TAJNÉ ARMÁDY NATO: OPERACE GLADIO A STRATEGIE NAPĚTÍ (4)

JCH: Dříve jste zmínil Turecko. To mě fascinuje, protože Sibel Edmondsová tvrdí, že Turecko bylo vždy velmi důležitým aspektem toho všeho. Vlastně ve skutečnosti říká, že si myslí, že Turecko bylo nejdůležitějším střediskem operací podobných Gladio. Popisuje turecké polovojenské jednotky jako spojené s tureckou mafií, těžce zapojené do pašování drog, vycvičené NATO a zapojené do provedení útoků pod falešnou vlajkou. Souhlasíte s tím? Myslíte si, že Turecko bylo snad ještě důležitější, než italské zákulisní Gladio?

DG: Domnívám se, že Sibel Edmondsová udělala o tomto poměrně dobrý výzkum. (Připouštím, že jsem jí nikdy nepotkal, ale viděl jsem některé z jejích videí na youtube).  Prostým faktem je, že každý badatel je omezen jazykovou bariérou, a protože ona mluví turecky, je v mnohem lepší pozici k posouzení situace v Turecku než já. Nicméně víme, že v Turecku byly během studené války tři vojenské převraty, a že do nich byly pravděpodobně zapojeny tajné armády.

I s koncem studené války tam pořád existuje konflikt uvnitř Turecka proti Kurdům. Skupiny Šedých vlků a dalších ze strany krajní pravice aktivně bojují proti části tureckého obyvatelstva, což má za následek velké ztráty na životech. Takže ano, Turecko vybízí k řadě dalších otázek: Jaká byla tajná armáda NATO působící v Turecku? Byla zapojena do státních převratů? Koneckonců Turecko vždy bylo na pokraji rovnováhy: je členem NATO, ale je také muslimskou zemí. (Lidé často na tuto skutečnost zapomínají). Hranice Turecka v Evropě, na Středním východě a v Asii; ano, historicky vzato se vždycky nacházelo ve dvou světech. Proto bylo v zájmu NATO tam řídit silnou tureckou armádu, a tuto armádu angažovat v časech tajných operací, které Sibel Edmondsová právem kritizuje.

Mám na mysli Susurluk incident. Členové turecké tajné jednotky a členové drogového kartelu byli objeveni společně v jednom voze, když se stali účastníky dopravní nehody. V důsledku provalení tohoto skandálu do médií bylo cítit, že turecká armáda je mimo kontrolu, což spustilo mnoho debat o takzvaném hlubokém/hloubkovém státu (nekontrolovatelný vojensko-průmyslový komplex) v Turecku, který nazývají Ergenekon (ačkoliv mají i jiná pojmenování). Takže to ukazuje, že se snažili zjistit, jestli neměla armáda vazby na teroristické útoky pod falešnou vlajkou. Takže ano, Turecko je zcela nová kapitola a jistě důležitá.

JCH: A Edmondsová otevírá „kapitolu“ s „názvem“ Gladio B, které je jak jsem pochopil jakýmsi druhem posunu aktivit útoků pod falešnou vlajkou, pokud jde o levici v západní Evropě, směrem k manipulaci skupin jako jsou mudžáhidé nebo al-Kajda. Myslíte si, že to je rozumná hypotéza?

DG: To je uvážlivá hypotéza. Během studené války mělo Gladio za úkol bojovat proti komunismu, ale s pádem Sovětského svazu v roce 1991 byl tento požadavek odsunut do učebnic zeměpisu. (Dnes s komunismem nikdo nebojuje. Čína je podle jména komunistickou zemí, ale skvostně se přizpůsobila kapitalismu. O Severní Koreu se nikdo moc nestará a Kuba je v přechodu. Takže komunismus už dnes není problémem) Ale dneska tu máme války o zdroje: války o ropu a zemní plyn; a samozřejmě, největší zdroje – ropy a plynu – jsou v muslimských zemích.

