PhDr.Paul Brunton, vlastním jménem Raphael Hurst, se narodil v Londýně 21.října 1898. Jeho matka brzy zemřela a otec se znovu oženil. Po smrti otce PB podporoval svou nevlastní matku až do její smrti v roce 1966. Soustavného vzdělání se mu dostalo v Central Foundation School v Saint George Colleage. Po ukončení studií, které později završil doktorátem filozofie, zahájil publicistickou činnost jako žurnalista, redaktor několika časopisů a vydavatel. V roce 1922 se oženil s Karen Augustou Tottrup, dánského původu, se kterou se seznámil v Teosofické společnosti.
Se svým synem Kennetem Thurstonem Hurstem udržoval PB i po rozvodu s jeho matkou velmi přátelský a důvěrný vztah až do konce svého života. PB byl od svého útlého mládí velmi senzitivní, a asi v 16 letech měl silnou mystickou zkušenost, která jeho senzitivitu ještě zvýšila. S velkou energií a pílí se věnoval četbě, umění, srovnávacímu studiu náboženství, a záhy se začal zajímat o okultismus, mystiku a později i filozofii. Po všestranné a bohaté žurnalistické činnosti se stal koncem dvacátých let spoluvydavatelem Success Magazine. Brzy však tuto činnost opustil a plně se věnoval cestování a spisovatelské práci duchovně literární a duchovnímu studiu.
Když mu bylo nabídnuto výnosné místo šéfredaktora jednoho z předních londýnských listů, odmítnul to, neboť mu v tom bránil jeho převládající a hluboký zájem o náboženství, mysticismus a filozofii, zéjména o filozofii východní. Jestliže se chtěl dopátrat pravdivých odpovědí, jak říkal, na mučivé (sžíravé) otázky: "Jaký je význam světa a životní zkušenosti? Co jsem já? Jaký je účel existence?", musel za zdroji takového poznání podniknout mnoho dalekých cest a podstoupit nemalá rizika a oběti. Po více než čtyřicet let putoval ze země do země, z místa na místo, aby shromáždil materiál pro svou práci. Navštívil Indii, Egypt, Kambodžu a další asijské země, kde dočasně žil a kam se opět vracel. Zdraví PB bylo značně podlomeno dlouhodobými pobyty v Orientě, ale většinou si léčil své choroby sám, především dlouhými půsty.
Jeho badatelský zájem se soustřeďoval hlavně na dosud zachovalé a na různých odlehlých místech roztroušené zbytky starověké duchovní moudrosti, ale též přímo na tehdy ještě žijící exponenty a představitele tradic východní kultury a filozofie. Jedním z takových představitalů byla jeho výsost maharadža z Mysere, který poskytl PB velkomyslné pohostinství ve svém krásou obestřeném sídle jižní Indie, kde mohl nerušeně provádět speciální pátrání ve vyšší asijské filozofii. Čím více a hlouběji pronikal do skrytých učení a duchovních nauk Východu, tím zřetelněji viděl a chápal jejich nesmírný význam a důležitost, aby toto vědění, tento kulturní odkaz starověkých myslitelů a mudrců byl zachován v moderním pojetí pro celé lidstvo, zvláště pro Západ. Pochopil rovněž, že Západ i Východ musí v tomto smyslu spolupracovat, a to nejen na poli technickém, ekonomickém či politickém, ale též na poli duchovním.
V průběhu svého života, stráveného většinou na cestách, vydal v roce 1934 "Tajnosti indické", ve kterých představil Západu tehdejšího duchovního světce jižní Indie, tamilského jogina Sri Ramana Maharišiho. U této knihy poprvé použil pseudonym "Paul Brunton". Změnou jména chtěl vyjádřit důležitý mazník ve svém životě i kariéře. Od té doby místo žurnalistou a reportérem, ctěl být a také se stal autorem spisů pouze na duchovní témata. Z jeho pobytu v Egyptě vyšly "Tajnosti egyptské", kde popisuje své zkušenosti během noci strávené ve Velké pyramidě. Dále vyšla "Tajná stezka", "Vnitřní Skutečnost", "Hledání Nadjá", Poustevník v Himalájích" a dvě stěžejní filizofická díla "Skrytá nauka za jogou" a "Moudrost Nadjá". Všechny tyto spisy vyšly česky do roku 1948. Později byly zakázány. Napsal celkem dvacetdevět knih, z toho jich bylo sedmnáct zveřejněno až po jeho smrti.
Knihy PB se ve světě setkaly částečně s nepochopením a kritikou, ale autor si byl vždy jist, že se jeho tvrzení opírají o fakta a jsou naprosto pravdivá, i když pro převážně materialistický svět těžko a s nechutí přijatelná. Autor si rovněž jasně uvědomoval, že plné pochopení těchto nauk a pravd v nich obsažených vyžaduje od hledajícího určitý stupeň připravenosti, t.j. osvobození mysli od jejích nepřesných způsobů myšlení a prosytit ji co možno nejdokonaleji vědeckým duchem. Teprve pak může aspirant získat nástroj schopný zhodnotit filozofii pravdy. Jeho dílo vykonalo velmi potřebnou službu, a dodává povzbuzení těm duchovně toužícím jedincům, kteří ho nejvíce potřebují, kteří se snaží žít mentálně v povznešenějším a ušlechtilejším prostředí, než je prostředí v němž žijí fyzicky. Předkládá způsob jak vyjadřovat duchovnost v životě, a to tak, jak se to hodí pro naši dobu. Vykonal vznešenou práci, když i ty nejzáhadnější pravdy učinil snadno srozumitelnými. Často říkával, že nepíše pro lidi, kteří zastupují filozofii v akademickém křesle, ale pro ty lidi, kteří ji budou aplikovat v životě.
