Blíženci   26.5.2016   Filip



ĦAL SAFLIENI: TAJEMSTVÍ STAROVĚKÝCH KATAKOMB

16.02.16   Eva
 Eva

Po smrti otce Emanuela, v roce 1907, pokračoval ve vykopávkách maltský archeolog Temi Zammit. Jeho nejvýznamnějším objevem byl sál věšteb s pozoruhodnými akustickými vlastnostmi, o kterých se zmíníme ještě níže. Zammit předpokládal, že se ve starověku v chrámu nacházelo poutní orákulum, ke kterému se vydávali obyvatelé všech zemí kolem Středozemního moře. Marija Gimbutasová, americká archeoložka a kulturoložka litevského původu, se domnívala, že Ħal Saflieni byl svatyní bohyně plodnosti, Matky Země. K tomuto závěru došla na základě skutečnosti, že některé prostory hypogea mají tvar mateřského lůna.


Mnoho záhad a tajemství v sobě uchovává hypogeum (podzemní chrám) Ħal Saflieni, které se nachází ve městě Paola na Maltě. Dle názoru vědců, byl chrám vytesán do vápence zhruba před šesti až sedmi tisíci let. To znamená, že Ħal Saflieni je o celých tisíc let starší než egyptské pyramidy v Gíze, které jsou považovány za nejstarší architektonické památníky na světě.

Ale jaká civilizace vybudovala víceúrovňový rozvětvený labyrint? Jaké funkce vlastně podzemní stavba plnila? A, konečně, kam se poděli tito báječní stavitelé, jejichž stopy se ztrácí v čase? Přesné odpovědi současná věda dát nemůže.

 

Objev světového významu

Ħal Saflieni byl objeven úplně náhodně. V roce 1902 probíhala v předměstí Paola intenzivní bytová výstavba. Stavitelé zahájili stavbu dalšího domu a provrtali do skály studnu, kde měla být rezervoár na sběr vody. Přitom se ale ukázalo, že ve skalních vrstvách je jakási dutina.

A, ačkoliv bylo jasné, že jeskyně je umělého původu, stavitelé, kteří nechtěli přijít o své zisky, přikázali dělníkům pokračovat v práci, a do jeskyně začali sypat stavební suť.

Jednou ale stavbu navštívil jezuita, otec Emanuel. Uvědomil si význam tohoto objevu a vymohl si u městského úřadu povolení k zahájení vykopávek. Uvnitř podzemních dutin, s množstvím kuželovitých a vejčitých prostor, objevil jezuita lidské kostry, a proto se, zpočátku, klonil k názoru, že se jedná o pohřebiště podzemního chrámu z období začátků křesťanství.

S tímto předpokladem byl ale v rozporu fakt, že uvnitř jeskyní nebyla nalezena žádná křesťanská symbolika. Stěny byly pokryty geometrickými vzory, převážně spirálami. Kromě lidských, byly objeveny i ostatky obětovaných zvířat, což také odporovalo původní hypotéze.

Po smrti otce Emanuela, v roce 1907, pokračoval ve vykopávkách maltský archeolog Temi Zammit. Jeho nejvýznamnějším objevem byl sál věšteb s pozoruhodnými akustickými vlastnostmi, o kterých se zmíníme ještě níže. Zammit předpokládal, že se ve starověku v chrámu nacházelo poutní orákulum, ke kterému se vydávali obyvatelé všech zemí kolem Středozemního moře.
Marija Gimbutasová, americká archeoložka a kulturoložka litevského původu, se domnívala, že Ħal Saflieni byl svatyní bohyně plodnosti, Matky Země. K tomuto závěru došla na základě skutečnosti, že některé prostory hypogea mají tvar mateřského lůna.

Kromě toho, byla při vykopávkách objevena nevelká hliněná figurka obézní ženy, ležící na boku, v pozici embrya (právě v takové pozici je i většina ze sedmi tisíc lidských koster, nalezených v pohřebních komorách Ħal Saflieni). Tato soška byla pojmenována jako „Spící pramatka“.

