizní hvězda a kráska irského střihu Shannen Dohertyová (Beverly Hills 90210, Čarodějky) má totiž rakovinu prsu. Obrázky chudinky herečky jsou skutečně žalostné. Ze stále elegantní dámy, pyšnící se donedávna hřívou tmavých vlasů, připomínajících Dádu Patrasovou v dobách její největší slávy, je vyhublá holohlavá stařena. To vše během několika měsíců.

Děsně pozitivní umírání

Dohertyová je samozřejmě věrnou pacientkou klasické medicíny. Podobně jako americká filmová hvězda Patrick Swayze, který sešel ještě rychleji, absolvovala chemo a radioterapii a její následné “zdraví” nejlépe komentuje věta z Twitteru, kam se vyfotila, když šla s kamarádkou na večeři: “Miluju tenhle dámský večer. Dokonce mi před středeční chemoterapií bylo natolik dobře, že jsem mohla trochu jíst.” 

Dohertyová se snaží působit vesele a “myslet pozitivně”, ale stejně falešně vesele komentuje, že nádor z (odoperovaného) prsu už pokročil do lymfatických uzlin, a “pár buněk bylo nalezeno jinde”. Její stav zřejmě nejlépe charakterizuje předsmrtný "bonmot" německého básníka J. W. Goetha: “Opět dobré příznaky, doktore? Umírám na sto dobrých příznaků…” 

Mamografy? To těžko…

Ještě žalostnější než lidská tragédie známé osobnosti je ale postup, o kterém její stav svědčí. Z tisku se také dozvíme, že Dohertyová žalovala svého bývalého manažera (respektive jeho firmu), neboť jí prý nezaplatila zdravotní pojištění, takže nemohla jít na preventivní prohlídku. Na jednu stranu celkem pochopitelně: herečka (která se s firmou mimosoudně vyrovnala a dostala nezveřejněné odškodné) se nejspíš prostě snaží dostat pár dolarů na to, aby mohla v klidu dožít (či se - doufejme - přece jen zotavit). 

Současně ale nahrává drtivé (především mediální) ofenzivě moderní medicíny, podpořené až k mánii všemi těmi Angelinami a růžovými pochody tohoto světa: Tažení, které má za cíl přivést ženy v co největším počtu k potenciálně smrtelně nebezpečnému, v lepším případě však neúčinnému mamografickému vyšetření (které přinejmenším lze podle řady lékařů nahradit digitální termografií) a následné “léčbě”, která z nich má potenciál učinit vysušené lidské trosky.

Alternativa z USA

Co by asi na takovou “léčbu” řekla americká holistická lékařka dr. Véronique Desaulniers, která se specializuje na to, že ženy po celém světě léčí - jak sama říká - bez škodlivé radioterapie a chemoterapie? Sama překonala nádor v prsu pomocí sedmi kroků, jež posléze začala ženy po celém světě i vyučovat. Na svých stránkách má dopisy úspěšně vyléčených pacientek, které jí děkují. A vypadají velmi zdravě. 

Postup dr. Desaulniersové je sice docela jednoduchý, není však nutně banální či snadno proveditelný: zbavit se toxické zátěže z prostředí, změnit jídelníček, dostat organismus do energetické rovnováhy, vyléčit “toxické” negativní emoce, nechat si vyčistit zaplněné zubní kořenové kanálky. Brnkačka? To jistě ne. Podobné věci se určitě lépe řeknou, než udělají. Přesto jsou efektivní - a rozhodně “příjemnější”, než spálení těla na troud jedovatými látkami.

O tom, jak moc může pacientce s rakovinou pomoci změna životního stylu, napsala Protiproudu nedávno i naše příznivkyně, slavná propagátorka makrobiotiky (výživového modelu založeného na přísném dodržování rostlinné diety), Jarmila Průchová. Z jejího článku si s jejím svolením vypůjčuji nanejvýš povzbudivou kazuistiku…

Jarmila Průchová: Zhoubný nádor vyléčen rostlinnou stravou

“I v moderní klasické medicíně je již obecně známo, že organismus pro své zdraví potřebuje mírně zásadité vnitřní prostředí. To je ovšem překyselováno usazeninami nedostatečně strávených a vstřebaných živočišných pokrmů. V případě častější konzumace drůbežího masa také nebezpečnými usazeninami pod pokožkou. Po několika různých vývojových chorobných stupních se důsledky došplhají až ke zhoubnému rakovinnému útvaru - melanomu. I ten se však dá léčit.