Když se podíváte na Saúdskou Arábii – muslimskou zemi – ta má obrovské zdroje ropy. Když se podíváte na Irák, který byl napaden v roce 2003 (pod falešnou záminkou, že má zbraně hromadného ničení, které neexistovaly), musíte se ptát: Proč by útok proveden? Podle mého názoru to bylo kvůli jeho ropě. Takže možná má Sibel Edmondsová pravdu. Možná teď máme teroristické útoky pod falešnou vlajkou muslimského terorismu, za účelem diskreditace a odůvodňující bombardování muslimských zemí. Možná, že západní tajné služby podporují některé militantní muslimy v provádění jejich útoků, protože to pomáhá šokovat Evropany a Američany do strachu z muslimů.

Pokud zvážíme společně dokumenty operace Northwoods a historii Gladia  a promítneme tento způsob provedení vpřed do naší současnosti, musíme si položit otázku: „Žijeme dnes v době, ve které jsou islámští teroristé podporováni západními tajnými službami? Obviňují vlády falešně muslimy s cílem ospravedlnit bombardování NATO v muslimských zemích, jako kdysi zamýšlely falešně obvinit komunisty v operaci Northwoods?“ (Nemohu to prokázat, ale myslím se, že je pro nás velmi důležité to vyšetřit) Umožnit, zavinit, nebo podpořit tyto útoky by bylo kriminálním zločinem státu.  Možná je to situace, ve které se nacházíme; nevím.

JCH: Takže bychom mohli považovat tuto strategii napětí za nedílnou součást doktríny R2P (Odpovědnosti za ochranu): za prvé můžete skrze manipulaci různých skupin způsobit chaos; poté v důsledku humanitární krize máte ospravedlnění pro intervenci k „ochraně“ lidí.

DG: Ano, to je jeden ze způsobů jak to udělat. Dalším způsobem je vytvořit demonstraci na veřejném náměstí, pak střílet a zabít některé z demonstrantů, za účelem obvinění vlády s jediným cílem jí svrhnout. To bylo provedeno na Ukrajině 21. února 2014 – něco, čehož jsme byli svědky před necelými dvanácti měsíci. Je zřejmé, že otázka zní: Kdo byli ti ostřelovači? Dnes, díky badatelům v tajných válkách víme, že ti ostřelovači na Majdanu v Kyjevě zabíjeli jak demonstranty, tak policii. No to je podivné. Výzkumníci jako já se musejí ptát:

Proč by úřadující prezident střílel vlastní policisty? (nevěřím, že to je obvyklé, tohle nedělají). A potom, právě v ten den, padla vláda Janukovyče (diktátora nebo oligarchy nakloněného Moskvě) a byla nahrazena novou vládou Porošenka (diktátora nebo oligarchy nakloněného Washingtonu). Tyhle věci nejsou žádnou vzdálenou minulostí; ony se nás dnes týkají. Tajná válka se nezastavila; je to něco, co je třeba brát do úvahy, nejvážněji, když uvažujeme o mezinárodní politice.

JCH: Zmínil jste mimochodem útok v Charlie Hebdo. Myslíte si, že ho můžeme opodstatněně vykládat jako operaci podobnou Gladio? Paul Craig Roberts má o tom vážné podezření, i když nebyl připraven říci, jak to bylo. Jaká je vaše reakce na toto?

DG: Moje reakce je taková, že mám spoustu pochybností. Tenhle teroristický útok měl dvě části: jednu v kancelářích Charlie Hebdo; druhou v židovském supermarketu. (Budu se zabývat Charlie Hebdo kvůli přehlednosti). Oficiální příběh je, že dva lidé, kteří jsou tak maskovaní, že nemůžete vidět, kdo jsou, zabijí dvanáct lidí a odjedou. Ok, zatím je to jednoduchý příběh. Ale potom (podle zpráv švýcarských sdělovacích prostředků) se zastaví, vymění vůz a jeden z vrahů nechává svůj průkaz totožnosti vzadu v opuštěném autě.