Většina současných badatelů považuje Ħal Saflieni za podzemní chrám, zasvěcený kultu narození a smrti. Je v něm 34 místností ve třech úrovních s celkovou plochou zhruba 500 metrů čtverečních. Jsou mezi sebou propojeny přechodovými tunely a schodišti. Je to docela zamotaný labyrint, ve kterém se člověk lehce ztratí.

V roce 1980 bylo hypogeum přidáno na seznam nejdůležitějších kulturních památek UNESCO.

 

„Sál věšteb“

Jedná se o zřejmě nejzajímavější objekt. Nachází se na druhé úrovni hypogea. V této místnosti, ve výšce obličeje člověka průměrného vzrůstu, je nevelký oválný výklenek. Pokud v něm někdo mluví hlubokým hlasem, zvuk, mnohokráte zesílený, se rozlehne po všech podzemních místnostech. Jestliže ale bude někdo mluvit vysokým hlasem, neuslyší ho ani ti, co stojí nedaleko.

Akustický průzkum, který se skupinou italských vědců prováděl maltský hudební skladatel Ruben Zahra, ukázal, že zvuk v „Sále věšteb“ rezonuje při frekvenci 110 hertzů, což odpovídá rezonančním frekvencím mnohých dalších starověkých staveb, konkrétně, například irský New Grange.

Podobné akustické efekty mají obrovský vliv na lidskou psychiku. Dle mínění vědců, zvuk podobné frekvence jakoby zapíná tu oblast mozku, která má na starosti emocionální stav člověka, soucit a sociální chování. Kromě toho, ten, kdo se nachází v hypogeu, cítí tuto zvukovou vibraci všemi tkáněmi a kostmi svého těla.

To vede k určité změně vědomí a, pravděpodobně, zesiluje mystické vnímání v průběhu rituálu. To by platilo při předpokladu, že Ħal Saflieni byl opravdu vybudován jako podzemní chrám. Existuje ale ještě i jiná hypotéza o účelu „Sálu věšteb“, ke které se vrátíme později.

 

Komora, ze které se nevrací

Na třetí úrovni hypogea jsou niky, nazvané pohřebními komorami, protože v některých z nich byly nalezeny lidské ostatky. Jsou natolik nízké, že nahlédnout do nich je možné jedině v pokleku, a dostat se dovnitř – plazením. Tyto komory nikam nevedou, s výjimkou jedné, která má na opačné stěně otvor, ústící do tmavého tunelu.

V roce 1940 navštívila hypogeum známá badatelka, Louisa Jessup, která tehdy pracovala na Maltě na anglickém velvyslanectví. Při exkurzi se jí podařilo přemluvit průvodce, aby jí umožnil dostat se do této záhadné niky.

Průvodce nejdříve nesouhlasil, ale nakonec byl pod tlakem excentrické cizinky nucen ustoupit. Pouze ji upozornil, že je to velmi nebezpečné a že neodpovídá za následky.

Louisa Jessup si vzala svíčku a přikázala svým přátelům, aby ji jistili pomocí jejího dlouhého šálu. Když se jí podařilo protlačit otvorem, odvážná výzkumnice zjistila, že stojí na nevelkém skalním výstupku na kraji úzké, ale zřejmě velmi hluboké propasti, za kterou rozeznávala obrysy obrovského sálu.

Na jiné straně propasti, poněkud blíže, byl stejný výstupek, a za ním hned začínal tunel, který vedl do hloubi skály. Vedle něj uviděla Jessup jakési chlupaté bytosti, podobné lidem. Jeden z tvorů po ní hodil kámen. Vyděšená k smrti se vrhla nazpátek. Průvodce jejím úlekem nebyl překvapený ani v nejmenším, vypadalo to, že velmi dobře věděl, co tam mohla uvidět.

Týden poté byla v hypogeu skupina 30 žáků se svým učitelem. Ukázalo se, že se vydali právě do toho místa, odkud utekla slečna Jessup. Ať už to byla náhoda nebo ne, v tom průchodu došlo v tu dobu k závalu.

Pátrací čety místo prozkoumaly, ale našli jen útržek jistícího lana, které použili žáci, táhli ho od pohřebních komor. Lano bylo přeřezáno něčím ostrým. Žádné stopy po dětech ani jejich učiteli se najít nepodařilo.

