INTERVIEW S MIMOZEMŠŤANEM (Ukázka z knihy), I.

První rozhovor:  (Sepsáno na základě soukromých zpráv a přepisů rozhovorů uskutečněných Matildou O´Donnell MacElroyovou)

V době, kdy byla Airl dopravena na základnu, jsem s ní strávila již několik hodin. Jak jsem zmínila výše, pan Cavitt mi řekl, abych s ní zůstala, protože jsem mezi námi byla jediným člověkem, který mohl porozumět její komunikaci. Mou schopnost „komunikace“ s bytostí jsem nemohla pochopit. Nikdy předtím jsem s nikým telepaticky nekomunikovala.

Prožitý neverbální kontakt se podobal porozumění, jež byste mohli pocítit, když se dítě nebo pes snaží, abyste něco pochopili, ale toto bylo mnohem, mnohem přímější a silnější! Dokonce i když jsme nepoužívaly slova nebo nějaké speciální znaky, jasně jsem chápala záměry jejích myšlenek. Později jsem si uvědomila, že ačkoliv jsem četla její myšlenky, ne vždycky jsem přesně interpretovala jejich významy.

Myslím si, že mimozemská bytost nebyla ochotna diskutovat o technických záležitostech vzhledem k povaze svého postavení coby důstojníka a pilota s povinností zachovat bezpečnost a důvěrnost požadovanou její vlastní „jednotkou“ nebo organizací. Každý voják, který je při plnění povinností zajat „nepřítelem“, má odpovědnost neprozradit důležité informace, a to i tváří v tvář výslechu a mučení.

Bez ohledu na to jsem ale vždy cítila, že se mimozemská bytost skutečně nesnaží přede mnou něco skrývat. Nikdy jsem neměla ten pocit. Vždycky se mi její komunikace se mnou zdála čestná a upřímná. Myslím si ale, že to nikdo nemůže vědět jistě. Určitě se domnívám, že jsem s mimozemšťanem sdílela jedinečné „spojení“. Byla to jakási „důvěra“ nebo empatie, kterou můžete mít s pacientem nebo dítětem. Myslím si to proto, že Airl mohla pochopit, že jsem o „ni“ měla opravdový zájem a neměla jsem žádné zlé úmysly a ani bych nedopustila, aby se jí něco stalo, pokud by to bylo v mých silách. To byla také pravda

Mluvím o mimozemšťanovi jako o „ní“. Ve skutečnosti neměla bytost žádné pohlaví – ani fyziologicky, ani psycholog