Když jsem to slyšel, tak jsem si pomyslel: „To je ale hloupá chyba! To je neuvěřitelně neprofesionální“. Bylo prohlášeno, že průkaz patřil zmíněnému Kouachimu, jednomu ze dvou bratrů a tak média okamžitě předpokládala, že druhým vrahem musí být jeho bratr (Chérif Kouachi). To je trošku chatrný závěr.  Saídova fotka byla potom 24 hodin ve všech světových zprávách, kde jí mohly sledovat lidé po celém světě. V důsledku toho byla posílena myšlenka o špatnosti muslimů, přestože podrobnosti o útoku byly jen útržkovité, pouze na základě ID. (Samozřejmě, že muslimové jako skupina nejsou špatní lidé… nejsou jimi ani křesťané, židé, hinduisté, nebo ateisté. Spíše má každá z náboženských skupin mezi sebou jednotlivé zločince.)

Ale s tímto útokem v Paříži lidé začali podezřívat muslimy jako skupinu – aniž by tušili – co se přesně stalo – to vše kvůli údajnému důkazu tohoto průkazu.  Pak se lidé mohou stát emotivními a říci: „Zabili dvanáct lidí, to je šílené“ (a je), ale musíme si také vzpomenout na rok 2011, kdy NATO bombardovalo Libyi a zabilo 30.000 lidí. Většina z nich byli muslimové. Není to ohromující, jak lidé v Evropě mohou oprávněně oplakávat jednu skupinu, a přesto na druhé straně říci, že „Ach ano, 30.000 lidí; není to zveličené?“

JCH: Ano. Tuhle věc s průkazem ID je pro mě těžké brát vážně. Ve skutečnosti jsem si vzpomněl na scény z filmu Minority report, v němž jsou všechny usvědčující fotografie nepravděpodobně šířeny přes postel, aby je každý snadno našel, a je to charakterizováno jako „orgie důkazu“. Tohle vypadá jako další „orgie důkazu“, spíše jako pas zázračně uniklý z Dvojčat.

DG: Ano, to jsou obtížná témata pro každého badatele. Například útoky z 11. září se staly před více než třinácti lety a tak by se dalo očekávat, že v dnešní době historici dosáhli konsensu o tom, co se skutečně stalo. Byly to právě tyto útoky, které odstartovaly válku proti terorismu.  Začalo toto hrozné a děsuplné období, ve kterém bohužel žijeme s myšlenkou, že muslimové jsou teroristé, nebo diktátoři se zbraněmi hromadného ničení, kteří vyrazili nás všechny zabít. Takže samozřejmě lidé jako já, co se zaobírají tajnými válkami a operacemi, se musí na 11. zářím vážně zabývat.

A když jsem zkoumal 11. září, zjistil jsem, že kolaps třetí věže – budovy č. 7 (WTC7), je naprostou záhadou. Lidé si prostě pamatují 11. září jako ten okamžik, kdy dvě letadla narazila do vysokých budov v New Yorku. Mám mnoho přátel, kteří si stále ještě pamatují, kde v ten den byli. Myslím, že to celkem vzácné v historii, že si lidé pamatují, kde přesně byli.

JCH: Často myslím na 11. září, historicky vzato to byl začátek 21. století; možná převrat hloubkového státu; počátek všech těch problémů; skoková změna v této nové éře. Vidíte to jako převrat hloubkového státu?

DG: Mohlo by to tak být, ale nejsem si jistý, co se skutečně stalo. Mohu mluvit jen z toho, co jsem vypozoroval. Vím, že tenhle obraz dvou letadel narážejících do dvou budov s jejich následným pádem není úplný. Všichni ti, co se nikdy neobtěžovali podívat na 11. září, by měli zvážit fakt, že v ten den se v New Yorku zhroutily tři budovy. (Vím, že někteří lidí říkají, že jsou unavení řečmi o 11. září, ale je to důležité to vzít v úvahu) Tři budovy spadly, ale byla tam pouze dvě letadla. Jak mohou dvě letadla shodit tři budovy? Potom, co zjistíte, že WTC7 nikdy nebyla zasažena letadlem, začnete se ptát: „Proč se tedy zhroutila?“ Pak slyšíte lidi z NISTu (National Institute of Standards and Technology) v USA, jak říkají: „No byl to požár, který přivodil pád budovy.“

Takže když jsem pracoval na ETH, švýcarské univerzitě, zeptal jsem se odborníků z pozemního stavitelství a bezpečnosti, co si myslí: „Věříte, že WTC7 spadla kvůli požárům?“. Oni odpověděli: „Pojďme se podívat na důkazy“ Tak jsme to probírali. Když uslyšeli, že WTC7 měla 81 opravdu pevných ocelových sloupů, a že zpráva NIST tvrdí, že sloup 79 byl destabilizován ohněm, řekli: „Je to úplný nesmysl.“

JCH: Ano, byl tu ve vysílání Kevina Ryan a Tony Szamboti a oba trvali na tom, že vysvětlení NISTu je technicky neproveditelné. Tony Szamboti dokonce řekl, že klíčové prvky byly ze zprávy vypuštěny.

