Nacistické základny v Antarktidě

Historická fakta jsou zcela evidentní. Jejich počátek můžeme klást do roku 1938. V tomto roce počali Němečtí Nacisté vysílat do oblasti "Královny Maud" v lokalitě Antarktidy souvislé uskupení různých expedic. Přes 230 000 čtverečních kilometrů území bylo zmapované ze vzduchu a Němci objevili rozsáhlé lokality, které byly překvapivě bez sněhu. Objevili také mnoho vodních jezer s teplou geotermální vodou. Například jedno takové geotermální jezero bylo nalezeno v obrovské ledové jeskyni uvnitř ledovce jejž průměr měřil podle dochovaných pramenů okolo 30 mil. Tak se v průběhu těchto expedic do lokality zmrzlého ledu a sněhu postupně nastěhovalo velké množství různých vědeckých týmů. Byli to lovci, sběratelé, zoologové, botanici, zemědělci, mykologové, parazitologové, ornitologové a zástupci mnoha jiných vědních oborů. Četná oddělení Německé vlády tak byla zapojena do přísně tajného projektu. A zde klasická tradice končí. Ale, Pravda pokračuje dál. Je faktem, že jen nemnozí odvážní historici jsou schopni pracovat s dalším materiálem. My se o to také pokusíme.
Poté co bylo sesbíráno maximum informací na místo, které mezitím dostalo název "Neu Schwabenland", přijelo mnoho stavebních týmů. Na místo dorazily jednak na nákladních lodích, vojenských dopravních lodích i ponorkách. Nákladní lodě vyjížděly většinou ze svých kotvišť v Jižní Africe a vždy byly chráněny rojem zabijáckých ponorek a vojenských válečných plavidel. To všechno by do jisté míry logicky vysvětlovalo ono zarputilé válečnické úsilí v oblasti Jižní Afriky a přilehlých vodních námořních trasách. Poté co byl všechen potřebný materiál převezen na místo jisté Německé skupiny "VIP", špičková vědecká elita, která později navázala spojení s aktivitou "ULTRA" začala být aktivní. Je třeba neustále držet fakt, že po skončení II. světové války se mnohá Německá elita dokázala infiltrovat právě do takových struktur jako je MJ-12 či "ULTRA". A právě "ULTRA" měla vždy kontrolu nad Antarktidou. "ULTRA" je označení tajného rozhraní cizích agentur v NSA. Je dobré mít na zřeteli, že právě NSA drží spojení k Nacistickým frakcím na jedné straně a "Základně DULCE" na straně druhé ( o této základně pohovořím v samostatném seriálu). Světově uznávaný kontaktér Alex COLLIER sděluje, že obdržel informace, které ukazují na velmi závažný fakt. Nejvyšší členové přísně tajného uskupení NSA - ULTRA jsou ve skutečnosti cíleně klonované a nebo těžce implantované skupiny osob, které již více jak k člověka mají blíže k nějakému biologickému robotu. Tito živé automaty mají být plně pod kontrolou skupinového oduší či skupinové Mysle Greys neboli Šedých. Pozoruhodné je zjištění, že "ULTRA" je také označení přísně tajné základny, která je v držení řetězcem CIA - NSA - MIMOZEMSKÝCH. Tato základna se má nacházet v oblasti pod známou "ARCHULETA PLATEAU" čili Archuletskou plošinou severně od DULCE v Novém Mexiku. Toto zjištění je ovšem v jistém ohledu velmi zásadní. Jak se zdá ono vytrvalé tvrzení Valdamara VALERIÁNA by mohlo mít jistou logiku. Hmm, asi bych měl čtenářům vysvětlit jistou zajímavost. Jméno Valdamar VALERIÁN je pseudonym jisté podivuhodné dnes již legendární osoby, jež napsala kultovní dílo, které je obrovskou zbrání všech, kteří bojují proti tmě a všem stínům globální nadvlády, útisku a jiné formy