VĚČNÁ HÁDANKA O ATLANTIDĚ!

Historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsané někým, kdo přitom nebyl. Tento citát nás nutí zamyslet se nad tím, jaký smysl má bytí člověka, který o sobě hledá vše, co se mu kdysi vytratilo neznámo kam, aby dnes mohlo být znovu objeveno. Jestliže lidstvo v tomto pátrání po své minulosti nedej pán bůh selže, skončíme pak navždy v propadlišti dějin, odkud již není návratu!

Opravdu je velká škoda, že náš zájem o pochopení tajemné minulosti není příliš velký, neboť podle lidové moudrosti: „kdo nezná vlastní minulost, je odsouzen ji opakovat.“ V tomto článku se vám proto pokusím nastínit úvahu o zaniklé civilizaci, která může vnést do naší nejasné epochy, trochu světla v podobě osvobozující pravdy. Jak asi správně tušíte, tohle téma bude pojednávat o bájné Atlantidě, o mýtu, který v jistém smyslu může přetrvávat po celá tisíciletí, až do dnešních časů. Skutečnost je někdy šokující, zvlášť když je na dosah ruky, proč bychom tedy měli před ní zavírat oči...?

 

 Mýty a fakta o Atlantidě

Jediná zmínka o tomto bájném kontinentě (Atlantida), kde měla sídlit vysoce rozvinutá civilizace, pochází z roku 360 př. n. l, kdy o ní vůbec poprvé napsal Platón, řecký filosof, matematik a učitel. Atlantida měla být z Platónova popisu velice úrodná a hustě zalidněná země. V této části světa žila vyspělá společnost ovládající nadpřirozené schopnosti tj. telekinezi, telepatii, atd., která zřejmě převyšovala mentálního ducha současného člověka. Její obyvatelé čerpali své znalosti z nashromážděných životních zkušeností, tisíciletého pozorování nekonečného vesmíru, jehož procesy stále ovlivňují viditelné, ale i neviditelné energetické toky, které mají bezprostřední dopad na jakoukoliv sféru biologického života. 

Nepřetržitým studováním planet a hvězd, Atlantiďané zjistili, že lidstvo žije v jednotě mezi Nebem a Zemí, že hvězdy přímo působí na naše životy, charakterizují temperament člověka, předurčují budoucnost a upozorňují též na stále se opakující minulost. Podle Platóna žili původně Atlantiďané v souladu s přírodními zákony, uctívali své bohy a věnovali se výhradně duchovním záležitostem.

Později však zatoužili po větším bohatství, moci a přepychu, což prý popudilo jejich nejvyššího boha, který ve zlobě nechal tento kontinent vymazat z povrchu zemského, tak alespoň praví legendy. Podle mnohých badatelů, celá Atlantida mohla skončit pod nánosy popela z obří explodující sopky, nebo také na mořském dně po kontinentálním zemětřesení. Ovšem jsou tací historici, co se přiklánějí k názoru, že tento mýtický svět společně s celou touto bájnou civilizací, nikdy neexistoval, protože prý šlo o výplod  Platónovy spisovatelské fantazie. Kromě jeho spisů nejsou totiž k dispozici žádné jiné písemnosti, které by potvrdily pravdivost jeho slov.

Ať tak či tak, archeologické nálezy odkrývají mnohem častěji předměty nejasného původu, které svým neobvyklým účelem, upozorňují na některé nesrovnalosti v naší zahalené minulosti. K těmto nepochopitelným archeologickým nálezům patří bezesporu, nejstarší galvanický článek na světě, tzv. ''Bagdádská baterie'', která byla vyrobena v roce 140 př.n.l. Samozřejmě, že byly objeveny i jiné fascinující artefakty tajemné minulosti, ale to není hlavní jádro tohoto článku.

 

Je něco takového vůbec možné?

Představte si čistě hypoteticky, že se píše rok 10.000 let před naším letopočtem, v oněch časech této epochy, zde na zemi vznikla jedna z nejvyspělejších civilizací všech dob. Šlo o mimořádně vyspělou světlem osvícenou společnost, která z dnešního pohledu žila na jiné frekvenční úrovni. Tito lidé, říkejme jim přesněji nadbytosti, převyšovali ve všech svých činnostech současného člověka. Znali tajemství dlouhověkosti, ovládali podstatu hmoty, apod. Jenomže i v dobách naprosté pohody, prosperity a kulturně duchovního rozmachu, se může znenadání něco zlého přihodit.