Případ paní Ireny ze středních Čech: Narozena v roce 1954, do třiatřicátého roku života relativně zdravá. Jen zhruba 1x za rok chřipka. Ale v roce 1988 náhle zhoubný nádor – “nevyléčitelný” melanom kůže. Byl chirurgicky odstraněn. Za dva roky druhé těhotenství, během kterého zhoubný proces pokračoval. V šestém měsíci byl objeven a diagnostikován druhý nádor. V lymfatických cestách, v třísle levé nohy. Opět chirurgicky odstraněn. Hned na to porod císařským řezem. Chlapec umístěn v inkubátoru, matka nesměla kojit. Dál citace z dopisu paní Ireny: “Pak nastalo to nejhorší – chemoterapie. Po dobu dvou let. Nevím, jestli se ta doba dá nazvat životem. Při životě mě vlastně drželo jen to mé miminko…“ Odnikud žádná naděje.

Paní Irena v průběhu toho utrpení jako žena a matka dvou dětí samozřejmě pochopila, že pro zachování života jí patrně pomůže jen razantní změna života dosavadního. Hledala východisko. Intenzivně až zarputile. Objevila rostlinnou stravu řízenou podle přírodních zákonitostí – makrobiotiku. A na týdenním kurzu i odborníky, kteří jí pomohli přizpůsobit standardní režim pro stav opakujících se zhoubných kožních nádorů. Hlavně však našla ještě zbytky sil k zásadní změně - a podporu v rodině.

"Cítím se báječně..."

Našla i podobně smýšlející a žijící přátele. Odvahu prohlásit, že u změny vytrvá. A schopnost dennodenně dodržovat to, pro co se rozhodla. Proběhlo náročných, ale úchvatných deset let. A 29. září 2004 nám mohla Irenka napsat.:

„Žiji úžasný život. Pracuji 6 hodin denně ve zdravotnictví, starám se o rodinu a o zahradu. Pěstuji si veškerou zeleninu, kterou potřebuji. Za posledních 7 let jsem v zaměstnání nikdy nebyla nemocná. Nenosím brýle. K lékaři chodím jen na preventivní prohlídky. Od skončení chemoterapie neberu žádné léky ani vitamíny. Žádné problémy pracovní, ani s pacienty. Hmotnost ustálená kolem 57 kg.

Jsem svobodný člověk. A to bude asi ta pravá svoboda, co lidstvo po staletí hledá. Mám silnou vnitřní radost i třeba jen tak - z ničeho nic…

Myslím, že mám jednoduchý, krásný a radostný život. Také proto, že jsem spokojena vnitřně.…

Za všechno děkuji. Vaše Irena.”

Dne 3. března 2011 v dalším dopise: „Od dopisu z roku 2004 jsem nebyla nemocná. Neberu žádné léky. A ni v přechodu jsem nic nebrala. Pracuji teď jako odborný asistent u seniorů. Od nich čerpám moudrost a učím se být pokorná - a ještě pokornější… Dobře si pamatuji, co jsem slýchala a co se pomalu plní. Čím dál víc lidí se kloní na naši stranu…“

Dne 7. června 2016 v telefonu po slovech: “Prosím paní Irenku...“ se ihned ozval mladě znějící a jásavý hlas: “To jsem já… Jsem právě na procházce v lese, nabírám energii. Daří se mi nádherně…”

Dne 8. července 2016 v dopise: “Rostlinná strava do mne zasela silné semínko. Už i můj muž začal chápat mou cestu. Děti mi rozumějí. Mám se dobře. Mám dostatek všeho, co potřebuji: lásky, porozumění, pohody – a hlavně přírody kolem mne. Zahrada je plná zeleniny a bylin, různá zvířátečka a ptáci. Není tu ani bazén, ani vyholená tráva. Ale prostředí pro všestranný život všech a všeho. To pokoukání mě naplňuje a dává sílu. Jsem šťastná…”

To bylo 28 let od chvíle, kdy zhoubný „nevyléčitelný“ melanom začal svou ničivou ofenzivu.