teroru do které patří různé formy myšlenkové kontroly a experimentů s lidským biologickým materiálem atd. Toto dílo se nazývá "MATRIX I. až IV." Pro mne je to ten největší poklad v oblasti literatury, který mohu vlastnit a snad se ani nemusím zmiňovat o tom, že jistými složkami to je jeden z nejhledanějších materiálů vedených na mezinárodním indexu. Ale zpět k Valeriánovi. tato osoba v jisté době začala byl neuvěřitelně aktivní ve sbírání materiálu všeho druhu ohledně zeměpisného regionu Nového Mexika. Touto sběratelskou vášní totiž Valerián dokázal zajímavou skutečnost. Těsně před II. světovou válkou se po celé oblasti Nového Mexika vyrojilo neuvěřitelné množství Němců, kteří se zarytou vehementností systematicky prohledávali jednotlivé jeskyně a opuštěné doly. Co vedlo Němce k této přinejmenším podivínské aktivitě. Zkuste si sečíst jedna a jedna, je to vcelku jednoduché.
Těsně před koncem II. světové války vstoupily do hry "tajemství" dvě Německé válečné ponorky, U - 530 a U - 977. Dvě nejdůležitější a nejvíce střežené ponorky Říše vypluly do Baltického moře. Proč ? Tyto dvě ponorky totiž vezly nejcitlivější technologii Německého impéria - antigravitační disk, který by stále ve výzkumu vývojových týmů "ULTRA", součástky a dílčí technologické systémy, přísně tajné technologické rysy a poznámky pro budoucí diskovité letouny. A nejen to, ale vezly i přesný design gigantických podzemních komplexů a ubytovacích zařízení pro které jako vzor sloužil významný systém podzemních továren Nordhausen v Harz Mountains ( v Harzském pohoří). Ponorky U - 530 a U - 977 v klidu a bezpečí dosáhly Neu - Schwabenland. Je zajímavé, že o několik měsíců později dorazily k břehům Argentiny jejích posádky byly zadržené. Pokud byste měli možnost si prostudovat materiál týkající se této kauzy, které jako nepatrná kapička jiných příběhu války upadla v nevědomost zjistili byste celou řadu dílčích pikantností. Celá situace totiž ukazuje na to, že Němci se chtěli nechat v chytit záměrně s duchem "my jsme pouze záložní odpadlicí zoufale bloudící po mořských pláních. Ano válka již skončila a tím, že jste nás chytili jste nás vlastně zachránili". A že zrovna Argentina? Ona to totiž se zatýkáním Němců vůbec nepřeháněla, ba naopak mnohým poskytla přepychové útočiště o čemž se dnes a denně přesvědčujeme.
Ovšem je také pravdou, že posádky obou ponorek byly později vyslechnuty agenty tajných služeb USA, kteří přece jen Němce podezřívali z existence tajné Antarktické základny. I když se Němci kroutili jak hadi ( je třeba si uvědomit, že posádku těchto dvou ponorek pochopitelně netvořili nějací prostí vojáčkové nýbrž vysoce inteligentní a speciálně cvičení agenti) Američany nepřesvědčili. A oni to Američané vůbec neměli v této fázi jednoduché. Zkusme trochu vžít do jejich národní situace. Je květen roku 1945 a válka končí. Celý svět si oddechl a nejvíce USA. "Tak jsme to přece jenom dokázali". Jenže úleva trvá maximálně několik měsíců a nad obzory se počínají kupit jiná temná mračna. Je jím Sovětské impérium. Jedna válka skončila a druhá začíná i když ve zcela odlišné režii. Přichází tzv. "studená válka". Ale to neměl být pro nervózní vládu USA konec. Ten poslední úder přichází rychle a z míst kde by ho nikdo nečekal. Tento úder měl svého smutného posla. Byl jim malý bezvýznamný obchodníček Keneth Arnold.