Vesmír prostě byl a vždycky bude pro jakoukoliv, ať už pozemskou či nepozemskou civilizaci, nevyzpytatelným prostorem zrodu a zániku, který dokáže i tu nejvyspělejší společnost, přivést k jistému konci existence. Nelze totiž vůbec vyloučit, že v oněch časech rozkvětu Atlantidy, došlo k náhlé kosmické katastrofě, která měla obyvatelům tohoto pohádkového světa způsobit jistou smrt. Astronomové či kněží, mohli v této době s předstihem narazit na smrtelné nebezpečí, a to v podobě gama paprsků postupujících pozvolna k planetě Zemi, které by usmrtily veškerý život na buněčné úrovni.

Něco takového mohla například vyvolat explodující hvězda, která se mohla kdykoliv proměnit na tzv. Hypernovu. Současná astronomie popisuje vznik hypernovy, jako kosmickou událost, která stonásobně překračuje energii supernov. Jde o vesmírný záblesk, života devastujícího gama záření, před kterým není záchrany ani úniku! Toho si byli dobře vědomi i moudří atlantští kněží, kteří správně pochopili, že paprskům smrti může vzdorovat pouze nehmotná bytost, nikoliv organická tkáň lidského těla. Apokalyptická nálada musela logicky zachvátit i tento legendární svět, který čekal na spásu v podobě kýžené záchrany, která odnikud nepřicházela! Nakonec to byli zřejmě kněží z Atlantidy, kterým se povedlo nalézt řešení tohoto přetěžkého problému s těmito smrtonosnými paprsky.

 

Existenci života nelze vyloučit v jakékoliv formě!

Jediné východisko, které přicházelo v úvahu, byl transfer lidského vědomí do spirituální dimenze, kde by bylo možné se před paprsky gama záření bezpečně ukrýt. Kdo chtěl přežít, musel dobrovolně vstoupit do tohoto stvořeného úkrytu, kam posléze přišli všichni obyvatelé z hmotné Atlantidy. Pokud je pravda, že informace jako taková je nezničitelná, což připouští i soudobá racionální věda, není pak tato teze z pohledu zasvěceného odborníka úplně nemožná! V historii lidstva se tak poprvé mohl odehrát největší exodus informací, přenesených z vědomí člověka do zřízeného interaktivního prostředí, ukrytého kdesi v hlubokém podzemí této zkoušené planety. Život na Zemi se rázem ocitl v nakopírovaném paměťovém krystalu, který sloužil jako centrální datová úschovna, myšlenek či vzpomínek asimilovaného lidstva.

Dnes se někteří vědci domnívají, že krystaly jsou paměťovým médiem budoucnosti, a to s neomezenou úložnou kapacitou. I proto nelze vyloučit vznik této životaschopné myšlenkové dimenze, která kompletně přetransformovala dřívější hmotný život do této spirituální podoby, jenž obdržela pracovní název – ATLANTIDA! Čím byla a stále ještě může být pro nás Atlantida, je snad každému jasné, nejde o ledabylý sen, ale o unikátní prostředí, zrealizované na virtuálních pilířích reality a mysli vědomí, uvnitř kterého probíhají simultánně řízené procesy. Pokud je realita tedy taková, jak zde naznačuji, znamenalo by to pro nás ohromující sdělení či objev! Veškerý život na této planetě, může být součástí této nehmotné vidiny, která je nám stále zatajená. Jestli je něco takového vůbec možné, aniž bychom o tom měli sebemenšího tušení, to je velká záhada, které musíme teprve přijít na kloub!

 

Mýtus, který překonal věky!

Nikdo z nás nemůže kategoricky vyloučit, že Atlantida zanikla na dně oceánu, neboť jsme dost možná součástí jejího uceleného vědomí. Odkaz Atlantidy je víceméně jasný, povznést se do nejvyšší možné vibrační úrovně, kde porazíme vlastního ducha nad paradoxem všeobklopující hmoty. 

Atlantida je proto v jistém slova smyslu, druhem zkoušky naší povahy a chování, počátku a konce jednoho životního cyklu, odehrávajícího se v iluzorním působišti člověka. Nabádá nás neustále k lepšímu celoživotnímu předsevzetí, nejvíce k empatii a lásce vůči všemu, což je nakonec to nejpodstatnější sdělení, které lze na samotný závěr tohoto článku s radostí konstatovat!

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.