Nanovčely, propolis a inteligentní pryskyřice

Vskutku poněkud veselejší čtení, než “optimistické” poznámky Shannen Doherty a jí podobných nešťastnic. Je jasné, že v současnou rigidní podobu medicíny “věřící” lékař jistě odbyde podobný případ slovy: prostě měla štěstí - a uzdravila by se jistě i bez makrobiotiky. Jenže takové tvrzení sotva obstojí - svědectví, jako je to Irenino, uvádí paní Průchová řadu. 

A není sama. Přírodních cest k uzdravení z rakoviny je mnoho. A “dochází” to už dlouhou dobu i osvícenějším "klasickým" doktorům. Někteří lékaři ve Spojených státech následují ve šlépějích Lina Paulinga a přísahají na vitamín C. Jiní se snaží izolovat léčivé látky ze včelího jedu. Podobně jako ve včelím propolisu jsou v něm totiž obsaženy mnohé fascinující sloučeniny. V případě jedu je to peptid zvaný mellitin, který způsobuje smrt rakovinných buněk.

Ještě zajímavější je však propolis. Látka, dlouho používaná v lidovém léčitelství, “umí” vyvážit imunitní funkce a zastavit záněty. Kromě toho obsahuje fenyletylester kyseliny kávové (CAPE), látku, která “plete” komunikaci rakovinných buněk mezi sebou a způsobuje jejich odumírání. Propolis je navíc univerzální a relativně snadno dostupný - a nejedovatý. Na rozdíl od jedu, který je - přece jen jed. Aby správně fungoval a nezatěžoval organismus, potřebuje laboratorně vyrobené “nanovčelky” - složitou techniku transportu mellitinu na místo určení, na jejímž vývoji se teprve pracuje.

Látek majících protirakovinný účinek, ale zdravé buňky nezasahujících, je však v přírodě pořád ještě dost. Jednou z nich je třeba kadidlo - pryskyřice ze stromu Boswelia carterii, běžně užívaná k vykuřování v katolických kostelech. Fascinující výzkumy nedávno ukázaly (jak hlásil americký zpravodajský server naturalnews.com), že esence z kadidla zabíjí například buňky nádoru močového měchýře - aniž se ovšem dotkne zdravých buněk. Podobnou “inteligenci” jeví i při nakládání s nádory mozku, prsu, slinivky, vaječníků, plic, tlustého střeva, žaludku a prostaty. A aby toho nebylo málo, podle studie z roku 2011 u pacientů výrazně zmírňuje otok mozku, častý vedlejší účinek chemoterapie.

Lék bez předpisu

Jak je možné, že jsou kadidlo či propolis tak “inteligentní”? Chceme-li skutečně znát odpověď, možná vyrazíme směrem k opravdovému vyléčení (nejen) z rakoviny. Tisíce pacientů po celém světě, kteří se uzdravili, shodně hlásí, že detox, život v souladu s přírodou, zdravá strava a “léky” z přírodní lékárny jim zásadně pomohly (často zásadně více, než v minulém “rakovinném kolečku” absolvovaná klasická léčba). Klíčovým faktorem vyléčení však bez výjimky bylo něco jiného. Něco, co je nejen neprodejné, ale také velmi nebezpečné pro “rakovinný průmysl smrti”.

Univerzálním lékem je totiž pouze odstranění skutečné příčiny nemoci: poctivé zhodnocení vlastního života a vlastních problematických emocí - a obrat od nich o sto osmdesát stupňů směrem k jejich protikladu: víře, naději a lásce. A vědomí, že jejich vlastní vůle je jen částečkou jakési kosmické “inteligence”. Pak můžeme najít "silnou vnitřní radost... jen tak zničehonic", jako výše zmíněná paní Irena. Bez tohoto "přepnutí" je sebelepší léčba léčbou vlastně jen paliativní, tedy tišící.

Jenže tato zjištění nejsou na lékařský předpis. Přesto, či právě proto, jsou dostupná sice ne automaticky, stejně ale v každém okamžiku - a pro každého.

Bohu díky.