Keneth Arnold se svou legendární Cesnou

Keneth Arnold je ukázkovým příkladem jak se může zcela naruby obrátit váš život když vidíte něco co jste radši vidět neměli. Po vystudování na vysoké škole se stává obchodníkem a prodavačem v jedné osobě. Poté co obdržel letecké osvědčení létal od města k městu po celých Spojených státech v souvislosti s prodejem vybavení na regulaci topení.
Tak i onoho osudného dne 24. června 1947 se vracel domů do městečka Yakima po malém obchodním leteckém výletu. Letěl letadlem Cesna C-46 a okolo 15.00 hodin přelétával zhruba ve výšce 9000 stop pohoří Mount Rainier, když uviděl něco co mu doslova vyrazilo dech. Spatřil před sebou devět plochých stříbrných disků, které letěly od severu k jihu. Jejich velikost odhadl zhruba na dvě třetiny velikosti letadla DC-4 a rychlost na 1500 kilometru v hodině s tím, že změřil jejich průlet mezi dvěma vrcholky hor u kterých věděl vzdálenost. Po příletu do Yakimi běžel okamžitě oznámit událost místnímu personálu v domnění, že spatřil nějakou tajnou americkou zbraň. Jak hluboce později litoval tohoto svého neuvážené činu. Místní osazenstvo vyslechlo jeho příhodu s očima navrch hlavy a jelikož našeho hrdinu znali jako velmi schopného a bystrého pilota s velmi střízlivým úsudkem předali jeho oznámení dál. A tak Keneth Arnold brzy cestoval do města Pendleton ve státě Oregon aby svůj podivuhodný příběh oznámil zdejší pobočce FBI. Zde oficiální příběh končí. V každé základní učebnici o UFO fenoménu se můžete více či méně podrobně tyto informace dočíst. Ale existuje něco co v těchto knihách chybí, ale na druhé straně nechybí v příslušných aktech naší FBI. O co jde ? Keneth Arnold se v jedné fázi své výpovědi velmi podrobně zaměřil na detailní popis toho co viděl. Konec konců nemusel se k tomu ani nijak nutit. Bylo velmi evidentní, že právě popis je to po čem agenti FBI přímo pasou. No, nebudu to dlouho protahovat. Keneth Arnold si velmi dobře na bocích všech diskovitých plavidel všiml zajímavé insignie - černého hákové kříže !!! Další dny pak strávil tím, že se všude možně zapřísahával k tomu, že o tom nebude nikde hovořit.
Prosím považme. Dva roky po II. světové válce, kterou oficiálně vyhrály dvě mocnosti světa Sovětský svaz a USA. Dva roky po společném vítězství tyto dvě mocnosti zcela nesmiřitelně stojí proti sobě - obrovský problém. Dva roky po vítězné II. světové válce si to nad výsostným územím ve vzduchu "producíruje" něco co zcela odporuje logice geneze oficiálního technického vývoje světa a ještě ke všemu to má na sobě znak hákového kříže před dvěma lety poraženého Německa !!!! Totiž Keneth Arnold nebyl zdaleka prvním ani jediným, který viděl něco co zcela odporovalo přirozené logice. V roce 1947 již existoval funkční komplex vojenských aktivit se kterého se později vyvinul NORAD - Protivzdušná obrana Spojených států. A právě tato vojenská složka v několika případech zaregistrovala na radarech něco co přinejmenším silně znepokojovalo tehdejší vládní garnituru USA. Samozřejmě, bylo to co viděl Arnold. Nezáviděníhodná situace.
Velmi rychle Američané zjistili, že se trasa pohybů těchto podivných objektů velmi často kryje s prostorem nad Antarktidou a vzhledem k tomu, že již dost věděli a Německých aktivitách koncem II. světové války dokázali si spojit jedna a jedna. Po sérii jednání tajných složek USA bylo rozhodnuto, že se v roce 1947 využije Mezinárodního geofyzikálního roku a pod hávem neškodné vědecké expedice do Antarktidy, která zde pro veřejnost měla bádat nad místním magnetickým polem se vystopuje síť podzemních základen Německých Nacistů.
Operace dostala krycí název "HIGH JUMP" neboli "VYSOKÝ SKOK". Účastnili se jí výhradně speciálně cvičení agenti Americké armády a elitní pěchotní komando. Vedením celé akce byl pověřen velmi spolehlivý člověk a osvědčený vysoký vojenský důstojník - Admirál Richard E. Byrd s tím, že časový horizont celé akce byl naplánován zhruba na šest měsíců.