DG: To je ono; a to nás jako historiky trápí. Vždycky jsem se snažil lidem zdůrazňovat, že my historici pracujeme pro veřejnost, ve veřejném zájmu; a snažíme se zjistit, co se stalo 11. září. Nejprve nám dali svou verzi událostí Bush a Cheney; ale to jsou politici, kteří hodně lžou, takže my jim nemůžeme věřit.  Pak jsme měli 600 stránkovou vyšetřovací zprávu o 11. září, která vyšla v roce 2004; ale ta WTC7 vůbec nezmiňuje, takže jí také nemůžeme použít. Ano, takže potom musíme vzít v úvahu strukturu budov a jejich bezpečnostních prvků a mluvit s architekty a inženýry. A pak zjistíte, že s 11. zářím je něco opravdu špatně. Teď, i když je racionální intuice o špatnosti silná, neumožňuje nám s jistotou říci, v jaké historické periodě se nacházíme. Nicméně to mírové badatele nutí velmi vážně uvažovat o tématu teroristických útoků pod falešnou vlajkou a manipulaci obyvatelstva prostřednictvím strachu.

JCH: Ano, jistě. Ve skutečnosti se zdá, že lidé začínají více vnímat a uvědomovat si termín „falešná vlajka“. V čase útoku na maratónu v Bostonu myslím analýza Google ukázala, že lidé hledali tento termín více než kdy předtím.  Vidím to jako pozitivní známku toho, že povědomí o této otázce narůstá.

DG: To je jistě pravda. Lidé potřebují správnou řeč, aby mohli vstoupit do nových (konceptuálních) prostorů. To je už dlouho jasné. Pokud nemáte výraz pro pochopení jevu, nikdy mu nebudete rozumět. Pokud máte pouze termín „terorismus“, tak se příliš daleko nedostanete; potřebujete termín „terorismus pod falešnou vlajkou“, který vychází z myšlenky vyvěšení vlajky nepřítele s cílem oklamat. Potřebujete také pojem „strategie napětí“, který znamená, že to nejsou jen zavraždění a zranění, kteří jsou obětmi terorismu, ale i ti, co krveprolití sledují a jsou ponecháni v šoku. Mají v sobě napětí, které je vlastně cílem teroristického útoku. Koneckonců, s mrtvými toho už moc neuděláte, ale můžete udělat něco se svědky teroru, kteří jsou ve stádiu šoku a více ochotni obětovat své občanské svobody.

JCH: Ano, není to jen bojová operace; je to také psychologická operace.

DG: Je to v podstatě psychologická operace, protože to umožňuje úřadům říkat: „Potřebujeme více peněz na obranu, nebo k boji ve válce v Sýrii, nebo bombardování Libye či Iráku“. A lidé si začnou myslet: „Ano, možná je to dobrý nápad, protože tam žijí ti zlí lidé.“ Tohle je válečná propaganda a ta vždycky následovala toto pravidlo: zadejte myšlenky domácí frontě; protože v konečném důsledku jsou to daňoví poplatníci, kteří rozhodnou, zda odejít, nebo zůstat v NATO, nebo zda by mělo být NATO rozšířeno, či jiné takové otázky.

JCH: Nebo v případě, pokud by bylo NATO podrobeno auditu (pokud by to bylo vůbec možné)

DG: Ano, to je dobrá myšlenka.

JCH: No, mluvili jsme tady o mnoha temných věcech, tak se zeptám: Vidíte v tomto rostoucím povědomí o těchto problémech jako je tento nějakou naději?

