MYŠLENKY, PRO KTERÉ STOJÍ ŽÍT (6)

Poslední objetí

Posledním způsobem, jak dosáhnout osobní svobody, je připravit se na iniciaci smrti, na přijmutí smrti jako učitele. Anděl smrti nás může naučit, jak být skutečně naživu.

Začneme si uvědomovat, že bychom mohli v kterýkoliv okamžik zemřít; k tomu, abychom byli naživu, máme jen přítomnost. Pravdou je, že nevíme, zda zítra nezemřeme. Kdo ví? Představujeme si, že máme před sebou ještě celou řadu let. Víme to ale jistě?

Odvezou-li nás do nemocnice a lékař nám řekne, že nám zbývá již jen týden života, co s tím uděláme? Máme dvě možnosti. Jednou možností je trpět tím, že zemřeme, vytvořit drama a říkat všem: „Politujte mě, brzy zemřu.“

Druhou možností je využít každého okamžiku a být šťastný, dělat to, co děláme skutečně rádi. Máme-li před sebou jen týden života, tak si ho užijme. Buďme naživu. Můžeme si říci: „Budu sám sebou. Teď už si nebudu ničit život tím, že bych se pokoušel potěšit jiné lidi. Už se nebudu bát toho, co si kdo o mně myslí. Co je mi ostatně do toho, když mám za týden zemřít? Budu sám sebou.“

Anděl smrti nás může naučit žít každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života, jako kdyby nebylo žádné zítra. Každý den můžeme začít tak, že si řekneme: „Jsem vzhůru, vidím slunce. Jdu projevit vděčnost slunci a všemu ostatnímu i všem lidem, protože dosud žiji. Je to další den, kdy mohu být sám sebou.“

S lidmi, které miluji, zacházím s láskou, protože to může být poslední den, kdy jim mohu říci, jak moc je miluji. Nevím, zda je ještě někdy uvidím, a tak se s nimi nechci hádat.

Co kdybych se s vámi vážně pohádal a vychrlil na vás všechny ty emocionální jedy, které proti vám mám, a vy jste zítra zemřeli? Ne! Soudce by mě dostal a já bych se cítil tak provinile za všechno, co jsem vám řekl. Vždyť už teď se cítím provinile, že jsem vám neřekl, jak moc vás miluji. Láska, která mě činí šťastným, je láska, o kterou se s vámi mohu podělit. Proč bych měl zapírat, že vás miluji? Není vůbec důležité, zda mi oplatíte stejně. Vždyť mohu zítra zemřít nebo můžete zítra zemřít vy. To, co mě činí šťastným nyní, je to, že vám mohu dát najevo, jak moc vás mám rád.

Tímto způsobem můžeme žít svůj život. Povedeme-li si takto, připlavujeme se na iniciaci smrti. To, co se stane v iniciaci smrti, je to, že starý sen, který jsme měli v mysli, navždy zemře. Ano, budeme mít na parazita vzpomínky – na Soudce, Oběť a na to, čemu jsme věřili – ale parazit bude mrtev.

Ten, kdo zemře v iniciaci smrti, je parazit. Není snadné podstoupit iniciaci smrti, protože Soudce a Oběť budou proti tomu bojovat ze všech sil. Tyto myšlenkové principy nechtějí zemřít. A my cítíme, že zemřou, a bojíme se této smrti.

Když žijeme ve snu, je to, jako bychom byli mrtvi. Ten, kdo přežije iniciaci smrti, obdrží nádherný dar: vzkříšení. Vzkříšení je zmrtvýchvstání, možnost být naživu, být opět sám sebou. Vzkříšeni je být jako dítě – divoký a svobodný, ale je v tom rozdíl. Spočívá v tom, že místo nevinnosti máme svobodu s moudrostí.

Jsme schopni zrušit své ochočení, stát se znovu svobodnými a uzdravit svou mysl. Vzdáme se andělu smrti, protože víme, že parazit zemře a my zůstaneme naživu se zdravou myslí a s dokonalým rozumem. Pak budeme svobodní, abychom používali vlastní mysl a řídili si vlastní život.