Admirál Richard E. Byrd 1888 - 1957

Málokdo se tak zasloužil o výzkum polárních oblastí Antarktidy jako Richard E. Byrd. V roce 1912 vystudoval Námořní akademii a v průběhu I. světové války nastoupil k bitevnímu námořnictvu USA. Ovšem záhy resp. v roce 1916 odchází do nuceného invalidního důchodu v souvislostí s onemocněním nohou. Byrd byl výtečným námořním pilotem. Proslavil se svou propagací techniky nočních přistání na vodní ploše. V roce 1918 již jako zkušený důstojník Námořních vzdušných sil dostává pod své velení dvě základny Amerického námořnictva v Novém Skotsku. V roce 1919 se dostává do Washingtonu kde je zodpovědný za navigační přípravy záoceánských letů. Pro své velmi přejemné vystupování jako naprosto spolehlivý, uvážlivý a přemýšlivý člověk začal být výrazně podporován Americkým Kongresem. Své bohaté profesní zkušenosti zúročil založením Úřadu Aeronautiky.
O polární oblasti se Byrd zajímal již od dětství, ale jeho první větší aktivní kontakt s Antarktidou proběhl v roce 1924 kdy byl jmenován navigátorem velkého transpolárního letu, který se ovšem nakonec vůbec neuskutečnil. A tak v roce 1925 uspořádal svou námořní výpravu. Shodou okolností, ale na druhou stranu světa do Arktidy a Grónska. Z finančních důvodů se musel spojit s Macmillánovou expedicí, kterou sponzorovala společnost National Geographic. V roce 1926 odchází od Amerického námořnictva a plně se věnuje expedicím do Arktidy a tak získává spoustu nesmírně užitečných zkušeností. Teprve od roku 1928 se začíná plně věnovat Antarktidě kam nakonec uskutečnil pět velkých námořních výprav. Nikdo jiné se nezasloužil o tak rozsáhlé geografické objevy tohoto kontinentu jako právě Byrd. Bez nadsázky se dá říci, že v tehdejší době nebylo na světě člověka, který by znal Antarktidu lépe než právě on. Můžeme se potom vůbec divit, že v roce 1947 byl pověřen velením tajného projektu "HIGH JUMPE"?
Německá přistěhovalecká elita byla ovšem také v dost nezávidění hodné situaci jelikož si velmi dobře uvědomovala, že dříve či později dojde ke konfrontaci se světovými mocnostmi. V těchto chvílích byl z jejich strany činěn obrovský tlak na vývoj tajných zbraní a projektů, které měly co do činění s obranou nové podzemní Říše. Nedělám si iluze o tom, kdo se podílel na otrockých pracích nesmírného rozsahu v katastrofálně nevyhovujících podmínkách věčného ledu a sněhu. Jistě bylo využito obrovského množství dělníků z celé řady koncentračních táborů po celém světě.
Základní sídlo nového společenství dostalo název "NOVÝ BERLÍN" často také označovaný jako "ZÁKLADNA-211".
Budeme-li ovšem pátrat v pramenech pojednávající o dobývání severního či jižního pólu dozvíme další zajímavé indicie, které svědčí o tom, že zájem Němců o tyto oblasti se datuje mnohem dál než k počátku II. světové války. Svědčí o tom případ Americké námořní polární expedice "POLARIS", která byla ve své podstatě prvním větším počinem za polárním kruhem. Konkrétně jde o kapitána této expedice Charlese Halla, který byl nalezen v jisté době v ledu bez známek života. Pozdější zdravotní expertízy ukázaly, že byl prachsprostě otráven jelikož se skutečně v jeho těle nalezlo množství blíže nezjištěného jedu. Podezření sice padlo na tehdejšího kuchaře expedice, ale to není zas až tak důležité jako jiné zajímavé indicie, které ukazují na to, že přímými účastníky této expedice byli Němečtí okultní zvědi.
Je skutečně dobré mít na paměti že Německé okultní spolky nevznikly z roku na rok, nýbrž že byly pouze logickým vyústěním přímé geneze těchto aktivit, které sahají až do starověkého Egypta přes "HOLY ROMAN EMPIRE" se svou aktivitou v Německu a známou spíše pod zkratkou "HO.R.E." Jak bude později patrné geneze různorodých černých gnostických "hadích kultů" z Egypta směrující do takových frakcí jako jsou "ILLUMINÁTI" či Bavorská "THULE" je zcela zřejmá. Můžeme se jen dohadovat kolik světových neštěstí a sabotážních akcí mají na svědomí tyto a další mocenské stíny.
První racionální dochované informace o přímých Německých aktivitách v jižních polárních oblastech se datují k roku 1873 kdy Němec Eduard DALLMAN založil Německou Společnost Polárního Výzkumu. V průběhu dalších zhruba šedesáti let byly uskutečněny dvě polární expedice a to v roce 1910 lodí "DEUTSCHLAND" po velením Wilhema FILCHNERA a v roce 1925 s mnoha směrech podivuhodnou lodí "METEOR" pod velením Dr. Alberta MERZE.

Německá expediční loď Schwabenland při cestě do Antarktidy

 

