HYPERBPREA (5)

Tak - a když jsme si tak hezky našli, kde Hyperborea pravděpodobně mohla ležet, zjistíme, že opět všechno může být úplně jinak, protože - jak si jistě pamatujete - první část této série byla uvedena starověkou mapou, kde tato bájná země nebyla ani ostrovem, ani souostrovím, ale součástí euroasijského kontinentu.

Takže zatím odložíme stranou všechno, co jsme v minulé části pracně zrekonstruovali, protože na Hyperboreu si činí nároky také ještě jinde. A nedá se říci, že by neoprávněně. Podívejte se:

Toto území není pod vodou - alespoň ne celé - a tak tu je možné najít nejednu skutečně unikátní zajímavost. Zeměpisně je známe jako poloostrov Kola, Karélii a ostrovy Bílého moře. Domorodí Saamové (Laparové, Laponci) o své zemi však často hovoří jako o Hyperboreji.

Je tu obrovské množství podivných, záhadných a kouzelných míst - a někdy také hodně nebezpečných - kde o pradávné civilizaci svědčí nejrůznější artefakty. Pojďme se podívat alespoň na některá z nich.

Vottovaara

Ve svých análech staroegyptská tradice ukrývá svědectví o "Palácích bohů", které v "prvních dobách historie", ještě před zničením gigantickou potopou, existovaly kdesi na severu planety. Konkrétně v Textech Stavitelů staroegyptského chrámu v Edfu najdeme zmínky o tom, že první chrám bohů prvního věku se rozkládal ve vzdáleném místě Duat-n-Ba a byl orientován podle Orionu.

Členové Mezinárodního klubu vědců, kteří se věnují studiu pozůstatků dávné civilizace na Kolském poloostrově, objevili v roce 2007 na jednom z nejkrásnějších, nicméně neobydlených ostrovů v Bílém moři rozvaliny města s grandiózními stavbami, postaveného přesně podle pravidel svatyň - v předdynastickém Egyptě. Nazvali jej "Severním Heliopolisem. (Francouzský filozof a matematik René Guénon na základě svých rozsáhlých poznatků tvrdí, že "egyptský Heliopolis byl jen odrazem skutečného Heliopolisu hyperborejského.)

Místo nálezu zatím není přístupné a na internetu nejsou dostupné ani fotografie, a tak se podívejme na jiné místo, které je údajně rovněž ruinami velkého pradávného města a které bylo podle výpočtů geologů zničeno mohutným zemětřesením před minimálně 9 tisíci lety. Nachází se na nejvyšší hoře Západokarelské vysočiny Vottovaara (63.072626, 32.619019). Ač široko daleko nejvyšší, z mého okna bych na ni koukala z výšky, protože má jen nějakých 417 m, ale v rovinaté nížině Karélie, která většinou není příliš vysoko nad hladinou moře, se její sedmikilometrový hřbet jeví obrovský.

Saamové se těmto místům vyhýbají a jen velmi neradi ukážou cestu turistům. Pro ně jsou posvátná, ale zároveň jsou také ohnisky zlé síly: rostou tu ošklivé stromy, téměř chybí fauna, jezera jsou mrtvá.

Velký požár tundry na sklonku minulého století na horní ploše hory odhalil tyto rozvaliny:

Skeptici tvrdí, že to všechno je jen dílo přírody. Než si o tom uděláme vlastní názor my, podívejme se na to zblízka.

Kamenné bloky vytesané do pravidelných tvarů:

Vyhlazené vnější plochy:

Jaká to byla technologie, která krájela žulové balvany jako máslo? A jak se ona dokonale opracovaná kamenná koule dostala do otvoru mezi kameny?

Kamenné bloky dlouhé mnoho metrů mají dokonale rovné a hladké stěny a jsou orientované podle světových stran; vedle je patrné zřetelné opracování na kamenné desce:

V areálu hory Vottovarra je několik vodních nádrží. Podobné se však nacházejí i stovky kilometrů odtud:

Všude po celém velkém prostranství (asi 6 čtverečních kilometrů), ale i jinde v celé této oblasti je obrovské množství zvláštních kamenných sestav, kterým zde říkají seidy. Obvykle je to velký, často i mnohatunový viditelně opracovaný kámen mistrně vybalancovaný na několika malých kamenech. Některé z těchto seidů mají na sobě zvláštní znaky, které zcela odpovídají obrázkům na stěnách egyptských hrobek. Seidy kolem sebe šíří zvláštní energetické pole, které citlivější lidé pociťují závratí, bolestí hlavy, někdy i halucinacemi, případně dokonce dochází ke vhledům do jiného času.

Obrovské plochy prostranství jsou vydlážděny kamennými bloky a jsou jimi zpevněné i silnice.

Na některých místech se zachovalo i zdivo z obrovských kamenných bloků, avšak mistrně složených bez viditelného pojiva.

Uprostřed celého areálu je do skály vytesané schodiště, které však nikam nevede. Za ním je - sráz. Podle záznamu v nedalekém klášteře stávalo na jeho horním stupni vysoké kamenné křeslo vytesané z jediného bloku. Protože jej mniši pokládali za nečistý pohanský symbol, nechali ho svrhnout. Křeslo se skutálelo až na úpatí hory, ale zůstalo nepoškozené. Leželo tam pak několik století. Zmizelo až spolu s německými vojáky a členy Ahnenerbe na sklonku války...

Tohle lze nalézt na souši. Co všechno se však může skrývat dále, na arktickém šelfu pod hladinou Severního ledového oceánu...

Archipelág Kuzova v Bílém moři 

Alespoň pár obrázků z další zajímavé lokality.

Solovecké ostrovy 

Toto souostroví je plné pravěkých labyrintů:

a najdeme tu i "křeslo" pro obra, stejné jako to, které tak záhadně zmizelo z Vottobaary:

A je ještě jedno místo, o kterém by tu měla být řeč, tajemné Seidozero - (Jezero seidů), ale to sehrálo významnou roli ještě i ve velmi nedávné minulosti, a tak si jeho příběh ponecháme na příště.

Určit stáří těchto nálezů je velmi obtížné, protože tu tradiční metody selhávají. Neproběhl tu ani obvyklý archeologický průzkum, a tak nebyly nalezeny žádné stopy po dávných obyvatelích - nástroje, střepy, zbraně nebo kosterní pozůstatky, které by dataci usnadnily. Jedinou zřetelnou stopou mohou být symboly vyryté do seidů, které jasně svědčí o tom, že vznikly v době, kdy egyptská říše ještě neexistovala, nebo byla teprve v plenkách, a také o tom, že Hyperborejci egyptskou kulturu významných způsobem ovlivnili.

Toto území skutečně mohlo být součástí legendární říše, ale také se nabízí myšlenka, že tu "jen" po určitý dlouhý čas přebývaly generace potomků uprchlíků ze zaniklého kontinentu, protože onen známý přesun Hyperborejců za příhodnějšími klimatickými podmínkami zajisté neproběhl v dnešním chápání, ale trval tisíce let.

A snad jen ještě jedno doplnění: Adamův kalendář v Jihoafrické republice, Great Zimbabwe, pyramidy v Gíze, Vottovaara nebo ještě dál na sever záhadné Liinachamari - to všechno jsou místa kolem 31. poledníku, místa, která zřejmě hrála a hrají významnou úlohu v geometrii Země. Všechna leží na linii, již Michael Tellinger pokládá za dávný nultý poledník...

- pokračování -