Po této události slyšeli Malťané dětský pláč a křik, který vycházel z podzemí v různých částech ostrova. Ale zjistit odkud přesně zvuky vycházejí, nedokázali. Mluví se o tom, že síť katakomb prochází pod celým ostrovem, dokonce i za jeho hranicemi, snad až do Itálie. A že není moudré se v tomto labyrintu ztratit, začátek podzemí je právě v hypogeu.

 

Útočiště

Ale kdo vystavěl takový podzemní zázrak? A kam zmizela celá dávná civilizace?

Astrofyzik Anatolij Grigorjevič Ivanov se domnívá, že v Ħal Saflieni žili před více než šesti tisíci lety příchozí z hvězdných systémů Nemesis a Síria.

Hypotéza vypadá velmi přitažlivě. Ale náš vážený vědec se z nějakého důvodu domnívá, že v těch dobách pozemšťané prostě nemohli mít technologie na takové úrovni, aby mohli skály řezat stejně lehce, jako zajíždí nůž do másla. A z toho mu vyplývá, že to uměli pouze mimozemšťané.

Ale co, jestli opravdu existovala dávná vysoce rozvinutá civilizace a mýtus o Atlantidě je pravdou? A proč bychom nemohli předpokládat, že Ħal Saflieni byl ohromným útočištěm, kam se ukrylo obyvatelstvo při hrozbě jaderné války, případně jiných nebezpečí?

Pak bychom mohli i lehce vysvětlit přítomnost sedmi tisíc lidských koster, lidí, zahynulých, pravděpodobně, ve stejnou dobu jako oběti strašné války, která zahubila i tuto civilizaci. A je možné, že výklenek v „Sálu věšteb“ byl prostředkem jak informovat nedobrovolné obyvatele tohoto nejstaršího ochranného bunkru.

Pokud bychom vycházeli z této hypotézy, mohli bychom vysvětlit i záhadu nejspodnější komory hypogea. Stupně, které do ní vedou, končí několik metrů nad úrovní podlahy. Proč? Zřejmě proto, že zde byla studna s vodou, která byla nabírána na vaření a jiné způsoby použití.
Domnívám se, že hypotéza o dávném útočišti má stejné právo na existenci jako i všechny ostatní. A podzemní svatyní se stal Ħal Saflieni až později, v antických dobách.

Lidé, kteří postupně osidlovali Maltu, využívali plody práce daleko starší a neznámé civilizace. Ať je to jakkoliv, záhady Ħal Saflieni, stejně jako i dříve, stále znepokojují vědce a proud turistů, kteří si přejí navštívit hypogeum, neslábne.


Zdroj: www.suenee.cz/hal-saflieni-tajemstvi-starovekych-katakomb/#pphoto[]/0/

oblíbenost článku   hlasování   nejhorší 1 slabý 2 slabý 3 podprůměrný 4 průměrný 5 průměrný 6 nadprůměrný 7 velmi dobrý 8 velmi dobrý 9 nejlepší 10 9.7 (3 hodnocení) zobrazeno: 1168x (dnes: 1x)

Související články



exkluzivně pro čtenáře magazínu Matrix 2001
přednášky, kurzy a školení Jaroslava Chvátala

Kalendář akcí

Květen
2016
Po Út St Čt So Ne
            01
02 03 04 05 06 07 08
09 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

přednášky
kurzy a semináře
letní týdenní semináře
speciální akce
více akcí v jeden den

přijímané platební karty
statistika TopList

Kategorie článků

Vydavatel

Jaroslav Chvátal
Matrix Consulting s.r.o.

chvatal(@)matrix-2001.cz

technická podpora:
admin(@)matrix-2001.cz

bannery ke stažení:
www.matrix-2001.cz/bannery

Spoluvydavatel

Gaia Inc.

833 W So. Boulder Rd. Louisville, Co. 80027, USA


odebírat RSS RSS 2.0

"Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu". (Listina základních práv a svobod České republiky)

Redakce neodpovídá za obsah článků i diskusí, které ne vždy odpovídají stanovisku redakce. Přebírání písemného či obrazového materiálu je možné pouze se souhlasem vydavatele. Platí pro materiály podléhající čtenářskému poplatku. © Matrix-2001.cz, Jaroslav Chvátal
webdesign Vendys graphics