Mapy tras Německých expedičních lodí do Antarktidy

Těsně před vypuknutím II. světové války byla snaha zúročit cestovatelské aktivity v této části světa a Hitler na veřejné scéně zcela nepokrytě usiloval aby část Antarktidy se hegemonicky připojila K Německu. Tehdy Antarktická půda nebyla bezpečná jako nyní kdy je chráněna celou řadou mezinárodních úmluv. Hitler velmi často zneužíval problematiku tohoto kontinentu pro svou nacionalistickou propagandu. Hitlerovské Německo velmi šikovně zakrývalo své vojenské aktivity ve vodách jižního polárního kruhu. Bylo to jednoduché. Na první pohled neškodné civilní expedice a ve skutečnosti ... Hromadné přesuny vojenského a jiného materiálu byly svěřeny velmi šikovnému a zkušenému kapitánu námořnictva Alfrédu RITSCHEROVI, který měl bohaté zkušenosti s polárními výpravami na severní pól, nehledě na to, že se velmi dobře osvědčil v kritických situacích se kterými se pochopitelně muselo počítat. Jako hlavní loď byla vybrána "MADAM SCHWABENLAND", bývalá Německá letadlová loď, která od roku 1934 byla určena pro transatlantickou poštovní službu.
Na jednotlivé námořní přesuny byla poutána velké pozornost a vše muselo klapat zcela přesně. Schwabenland byla na expedici připravována v Hamburských loděnicích a náklady na její modernizaci představovaly obrovské sumy. Zatímco posádka lodi byla speciálně školena odborníky z "Německé Společnosti Polárního Výzkumu". A zde se odehrála velmi vzrušující a pikantní situace. Představitelé této společnosti totiž pozvala nám již dobře známého Richarda E. Byrda do Německa !!! Byrd skutečně v listopadu 1938 do Hamburku přijel a vybraným Německým V.I.P. předvedl nový dokumentární film z jeho poslední Antarktické expedice! Byrd byl v této době hrdina nejen v očích Američanů, nýbrž byl vzorem všech světových polárních výzkumníků. Byla to ironie osudu, která chtěla tomu, že za deset let dostal Admirál Byrd rozkaz zničit Německou základnu 211 v Antarktidě. Velitel operace "HIGH JUMPE", největší vojenské operace, která v Antarktických vodách neměla ani v průběhu II. světové války obdoby. Za deset let bude Byrd velet 13 lodím a skoro 4000 speciálně vycvičených vojáků táhnoucím do "země věčného ledu a sněhu". HIGH JUMPE - mysteriózní operace, která skončí katastrofálním selháním. Zatím jsme však stále v roce 1938.
NEUSCHWABENLAND opouští přístav v Hamburku v prosince roku 1938 a pluje po předem přesně naplavované trase a po bezproblémové plavbě dne 19. ledna 1939 dosahuje zóny Antarktického ledu v oblasti, která je pod kontrolou Německého společenství. V jisté chvíli vzlétá z lodi 15 speciálních letounů typu "PASSAT" a "BOREAS" na jejichž palubě se nacházely špičkové dokumentační zařízení "RMK-38" vyrobené v Německém "ZEISS REIENMESSBILDKAMERAS", é postupně detailně zmapují prostor o více jak 600 000 kilometrech čtverečních a pořídí přes 11 000 fotografií této oblasti. O tom, že se Němci jmenované území zcela evidentně nárokovali svědčí událost, kdy několik letadel vypustila několik tisíc vlaječek s Německou svastikou, které byly tak vyvážené, že se při dopadu hrotem zabodly do ledu či zmrzelého sněhu. Celé území bylo Němci pojmenováno na NEUSCHWABENLAND neboli "Jižní Německá oblast".
Největší část NEUSCHWABENLANDU byla přejmenovaná v roce 1957 v souladu s tehdejší Antarktickou smlouvou. Výsledkem toho jsou takové názvy jako "ZEMĚ KRÁLOVNY MAUD", "POBŘEŽÍ PRINCEZNY MARTHY" nebo "POBŘEŽÍ PRINCEZNY ASTRID". Pokud je někdo z čtenářů sběratel starých map a nebo budete-li chtít věnovat nějaký čas hrabáním se v některém ze zeměpisných archívů zjistíte výskyt i daleko jasnější lokálních názvů v této části Antarktídy jako "HLIG-HOFMAN-MOUNTAINS" nebo WOHLAT-MOUNTAIS. Tyto názvy jsou výsledkem tehdejší aktivity Berlínských byrokratů, kteří svou politikou umožnili příslušné Německé expedice do těchto míst.
Vraťme se však, ale k lodi "SCHWABENLAND", která v únoru znovu opustila Antarktidu. Sice jí trvalo dva měsíce než dorazila zpět do Hamburku, ale její kapitán Ritscher analyzoval a katalogizoval kupu pořízených fotografií, map a jiných důležitých informací o jižním kontinentu. Ritscher byl fascinován novými poznatky a tak si naplánoval, že ihned po příjezdu zorganizuje do těchto míst velkou zcela civilní vědeckou výpravu. Jenomže nakonec stejně s cíle sešlo. Schylovalo se k II. světové válce.
Vše nasvědčuje tomu, že II. světová válka nebyla dílem náhodných okolností, nýbrž šlo o velmi dobře naplánovaný strategický který "režiséři" plánovali od počátku 30-tých let, přinejmenším od roku 1933 kdy byla realizována první oficiální smlouva mezi mimozemskou kastou "Šedých" a Bavorskou tajnou službou (takže ne Rossewel - 1947, ale Německo 1933). Dalším důležitým bodem je zjištění, že Němci disponovali znalostmi a schopnostmi ve velice náročném antarktickém terénu vybudovat velmi rozsáhlé podzemní komplexy jako byla střediska Nordhaousen v Harzu a nebo Kahla komplex u Thuumlringenu a další.
Nyní bude následovat pokus o chronologickou sbírku událostí a jejich závěrou, které jsou v současné době známé. Mimo jiné nás zavedou na již zmiňovanou Antarktickou základnu 211 prostřednictvím ponorek a také letounů pro které se vžil název "létající talíře". Nakonec se dostaneme do roku 1947 k pokusu Amerického námořnictva tuto základnu zničit. Nikdo nemůže říci, že to co nyní bude sděleno se skutečně stalo, ale zároveň zcela jistě nejde jen o pouhé spekulace, jelikož zdroje těchto na sobě nezávislých informací jsou zcela shodné a zcela prokazatelně o sobě neví.
l V létě roku 1936 je na Německo-Švýcarských hranicích Německými vědci získán prakticky 100% funkční létající talíř s pohonem na bázi antigravitace.