PB často navštěvoval divadla i kina. Obzvláště měl rád vtipné, inspirované a duchaplné veselohry, ale i muzikály. Nikdy však neměl doma televizní přijímač. Jeho domov byl pravděpodobně naplněn atmosférou soustředění a meditace, a on si nepřál ji narušovat televizí nebo reprodukovanou hudbou. A to navzdory tomu, že měl klasickou hudbu rád a pokládal ji za nejduchovnější projev umění. Když byl doma tak pracoval, studoval nebo četl a když cítil potřebu relaxace, šel ven na procházku, nákup nebo večeři. Po celý život měl mnoho korespondence z celého světa. Protože neměl stálého sekretáře, zabralo vyřizování korespondence mnoho z jeho vzácného času. Přesto každý dopis pročetl a věnoval mu patřičnou pozornost. Vyznačoval se nekonečnou laskavostí ke všem žijícím bytostem, ať to byl člověk zvíře nebo jen hmyz. Jeho schopnost vcítit se do stavu druhé živé bytosti byla obdivuhodná.
Po celý život žil velmi samotářsky, mnoho cestoval a měnil místa svého pobytu. Důvody a cíle svých cest nikomu nesděloval, a tak i nejbližší přátelé se dovídali o místě jeho pobytu jen z náhodné korespondence. Byl přesvědčen, že osud mu určil tento způsob "nomádského života", aby neměl příležitost připoutat se k některým místům a osobám a aby se mu tak stal celý svět domovem a všichni lidé bez ohledu na rasu a barvu pleti jeho spolubližními. Jeho osobnost je možno popsat jen v paradoxech: žil tak lehounce jako když se dýchá, byl laskavý i přísný, byl skromný a přitom byl majestátem. Být v jeho přítomnosti bylo požehnáním. Jeho duševní energie byla vždy téměř nevyčerpatelná. Nechť šel kamkoliv, měl vždy po ruce zápisník, do kterého zapisoval svá pozorování, své úvahy, ale především okamžité duchovní inspirace a intuice.
Nemálo čtenářů se vyjádřilo, že jim toto dílo otevřelo dveře ke vznešenějšímu životu. Někteří studenti a příznivci spisů PB měli to štěstí a s autorem se osobně setkali. Všichni shledali, že PB je sám skutečným představitelem a realizátorem toho, o čem píše. Nikdy nechtěl přijímat popularitu těchto knih jako vysvědčení pro sebe, ale spíše jako vysvědčení důležitosti, která se na Západě začala připisovat těmto námětům. Nechtěl být prohlašován za duchovního učitele a nepřál si získávat následovníky. Koncem padesátých let a začátkem šedesátých let odchází PB zcela do soukromí a nikdo neznal místo jeho pobytu. V té době shromažďoval své poznatky a zintenzivnil duchovní studie. Později bylo známo, že se zdržoval v Austrálii, Novém Zélandu a v USA, odkud se v tichosti vrátil do Evropy a ještě nějakou dobu žil v prostředí jemu nejmilejším, obklopen krásou hor a jezer ve Švýcarsku. Tam se již v relativní osamocenosti věnoval jen psaní. Zemřel ve švýcarském Vevey 27.7.1981.
Přáním PB bylo, aby jeho spisy, na nichž pracoval v posledních letech svého života, t.j. Eseje o hledání a 16-ti dílný soubor díla pod názvem "The Notebooks of Paul Brunton", vyšly až po jeho smrti. Nejbližší přátelé PB převezli pak tyto zápisky do USA a podle pokynů autora je uspořádali a vydali koncem devadesátých let. "The Notebooks of Paul Brunton" vydané v angličtině se dostaly ještě před revolucí 1989 do Československa a díky obětavé a neohrožené překladatelské činnosti několika čs. žáků a přátel PB, jsou tyto spisy připraveny k postupnému vydání. Na tomto místě je vhodné poukázat na zvláštní způsob uspořádání posledního díla PB, to je formou samostatných oddělených odstavců a statí, kterým dal autor název "paras". V nich předkládá čtenáři vždy určité kvantum poznatků, vědění či zkušeností, o nichž má čtenář uvažovat svým vlastním tvůrčím a intuitivním způsobem.
Pokusme se sami položit otázku nad dílem PB: " Není snad dobrým osudem všech právě žijících a vědomě či nevědomě toužících jedinců v přítomné době a na tomto místě naší těžce zkoušené Země, a velkým štěstím, že mohou uspokojit své vyšší duchovní aspirace studiem spisů PB?"
partner Matrix 2001