Anděl smrti k nám přichází a říká: „Vidíš, že vše, co zde existuje, je moje, není to tvoje. Tvůj dům, partner, děti, auto, kariéra, peníze – všechno je moje a až budu chtít, tak ti to vezmu, ale zatím si toho užívej.“

Vzdáme-li se andělu smrti, budeme navždy šťastní. Proč? Protože anděl smrti nám vezme minulost a umožní životu, aby pokračoval. Za každý okamžik, který je minulostí, anděl smrti odebere mrtvý kousek z nás a my můžeme žít v přítomnosti. Parazit chce, abychom minulost vláčeli s sebou, a proto je to tak těžké být naživu. Pokoušíme-li se žít v minulosti, jak bychom se mohli těšit z přítomnosti? Když sníme o budoucnosti, proč bychom s sebou měli vléci břímě minulosti? Kdy hodláme žít v přítomnosti? To nás učí anděl smrti.

 

Čtyří malé doteky kosmické moudrosti

Ve svém životě se setkáváme s okamžiky, které nám dávají určitý signál, kam směřujeme. Každé setkání, každá radost i každá nemoc je pro nás zrcadlem a zároveň znamením.

 

Zákon č. 1: „Člověk, kterého potkáš, je ten pravý“

To znamená, že nikdo nepřichází do našeho života náhodou. Lidé, kteří nás obklopují, se kterými sdílíme, jsou tady buď proto, aby nás něčemu naučili, nebo aby nás popostrčili dál v situaci, ve které se nacházíme.

 

Zákon č. 2: „To, co se děje, je to jediné, co se mohlo stát“

Nic, ale absolutně nic z toho, co se nám děje, se nemohlo dít jinak. Ani v nejmenším detailu. Jednoduše neexistuje „Kdybych to byl býval udělal jinak, pak by to mohlo dopadnout jinak“. To, co se děje, je jediné, co se mohlo a muselo stát, aby nás tato lekce něco naučila a my se mohli posunout dál. Všechno, každá jednotlivá situace, která v našem životě vyvstane, i když se jí náš rozum i Ego vzpouzí a nechce ji akceptovat.

Zákon č. 3: „Každý moment, ve kterém něco začíná, je ten správný“

Vše začíná v tom správném okamžiku, ne později, ne příliš brzy. Pokud jsme připraveni vnést do života něco nového, je to ten správný okamžik.

 

Zákon č. 4: „Co má svůj konec, má skončit“

Opravdu je to tak jednoduché. Když v našem životě něco končí, slouží to našemu rozvoji. Proto je lepší to pustit a jít dál, s tímto darem prožité zkušenosti.

Myslím, že není náhoda, že to teď zrovna čteš. Pokud ti tento text dnes přišel do rukou, tak proto, že splňuješ předpoklady a rozumíš, že žádná kapka deště nespadne nazmar.

Dovol si jít dobrou cestou. Miluj celou svou bytostí. Buď nekonečně šťastný.

 

Jistota neexistuje

Nedovolte, aby vám peníze a pocit bezpečí diktovaly, co si v životě volíte. Život se bez ustání mění. Společnosti se transformují, bankrotují nebo se stěhují do zámoří, lidé ztrácejí práci, hroutí se ekonomika, takže se propouští ve velkém. Můžete přijít o práci, o úspory i o svůj dům. Manželství může skončit, váš zdravotní stav se může změnit a stejně tak se mohou objevit okolnosti, které rozmetají to, co jste považovali za svoje bezpečí.

Já jsem před následováním svých snů dala přednost finančnímu zabezpečení, a když mě vyhodili, jasně se ukázalo, že to bezpečí vzniká, když si uvědomíte, že žádné bezpečí neexistuje, protože teprve pak si dáte záležet na tom, abyste každý den prožili naplno.

„Při krátkodobém pohledu může bolet, když se vzdáte zabezpečení a práce, kde vám dobře platí. Ale váš život přece trvá celá desetiletí. Tak můžete na krátkou chvíli vydržet trošku bolesti, abyste objevili, co milujete, byť za menší plat. Když totiž děláte práci, kterou milujete, nakonec se dočkáte úspěchu i v mnoha dalších směrech.“ ~ Michael Acton Smith

Každý může být lapen do osidel pocitu bezpečí. Spousta lidí vydělává hromady peněz v práci, která je ničí. Jsou nenaplnění a nešťastní, stejně jako ti, kdo vydělávají o mnoho méně.

Materiální věci jsou báječné a užívat si je přináší jedno z největších potěšení v pozemském životě. Ale pohled na stav dnešní společnosti nás může svádět k názoru, že hromadění věcí se stalo přímo cílem života. Kdyby byly materiální věci cílem života, přinášely by opravdové štěstí, naplnění a uspokojení, a my bychom si pak už nikdy nic dalšího kupovat nemuseli. Štěstí, které pociťujeme, když tyto věci získáváme, by nebylo prchavé, ale trvalo by navždy.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.