l Následně je vytvořen speciální vědecký tým, který uvedený antigravitační pohon testuje na vědecké základně Viktora Schaubergera v Německu.

l Dochází k prvním letům bez posádky s novým typem pohonu. Celý projekt dostane pod kontrolu zvláštní sekce "Reichsluftfahrtbehoumlrde" s cílem vybudovat letouny a pěchotní těžké zbraně na podstatě antigravitačního pohonu. Projekt dostal tajné krycí jméno "HANEBBU" (některé zdroje tento projekt také nazývají označením " VRIL PROJEKT" nepleťte si tento název s jinou aktivitou - tajnou společností VRIL). Proto budu raději dále budu užívat zažitější označení Hanebbu.

Kompas z letounu prototypu "HANEBBU II."

 

Zcela unikátní plánek části tajné dokumentace letounu "HANEBBU II."

 

Plánek jiného prototypu letounu z tajného projektu "HANEBBU "

Všechny prototypu tohoto tajného projektu byly číslovány v vzestupném pořadí např. HANEBBU I. nebo HANEBBU II. Projekt se ovšem od samého začátku potýkal s obrovským množstvím překážek týkajících se masivních elektromagnetických poruch kdy se nedařilo odstínit vliv emitovaného obřího antigravitačního pole na tradiční elektrické součástky plavidla. Také klasické navigační přístroje byly zcela bezcenné a proto bylo později využito speciálních naváděcích systémů "Meisterkompass" a "Peiltochterkompass".
A ještě jedna zajímavost k Hanebbu II. Pozorně si prohlédněte rys tohoto plavidla na obrázku. Nepřipomíná vám něco. Když jsem tento rys viděl poprvé nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsem toto plavidlo již někde spatřil. Pak to přišlo, vzal jsem si do ruky fotografie vesmírných lodí kontaktéra Adamského a vzájemná shoda respektive podoba mne přímo šokovala. Adamski, máme-li věřit jeho tvrzení, začal s fotografováním těchto plavidel v USA v letech 1948 - 1949 tedy tři až čtyři roky po II. světové válce !!!

l Následují tajné expedice na "NEUSCHWABENLAND". Jako styčné body s pevninou byly určený tří zátoky severozápadně od "HLIG-HOFFMAN MOUNTAINS". Tyto zátoky byly již dříve zadokumentovány prostřednictvím našeho známého Ritschera. Začíná se budovat tajná základna. Řízením osudu ve stejné době buduji Němci další tajnou základnu v Jižní Americe na jedné z náhorních plošin And.

l Nutné komponenty pro výstavbu základů jsou nepřetržitě transportovány v ponorkách. Nenechme se mýlit. Němečtí velitelé byli velmi zkušení znalci těchto vod. Pozdní fáze těchto podmořských operací byly činěny v extrémních podmínkách pod obrovským tlakem permanentní hrozby s nepřáteli.