DG: Ano, docela velkou. Jsem rád, že jste to tady nadnesli. Když jsem učil studenty, vždycky jsem jim říkal, že tajné války jsou velmi fascinující téma. Nicméně když vezmeme v úvahu spirálu násilí, je to jen velmi malá část populace, co se aktivně podílí na mučení, teroristických útocích, bombardování dalších zemí atd. Pokud sesumírujete všechny lidi, kteří bojují na Ukrajině, Islámský stát, teroristy v Paříži a New Yorku, není to zas tak velký počet, přesto se jim daří udržovat nás všechny v napětí.

Chtěl bych zdůraznit toto: Můj osobní názor je ten, že lidské bytosti jsou báječné. Normální lidé vás netouží zabít, useknout vám hlavu, nebo vyhodit vás do povětří. Vůbec ne. Prověřte si to mezi svými přáteli. Znáte někoho, kdo někoho znásilnil, nebo střelil do hlavy? Kdo nachází uspokojení v bombardování, nebo mučení někoho. Když přemýšlíme o síti našich přátel, či rodině, většina z nás nikoho takového nenajde. Drtivá většina lidí prostě chce žít své životy, vydělat nějaké peníze, poslouchat hudbu, zamilovat se, ležet na pláži. Lidské bytosti jsou přátelské. (Jsme spíše líní; máme rádi odpočinek!) Pak přijdou oni a všechno zničí, šokováním nás těmito teroristickými útoky.

JCH: Ano, prvek šoku je klíčem k tomu ke všemu; a je produkován skrz manipulace s informacemi. Za těchto okolností, pokud si budou lidé stále více uvědomovat, že tyto události jsou manipulovány médii, bychom mohli být lépe schopni si říci: „Ne, odmítám věřit, že takové zlo je charakteristické pro celý svět. Ok byly tam krutosti, ale musím si uvědomit, že také můžu být obětí manipulace.“ Pokud si to uvědomí dostatečné množství lidí, možná ta jejich moc nakonec zmizí.

DG: Ano, protože jsme uprostřed boje o naše myšlení a srdce. Tak dlouho jak je možné děsit lidi k nenávisti a strachu je možné je žádat: „Dejte mi o 5 procent HDP více na obranu“. Ale s větším povědomím by lidé mohli říci: „ne, potřebuji peníze pro své děti, vzdělání, chci lepší školy“. Oni by bezpochyby mohli odpovědět: „Nemůžete mít lepší školy, protože tam venku jsou teroristi a chtějí vás zabít.“ Pak byste měli větší duševní svobodou odpovědět: “Ne, já vám nevěřím.

Nebudu dávat peníze vojensko-průmyslovému komplexu, který bombardoval Afghánistán 14 let. Co dobrého jste tam udělali? Ukažte mi záznamy. Co dobrého jste udělali v Libyi? Je to totální chaos. Podívejte se do Iráku! To je další chaos.“ Takže si myslím, že se lidé začínají probouzet a používat svou hlavu. Ale problém je, že mainstreamová média vůbec nejsou dobrá v kritickém pohledu na NATO a manipulaci s terorismem. Obvykle bohužel nabízejí velmi povrchní příběh; a to je docela děsivé.

JCH: No díky Bohu máme alternativní média a jsem velmi rád, že jste dnes byl schopen přijít a mluvit o tomto velmi malém koutku nezávislých médií, doktore Gansere. Bylo skvělé vás tu mít. Na tenhle rozhovor jsem už nějaký čas docela těšil, protože jsme ho bohužel museli několikrát z různých důvodů odložit.

DG: Ano, je pořád tolik práce. Ale teď jsme si udělali čas a myslím, že se nám podařilo téma pokrýt velmi podrobně. Takže doufám, že to pro vaše posluchače bylo užitečné, a že si tom více přečtou a zároveň si zachovají otevřenou a klidnou mysl. A pamatujte si, svět není zlé místo.

JCH: Ano, byl to báječný rozhovor, dal jste nám spousty informací. Doufám, že lidé na to navážou. Takže na závěr vám mnohokrát děkuji za váš souhlas strávit dnes svůj drahocenný čas s námi.

DG: Děkuji, Juliane Charlesi, hodně štěstí.

JCH: Děkuji

DG: Ahoj Juliane!

JCH: Sbohem.

-konec-