l Série "HANEBBU" opustila fázi vývoje prototypů a světlo světa spatřilo 19 až 25 zcela nových vzdušných plavidel, které neměly pražádnou konkurenci po celém světě. V zásadě existovaly tři verze "HANEBBU" a to vcelku malá ale nesmírně obratná průzkumná loď "HANEBU I.", útočné vzdušné plavidlo "HANEBBU II." a matečná loď pro vzdušnou přepravu více osob určenou pro práci evakuačního charakteru "HANEBBU III. Pokud je tento třetí typ letounu realitou o čemž já osobně dost pochybuji pak musel existovat pouze v jediném exempláři, alespoň ve čtyřicátých a padesátých letech tohoto pohnutého století. Nevýhodou tajné zbraně "HANEBBU" zcela jednoznačně byla malá přepravní kapacita. Ke konci války byla výroba těchto lodí stále více a více těžší jelikož Spojenci s úspěchem odstřihávali jednu "živnou šňůru za druhou" a tak se Němci museli neustále potýkat s nedostatkem potřebných surovin. Přesto "HANEBBU" odevzdával skvělou práci jelikož velmi efektním způsobem rušil v mnoha případech Spojenecké bombardovací akce v Německu. Při této příležitosti bych chtěl učinit jednu vcelku příhodnou poznámku, která při troše dobré vůle by mohla být dalším zajímavým alternujícím fragmentem do skládanky podivuhodna. Během II. světové války se snad nenašel jediný Spojenecký pilot, který by neznal "hrozbu tajemných nepřátelských bojovníků" znenadání se objevující v kolizním kurzu a mizící s neuvěřitelnou rychlostí zahalené do sinající oranžové záře způsobující paroxysmální poruchy na všech elektrických a magnetických částech spojeneckých letounů. Pro tento fenomén se po celém světě ( i ve světě ufologickém vzpomeňme Součka nebo Patrovského) vžilo anglické označení "foe-fighters". Je také zajímavé, že celou dobu nebyl zaznamenán jediný přímý útok na spojenecký letoun a tyto "foe-fighter" hráli jasně pasivní obranou roli.
Jeden z mých přátel - Alan de Walton bez jehož pomoci a ochotě by tento seriál nemohl vzniknout (více pod článkem) říká: " Je dobré shlédnout film "THE BATLE OF THE BULGE", který velmi dobře zaznamenává jak Němci byli na samém konci vývoje celé řady nových proudových letounů, které ovšem potřebovali dostat do výroby a tak potřebovali děj se co děj prodloužit o několik měsíců válku aby získali čas. Jenže vítězství může mít daleko exotičtější podoby než si můžeme či chceme představit. Pokud Nacisté/Antarktikánci skutečně plánuji převzetí planetární moci pak v této chvíli mohou disponovat velmi účinnou skrytou silou, která pracuje pro ně. Skrze únosy a implantace řízené kloubem CIA-NACISTI-MIMOZEMŠTÍ mohou realizovat projekt řízené elektronické myšlenkové kontroly programovaný na milionech lidí jakožto předehru elektronicky kontrolovaného "Nového Světového Pořádku".
l Sir Roy FEDDON tehdejší šéf mise do Německa pro Ministerstvo pro Leteckou v roce 1945 řekl: "Když II. světová válka skončila měli Němci několik typů velmi radikálních letounů a řízených střel ve vývoji. Většina jich byla v ranném stádiu vývoje, ale vlastnili jeden letoun, který se svým výkonem blížil tak často pozorovanému UFO fenoménu.
l Již jsme hovořili od dvou nejstrategičtějších ponorkách "Třetí říše" U-530 a U-977. Poslední konvoj podmořských plavidel opouští Německé přístavy a míří směrem k Antarktidě a Andám. Částečně se jedná o vcelku úspěšný pokus uniknout Spojeneckým sledům. Součásti tohoto posledního konvoje byla i naše záhadná ponorka U-530 s kapitánem Otte WEHRMUTEM a ponorka U-977 s kapitánem Heinz SCHAUMLFFEREM. Podle informací, které jsou k dispozici byl poslední vizuální s U-977 26. dubna 1945 u Christiansund. Schaumlfferova posádka nikdy nic nesdělila o nákladu který vezli a cílu cesty. Následně ponorky mizí skoro na čtyři měsíce ze světa, aby později byly posádkami PRÁZDNÉ kompletně předány Argentinským úřadům

l Německá kapitulace ve vztahu ke Spojencům dne 17. srpna 1945.

l Na základě chování posádek ponorek U-530 a U-977, ale i dalších hůře zadokumentovaných případů odjíždí do Argentiny velká skupina vyšetřujících úředníků, kteří tvrdým způsobem vyslýchají nejen Německé kapitány, ale doslova celé posádky. I kdyžv globálním měřítku oficiálně prý nikdo z posádek nesdělil žádnou důležitou informaci a vše bylo popřeno existuje zdroj, který tvrdí, že někteří jednotlivci nezávisle na sobě sdělili, že Adolf HITLER, Martin BOORMAN a Eva BRAUNOVÁ - hlavní segment Nacistického velení uprchlí do vybudovaných Nacistických základen za jižním polárním kruhem v Antarktidě. Ten samýzdroj uvádí, že tyto výslechy a prozrazené dílčí informace nakonec vedly k vojenské akci pod krycím názvem "HIGH JUMPE", které velel Námořní Admirál Richard E. BYRD, proti infiltrovaným Nacistickým silám v Antarktidě. Stejně zůstává záhadou co osádky tajemných ponorek dělaly po kapitulaci v Květnu roku 1945. Říká se, že po sérii výslechů žil Schaumlffer spokojeným životem se svými kolegy až do své smrti v Argentině.

l Je zcela zřejmé, že možnost existence přežívajících Německých nacistických kolonií byla pro ozbrojené složky USA naprosto nepřijatelné. Takže zhruba po dvou letech co došlo k podezřelému předání Německé ponorky Argentinským úřadům se pouští americké námořnictvo do akce, která nemá v poválečných letech obdoby. Velitel "OPERACE HIGH JUMP" námořní admirál USA Richard E. BYRD vyráží s 13-ti loděmi ( 1x letadlová loď, 2x bitevní křižník, 6x rychlý torpédoborec a 4x zásobovací doprovodné lodě) s 4000 vojáky na palubě do územního teritoria věčného ledu Antarktidy. Existují dvě verze oficiálního prohlášení. Jedna informuje o tom, že se jedná testování "nového vojenského materiálu" v extrémních klimatických podmínkách. Druhá verze se pro změnu vůbec nezmiňuje o nějaké vojenské akci a veřejnost pouze informuje o vědecké expedici, která v rámci "Mezinárodního geofyzikálního roku" má za úkol zkoumat magnetický pól Země. První základna Byrdovi úderné skupiny je vybudována v "ROSSOVĚ MOŘI". Poté elita Amerického námořnictva postupuje k západnímu pobřeží Antarktidy a dál k území "NEUSCHWABENLAND". Strategické předmostí je vybudováno 27. ledna 1947. Máme-li akceptovat oficiální tvrzení testování bojového vojenského materiálu pak ovšem vyvstává celá řada velmi neodbytných otázek. Proč tak masivní účast vojáků a vojenské technologie? Operace byla naplánována na dobu šesti až osmi měsíců, ale proč se Byrd vrací do USA již v únoru, tedy po několika týdnech? Byla tato vojenská expedice skutečně vybavena atomovými zbraněmi jak se proslýchá? Podle informací, které má k dispozici Alan de Valton celá expedice trvala něco málo přes osmi týdnů, ovšem samotná bitva kdy Byrdovi síly byly rozdělené do tří hlavních bitevních skupin na kontinentu Antarktidy trvala pouhé tři týdny.

l Po svém návratu do USA se Byrd (podle neověřeného zdroje jehož informace nebyly nikdy potvrzeny) se jednomu zpravodaji svěřuje, že pro USA bylo nutné vykonat jisté obranné preventivní kroky v oblasti Antarktidy a to proti nepřátelským vzdušným plavidlům, které mají své základny v polárních oblastech Antarktidy. Nepřímo ovšem byla tato citace potvrzena jak bude patrné později. Následně musel Byrd čelit tajným křížovým výslechům různých Amerických vyšetřovatelů. Vše vrcholí tím, že silně rozmrzelý Byrd předstupuje před prezidenta a v silně sugestivním tónu sděluje, že se odmítá podílet na tom, aby se Antarktida stala termonukleární zónou.

l V dalších letech zaplavuje doslova celý svět vlna za vlnou pozorováním neobvyklých létajících objektů na obloze. V mnoha ohledech jsou tyto objekty velmi podobné ne-li přímo shodné s designem letounů Německého projektu Hanebbu I. až III. Nedá mi abych neuvedl jeden příklad za všechny. Jedná se o velmi zdařilé foto kontaktéra George ADAMSKEHO. Skutečně stojí za to porovnat toto foto s fotem plánu zařízení Hanebbu II., které je uvedeno výše. Jakýkoliv další komentář k této anomálii se mi zdá skutečně zbytečný.

George ADAMSKI 1891-1965

Jeden ze snímku UFOs George Adamského (porovnejte s rysem Hanebbu II.)

PODĚKOVÁNÍ

Tímto činím veřejné poděkování mému duchovnímu příteli Alanu deWALTONOVI, který mi nezištně poskytl možnost čerpat faktografické informace z jeho rozsáhlého a vskutku výjimečného díla zobrazující Pravdivý obraz dnešního světa, odhalující fascinující linie bílých míst minulosti a ukazující, že možným spasením lidstva současnosti je spravedlivá budoucnost.

Alan deWALTON

Alan deWalton je skutečným bojovníkem za Pravdu. Jeho znalosti v oblasti konspirace, tajných projektů či problematiky UFOs a okultních věd je neuvěřitelná. Výjimečná je i jeho odvaha a životní filozofie. Jsem vskutku rád, že Alan deWalton se stal aktivním spolupracovníkem stránek Studia esoterních věd.

P Ř Í Š T Ě

Nacisté ve spojení s mimozemskými aktivitami #4
Tajná okultní genealogie Nacismu
Kdo je agent Douglas BAZATA ?
Tajemství generála Rainharda GEHLENA
Jezuité zasahují !

P Ř Í Š T Ě !!!